Státní zkouška je vedena v češtině.
1. Obecnělingvistické a metodologické otázky popisu češtiny
A) Student dostane během zkoušky jednu teoretickou otázku na základě seznamu literatury. Seznam literatury musí vycházet z následujících okruhů. Minimální počet titulů u každého okruhu je 3, avšak zároveň se očekává, že u vybraných okruhů bude počet titulů vyšší a že ze seznamu literatury bude patrná studentova odborná profilace.
B) Analýza textu psaného žákem – rodilým mluvčím češtiny (posouzení textu, komentování vybraných jevů, analýza chyb).
2. Didaktika vyučování českého jazyka a literatury (jazyková část)
Student dostane k vypracování jednu otázku předem na základě předloženého seznamu literatury (student nejpozději 14 dní před konáním SZZK zašle garantovi jazykové části SZZK seznam literatury). Otázka se bude vztahovat k některému okruhu učiva z oblasti českého jazyka. Student bude mít za úkol prezentovat, jak by vypadala jeho příprava, kdyby měl dané téma učit v rámci střední školy, eventuálně na druhém stupni základní školy.
Student si může připravené materiály přinést s sebou a během prezentace do nich nahlížet. Zkoušející mohou do studentovy prezentace průběžně vstupovat a klást doplňující otázky.
(Požadavky k literárněvědné části zkoušky jsou specifikovány na webu ÚČLK, informace ke státní zkoušce z pedagogiky a psychologie jsou dostupné na stránkách katedry pedagogiky.)
Můj pokoj
Rozhodl jsem se popisovat můj pokoj, protože si myslím, že větší nepořádek nikdo jiný nemá.
Když vejdete do dveří uvidíte roztlemenou skřín s nápisem NITROX-national tek divers. Z vaší levé strany vykukuje postel (z černě lakovaného dřeva) a vedle ní je skříňka s radiem a CD, lampou a časopisy. Kdybyste si lehli a koukli vpravo, uvidíte “culící se“ Anette Olzon (zpěvačka), spořič mého monitoru. Nad monitorem je skříňka s kazetami a knihami. Vedle (zleva) je police s maškarními převleky mého bratra Adama. Zbytek pokoje jsou jen skříň (vedle je krabice se vším možným), psací stůl (značně rozbordelený). Poté dvě kytary (moje a tety). Jinak veškerý nábytek je bílý (až na pár vyjímek) a místo koberce mám extrémně kluzké lino. Vymalováno je nabílo. Na zdi vedle dveří je obraz se zalesněnou krajinkou a nade dveřmi visí maminčin obrázek andělíčka, kterého si ještě neodnesla. Hodiny ukazují přesně a globus na skříni umí i svítit. Knihy jsou porůznu v policích. Mezi nimi se prohánějí autíčka, vojáčci a zbraně z plastu, některá autíčka odjela pod postel a vyskákala z krabice, kde mají být uložena. Součásti skládačky Lega a Merkuru jsou strašně neposlušné a snadno se vykutálejí mezi ostatní hračky i pod skříň a pod postel. Maminka se zlobí. Někde si přečetla, že se dětem mají z pokojíků odnášet jen zbytky zkaženého jídla, ostatní nechává na mně, aby „neničila osobnost dítěte“. A tak se občas snažím dát věci na své místo, ale netrvá to dlouho – obvkyle pár minut – a vše je při starém.
To je asi vše. Doufám, že se vám to líbilo. – (uklízejte si!! – a větrejte)!