Archiv přednášek KPČJ

PŘEHLED PŘEDNÁŠEK OD ROKU 1987

 

JARO 1987

  • 18. 2. Jan PETR: Gebauer jako slavista
  • 25. 2. Ivan LUTTERER: Problémy pražské urbanonymie, zvláště názvů ulic
  • 4. 3. Alexandr STICH: Kam se poděl J. M. Král? (Epilog Máchova významného roku)
  • 11. 3. Jiří MAREK: Hříšní lidé města pražského
  • 18. 3. Vladimír NOVOTNÝ: Umění kritického eseje J. Zábrany
  • 25. 3. H. JANDOVÁ: Jiráskova umělecká metoda při zpracování pověstí
  • 1. 4. Jarmila MOURKOVÁ: Jazyk Josefa Hory
  • 8. 4. Jiří HONZÍK: Česká otázka v pojetí Terezy Novákové
  • 15. 4. František HRDLIČKA: Dva pohledy na Othella
  • 22. 4. Jaromír LOUŽIL: Bolzano a jazyk
  • 29. 4. Eva MASNEROVÁ: Nový překlad Faulknera
  • 13. 5. Miroslav ČERVENKA: Halasova sebeoslovení

 

PODZIM 1987

  • 30. 9. Lumír KLIMEŠ: Jak jsem dělal slovník cizích slov
  • 7. 10. Jiří SIROTEK: České heraldické názvosloví
  • 14. 10. Jiří FRANĚK: Novinky z naší překladatelské teorie
  • 21. 10. Igor NĚMEC: Nová historická mluvnice češtiny
  • 4. 11. Jiří PECHAR: Goethovské motivy v F. L. Věkovi
  • 11. 11. Zdeněk PEŠAT: Ke kořenům České moderny
  • 18. 11. Miroslav ČERVENKA: Šaldovo pojetí volného verše
  • 25. 11. Jiří RAMBOUSEK (Brno): Nad stránkami Šaldova zápisníku
  • 2. 12. Věra PETRÁČKOVÁ: V. J. Rosa ve světle nových archivních zjištění
  • 9. 12. Eliška KOLÍNSKÁ: Literární zastavení u pražských soch a náhrobků

 

JARO 1988

  • 24. 2. Petr RÁKOS: Překladatel a jeho jazyky – vzpomínkový večer na dr. L. Hradského
  • 2. 3. Petr HOLMAN: Březinovy eseje
  • 9. 3. Autorský večer s Jiřím Šotolou
  • 16. 3. Aleš HAMAN: Co je to čtenář?
  • 23. 3. Slavnostní setkání při příležitosti 50. výročí založení Kruhu přátel českého jazyka
  • 6. 4. Jan CHLOUPEK: Dnešní čeština v Čechách i na Moravě
  • 13. 4. Slavomír UTĚŠENÝ Trápení s místními jmény na -ice
  • 20. 4. Tomáš KAFKA a Jan ŠULC: Vlastní básnická tvorba Jana Zábrany
  • 27. 4. Jaroslav MED: Národ a tradice v díle V. Dyka
  • 4. 4. František DANEŠ: Jazykověda včera a dnes
  • 11. 5. Jaromír SPAL: Slůvka to a ono v živé řeči
  • 18. 5. Jiří FRANĚK: Mezi překladem a parafrází – 100 let od narození Bohumila Mathesia
  • 25. 5. J. V. BEČKA: Abstraktní vyjadřování – hlavně v novinách

 

PODZIM 1988

  • 28. 9. Lumír KLIMEŠ: Obrana ČSR v září 1938 a její odraz v slovní zásobě
  • 5. 10. Miroslav DROZDA: Mathesiův překlad Měděného jezdce
  • 12. 10. Jaroslav KOLÁR: Noetický román Karla Čapka?
  • 19. 10. Jiří PECHAR: Metaforický princip v próze – Čapkův Povětroň
  • 26. 10. Eliška KOLÍNSKÁ: Literární vycházka Královskou cestou
  • 2. 11. Jiří RAMBOUSEK (Brno): Poezie podzimu 1938 a jara 1945
  • 9. 11. Pavel JANČÁK: Český jazykový atlas
  • 16. 11. Jaroslava JANÁČKOVÁ: Raisův Západ – u prahu českého psychologického románu
  • 23. 11. Miloslava KNAPPOVÁ: Rodná jména v dnešní češtině
  • 30. 11. Oldřich KRÁL: Čínská báseň a její překlad
  • 7. 12. Ivan LUTTERER: Vzpomínka na bohemistu PhDr. Emila Dvořáka, CSc.

 

JARO 1989

  • 22. 2. Karel KUČERA: Český jazyk ve Spojených státech amerických
  • 1. 3. Petr HOLMAN: Korespondence Otokara Březiny (s ukázkami)
  • 8. 3. Libuše OLIVOVÁ: Pomístní jména
  • 15. 3. Karel HORÁLEK: Orientální pohádky ve sbírkách B. Němcové
  • 22. 3 Antonín PŘIDAL: Pan Kaplan má český jazyk rád
  • 29. 3. Josef FILIPEC: Věda o slovní zásobě a mluvnice
  • 5. 4. Miroslav HOLUB: Překlad a přenos literárního díla
  • 12. 4. Petr MAREŠ: Citát a jevy příbuzné
  • 19. 4. Zdeněk PEŠAT: Poezie 40. let: Skupina 42
  • 26. 4. Josef HRBÁČEK: Skladebný rozbor za hranicemi věty
  • 3. 5. Jiří SIROTEK: K dílu Zikmunda Wintra
  • 10. 5. Jindřiška SMETANOVÁ: Od vyprávění k textu
  • 17. 5. Ivan WERNISCH: Tolerance a překlad

 

PODZIM 1989

  • 27. 9. Alexandr STICH: České písničky Šalamounovy – z dějin českého překladu Písně písní
  • 4. 10. Eliška KOLÍNSKÁ: Přijďte k nám pobejt – o podkrkonošském nářečí
  • 11. 10. Miroslav ČERVENKA: Hrabal veršem
  • 18. 10. Jaroslav KOLÁR: Julius Feifalík – černá ovce ve vývoji české literární historie
  • 25. 10. Jiří PECHAR: Poetika básnického obrazu
  • 1. 11. Hovoříme o nové Mluvnici češtiny: Jan KOŘENSKÝ: K pojetí tvarosloví

Od 8. 11. 1989 do konce roku se přednášky nekonaly

 

JARO 1990

  • 21. 2. Jiří KRAUS: Institucionální lingvistika: ano či ne?
  • 28. 2. Daniela HODROVÁ: Věra Linhartová: „Stanu se sebou, stanu-li se řečí.“
  • 7. 3. Jiřina van LEEUWEN: Sémantika a symbolika levé a pravé strany
  • 14. 3. Petr ČORNEJ: Způsob vyjádření husitských motivů v české literatuře 19. století
  • 21. 3. Jiří SIROTEK: Původ názvů mužských a ženských řeholí (kapitola z naší kulturní historie)
  • 28. 3. Jiří PECHAR: Proměny vyprávěče Dannyho
  • 4. 4. Jiří FRANĚK: Ještě jednou Pavel Eisner
  • 11. 4. Vladimír SMETÁČEK: Svět knih Boženy Němcové, jak je vidí počítač
  • 18. 4. Hovoříme o nové Mluvnici češtiny: Jiřina HŮRKOVÁ – Miloslava KNAPPOVÁ: O fonetice a tvoření slov
  • 25. 4. Oldřich KRÁL: Epizodická povaha čínského románu
  • 2. 5. Jiří BRABEC: Kapitola o tzv. moravské kritice
  • 16. 5. Jaromír LOUŽIL: K problematice překladu Hegelovy „Logiky“
  • 23. 5. Jindřiška SMETANOVÁ: Od vyprávění k textu

 

PODZIM 1990

  • 26. 9. Miroslav HROCH: Jazyk a národní vědomí
  • 3. 10. Ladislav DVORSKÝ: K situaci jazykové komiky (100. výročí narození F. Jílka-Oberpfalcera)
  • 10. 10. Pavel NOVÁK: Jazyk veřejného života
  • 17. 10. Irena HROUDOVÁ: Lingvistika jako diagnostika
  • 24. 10. Alexandr STICH: Jazyková kultura dnes
  • 31. 10. Jana JANČÁKOVÁ: Čeština spisovná, čeština nespisovná
  • 7. 11. Zdena PALKOVÁ: Mluvená čeština v rozhlase a televizi (k problematice řečových vzorů)
  • 14. 11. Josef ŠIMANDL: Čeština v korektorně
  • 21. 11. Václav FLEGL – Eva HOŠNOVÁ – Zdena SMETANOVÁ: Co zajímá běžného uživatele češtiny
  • 28. 11. Olga MARTINCOVÁ: Nová česká slovní zásoba
  • 5. 12. Karel KUČERA: Česká slova v zámoří
  • 12. 12. Antonín BYTEL: Čeština očima cizinců

 

JARO 1991

  • 27. 2. Olga MÜLLEROVÁ: Čeština dialogu
  • 6. 3. Miroslav ČERVENKA: Čeština a poetika
  • 13. 3. Ivan WERNISCH: Jazyk a smysl poezie – diskuse s úvodním slovem
  • 20. 3. Rudolf KŘESŤAN: O češtině fejetonů
  • 27. 3. Jarmila EMMEROVÁ: Čeština v překladech
  • 3. 4. Jiří DĚDEČEK: Překlad a převod (na materiále písňových textů)
  • 10. 4. Ondřej HAUSENBLAS: Karel Čapek a jeho adresát
  • 17. 4. Jana HOFFMANNOVÁ: Textová výstavba Bajajových Duelů
  • 24. 4. Pavel JANÁČEK: Ironický princip v současném románu – Dranciáš Pavla Vernera
  • 8. 5. Jiří HOMOLÁČ: Autor neznámý? (Variace na téma určování autorství)
  • 15. 5. Ivan KUBÍČEK: Jak vznikají přezdívky
  • 22. 5. Petr HOLMAN: Březina a Indie?

 

PODZIM 1991

  • 9. 10. Ondřej HAUSENBLAS: Ochota a připravenost k dorozumívání
  • 16. 10. Alena POLÍVKOVÁ: Postoje uživatelů k češtině
  • 23. 10. Pavel NOVÁK: Laická lingvistika
  • 30. 10. Zdeněk STARÝ: Nedirektivní kultivování češtiny
  • 6. 11. Petr SGALL – Jiří HRONEK: K pojmu hovorová čeština
  • 13. 11. Jana JANČÁKOVÁ: Oblastní varianty a spisovnost
  • 20. 11. Pavel JANČÁK: Spisovná a nespisovná slovní zásoba v Českém jazykovém atlase
  • 27. 11. Josef ŠIMANDL: Stav a potřeby kodifikace
  • 4. 12. Miloslav SEDLÁČEK: Vývoj kodifikace současné spisovné češtiny
  • 11. 12. Jiřina HŮRKOVÁ: Současná normativní a nenormativní výslovnost

 

JARO 1992

  • 19. 2. Zdeněk HLAVSA: O nové pravopisné kodifikaci I
  • 26. 2. Olga MARTINCOVÁ: O nové pravopisné kodifikaci II
  • 4. 3. Alexandr STICH: Pravopisná a tvaroslovná kodifikace antických jmen v češtině
  • 11. 3. Antonín TEJNOR: Péče o odborné názvosloví
  • 18. 3. Oldřich ULIČNÝ: Spisovnost a nespisovnost v současné umělecké próze
  • 25. 3. Václav FLEGL: Ještě k cizím slovům
  • 1. 4. Jiří KRAUS: Vývojové proměny řečnického stylu v češtině
  • 8. 4. Eva HOŠNOVÁ: Lze mluvit o vývoji textové stavby?
  • 15. 4. KULATÝ STŮL – spisovná, hovorová, obecná a jiná čeština
  • 22. 4. Lumír KLIMEŠ: Jak rozumějí studenti pedagogické fakulty některým základním církevním termínům
  • 29. 4. Jana BARTŮŇKOVÁ: Dialog v próze
  • 6. 5. Mojmír OTRUBA: Od Grassla ke grázlovi a od Švejka ke švejkovi
  • 13. 5. Jiří RAMBOUSEK (Brno): Jarní almanach básnický na rok 1940
  • 20. 5. Eliška KOLÍNSKÁ: Literární toulka Smíchovem

 

PODZIM 1992

  • 7. 10. Jaroslava HEDVIČÁKOVÁ: O jazyku Vocelova dramatu Harfa
  • 14. 10. Radoslava BRABCOVÁ: K jazykové stránce Tylovy Paličovy dcery
  • 21. 10. Naděžda KVÍTKOVÁ: Jazykové zpracování Přemyslovců F. B. Mikovce
  • 4. 11. Alexandr STICH: Zímovo obrozenecké drama o Oldřichovi a Boženě
  • 11. 11. Eliška KOLÍNSKÁ: Divadelní Praha v obrozenecké literatuře
  • 18. 11. Jan CHLOUPEK: Spisovná a obecná čeština z pohledu moravského
  • 25. 11. Marie KRČMOVÁ: Kontakt kultur při formování mluvy města Brna
  • 2. 12. Jitka MALENÍNSKÁ: Oronyma v Českém středohoří
  • 9. 12. Jana MATÚŠOVÁ: Pomístní jména v česko-německém kontaktovém území
  • 16. 12. Eliška KOLÍNSKÁ: Za literaturou a historií do pražských hospůdek

JARO 1993

  • 17. 3. Miloslava KNAPPOVÁ: O původu českých příjmení
  • 24. 3. Milan JELÍNEK: Evropeismy ve spisovné češtině a jazykový purismus
  • 31. 3. Petr KARLÍK: Současné syntaktické teorie a výuka syntaxe češtiny
  • 7. 4. Olga BÖHMOVÁ: Vyšehradské denáry 10. a 11. století z jazykového hlediska (existovala na Vyšehradě škola slovanského jazyka?)
  • 14. 4. Alexandr STICH – Josef ŠIMANDL – Karel KUČERA: Jazyková poradna
  • 21. 4. Ivan LUTTERER: Amerikanizace příjmení našich emigrantů v USA
  • 28. 4. Alexandr STICH: Československý jazyk a československá literatura?
  • 5. 5. KULATÝ STŮL – o jazykové popularizaci v novinách, rozhlase a televizi
  • 19. 5. Josef ŠIMANDL: Kdo se moc ptá, moc se dozví
  • 26. 5. Eliška KOLÍNSKÁ: Z Kampy za Janem Nerudou
  • 2. 6. MIMOŘÁDNÝ VEČER – Jaký název pro Českou republiku?

 

PODZIM 1993

  • 6. 10. Josef ŠIMANDL: Latinismy v češtině
  • 13. 10. Antonín VAŠEK (Brno): Proměny češtiny – vybrané otázky z historie národního jazyka
  • 20. 10. KULATÝ STŮL – o českém pravopise
  • 27. 10. Ondřej KOUPIL: Rosova Čechořečnost
  • 3. 11. Miloslav SEDLÁČEK: 150 let Jungmannova Napominatele
  • 10. 11. Zdeněk BOHÁČ: Patrocinia a dějiny osídlení Čech
  • 17. 11. Alexandr STICH: Jazyk a styl Koniášova díla
  • 24. 11. Milan JELÍNEK (Brno) – Alexandr STICH – Ivana SVOBODOVÁ: Jazyková poradna
  • 1. 12. Jaromír SLOMEK: O jazyku a slohu současné české literární kritiky
  • 8. 12. Ondřej HAUSENBLAS: Učebnice češtiny pro učně
  • 15. 12. Eliška KOLÍNSKÁ: Procházka českou barokní literaturou a barokní Prahou

 

JARO 1994

  • 2. 3. Petr MAREŠ: Styl rané publicistiky bratří Čapků
  • 9. 3. Alexandr STICH: O jazykových hodnotách a hodnocení v jazyku
  • 16. 3. Viktor VIKTORA (Plzeň): Hodnotový systém pobělohorského literárního exilu
  • 23. 3. Miroslav GREPL (Brno): Co děláme, když mluvíme
  • 30. 3. Jiřina HŮRKOVÁ a kol.: Kulatý stůl – otazníky nad českou výslovností
  • 6. 4. Dalibor TUREČEK (Č. Budějovice): Vídeňské inspirace Tylových her
  • 13. 4. JAZYKOVÁ PORADNA – o větné skladbě a slohu
  • 20. 4. Karel ŠEBESTA: Česká literatura ve Švédsku v době národního obrození (k prvním překladům české literatury do švédštiny)
  • 27. 4. Jiří RAMBOUSEK (Brno): Zůstali vzadu? (Básnická polemika Biebl kontra Kainar na začátku 50. let.)
  • 4. 5. Jaromír LINDA: Jazyk českých překladů Historia urbis Plznae Jana Tannera
  • 11. 5. Daniel NEČAS: Z barokní homiletiky – J. Libertin
  • 18. 5. František ŠTÍCHA: Proč slovo „furt“ není spisovné? (úvaha nad pojmem spisovnosti)
  • 25. 5. Helena CHÝLOVÁ (Plzeň): Jazyk současné reklamy

 

PODZIM 1994

  • 5. 10. Jakub KRČ – Martin VALÁŠEK – Jan LINKA: Trojí chléb nebeský Damascena Marka (malý průhled do barokní homiletiky)
  • 12. 10. Jiří REJZEK: Lidová etymologie v češtině
  • 19. 10. Alena MORÁVKOVÁ: Překlad dramatu jako specifikum
  • 26. 10. Jiří HRAŠE: Voiceband E. F. Buriana
  • 2. 11. Jan ŠULC – Olga CASTIELLIOVÁ – Milada CHLÍBCOVÁ: Kulatý stůl – problémy současné ediční praxe
  • 9. 11. Dušan ŠLOSAR (Brno): Kralická bible
  • 16. 11. Alexandr STICH: O exkluzivních motivech české barokní duchovní literatury
  • 23. 11. Milan JELÍNEK (Brno) – Miroslav KOMÁREK (Olomouc) – Oldřich ULIČNÝ – Alexandr STICH: Jazyková poradna
  • 30. 11. Klára BUZÁSSYOVÁ (Bratislava): Niektoré aspekty prekladu Vančurovho Rozmarného léta do slovenčiny
  • 7. 12. Helena CHÝLOVÁ (Plzeň): Jazyk kramářské písně na Plzeňsku
  • 14. 12. Ivana BOZDĚCHOVÁ: O manažerské hantýrce

 

JARO 1995

  • 8. 3. Milan DAVID (Č. Budějovice): Česká barokní kázání Frant. Matouše Kruma
  • 15. 3. Jiří HOMOLÁČ: Černé kroniky
  • 22. 3. Milan JELÍNEK (Brno): Obohacování češtiny o nové výrazy předložkové povahy
  • 29. 3. František ŠTÍCHA: Proč klademe otázky? (vztah otázkové formy)
  • 5. 4. Miloslav SEDLÁČEK: Proč obrazy od Mánesa, ale od Rabase? (kapitolky z formálního tvarosloví češtiny)
  • 12. 4. JAZYKOVÁ PORADNA
  • 19. 4. Věra CHMELÍKOVÁ (Plzeň): Odraz česko-německých vztahů v pohádkách J. Š. Baara
  • 26. 4. Jiří HONZÍK: Emanuel Frynta jako překladatel ruské poezie, zejména Puškina
  • 3. 5. Josef VINTR (Vídeň): Barokní bible Svatováclavská
  • 10. 5. KULATÝ STŮL – Úspěchy a problémy české lexikografie
  • 17. 5. Jaromír LOUŽIL: Rainer Maria Rilke a Češi
  • 24. 5. Jiří RAMBOUSEK (Brno): Padesát let od smrti Josefa Hory

 

PODZIM 1995

  • 4. 10. Libuše KAPROVÁ a kol.: Večer vzpomínek na V. Šmilauera a J. Hallera ke 100. výročí jejich narození
  • 11. 10. Miroslav GREPL (Brno): O syntaktické koncepci Vladimíra Šmilauera
  • 18. 10. Vladimír KOBLÍŽEK (Hradec Králové): Ferdinand Částka ze Šternštejna, „Čest a sláva Vysoko-mejtská, z rozhlášené studně vyprejštěná“ (Hradec králové, 1739): příspěvek k poznání českého jazyka v době baroka
  • 25. 10. Olga MARTINCOVÁ – Josef ŠIMANDL: Připravujeme slovník neologismů (pracovní beseda a diskuse)
  • 1. 11. Miloslava KNAPPOVÁ: Obchodní jména jako problém jazykový i společenský
  • 8. 11. Olga BÖHMOVÁ: Problematika stavu a vývoje českého jazyka v 10. a 11. století a Kyjevské listy v jejím světle
  • 15. 11. Milan JELÍNEK (Brno): Zásluhy J. Hallera o jazykovou kulturu a jeho omyly (zasluhoval J. Haller tak ostrou kritiku?)
  • 22. 11. KULATÝ STŮL – O jazykovém právu (za účasti Jeho Magnificence Karla Malého, rektora UK, a dalších odborníků)
  • 29. 11. Libuše OLIVOVÁ: Vladimír Šmilauer a toponomastika
  • 6. 12. Milan HARVALÍK: Dialektologie v onomastice
  • 13. 12. Ivan LUTTERER: V. Šmilauer a J. Haller v protivenstvích doby (ke 100. výročí narození)

 

JARO 1996

  • 6. 3. Jiří RAMBOUSEK (Brno): Málo známý Jaroslav Seifert (k 10. výročí úmrtí)
  • 13. 3. Jiří HONZÍK: Emanuel Frynta jako překladatel ruské poezie, zejména Puškina – 2. část
  • 20. 3. Petra FETKOVÁ: Homilie Řehoře Velikého na evangelia v českocírkevněslovanském a chorvatskocírkevněslovanském překladu
  • 27. 3. Milan JELÍNEK (Brno) – Alexandr STICH – Ivana SVOBODOVÁ: Jazyková poradna (zejména otázky tvarosloví)
  • 3. 4. Ondřej KOUPIL – Jaromír LINDA – Věra PETRÁČKOVÁ – Miroslav ROUDNÝ – Zdeněk TYL: Kulatý stůl (V. J. Rosa jako lingvista /gramatika, slovník, korespondence/)
  • 10. 4. Daniela SLANČOVÁ – Miloslava SOKOLOVÁ (Prešov): K jazykovej situácii na Slovensku (stratifikácia súčasnej slovenčiny)
  • 17. 4. Jaromír LINDA: Soupis rukopisů literární povahy 17. a 18. století (Změní nové literární objevy budoucí dějiny české literatury?)
  • 24. 4. Lenka KUSÁKOVÁ: Ján Kollár a jeho kázání
  • 15. 5. Jaroslav PLESKOT (Ostrava): České lidové divadelní hry z Kravařska z konce 18. století
  • 22. 5. Jana PLESKALOVÁ (Brno): Nejstarší česká osobní jména
  • 29. 5. Alexandr STICH: Petr Chelčický o boji duchovním (ještě k 10. výročí úmrtí J. Seiferta)

 

PODZIM 1996

  • 2. 10. Stanislav WIMMER: Interpretace „Babičky“ v korespondenci Boženy Němcové
  • 9. 10. Alena MORÁVKOVÁ (a Klub rusistů OP): Korespondence Romana Jakobsona za jeho českého působení (ke 100. výročí narození)
  • 16. 10. Frank BOLDT (Plzeň): Kulturní desintegrace dvojjazyčné české (zemské) společnosti po roce 1848
  • 23. 10. Josef ŠIMANDL – Renata BLATNÁ – Ondřej HAUSENBLAS – Zdeňka HLADKÁ (Brno): Jazyková poradna (význam slov v textu a ve slovníku)
  • 30. 10. Milan JELÍNEK (Brno): Dvojí Babička Boženy Němcové aneb Co dovede natropit purismus
  • 6. 11. Patrik OUŘEDNÍK (Paříž): Hledání ztraceného jazyka
  • 13. 11. Tilman BERGER (Tübingen): Jan Václav Pohl a jeho Gramatika
  • 20. 11. Václav BOK (České Budějovice): K připravovanému slovníku německých autorů z českých zemí (se zvl. zřetelem na starší období)
  • 27. 11. Lucie ŘÍMALOVÁ: Božena Němcová a její dopisy ženám
  • 4. 12. Alexander STICH a kol.: Kulatý stůl – ediční zásady pro vydávání literatury 17. a 18. století
  • 11. 12. Milena CESNAKOVÁ-MICHALCOVÁ (Bratislava): Barokní dramatická literatura a divadlo na území Slovenska
  • 18. 12. Karel KUČERA: Málo popsané stránky vývoje českého pravopisu

 

JARO 1997

  • 5. 3. Jiří F. FRANĚK: Textologické problémy v knize T. G. Masaryka Rusko a Evropa (ke 147. výročí narození a 60. výročí úmrtí)
  • 12. 3. Jiří KRAUS: Raná novověká rétorika
  • 19. 3. Alena MORÁVKOVÁ: Casanova Mariny Cvetajevové v překladu Jany Štroblové
  • 26. 3. Josef ŠIMANDL: Slovnědruhové charakteristiky v mluvnicích, učebnicích, slovnících a textech
  • 2. 4. Jiří HRAŠE: Toulky českou minulostí v knize a rozhlasovém vysílání
  • 9. 4. Jaromír LOUŽIL: Jak jsem překládal Immanuela Kanta
  • 16. 4. Milan JELÍNEK (Brno) a kol.: Jazyková poradna – měnící se kriteria jazykové správnosti v novodobé češtině
  • 23. 4. Milan DAVID: Mluva politických vězeňkyň padesátých let
  • 7. 5. Libuše OLIVOVÁ: Počítačové zpracování pomístních jmén
  • 14. 5. Jiří NEKVAPIL: Sociolingvistické poznámky k životu německé menšiny v Čechách po roce 1945
  • 21. 5. Jiří TRÁVNÍČEK: Česká básnická současnost (pokus o vymezení)
  • 28. 5. Renata BLATNÁ: Dějiny hudby prizmatem přejímek

 

PODZIM 1997

  • 1. 10. Jaromír LINDA: Dva nové opisy Komenského Labyrintu
  • 8. 10. Josef HRBÁČEK: Syntax analytická (tradiční) a syntax valenční
  • 15. 10. Helena CONFORTIOVÁ: Prof. dr. J. V. Bečka jako člověk a spolupracovník
  • 22. 10. Jiří KRAUS: Co všechno může znamenat slovo rétorika
  • 29. 10. Marie MAJTÁNOVÁ: Historická úloha češtiny na Slovensku
  • 5. 11. Alexandr STICH: K stavu a problémům současné filologické barokistiky
  • 12. 11. Josef ŠTOCHL: Když byl Y Jeruzalémem češtiny (český pravopis od konce 18. stol. do 30. let 19. stol.)
  • 19. 11. Josef FILIPEC: Úvahy nad Českým slovníkem věcným a synonymickým
  • 26. 11. Emanuel MICHÁLEK: České slovníkářství v 15. a 16. století
  • 3. 12. Jakub KRČ: České barokní homiletiky a rétoriky
  • 10. 12. Martin VALÁŠEK: Rosův Discursus lypirona a Bridelův Slavíček vánoční jako ediční problém
  • 17. 12. Václav PETRBOK: Češi, Böhmen, vlastenci a Landsleute

 

JARO 1998

  • 4. 3. Zdeněk TYL: Dva významní představitelé české historické lexikografie – Josef Zubatý a Emil Smetánka
  • 11. 3. Ladislav ŠTINDL: Cesty do Ruska v 1. polovině 19. století
  • 18. 3. Zdeněk HLAVSA a kol. jazyk. poradny ÚJČ AV ČR: Jazyková poradna
  • 25. 3. Ondřej KOUPIL: Řehole Benediktova – živé, dílo, minulosti
  • 1. 4. Milena CESNAKOVÁ (Bratislava): Rukopisná neoficiální literatura na Slovensku v 18. a 19. století
  • 8. 4. Václav PETRBOK: P. Stanislav Vydra TJ – člověk, učitel, kněz a Čech (650 let UK)
  • 15. 4. Jan HORÁLEK: Vztahy prostoru a kvality v některých pojmenováních
  • 22. 4. Filip OUTRATA: Vavřinec Benedikt z Nudožer (650 let UK)
  • 29. 4. Petr BORKOVEC: Kain s lyrou – pocta Vladislavu Chodasevičovi
  • 6. 5. Jiří HOMOLÁČ: Český znakový jazyk a čeští neslyšící
  • 13. 5. Pavel STĘPIEŃ (Varšava): Jan Kochanowski, polský renesanční básník
  • 20. 5. Petr NEJEDLÝ: K dnešnímu zkoumání staré češtiny
  • 27. 5. Zoe HAUPTOVÁ: Slovník jazyka staroslověnského

 

PODZIM 1998

  • 30. 9. Radek LUNGA: Nápisy na českých historických zvonech
  • 7. 10. Zdena RUSÍNOVÁ (Brno): Deminutiva v komunikaci
  • 14. 10. Milan JELÍNEK (Brno): Josef Zubatý a Václav Ertl jako puristé?
  • 21. 10. Zdeněk TYL: Na cestě k slovníku střední češtiny (16.–18. století)
  • 4. 11. Renata BLATNÁ: Hubneme, nebo tloustneme? – aneb Co vypovídají staročeské a novočeské kontexty slov „hubený“ a „tlustý“
  • 11. 11. Otakar MALIŠ: Jazyk Václava Černého
  • 18. 11. Anežka VIDMANOVÁ: Překlad hexametru a pentametru – pokusy ve staročeské literatuře
  • 25. 11. Alena MORÁVKOVÁ a kol.: Kulatý stůl – kritika překladu
  • 2. 12. Boris LEHEČKA: Nebyl „slovář“ jako „slownjk“
  • 9. 12. Jaromír LINDA: Geneze textu Rosova Thesauru linguae Bohemicae
  • 16. 12. Jiří HRAŠE: Rozhlasová hra beze slov

 

JARO 1999

  • 3. 3. Milena CESNAKOVÁ (Bratislava): Antonín Koniáš a jeho indexy zakázaných knih
  • 10. 3. Alexandr STICH: Grál v české literatuře (k 15. výročí udělení Nobelovy ceny Jaroslavu Seifertovi)
  • 17. 3. Jan LINKA: Tvorba Šebestiána Vojtěcha Scipiona aneb Návrat ztraceného velikána
  • 24. 3. Alexandr STICH: Sabina a Havlíček v létech 1848–1849
  • 31. 3. Tomáš MATĚJEC: Sousedské hry jako fenomén literární
  • 7. 4. Milan JELÍNEK (Brno) a kol.: Jazyková poradna – jazyk ve veřejném dorozumívání
  • 14. 4. Milan JELÍNEK (Brno): Vztah puristů ke složeninám
  • 21. 4. Josef ŠIMANDL: Ekoteroristé (jazyková soudnička)
  • 28. 4. Alexandr STICH a kol.: Kulatý stůl – Země dobrá, země česká (problémy interpretace)
  • 5. 5. Václav PETRBOK – Radek LUNGA: Svatováclavská literární tradice mezi Augšpurkem a Prahou v 17. století
  • 12. 5. Josef HRBÁČEK: Vztah formy a funkce v syntaxi: věta – výpověď
  • 19. 5. Jiří KRAUS: Čistota jazyka jako pojem sociolingvistický

 

PODZIM 1999

  • 6. 10. Alexandr STICH: České slovesné umění baroka a Karel Krejčí (k 95. výročí narození a 20. výročí úmrtí)
  • 13. 10. Petr ZIMA: O řeči starého Podskalí a jejím dialektologickém a uměleckém zpracování (na okraj knihy B. Zimové Dřevěnej chleba)
  • 20. 10. Jan HORÁLEK: Slovotvorba složenin v kontextu národního obrození
  • 27. 10. Jan WIENDL: Předválečná poezie Jana Zahradníčka
  • 3. 11. Robert ADAM: Pokus o slohový rozbor Babičky
  • 10. 11. Jiří HRAŠE: Promluví univ. profesor dr. F. X. Šalda, spisovatel
  • 17. 11. Václav BOK (České Budějovice): Německá literatura v Čechách ve 13. a 14. století
  • 24. 11. Milan JELÍNEK – Miroslav GREPL (Brno): Jazyková poradna (odchylky od české syntaktické normy)
  • 1. 12. Iva NEBESKÁ: O kognitivní lingvistice
  • 8. 12. František FRÖHLICH: Dobrý překlad – špatný překlad: jak se to pozná ?
  • 15. 12. Viktor VIKTORA (Plzeň): K interpretaci václavských legend

 

JARO 2000

  • 8. 3. Milada HOMOLKOVÁ: Dopisy Jana Filipce Vilémovi z Pernštejna (k 85.výročí narození dr. Josefa Filipce)
  • 15. 3. Stefan Michael NEWERKLA (Vídeň): Odvrácená tvář habsburských jazykových zákonů v Čechách (diglosie na plzeňských školách v 19. stol.)
  • 22. 3. Ivana SVOBODOVÁ: Psaní velkých písmen
  • 29. 3. Irena VAŇKOVÁ: O barvách v češtině
  • 5. 4. Kamila KARHANOVÁ: Zvířata a lidé v prózách Karla Poláčka
  • 12. 4. Jiří KRAUS – Anna ČERNÁ – Josef ŠIMANDL: Jazyková poradna (O jazykové čistotě)
  • 19. 4. Zbyněk SEDLÁČEK: Bránou jazyků do poezie Ladislava Nebeského
  • 26. 4. Tilman BERGER (Tübingen): Autobiografie chrudimského primátora Karla Chocenského z konce 18. stol. jako dokument předobrozenské češtiny
  • 3. 5. Naděžda KVÍTKOVÁ: Slovní zásoba kroniky tak řečeného Dalimila (Kvantitativní pohled na staročeský text)
  • 10. 5. Petr BORKOVEC: Pokoj a přízrak – o jedné básni Josifa Brodského
  • 17. 5. Josef HRDLIČKA: Hlasy Richarda Weinera
  • 24. 5. Vojtěch RON (Liberec) – Roman SCHMIDT (Jablonec n. Nisou): Železnobrodské pašije z 18. století

 

PODZIM 2000

  • 4. 10. Pavel KOSEK – Jan MALURA (Ostrava): Příprava edice Hory Olivetské Matěje Tannera
  • 11. 10. Zoe HAUPTOVÁ: Jakým písmem psal Sázavský klášter
  • 18. 10. Jaroslava JANÁČKOVÁ – Alena MACUROVÁ: O korespondenci Boženy Němcové
  • 25. 10. Jiřina LEEUWEN-TURNOVCOVÁ (Jena): Ještě jednou o diglosii v Čechách
  • 1. 11. Jarmila BACHMANNOVÁ: Podkrkonošský slovník
  • 8. 11. Václav BOK (Č. Budějovice): Staročeské a staroněmecké překlady latinské legendy o Anežce Přemyslovně
  • 15. 11. Jana SKLADANÁ (Bratislava): O historickém slovníku slovenského jazyka
  • 22. 11. Jiří RAMBOUSEK (Brno): Spory o Ivana Blatného
  • 29. 11. Petr HOLMAN: Čeština v Indii
  • 6. 12. Jiří HRAŠE: Brněnská rozhlasová avantgarda 30. let
  • 13. 12. Lucie HAŠOVÁ: Etnonyma v televizních diskusních pořadech

 

JARO 2001

  • 7. 3. Jonatan VINKLER (Lublaň): Pavel Josef Šafařík a slovinská literatura a kultura
  • 14. 3. J. P. LOCHER (Bern): Výsledky a úkoly slavistiky a bohemistiky ve Švýcarsku
  • 21. 3. Jaromír KRŠKO (Banská Bystrica): Sociálno-psychologické aspekty prezývok
  • 28. 3. Martina ŠULCKOVÁ – Eva VAŠÍČKOVÁ – Jan JAROŠ aj.: Jazyková poradna – jazyková lektorna v novinách
  • 4. 4. Antonín PETRUŽELKA: Pohádkové a bájeslovné bytosti a političtí činitelé ve sbírkách Ivana Blatného
  • 11. 4. Alexandr STICH: Sláva barokní Čechie
  • 18. 4. Josef ŠIMANDL: Slovesa na -írovat: Jak se žije nechtěnému dítěti
  • 25. 4. Marie BOKOVÁ: Český herec Václav Voska
  • 2. 5. Jaromír SLOMEK: Ferdinand Peroutka slovem a písmem
  • 16. 5. Petr ŠÁMAL: Myšlení o literatuře v 50. letech
  • 23. 5. Alexandr STICH a kol.: Kulatý stůl – patriotismus a nacionalismus v českém raném novověku (jazyková otázka)

 

PODZIM 2001

  • 3. 10. Jan LINKA: Česká hagiografie v 16.–18.století
  • 10. 10. Bohumil VYKYPĚL (Brno): Dvě historicko-sémantické glosy – kdo byli „suppani“ a proč je sv. Václav vévoda české země a kněz náš
  • 17. 10. Josef HERMAN: Dramatické dílo Františka Hrubína (ke 30. výročí úmrtí)
  • 24. 10. Jan KVAPIL (Ústí nad Labem): Barokní modlitební kniha v českých zemích
  • 31. 10. Jiří BRABEC a kol.: Kulatý stůl – kritické sebrané spisy Jaroslava Seiferta (ke 100. výročí narození a 15. výročí úmrtí)
  • 7. 11. Jiří KRAUS: Malé jazyky ve sjednocující se Evropě
  • 14. 11. Johannes Michael REINHART (Vídeň): Staročeská literatura a slovanský jih (české překlady u charvátských hlaholitů)
  • 21. 11. Martin VALÁŠEK: Jak vydávat Durychovo Bloudění (k chystané edici v České knižnici)
  • 28. 11. Václav PETRBOK: Eugen Rippl – neznámý moravskoněmecký bohemista
  • 5. 12. Jana MATÚŠOVÁ: K otázce přízvuku českých pomístních jmen přejatých do němčiny
  • 12. 12. Miloš SLÁDEK: Z Prahy do Nouzína a přes Krkonoše zase zpátky aneb Na okraj dvou knih Jaromíra Jecha

 

JARO 2002

  • 6. 3. Miloš SLÁDEK: K otázkám prezentace barokní literatury
  • 13. 3. Petr ŠTĚDROŇ (Brno): Ondřej Klatovský – Knížka v českém a německém jazyku (ze 16. století)
  • 20. 3. Josef ŠIMANDL a kol.: Kulatý stůl – jazykové inovace: chyby, nebo vývoj?
  • 27. 3. Zbyněk SEDLÁČEK (Louny): Musí být slavná minulost nejzvučnější strunou na lyře české? – Dějinný čas v epice Jana Erazima Vocela (ke 200. výročí básníkova narození)
  • 3. 4. Štěpán VÁCHA: Projevy barokního historizmu u cisterciáckého řádu
  • 10. 4. Ladislava PETÍŠKOVÁ: Divadelní jazyk u Jiřího Frejky
  • 17. 4. Lenka KUSÁKOVÁ: Jazyk emocí v české beletrii 1. poloviny 19. století
  • 24. 4. Eva RYŠAVÁ: Skladby českých básníků v kramářských tiscích
  • 15. 5. Martin SEKERA: Hledání jazyka politiky v české žurnalistice 19. století
  • 22. 5. Boris LEHEČKA: Nechoďte pro slovo daleko! Zajděte si k Vusínovi.

 

PODZIM 2002

  • 9. 10. Andrea HUDÁKOVÁ: Český jazyk v komunikaci neslyšících
  • 16. 10. Milan DVOŘÁK: Proč a jak jsem nově překládal Evžena Oněgina
  • 23. 10. Miloslav VOJTECH (Bratislava): Čeština ako literárny jazyk na Slovensku (v období národného obrodenia)
  • 30.10 Mirek ČEJKA (Brno): Jazyk mateřský a jazyk otcovský (vztahy mezi češtinou, latinou a němčinou na přelomu středověku a novověku)
  • 6. 11. Martin HILSKÝ: Hříšné hříčky – překlad shakespearovské slovní hry
  • 13. 11. Jiří HRAŠE: Od zvuku k představě aneb rozhlasová teorie Václava Růta
  • 27. 11. Zdena PALKOVÁ a kol.: Zvuková podoba mluvených projevů v hromadných sdělovacích prostředcích
  • 4. 12. Filip OUTRATA: Česko-latinské gramatiky v 16. a 17. století
  • 11. 12. Pavel JANČÁK: Magnetofonové snímky archaického českého nářečí na Střelínsku u Vratislavi
  • 18. 12. Radomil ŠOLC: Život a dílo básníka Václava Svobody Plumlovského (ke 130. výročí narození)

 

JARO 2003

  • 5. 3. Petr MAREŠ: Vícejazyčnost v novodobé české poezii
  • 12. 3. Robert ADAM: Bezkopcý úval známý svými hicy předlohou skici mistra Kopanici. Je „c“ měkké, nebo obojetné?
  • 19. 3. Kristina KALLERT (Regensburg): Od baroka k osvícenství (nepomucenská kazatelská literatura české provenience v 18. stol.)
  • 26. 3. Viktor VIKTORA (Plzeň): Frantova práva a záblesky renesance v Čechách
  • 2. 4. Jan HELLER: Blahoslavův překlad Nového zákona
  • 9. 4. Markéta PYTLÍKOVÁ: Nejstarší česká bible a její překladatelé
  • 16. 4. Jiří ÚLOVEC: Místní a pomístní názvy v pramenech úřední povahy z 15.–17. století
  • 23. 4. Gizela GÁFRIKOVÁ (Bratislava): Literárne dielo Hugolina Gavloviča (k jednej z podob slovenského literárného baroka)
  • 30. 4. Bojana MALTARIĆ (Lublaň): Tři české romány ve slovinské knižní sbírce Dvacáté století (Hrabal: Příliš hlučná samota; Škvorecký: Prima sezóna; Šotola: Tovaryšstvo Ježíšovo)
  • 7. 5. Alena FIDLEROVÁ – Martina ŠULCKOVÁ: Repertorium rukopisů 17. a 18. století z muzejních sbírek v Čechách
  • 14. 5. Václav PETRBOK: Česko-německé literární vztahy doby střední
  • 21. 5. Lucie HAŠOVÁ: :)CESTINAvMAILUaSMS:( – ke stylové charakteristice nových typů textu

 

PODZIM 2003

  • 15. 10. Radomil ŠOLC: Vzpomínky na orientalistu, kněze, lékaře a spisovatele Aloise Musila (1868–1944)
  • 22. 10. Andrej NOVIK: Chorvati na Moravě a jejich jazyk – Minulost. Přítomnost. Budoucnost?
  • 29. 10. Josef ŠIMANDL a kol.: Jazyková poradna – problémy akademického psaní
  • 5. 11. Pavel ŠTĚPÁN: Barvy v českých zeměpisných jménech
  • 12. 11. Karel ČAPEK – Zbyněk SEDLÁČEK: Tam u Králového Hradce… (prusko-rakouská válka 1866 jako textová událost)
  • 19. 11. Martin STLUKA a kol.: Kulatý stůl – kolace Neubergova opisu Rosova slovníku
  • 26. 11. Kateřina VALENTOVÁ-BOBKOVÁ: Jezuitské školství v 18. století
  • 3. 12. Tomáš HLOBIL (Olomouc): Univerzitní přednášky z estetiky a básnictví Augusta Gottlieba Meissnera podle poznámek Josefa Jungmanna
  • 10. 12. Oldřich ULIČNÝ: Co zavinil Josef Dobrovský (k 250. výročí narození)
  • 17. 12. Jaroslava JANÁČKOVÁ – Magdalena POKORNÁ – Lucie SAICOVÁ ŘÍMALOVÁ – Robert ADAM: Kulatý stůl – jak vydávat významné korespondence (nad novou soubornou edicí korespondence B. Němcové)

 

JARO 2004

  • 10. 3. Ondřej KOUPIL: Matouš Benešovský, gramatik a veselý etymolog
  • 17. 3. K nedožitým sedmdesátinám prof. dr. Alexandra Sticha
  • 24. 3. Pavel KOSEK – Jan MALURA (Ostrava): Přípravná edice duchovní lyriky slezských exulantů 17. a 18. století (aspekty jazykové, edičně-textologické a literárněhistorické)
  • 31. 3. Kateřina BLÁHOVÁ: Literární odkaz Josefa Šusty (ke 130. výročí narození)
  • 7. 4. Jan KRÁLÍK: Současné problémy kvantitativní lingvistiky
  • 14. 4. Kamil STUMPF (Lipsko): Dolní Lužice bez lužické srbštiny
  • 21. 4. Josef KOUTECKÝ: Úsměv, škleb a pláč nad jazykem českých lékařů
  • 28. 4. Milada HOMOLKOVÁ: Tajemný odkaz paní Kačny čili Lekcionář olomoucký z r. 1421 (k 120. výročí narození Josefa Vašici)
  • 5. 5. Josef HRDLIČKA: Komenského Labyrint a člověk v labyrintu
  • 12. 5. Jana MATÚŠOVÁ: Vlastní jména v podmínkách česko-německých kontaktů a konfliktů v Čechách 30. a 40.let
  • 19. 5. Zuzana SEMÍNOVÁ: Implementace komunitárních direktiv – překládání právních předpisů Evropské unie do češtiny

 

PODZIM 2004

  • 13. 10. Pavel JANČÁK: Rysy severovýchodočeských nářečí v mluvě ukrajinských Čechů od Černobylu
  • 20. 10. Pavel MAREŠ: Dva nové poznatky ke Starým pamětem kutnohorským Jana Kořínka a Josefa Devotyho
  • 27. 10. Zdenka TOMÁŠKOVÁ (Kostelec na Hané): Ortel samoty – co nebylo v knize vzpomínek (Lidská tvář Petra Bezruče)
  • 3. 11. Václava MUSILOVÁ: Jazykové expertizy – kriminalistické určování autorství psaných textů (forenzní lingvistika)
  • 10. 11. Jana DECARLI VALDROVÁ (České Budějovice): Rovnost pohlaví čili žena a muž v jazyce (feministická a genderová lingvistika)
  • 24. 11. Roman LANG: Znaménka a značky v textu
  • 1. 12. Jana HOFFMANNOVÁ – Olga MÜLLEROVÁ: Jazyk současných novinových interview
  • 15. 12. Jan LINKA: Hájkovy Čechy

 

JARO 2005

  • 2. 3. Josef ŠIMANDL: Co se děje s přejímáním slov a vyjadřovacích způsobů
  • 9. 3. Ondřej HAUSENBLAS: Otázky při výuce (nejen) češtiny
  • 16. 3. Iva NEBESKÁ: O vodě v češtině
  • 23. 3. Alena M. ČERNÁ: Staročeský rukopis o králi Janovi a o hvězdách
  • 30. 3. Tilman BERGER (Tübingen): Překladatelská dílna Josefa Ceregettiho v Chrudimi
  • 6. 4. František FRÖHLICHHH: O českých překladech pohádek H. Ch. Andersena
  • 13. 4. Naděžda KVÍTKOVÁ: Jazyk současných kázání
  • 20. 4. Jitka MALENÍNSKÁ: Zaniklá apelativa v toponymii Čech
  • 27. 4. Marie KRČMOVÁ (Brno): Jazyková situace na Moravě
  • 4. 5. Hana SOBALÍKOVÁ: Bohatství českých cisiojánů aneb kalendáře našich předků
  • 11. 5. Jaromír SLOMEK: TGM a Otokar Březina

 

PODZIM 2005

  • 5. 10. Anna ČERNÁ: Slovenština – jazyk cizí?
  • 12. 10. Jiřina HŮRKOVÁ: Mluvní styl mladé generace
  • 19. 10. Vladimír JUSTL: Lidský a pedagogický profil Oldřicha Králíka: úvod do dialogu (k 30. výročí úmrtí)
  • 26. 10. František ČERMÁK: Co je skutečně Český národní korpus?
  • 2. 11. Taťána VYKYPĚLOVÁ (Vídeň): Příběh českého „f“: historie jednoho fonému
  • 9. 11. Petr SGALL: Přirozenost vyjadřování v češtině
  • 23. 11. Petr NEJEDLÝ: Co (ne)víme o slovní zásobě češtiny doby střední
  • 30. 11. Jan CHROMÝ – František MARTÍNEK: Jiří Haller (1896–1971): 110 let od narození a 35 let od smrti zakladatele KPČJ
  • 7. 12. Ivana BOZDĚCHOVÁ: O české lékařské terminologii
  • 14. 12. Štěpánka BĚHALOVÁ (Jindřichův Hradec): Kramářské tisky z jindřichohradecké Landfrasovy tiskárny

 

JARO 2006

(1) 1. 3. Denisa BORDAG (Univerzita Lipsko): Dva jazyky v jedné mysli: produkce a osvojování gramatického rodu

Přednáška loňské držitelky titulu Česká hlava seznamuje s psycholingvistickým výzkumem v oblasti produkce a osvojování cizích jazyků. Zaměřuje se na gramatický rod, ale její součástí bude i úvod do oboru. Mezi jinými nabídne i odpovědi na tyto otázky: Jak koexistují dva jazyky v jedné mysli? Na jakých rovinách reprezentace dochází k vzájemné interakci dvou jazykových systémů? Kdy tato interakce osvojování cizího jazyka napomáhá, kdy ho komplikuje? Jsou procesy, které v naší mysli probíhají, když mluvíme cizím jazykem, odlišné od těch, které charakterizují produkci v jazyce mateřském? Proč je osvojení gramatického rodu některých cizích slov snazší než u jiných? Jaké procesy v naší mysli způsobují chyby v gramatickém rodě, kterých se dopouštíme, když se učíme např. německy? Představeny budou i konkrétní psycholingvistické experimenty, které tyto otázky zkoumají.

(2) 8. 3. Jiří ZEMAN (Univerzita Hradec Králové): Ke komunikaci nejstarší generace

Přednáška bude zaměřena na rozhovory příslušníků nejstarší generace. Nejprve bude tato populace přesně vymezena. Poté bude pozornost věnována některým jevům, které jsou ovlivněny změnami v kognitivním systému, zejména výsledkem změn v kapacitě paměti. Jde zejména o problémy s vybavováním proprií a o mnohomluvnost. Výklad bude konkretizován na autentickém materiále (rozhovorech).

(3) 15. 3. Magdaléna POKORNÁ (Historický ústav AV ČR): Spisovatelé pod dohledem

Literární a intelektuální život vždy ovlivňovala řada vnitřních i vnějších okolností; patřil mezi ně – a byl velmi důležitý – také dohled státních úřadů nad spisovateli. V přednášce se budeme zabývat především cenzurní praxí, jejím systémem a důsledky již od josefínského období. Budeme se však věnovat i dalším problémům, a to typům perzekucí v 50. létech 19. století i zásahům proti spisovatelům a novinářům v dalších desetiletích (stručně pak i včetně charakteristiky základních etap vývoje cenzury ve 20. století). Poměry v českých zemích konfrontujeme v klíčových momentech se situací v celé habsburské monarchii i v zahraničí.

(4) 22. 3. Zbyněk SEDLÁČEK (Univerzita J. E. Purkyně Ústí nad Labem): Koubkova elegie na hrobech básníků slovanských (Opožděný příspěvek ke 200. výročí narození Jana Pravoslava Koubka – * 5. 6. 1805 v Blatné)

Loňské 200. výročí narození básníka a filologa Jana Pravoslava Koubka zůstalo ve stínu jubileí jiných osobností české kultury, přestože Koubka lze připomínat nejen jako básníka, ale také jako uznávaného univerzitního profesora českého jazyka a literatury i řeči a literatury polské, vlivného publicistu, překladatele, popřípadě jako cenzora, tribuna akademické legie roku 1848 a poslance říšského sněmu. Z pozapomenutého Koubkova básnického díla bývají nejčastěji připomínány satirické skladby, které mají místo ve vývoj české satiry od Š. Hněvkovského, K. Vinařického a J. J. Langra ke K. Havlíčkovi. Na rozdíl od této tradice se náš příspěvek zaměřuje na elegickou skladbu Hroby básníků slovanských, vytvořenou v letech 1842 až 1854, a sleduje, jakým způsobem do příležitostně motivovaného básnického díla vstupují literární normy, autorovy filologické a slavistické názory a jakou individuální skladbu měla Koubkova dvojdomost vědce a umělce, charakteristická pro obrozenskou vědu o jazyce a literatuře.

(5) 29. 3. Jiří F. FRANĚK: České Rukopisy a ruské Slovo o pluku Igorově

(6) 5. 4. Jana PLESKALOVÁ (Masarykova univerzita Brno): Dějiny české jazykovědné bohemistiky

Tématem přednášky bude představení připravovaného díla Dějiny české jazykovědné bohemistiky, které vytvořil autorský kolektiv pod vedením přednášející v rámci grantového projektu čís. 405/03/1418 GAČR. Toto dílo se skládá ze studií věnovaných dějinám jednotlivých jazykovědných oborů. Jejich autory jsou přední odborníci v příslušné jazykovědné disciplíně.

(7) 12. 4. Kulatý stůl Grafická úprava písemností (uvádějí Olga Kuldová [autorka státní normy], Markéta Pravdová [ÚJČ AV ČR], pracovník z oboru typografie [dosud neurčen])

(8) 19. 4. Martin VALÁŠEK: Šest mluvnic hledá autora (Barokní gramatik Václav Jandit)

Václav Jandit je autorem nejvydávanější raněnovověké gramatiky češtiny. O jeho autorské identitě se dosud dohadujeme pouze na základě kusých informací roztroušených v jeho gramatice. První dvě vydání své mluvnice (1704, 1705) dedikoval poslednímu toskánskému velkovévodovi z rodu Medici Gianu Gastonovi, na jehož dvoře zřejmě pobýval. Součástí Janditovy gramatiky, která v mnohém navazuje na Brus jazyka českého (1667) Jiřího Konstance a Čechořečnost (1672) Václava Jana Rosy, jsou i latinsko-české cvičné dialogy, určené k procvičování konverzace v různých životních situacích, chronologicky koncipovaná bibliografie jazykovědných bohemik a dílko Rozepře neboližto Controversiae českých gramatiků, v níž nás Jandit, porovnávaje u svých předchůdců vybrané jazykové jevy, nechává nahlédnout do myšlenkového světa barokního gramatika.

(9) 26. 4. Marie VACHKOVÁ (Univerzita Karlova v Praze): „Dvojjazyčný slovník potřebuje univerzitu“ (F. J. Hausmann): projekt Velkého německo-českého akademického slovníku v kontextu současné evropské lexikografie (přednáška se koná v místnosti č. 317 v 3. patře).

Současné trendy v lexikografii reflektují výzkum v oblasti elektronických korpusů (vývoj korpusových nástrojů, vytváření paralelních korpusů). Vzhledem k tomu, že umožňují zpracování velkých množství jazykových dat, staví do nového světla zažité lexikografické postupy. Mít k dispozici během sekundy statisíce dokladů má nejen své přednosti; je třeba řešit i nové problémy s jejich vyhodnocováním. Lexikografická práce zůstává stále časově náročná, nedochází v žádném případě k jejímu urychlení, avšak inspiruje významnou měrou i pionýrská lexikologická bádání: pomáhá například objevovat mezi elementy slovní zásoby nové systémové vztahy a osvětluje nové souvislosti mezi lexikální a syntaktickou rovinou.

(10) 3. 5. Eva KOUDELKOVÁ (Technická univerzita v Liberci): Lidové pověsti německých obyvatel severu Čech v kontextu české vypravěčské tradice

Dvě nejrozsáhlejší části přednášky nejprve upozorní na specifika žánru pověstí ve srovnání s druhým vypravěčským útvarem slovesného folkloru – pohádkou; a poté se zaměří na výrazné motivické shody, případně rozdíly mezi českými a německými pověstmi vyprávěnými na území Čech. V závěru přednášky bude stručně zhodnocena historie zapisování a vydávání německých pověstí a posluchači budou seznámeni s dosavadním stavem bádání v této oblasti. Součástí přednášky by měla být diskuse o této problematice, která je v současné době teprve na začátku vědeckého zkoumání.

(11) 10. 5. Šárka ZIKÁNOVÁ (Univerzita Karlova v Praze): K vývoji českého slovosledu: starší čeština v průměru a úzus jazykových vzorů (Hájkova kronika, Kralická bible)

Existuje teze, že ve starší češtině se pod vlivem latiny přísudkové sloveso umisťovalo většinou na konec věty (B. Havránek). Kvantitativní analýza starších českých dokladů však uvedené tvrzení vyvrací. V přednášce budou představeny větné konstrukce, v nichž se pravidelně umisťuje sloveso na konec (a které tím přitahují pozornost novočeského čtenáře, např. věty s několikanásobným přísudkem či ustálené zdvořilostní formule v listech), a stejně tak typy vět uspořádaných pravidelně podle aktuálního členění, tj. stejně jako v nové češtině (např. věty typu Přišlo jaro.). Zjištěné průměrné slovosledné poměry ve starší češtině budou porovnány s jazykem Hájkovy Kroniky (velmi věrně kopíruje průměrný úzus) a Bible kralické (v mnoha ohledech se odlišuje, např. neklade sloveso mechanicky na konec věty, nýbrž mechanicky – bez ohledu na aktuální členění – doprostřed věty).

 

PODZIM 2006

(1) 4. 10.  Jarosław MALICKI (Vratislavská univerzita, Polsko): Slezské jazykové spektrum do roku 1800

Slezsko ve svém historickém rozsahu vzniklo jako region pohraniční – v prostoru, kde slábly vlivy středověkých států polských Piastovců a českých Přemyslovců. Toto západoslovanské území  bylo zasaženo vývojovými proměnami právě vznikajících národních jazyků, hlavně polštiny a od jihu také češtiny (na západě slabě působily též sousední lužickosrbské jazyky). Zároveň, přinejmenším od první poloviny 12. stol., se ve Slezsku vyskytovaly jazyky aškenázských Židů, kteří se stejně jako o trochu pozdější Valonové usazovali poblíž největších řemeslnických a obchodních středisek. Pak, od 13. stol., se na osídleném a neosídleném území objevil jazyk německých kolonistů. V popisu vzájemných vztahů slezské polštiny, češtiny a němčiny v období příslušnosti k českému státu mají základní význam dvě roviny. V areálové rovině lze popsat vývoj dosahu těchto jazyků v zeměpisném prostoru – vznik a změny jazykových hranic, ostrovů, smíšených a přechodových pásů. Jedná se tady o dosahy jazyků používaných rodilými mluvčími ze Slezska v každodenní komunikaci. V rovině funkční je možné sledovat rozdíly účinnosti jednotlivých jazyků, mj. jako prostředků běžného dorozumívání se, jako pomocných jazyků církve, jazyků kancelářské činnosti a spisovně uměleckých. V těchto případech je třeba vzít v úvahu nejen komunikaci rodilých mluvčích, ale též použití cizí řeči. Čeština, němčina a polština, se svým charakteristickým funkčním rozpětím, se zúčastňovaly komunikace Slezanů v rámci společenské komunikace státního spolku zemí Koruny české; podílely se přítom i na komunikaci v širším dosahu, na území okolních států.

(2) 11. 10. Alena FIDLEROVÁ (ÚČJTK FF UK, Praha): Jediný Bůh, jediný svět, jediná gramatika aneb Univerzální gramatiky evropského středověku a raného novověku

(3) 18. 10. Lenka MATUŠÍKOVÁ (Národní archiv, Praha): Jména Židů v Čechách a na Moravě v proměnách času

Sledovat vývoj osobních jmen a příjmení židů v Čechách a na Moravě od prvních zmínek ve zprávách obchodníků a v kronikách 10. a 11. století znamená sledovat nejen změny v postavení židovských komunit i jednotlivců v české společnosti, ale také politický i hospodářský vývoj této společnosti od středověku až do poloviny 20. století. Proto byla při přípravě přednášky  využita  dostupná literatura  a některé z  dochovaných písemných pramenů (listiny, katastry, písemnosti patrimoniální správy, soupisy židů, knihy familiantů  i matriky židovských obcí), z nichž je patrné, jak zvláště diskriminační  zákony a nařízení habsburského státu  v 18. století a následné josefínské reformy přímo ovlivnily podobu rodných jmen a příjmení židů usazených v Čechách a na Moravě. Jejich další proměny  v 19. století byly důsledkem emancipace, kdy po roce 1848 řada židovských rodin přesídlila z venkova do velkých měst a zesílila i migrace židů z východních částí monarchie. Také 20. století se dvěma světovými válkami  i obdobím „studené války“ významně ovlivnilo podobu jmen a příjmení židů v Československu. Pro ty, kteří přežili, byla totiž změna příjmení cestou k získání nové identity a ke splynutí s okolní společností.

(4) 25. 10. Václav LÁBUS (PedF TU, Liberec): Pomístní jména Jizerských hor – vývoj a současný stav

Přednáška poskytne stručný přehled vývoje pomístního názvosloví Jizerských hor, příhraničního území na severu Čech, v němž do roku 1945 převládalo německé obyvatelstvo. Budou zmíněny předslovanské, slovanské, německé i české vlivy, jež formovaly vývoj pomístních jmen v této oblasti. Zvláštní pozornost bude věnována především konstituování českého názvosloví po II. světové válce a jeho sémantické, popř. formální návaznosti na původní německá oronyma a hydronyma.

(5) 1. 11. KULATÝ STŮL: Jazykové zásady veřejnoprávních médií (uvádějí Václav FLEGL a Petr VYBÍRAL)

Televizní zpravodajství přináší tři druhy textů. Ty první bychom mohli označit jako ozvučené texty psané (tzv. moderátorská studia, která mají moderátoři na čtecím zařízení), ty druhé pak jako redaktorské texty v tzv. kártu. Poslední typ by pak tvořil jazyk živého vstupu. Autor se zamyslí nejen nad jazykem televizního zpravodajství, ale publiku přiblíží i hlavní doporučení, resp. zákazy, které jsou víceméně redakčně závazné. Vzhledem k tomu, že na celkovém pochopení zprávy se významně podílí i zvuková úroveň jazyka, bude řeč i o ní. Posledním bodem pak bude úvaha o tom, zda v jazykové situaci televizní češtiny proti sobě stojí na jedné straně diváci mající určitou představu o jazyku veřejnoprávního zpravodajství a na straně druhé pak způsob prezentace vysílaných událostí, který se rozchází s diváckými přáními. Vážně i nevážně se zde pobavíme o tom, proč RZ přechyluje, užívá geografické označení Česko, (zatím?) užívá stále ještě slovenštinu, vyhýbá se trpnému rodu i příčestí, píše cunami, a cituje-li doslova, cituje i s chybami, které se občas v textu originálu vyskytnou. Platí-li obecně, že v současné době stoupá prestiž mluveného slova, pak narazíme samozřejmě i na pronikání hovorově spisovných výrazů do zpráv. Vadí to? Nebo už ne? Přednáška nebude traktována jako konfrontační. A právě proto si autor dovolí v závěru samém přiblížit přítomným úžasnou schopnost „češtiny“ vytvářet nechtěná přeřeknutí.

(6) 8. 11. Michaela LIŠKOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): Počítačový slang

Počítačový slang je dynamická součást dnešní slovní zásoby (zrcadlí bouřlivý vývoj výpočetní techniky). Kromě pohybu v samotném počítačovém slangu lze pozorovat i přesahy do běžné mluvy a terminologie. Počítačový slang bude pojednán z hlediska komunikační situace, pohledu lexikografického, způsobu tvoření slangových názvů, slovnědruhového zastoupení a dalších kategorií. Východiskem je diplomová práce z roku 2003, v níž bylo shromážděno a analyzováno 852 slangových jednotek.

(7) 15. 11. Lenka KUSÁKOVÁ (ÚČL AV ČR, Praha): Josef Kajetán Tyl jako přední osobnost literárního a kulturního života 1. poloviny 19. století (k 150. výročí úmrtí J. K. Tyla – † 11. 7. 1856)

1) Pojem  „literární život“.  Výzkum  literárního  života  ve světě  a u nás. 2) Nástin  problematiky  literárního  života  v  období národního obrození. 3) Tylova úloha   v  oblasti produkce, distribuce a recepce  české literatury ve 30.–50. letech 19. století.  Poukaz  na  nové  způsoby  a  mechanismy  literární  komunikace, které Tyl  do českého literárního života   předbřeznové  doby  zaváděl.

(8) 22. 11. Jiří MARVAN (ÚSVS FF UK, Praha): Malý průvodce dějinami české jazykové mysli

Přednáška má dva cíle: 1) představit  příručku Cesty ke spisovné češtině – prvních tisíc let (1. vydání 2003, 2. vydání 2006, Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem) a seznámit s jejím významem pro chápaní současného stavu češtiny a jejích budoucích perspektiv, 2) zároveň seznámit se způsobem, jak toto vědomí češtiny předat novému pokolení studentů, tj. jejích budoucích učitelů; jako výsledek předávání těchto zkušeností studenti vytvořili vlastní verzi k této knize s titulem Spisovná čeština cestou necestou (800–1800). Téměř každé století, počínaje stoletím 9., našlo svého autora či více autorů, kteří vypovídají o své zkušenosti mateřštiny, o českém jazykovém prostředí (lingvo-ekologii), vlivu jeho krásy (lingvo-estetiky) i mravní výzvy (lingvo-etiky) na mentální, emocionální a duchovní utváření lidské osobnosti. Studenti (většinou ve věku 21–23 let) budou svou knihou vypovídat o prožitku (a někdy i požitku) češtiny, který sdíleli s autory přes vzdálenost několika století. Z obou bohatě ilustrovaných knih budou promítnuty a přečteny ukázky.

(9) 29. 11. Pavel KOSEK (FF MU, Brno): Spojky obsahových vět barokní češtiny

Výsledek dlouhodobého výzkumu spojovacích prostředků střední češtiny. Analýza spojovacích prostředků tzv. obsahových vět vychází z excerpce českých tištěných památek vydaných přibližně v rozmezí let 1650–1750 (původní domácí díla, překladové památky a dobová jazykovědná produkce). Předmětem výkladu jsou tzv. obsahové věty (Trávníček, Bauer), přesněji řečeno věty, jež představují syntaktické pozice implikované v syntaktickém okolí jistých výrazů (sloves a z nich derivovaných substantiv či adjektiv) a jimž na úrovni sémantické reprezentace věty odpovídají situace. Přístup je především dynamický: sledovány jsou jevy, jež podléhají vývojovým posunům; zjištěný barokní stav je konfrontován se stavem v předchozích a následujících vývojových fázích češtiny.

(10) 6. 12. Jaromír SLOMEK (Týden, Praha): Pracovní, rodinné a milostné dopisy T. G. Masaryka

Ve své přednášce chci věnovat pozornost té části Masarykova díla, která dosud nebyla důkladně prozkoumána, totiž jeho umění epistolografickému. Knižní edice posledních let už zpřístupnily Masarykovu korespondenci s Edvardem Benešem, Karlem Čapkem, Bedřichem Hlaváčem, Karlem Kramářem, Oldrou Sedlmayerovou či Zdenkou Šemberovou; můžeme tedy na dopisech v těchto knihách publikovaných ukázat, jaký byl jejich pisatel stylista a jaké jazykové prostředky mu byly blízké. Masaryk, osobitý i v korespondenci, nekoncipoval dopisy podle dobových šablon (ty možná ani neznal, a pokud ano, důsledně je ignoroval), spíše psal tak, jako by zaznamenával svůj mluvený projev, prostý frází a velkých slov, pronášený s dostatečnou výpovědní perspektivou.

(11) 13. 12. Věra BROŽOVÁ (PedF UK, Praha): Próza Zikmunda Wintra na počátku 20. století aneb Historikův odvážný krok (k 160. výročí narození Z. Wintra – * 27. 12. 1846)

Wintrovy novely z počátku 20. století výrazně obohatily žánrovou škálu české historické beletrie a potvrdily historikovo směřování k uměleckému typu výpovědi o člověku a dějinách. Přednáška se soustředí na Wintrovy inovace při ztvárňování  námětů získávaných z  historického dokumentu a  na jejich formování na pozadí literárního dění přelomu století.

 

JARO 2007

(1) 7. 3.  Pavel JANČÁK (Praha): Nad posledním, 5. svazkem Českého jazykového atlasu

Pátý svazek Českého jazykového atlasu (ČJA), který v prosinci minulého roku vyšel v nakladatelství Academia, uzavírá vydávání základního díla české dialektologie, které je výsledkem úsilí a práce tří vědeckých generací. V pěti dílech přináší ČJA komplexní pohledy na územní diferenciaci nářečí a běžné (nespisovné) mluvy na území českého národního jazyka, sledovanou v jednotlivých jazykových rovinách metodou jazykového zeměpisu. Jazykovězeměpisné pohledy na územní rozrůznění hlavních jazykových jevů se představují na síti 420 venkovských obcí v oblasti tradičního osídlení. Novum ČJA je zařazení sítě 57 měst (a to i v pohraničí), kde se konal výzkum i u mladé generace. Ve srovnání se základní vrstvou nářeční, kterou představují mluvčí staré generace narození na počátku 20. století, umožňuje tak městská síť sledovat jazykový vývoj v generačním průřezu posledních téměř sta let.

Po prvních třech svazcích, které přinesly dosud neznámé pohledy na zeměpisné rozdíly v rovině lexikální a slovotvorné (u nás téměř nepěstovaný tzv. zeměpis slov), a po čtvrtém svazku tvaroslovném je pátý svazek ČJA zaměřen především na hláskosloví. Třebaže jde o tematiku v dialektologických pracích zpracovávanou nejčastěji, přináší komplexní zpracování materiálu z celého českého území v jazykovězeměpisném nadhledu nové a často i nečekané pohledy. Kromě hláskosloví přináší 5. svazek ČJA jakožto poslední svazek celého díla ještě tři oddíly „zbytkové“, především mapy syntaktické (což je také novum ČJA), zeměpisné rozdíly u příslovcí (české kam jdeš? × moravské kde jdeš?) a v městské mluvě (české bio, biják; moravské šalina ´tramvaj´; rohák × rožák aj.). Vyvrcholením je závěrečný souhrnný oddíl, který přináší svod izoglos sdružených ve svazky, které vytvářejí významné územní předěly ve vztahu k teritoriu (např. v prostoru Čech je takových svodných svazků na 30).

ČJA je dílo, které překračuje hranice vlastního oboru a které obohacuje naše dosavadní znalosti mateřského jazyka o další významnou složku, o složku zeměpisnou. Završuje se tak dílo, na němž se pracovalo několik desetiletí. Průběh těchto prací jsme měli možnost během let sledovat i na přednáškách Kruhu, zvláště díky prof. Šmilauerovi.

(2) 14. 3. Magdaléna POKORNÁ (Historický ústav AV ČR, Praha): „V práci a vědění je naše spasení“ – idea české encyklopedie

S nápadem sestavit systematicky členěné informační dílo v českém jazyce přišel již v rané fázi českého národního obrození kněz František Faustin Procházka (1749–1809). O myšlence později diskutoval Josef Jungmann se svým kroužkem spolupracovníků, ale definitivní popud přišel od Františka Palackého a je spojen s Muzeem Království českého. Právě období od poloviny 19. století – příprava Riegrova slovníku naučného a posléze Ottova slovníku naučného – bude jádrem této přednášky. Pozornost však bude věnována i méně známým slovníkovým projektům 19. století – jazykovým (J. Franta Šumavský), oborovým (Fr. Špatný) i novinářským (L. Rittersberg).

(3) 21. 3. Milan HARVALÍK – Petr NEJEDLÝ (ÚJČ AV ČR, Praha): Bohemistické dílo Karla Olivy (1927–2005) – k nedožitým osmdesátinám

Odborná dráha Karla Olivy byla pestrá – byl školením slavista a polonista, profesí lexikograf a vinou politickomocenských zásahů do jazykovědy onomastik. V oboru synchronní jazykovědy se přes problematiku překladových slovníků postupně dostal k otázkám lexikálního významu a posléze k otázkám přesné a kultivované komunikace a jejího pěstění a tříbení u žáků základních a středních škol.

Část věnovaná Karlu Olivovi jako onomastikovi seznamuje s tím, jakým způsobem se K. Oliva dostal do onomastického oddělení Ústavu pro jazyk český ČSAV a ke zkoumání vlastních jmen, podává přehled jeho onomastických prací a hodnotí jeho přínos pro tento obor, spočívající především v práci na Základní soustavě a terminologii slovanské onomastiky, přípravách Slovníku pomístních jmen v Čechách, zpracování retrográdního slovníku k dílu A. Profouse a v řadě statí věnovaných teorii a metodologii onomastiky i konkrétním problémům spojeným se zkoumáním české oikonymie.

(4) 28. 3. Pavel BOHÁČ (ČÚZK Praha – Názvoslovná komise): Standardizace geografických jmen – její národní a mezinárodní rozměr

Jakýkoli soubor geografických jmen představuje důležitý zdroj informací jak o samotných jménech, tak o geografických objektech, které reprezentují. Geografické databáze, informační systémy nebo mapy ztrácejí vypovídací hodnotu, pokud neobsahují vlastní jména. Stále dokonaleji utvářená propojenost informačních zdrojů a informací jako takových zhodnocuje názvoslovný obsah kartografických děl, přičemž ale časté nesrovnalosti a duplicity ve jménech datové soubory znehodnocují. Standardizací jmen proto rozumíme takový soubor vědeckých a administrativních činností, který zajišťuje jednoznačnou identifikaci jmen a korelaci jmen a příslušných objektů. Ideálním cílem standardizace je stanovení a následné používání jednoho jména pro jeden zeměpisný objekt. V ČR jsou jména shromažďována, zkoumána a standardizována podle zásad spisovné češtiny, samozřejmě zčásti s ponecháním dialektismů, regionalismů a odchylek od standardního pravopisu. V mezinárodním měřítku jsou výsledky národní standardizace považovány za závazné a státy tak mohou uplatňovat svoji suverenitu i v oblasti národní toponymie.

(5) 4. 4. Jiří HRAŠE (Praha): Fiktivní polemika Branžovského, Mukařovského a Růta (k uvažování o rozhlase)

Polemika je fiktivní, neboť jmenovaní spolu nediskutovali tváří v tvář, ačkoliv časově by to bylo možné. Do polemiky vstupují ex post jejich práce, postavíme-li je vedle sebe. Zakladatel rozhlasové teorie Václav Růt svou tezi formuloval roku 1936, polemickou repliku na ni načrtl jeho pokračovatel v rozhlasové teorii Josef Branžovský v roce 1992, ale pointa k tomu byla formulována už v roce 1934, a to literárním vědcem a estetikem Janem Mukařovským nezávisle na obou rozhlasových teoreticích. Tématem polemiky, do níž vstupují jejich příspěvky, je ovšem problematika posluchačského vnímání rozhlasu.

(6) 11. 4. Miloslav VONDRÁČEK (Univerzita Hradec Králové): Vlastnění jazyka (pokus o axiologický pohled na přirozený jazyk a šarvátky vedené v jeho jménu)

Spory o tzv. jazykovou správnost vedou nejen lingvisté či tradičně vnímaní nositelé kulturních hodnot. Až překvapivě agilní jsou v nich i běžní uživatelé jazyka. Oba typy kauz probíhají relativně nezávisle, snad se liší i charakterem příčin a argumentů. Příspěvek je pokusem o odpověď na otázku, proč mluvčí, kteří by se patrně za strážce jakéhokoli jazyka sami neoznačili, do konfliktu tohoto typu vůbec vstupují.

(7) 18. 4. Markéta PRAVDOVÁ – Ivana SVOBODOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): Internetová jazyková příručka

V roce 2004 začali pracovníci jazykové poradny Ústavu pro jazyk český AV ČR pracovat na projektu Jazyková poradna na internetu. Tento projekt bude dokončen v roce 2008. Jeho cílem je vytvořit internetovou jazykovou příručku, jež bude obsahovat takové jazykové informace, aby si v ní uživatelé češtiny nalezli odpověď na svůj konkrétní dotaz pokud možno sami a nemuseli se s rutinními dotazy obracet na jazykovou poradnu. Přednáška seznámí posluchače se strukturou internetové jazykové příručky, s postupem jednotlivých prací i s problémy, které při její tvorbě vznikají a které musejí její zpracovatelé řešit.

(8) 25. 4. Jaromír KRŠKO (Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica): Zo slovenskej hydronymie

V prednáške chcem poslucháčov oboznámiť s aktuálnym stavom výskumu slovenskej hydronymie v rámci projektu Hydronymia Slovaciae; poukázať na motivačné činitele slovenskej hydronymie; priblížiť lexikálnu charakteristiku hydroným z diachrónneho i synchrónneho hľadiska; v rámci diachrónneho výskumu priblížiť poslucháčom základné historické doklady ako zdroj diachrónneho výskumu hydronymie; v závere priblížiť kultúrne a etnické vplyvy na dotváranie slovenských hydroným (nemecká a valašská kolonizácia, slovensko-maďarské kontakty…).

(9) 2. 5. Josef ŠIMANDL (ÚJČ AV ČR, Praha): Perspektivy korpusové gramatiky

(10) 9. 5. Michael WÖGERBAUER (Vídeň – Praha): Vlastenecká literatura a její dva proudy (tři sondy ke vzniku novějších literatur v Praze v letech 1760–1820)

Po krátkém úvodu do problematiky a po vysvětlení použitých metod pomocí tří vybraných aspektů řeší přednáška problém, zda je vůbec možné sepsat historii literatur v Praze mezi lety 1760–1820. Tuto otázku se autor pokoušel zodpovědět již ve své disertaci s názvem „Diferenciace sociálního systému literatury v Praze 1760–1820“. V první části přednášky bude popsán vztah mezi sociálním systémem literatury a státem. Dále bude rozebrán proces „delatinizace“, tedy přechodu od románských jazyků (francouzštiny, italštiny, latiny) k jazykům národním. V závěru půjde o to, postihnout, nakolik probíhal uvedený proces diferenciace v české a německé literatuře paralelně a nakolik se odlišoval.

(11) 16. 5. Marie MAJTÁNOVÁ (Bratislava): Praslovanské kořeny českých názvů hub

České názvy hub představují ucelenou část slovní zásoby českého jazyka. Je to otevřený soubor prvků, lišících se různým stářím, frekvencí, územním rozsahem a významovým obsahem. Jako základní znak souboru vystupuje věcná spjatost jména s vnější skutečností. Z celého souboru lze vyčlenit prastaré jádro, reprezentované názvy všeslovanské povahy, tj. doloženými alespoň ve dvou základních skupinách slovanských jazyků, pro něž lze předpokládat stáří z konce praslovanského období.

 

PODZIM 2007

(1) 3. 10.  Kristina Kallert(ová) (Univerzita Řezno): Nešťastná to žena? (Ke korespondenci Boženy Němcové)

Korespondence Boženy Němcové je mnohými čtenáři ceněna jakožto realistické svědectví tragického osobního a uměleckého osudu nad její vlastní literární dílo. Biografie a dílo představují ve své souhře velkolepé a stále moderní téma: vlastní osobní a umělecké prosazení. Bez „martyria“, které promlouvá z jejích dopisů, by také byla sotva myslitelná národněkulturní ikonizace, jako např. v Halasově Naší paní Boženě Němcové.

Dopisy jsou nejen bezprostředním svědectvím utrpení –obsahují také „šťastné črty“, v nichž důležitou roli hraje v neposlední řadě i scenérie krajiny.

(2) 10. 10. Hana KLÍNKOVÁ (PNP, Praha): Co lze objevit ve sbírkovém fondu jednotlivin (O fondu varií v Literárním archivu PNP v kontextu historie archivu)
Absolutní většinu fondů v Literárním archivu Památníku národního písemnictví tvoří osobní fondy spisovatelů či fondy nakladatelství, redakcí a spolků. Jen několik fondů má povahu sbírky. Největším sbírkovým fondem je zde fond jednotlivin, tzv. varií, čítající okolo 250 kartonů, který byl zpracován teprve nedávno. Přednáška se bude týkat jak historie fondu, tak i bohatého a zajímavého materiálu sbírky, obsahující archiválie vzniklé v rozmezí 17.–21. století.

(3) 17. 10. Josef Šimandl (ÚJČ AV ČR, Praha): Z kodifikační dílny Naší řeči

Téma, nakolik časopis Naše řeč má, či nemá kodifikační pravomoc, jaké v tomto směru panují představy a jak různá může být praxe, otevřel na stránkách samotné Naší řeči R. Adam v čísle 4/2005. Od té doby probíhá na toto téma sice nespojitá, ale přece jen diskuse. Přednáška v KPČJ chce shrnout její dosavadní průběh, představit další případ z praxe tohoto časopisu a dát podnět k zamyšlení, které se dotkne šíře i kodifikačních mechanismů, představ o nich a jejich praktického fungování.

(4) 24. 10. Libuše ČIŽMÁROVÁ – Milena ŠIPKOVÁ (ÚJČ AV ČR, Brno): Slovník pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku

Přednáška představí stručnou historii sběru a třídění materiálu pro SPJ MS, vývoj koncepce a postupy, které uplatňují brněnští lingvisté při práci na Slovníku. Veškerý sebraný materiál je postupně vkládán do digitální databáze programu, který automaticky vytváří prvotní formu heslového odstavce – heslové slovo s určitými charakteristikami, soupis PJ spadajících pod toto heslové slovo, seřazených podle předem daných kritérií, a soupis pojmenovávaných objektů. Hlavním úkolem autorů je pak zformulovat výkladovou část hesla, která se zaměřuje na strukturu PJ a na pojmenovávací postupy a motivační impulzy uplatněné při jejich vzniku. Není pominuta ani nářeční podoba jednotlivých PJ. Program současně umožňuje generovat různé mapy pro jednotlivá hesla či několik spojených hesel, na různých podkladech (administrativní členění zkoumaného území, říční síť, výškový model, google mapa). Výstupem bude nejen klasický „papírový“ slovník, ale – a to především – jeho digitální verze, umožňující pokročilé vyhledávání nejrůznějších informací a jejich zobrazování na mapách.

(5) 31. 10. Lucie PEISERTOVÁ (ÚČL AV ČR, Praha): Neologismy Karla Slavoje Amerlinga v oblasti chemické terminologie

Počínání Karla Slavoje Amerlinga v oblasti tvorby novodobého českého názvosloví bývá uváděno nejčastěji jako kuriózní příklad nezdařeného neologizování a Amerling sám pak bývá na tomto poli představován jako antipod Preslův. Kurióznost jeho neologismů ale snadno zastírá skutečnost, že část výtek a připomínek jeho současníků a po nich i mnohých dalších je zapříčiněna složitou situací, do níž vstupovaly první pokusy o moderní odbornou češtinu. Právě tomuto kontextu bychom rádi věnovali zvýšenou pozornost, jinak spíše marginální materiál může totiž pomoci tuto zvláštní situaci lépe pochopit. Dotkneme se rovněž Amerlingových pokusů o popularizaci vědy a pokusíme se vysvětlit, jak to, co se z jeho jazykového tvoření jeví nejbizarněji, souvisí s jeho přístupem k jazyku a s jeho pojetím světa.

(6) 7. 11. Žaneta Procházková (ÚJČ AV ČR, Praha): Literární onomastika

Přednáška s názvem Literární onomastika bude především kladením otázek a společným zamyšlením se nad jmény postav v literárních textech. Zaměříme se na rozmanité podoby jmen, s nimiž se můžeme v literatuře setkat, včetně případů, kdy jméno chybí. Zabývat se také budeme funkcemi jmen a různými klasifikacemi těchto funkcí; přitom srovnáme jednotlivé přístupy vyplývající z interdisciplinárního charakteru literární onomastiky.

(7) 14. 11. Jiří REJZEK (FF UK, Praha): Lidová etymologie – otázky vymezení a typologie

Přednáška se zabývá různými pojetími třídění tzv. lidové etymologie, zamýšlí se nad jejich kritérii a předkládá vlastní návrh klasifikace. Vedle toho se řeší i otázky vymezení LE vůči jiným, příbuzným jevům – např. kontaminaci, analogii a mylné dekompozici na jedné straně, žertovné, bakalářské i vědecké etymologii na druhé straně – a hledají se hranice LE i z jiných aspektů.

(8) 21. 11. Tomáš KUBÍK (FF UK, Praha): Neurolingvistika

Neurolingvistika je obor, který má v Evropě již více než stoletou tradici. Vznik oboru souvisí s objevy, které učinili Broca (1861) a Wernicke (1874). Tehdejší metody výzkumu byly založeny na klinickém hodnocení patologických projevů spontánní řečové produkce afatiků a tzv. post mortem zkoumání rozsahu poškození nervové tkáně. Dnešní neurolingvistika se soustřeďuje nejen na výzkum poruch řečové produkce a percepce, ale pokouší se najít vztah funkční závislosti systému jazyka a nervové struktury i u normální populace. Díky rozvinutým technologiím zobrazování (fMRI, PET) získává množství informací o průběhu aktivace různých oblastí mozku během procesu formování výpovědi nebo procesu jejího porozumění (komprehenze). Doposud je však v této disciplíně cítit silný vliv medicínských oborů, značně limitovaných při tvoření designu experimentu a interpretaci dat, které jsou jeho produktem. Neurolingvistika je jednoznačně interdisciplinární obor. Lingvistice tak umožňuje expanzi do sféry kognitivních věd, kam směřují i ostatní humanitní i společenskovědní disciplíny.

(9) 28. 11. Miloš SLÁDEK (PNP, Praha): Pozůstalosti jazykovědců v Literárním archivu PNP

Pozůstalosti jazykovědců patří alespoň v LA PNP k těm nejméně probádaným. Přitom osobní fondy vědců jsou významné nejen pro dějiny jednotlivých vědních oborů, ale mnohdy jsou využitelné i při současném výzkumu (u jazykovědců zejména u dialektologických a lexikografických prací). Přednášející chce na malém prostoru informovat zejména o fondech nezpracovaných a nově zpracovaných a o podmínkách, za jakých je možné tyto materiály studovat. Hlavní pozornost bude věnována osobním pozůstalostem Josefa Franty Šumavského, Františka Jílka-Oberpfalcera, Václava Vážného, Ignáce Bohuslava Maška, Františka Ryšánka, Jaroslava Zaorálka, Pavla Trosta, Jaroslava Poráka, Adolfa Patery, stručná zmínka bude též o pozůstalosti Vladimíra Šmilauera, Bohuslava Havránka aj.

(10) 5. 12. Irena FUKOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): „Pozdravení spasitedlné v dolepsaném vzkazuji korbelíku“ (O deseti krátkých psáních kněze Jana Bechyňky)

Přednáška seznamuje s pozoruhodnou osobou utrakvistického kněze Jana Bechyňky a s texty, které jsou mu připisovány. Podává přehled sekundární literatury o nich. Podrobně se zabývá rukopisem IV H 45 Knihovny Národního muzea, obsahujícím deset Bechyňkových náboženských pojednání. Popisuje jeho obsah, seznamuje s jeho grafickou stránkou a především jeho jazykem v členění na jednotlivé jazykové roviny.

(11) 12. 12. Kulatý stůl KPČJ: Završení čtyřsvazkové kritické edice korespondence Boženy Němcové

Od roku 2003 vycházela v Nakladatelství Lidové noviny čtyřsvazková kritická edice odeslané i přijaté korespondence Boženy Němcové. Závěrečný svazek vyjde právě v těchto dnech a při slavnostním večeru věnovaném ukončení sedmileté práce ho představí editorský kolektiv, složený převážně z pracovníků FF UK v Praze. O projektu promluví mj. vědecká redaktorka edice prof. Jaroslava Janáčková a edici zhodnotí i nezávislý posuzovatel doc. Vlastimil Válek z Masarykovy univerzity v Brně.

 

JARO 2008

(1) 20. 2. K poctě prof. dr. Alexandra Sticha († 26. 1. 2003)

(a) Tilman Berger (Univerzita Tübingen): Alexandr Stich a Temno

(b) František Fröhlich: Překladatelské chyby

(a) K tématům, která zvlášť zajímala Alexandra Sticha v posledních dvou desetiletích jeho života, pat­řilo i studium toho období, které je nejlépe známé pod názvem „Temno“. Tento název byl zaveden Aloisem Jiráskem ve stejnojmenném románu a brzy se stal symbolickým a názorným poj­menováním epochy mezi Bílou horou a josefínskými reformami. Alexandr Stich měl ambivalentní vztah k tomuto názvu: Na jedné straně byl asi největší znalec českojazyčného slovesného baroka v zemích Koruny české (i jinde) a věnoval hodně úsilí bádání nad tímto tématem a zpřístupnění klí­čových textů, mluvnic, slovníků tohoto období. Na druhé straně se bránil proti lehkomyslnému za­cházení s tímto termínem a proti jednostranné a zaujaté kritice Jiráskova díla, kterému se podle jeho názoru nedalo upřít realistický popis epochy. Sám vždy dával vyvážený obraz onoho složitého ob­dobí, se střízlivým pohledem na národnostní situaci a s přihlédnutím ke kladným a záporným jevům doby.

(b) Dá (smí) se dnes, v době až úzkostlivě deskriptivní, ještě mluvit preskriptivním tónem o chybách? Pohybujeme-li se na půdě překladu beletristických děl z cizích jazyků do češtiny, pak můžeme zajisté mluvit o chybách na úrovni lexikální (to zahrnuje i velké a vděčné pole chybného překladu reálií); jinde bude možná vhodnější mluvit o překladatelských nešvarech. Hodnocení bude nakonec vždy záležet na osobě hodnotitele a bude možná často individuální, a tedy sporné, neboť objektivizovat neměřitelné (příznakovost × bezpříznakovost) je velmi obtížné. (Příklad: patří tzv. nepravé vztažné, kvaziatributivní věty mezi chyby?) Chyby a nešvary mohou mít nejrůznější příčiny: nedostatečnou znalost výchozího, často i cílového jazyka, nepozornost, neúctu k autorovi, nezkušenost a v neposlední řadě neznalost pravidel překladatelského řemesla. Má-li vůbec smysl pokoušet se o nějakou kategorizaci, daly by se snad překladatelské chyby velice zhruba dělit na systémové (tj. gramatické, resp. syntaktické) a ostatní (sem by bylo možno zařadit pochybení stylová i – snad sporně – chyby lexikální). Zejména v oblasti chyb (?) systémových jde o přílišnou závislost na gramatickém systému výchozího jazyka. Příklady chyb a nešvarů jsou zde vybírány většinou z  překladatelské produkce z angličtiny, jelikož znalost severských jazyků nelze běžně předpokládat.

(2) 27. 2. Kateřina VALENTOVÁ-BOBKOVÁ: Jezuitské školské hry

Jezuitská školská dramatická tvorba se začíná rozvíjet postupně od 60. let 16. století. Během prvních dvou třetin 17. století se jezuitské drama i divadlo vyvinulo do podoby, kterou si v zásadě udrželo až do zrušení řádu. Jednoduchá, původně nescénická, týdenní či měsíční cvičení, konaná zejména v nejvyšších třídách, měla především tříbit jazykové znalosti studentů. Divadelním inscenacím ve vlastním slova smyslu byla vyhrazena jen mimořádná příležitost, jíž bylo původně rozdílení odměn nejlepším žákům na konci, popř. začátku  školního roku.  V české provincii zvyk inscenovat velkou celoškolskou hru v první polovině 18. stol. nahradila praxe nastudovat vlastní hru v každé z šesti gymnaziálních tříd. Divadelní představení měla vedle často zmiňované a v minulosti dosti přeceňované reprezentativní funkce celou řadu jiných výchovně vzdělávacích cílů. Učení se textům her jistě napomáhalo rozvoji intelektuálních schopností studentů, vlastní provádění pak učilo též správnému držení těla, přiměřené a výmluvné gestikulaci i správnému používání hlasu. Neméně důležité bylo i mravoučné působení samotných ztvárňovaných příběhů na studenty-interprety  i jejich spolužáky-diváky. Jezuitská školská produkce je zatím poměrně málo prozkoumána, proto je třeba najít vhodný přístup k jejímu zpracování. V první řadě je zapotřebí se pokusit o soupis jezuitské školské tvorby, aby věrohodně zmapoval její šíři a proměny.

(3) 5. 3. Milada HOMOLKOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): Kdyby Lyra nelyroval… Nejen o staročeském rukopise NK XVII C 20

Kdo byl Mikuláš Lyra a komu hrál svými spisy do noty? Proč si ho vážil M. Jan Hus a mnozí další? Kdy a kde se zrodil staročeský překlad Lyrovy postily a čím je jedinečný? Na tyto a další otázky se pokusí slovem i obrazem odpovědět přednáška věnovaná významnému francouzskému teologovi 14. století a ohlasu jeho díla v českém duchovním prostoru.

(4) 12. 3. Svatopluk Pastyřík (Univerzita Hradec Králové): Nestandardizovaná pojmenování osob v synchronním a diachronním pohledu

Pod označením „nestandardizovaná antroponymická pojmenování“ se skrývají všechny možné podoby a formy oslovování lidských jedinců propriálními prostředky, které nejsou matričně standardizovány (nejsou tedy úředními, oficiálními pojmenováními), ale přesto jsou ve společnosti používány. Dá se jimi totiž velmi dobře vyjádřit nejen autorův expresivní a emocionální vztah k adresátovi, ale také stylistická platnost těchto podob. Patří sem nejen hypokoristika (tvořená nejen od rodných jmen, ale i od příjmení), nýbrž také přezdívky, rovněž i tovaryšská jména, jména po chalupě, zároveň však i různé typy doplňkových jmen. Funkce a význam nestandardizovaných antroponymických pojmenování se při vývoji společnosti různě měnily, což můžeme vidět nejen ze srovnání současné pojmenovávací praxe např. s onomaziologickou praxí středověkou, ale i na proměnách jejich vnímání a používání v posledních desetiletích.

(5) 19. 3.  Žaneta Procházková (ÚJČ AV ČR, Praha): Básně dětí z terezínského ghetta

Naše přednáška se pokusí přiblížit básně dětí z terezínského ghetta. V Terezíně bylo během druhé světové války vězněno přes 15 000 židovských dětí. Konce války se jich dočkalo 100. Často jediným svědectvím o těchto umučených a povražděných dětech zůstává jejich tvorba a jejich kresby, pokusy básnické i prozaické. Některé jsou naivní a prosté, jiné zdařilejší a svědčící o velkém talentu, který byl zmařen, ale všechny nám vypovídají o životě a pocitech mladého člověka uprostřed válečného šílenství. Lze je snad přirovnat nejspíše k deníku jiné židovské dívky – Anny Frankové. Přesto se dosud literární tvorba vznikající na půdě terezínského ghetta nedočkala uspokojivého odborného zpracování – to se týká nejen tvorby dětské, ale i tvorby dospělých.

(6) 26. 3. Světla ČMEJRKOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): Od interview k talk-show: konstrukce kontroverze

Rozhovory, s nimiž se setkáváme v médiích, mají ve svém půdorysu rozhovory autentické, jsou však jejich institucionalizovanou formou. Podoba institucionalizovaného rozhovoru variuje s žánrem (nejustálenější je v žánru zpravodajství) a vyvíjí se (nejmarkantnější je vývoj v žánrech zábavných). Škálu dialogičnosti naznačuje neutrálně vyznívající rozhovor či interview, nacházející se mezi mile až starobyle působící rozpravou, rozmluvou a besedou (zapomeneme-li na potlach nebo táčky), a progresivní a často až agresivní, médii stvořenou talk-show. V ní se projevuje trend, který zachytila česká média ve srovnání se zahraničními opožděně, rychle se mu však přizpůsobila: trend k spontánní mluvenosti a neformálnosti, který Norman Fairclough nazval konverzacionalizací. Rozhovor se tu sice zdánlivě vede, ale především se předvádí: smyslem hovoru je demonstrovat, jak vtipné, humorné a nekonvenční může být samo vedení hovoru. Vytváří se prostor pro porušování norem a předmětem zobrazení se stává vyjednávání s hostem, co a jak bude v průběhu rozhovoru odhaleno a tematizováno. Jeho součástí je i „chytání za slovo“ a konstrukce kontroverze.

(7) 2. 4. Jaroslav DAVID (Ostravská univerzita): Berounští medvědi a vánoční pošta z Božího Daru (O propriích a využití lidové etymologie proprií v reklamě)

Přednáška se zabývá reklamní funkcí vlastních jmen v širokém slova smyslu (onyma v reklamě, reklamní hodnota onym). Ukazuje, jak se na fungování onym v reklamních textech podílejí typizace a stereotypy, ale také se věnuje využití postupů lidové etymologie a etymologizace toponym (na příkladu uličních jmen a místních jmen). Autor se rovněž zaměřuje na tvoření nových toponym a přítomnost reklamní funkce v nich.

(8) 9. 4. Martina HAMPLOVÁ (ÚJČ AV ČR): Pomístní jména na Sedlčansku

Žulová skaliska a nevšední balvany rozličných tvarů a velikostí. Vesničky obklopené nádhernou přírodou. Kopcovitá krajina oplývající bohatstvím lesů, luk, pastvin, rybníků a potoků. To všechno je Sedlčansko, region, který se nachází přibližně 60 km jižně od Prahy, na rozhraní středních a jižních Čech. Právě do této oblasti se vypravíme, abychom prozkoumali tamější pomístní jména. Zaměříme se na jejich souvislost s charakterem krajiny, místním nářečím i systémem pomístních jmen z celých Čech.

(9) 16. 4.  Michaela ČORNEJOVÁ (Masarykova univerzita Brno): O tvoření nejstarších českých místních jmen

Období 10.–13. století je ve vývoji češtiny charakteristické nedostatkem souvislých česky psaných památek. Přednáška o nejstarších místních jménech představí jednu ze skupin tzv. bohemik, tj. nejstarších českých slov v cizojazyčných textech. Zaměří se na jejich tvoření a poukáže na základní rysy onymické slovotvorby. Ta je definována v návaznosti na slovotvorné postupy apelativ, přičemž při tvoření proprií dochází k uvolnění pravidel tvoření vlastních apelativům. Vybrané typy místních jmen budou představeny detailně (např. posesivní místní jména na -ov, -ín, místní jména na -ice apod.).

(10) 23. 4. Kulatý stůl: Deset let České knižnice (K problematice edičních pravidel)

Diskuse o současné problematice edičních zásad při vydávání české klasické literatury.

(11) 30. 4. Jiřina van Leeuwen-Turnovcová (Univerzita Friedricha Schillera Jena): Inscenace plebejizmu v české pivní reklamě let 1999–2003

Přednáška je věnována inscenacím maskulinity v narativních pivních reklamách pro český trh. V popředí stojí reprezentace „mužských“ komunikačních prostor a druhu maskulinity, jemuž se autorka přibližuje za pomoci pojmů „plebejizmus“ a „populární estetika“. V kontextu historické a současné sociokulturní situace poukazuje na tradiční nepoměr mezi „ženskými“ a „mužskými“ komunikačními prostory poloveřejné komunikace (srov. historickou absenci „ženských“ salonů a jimi formovaného komunikačního stylu a průběžnou existenci „mužských“ hostinců s jejich vlastní – zcela jinak zaměřenou – kulturou a stylem komunikace). Autorka podává výčet základních elementů, které v narativních reklamách vytvářejí ritualizovanou verzi „české“ maskulinity: Spatřuje v ní rysy maskulinity neelit, pro něž je příznačná tendence k genderově exkluzivnímu kolektivistickému prostoru, tělesně zaměřený hédonizmus, funkční (namísto normativního) odívání a chápání zábavy jako všeobsáhlé kultury smíchu.

(12) 7. 5. Viktor VIKTORA (Západočeská univerzita Plzeň): České národní obrození a národní egoismy

České národní obrození jako proces konstituování novodobého národa bylo v posledních letech charakterizováno jako nekompetentní, nacionalistické, periferní. Srovnání s kontextem literárního vývoje tzv. „velkých národů“ jednoznačně ukazuje, že tyto národy se setkávaly a vyrovnávaly s podobnými problémy, aniž byl vznik jejich národního vědomí negativně hodnocen. Podobně emancipace tzv. „malých národů“ a zájem jejich literatur o vlastní jazyk, dějiny, etnografii byly provázeny moralizujícími, didaktizujícími a výchovnými tendencemi. V přihlédnutí k vývojovým souvislostem je tedy problematické význam obrození zveličovat i podceňovat.

 

PODZIM 2008

(1) 8. 10. Karel KOMÁREK (FF UP v Olomouci): Jaroslav Durych v chrámě češtiny

Jazyková stránka díla Jaroslava Durycha bývá vysoce oceňována, ale dosud nebyla podrobněji a uceleněji popsána. V naší přednášce budeme analyzovat vybrané rysy autorova jazyka, které jsou pro jeho texty zvlášť charakteristické: slovosled (vědomě napodobující češtinu barokního období), neutralizaci autorské 1. osoby, rytmus prózy a intertextuálnost založenou na citátu. Tímto rozborem se pokusíme konkrétně dokumentovat, případně korigovat dosavadní povšechná konstatování záměrné archaizace Durychova jazyka a stylu. Rekapitulujeme také významná hodnocení Durychových děl z hlediska lingvistického (mj. od Romana Jakobsona) i autorovy názory na český jazyk z různých aspektů. Zamýšlíme rovněž komentovat úroveň novějších edic Durychových textů především v oblasti pravopisné a jazykové úpravy.

(2) 15. 10. KULATÝ STŮL: 70 let Kruhu přátel českého jazyka

S úvodními příspěvky vystoupili J. Chromý, O. Koupil, F. Martínek, J. Panevová, V. Petrbok a V. Šmilauer.

(3) 22. 10. Jana STEINEROVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): Básnická osobnost Josefa Kostohryze (1907–1987)

Přednáška nabídne stručný tematicko-chronologický průřez Kostohryzovým básnickým dílem s poukazem na okolnosti dobového literárně-historického kontextu a básníkova osobního životního příběhu. Půjde o přehledovou přednášku s cílem především upozornit na tuto dosud poněkud upozaděnou, leč významnou osobnost české literární scény 20. století. Přednáška bude obsahovat zmínku o vývoji Kostohryzovy poetiky od jeho symbolistních počátků ve skladbě Prameny ústí (1934) až po závěrečné básně v próze Melancholie (1985), avšak pojedná především o základních tématech a aspektech básníkovy tvorby, a to pravděpodobně s větším akcentem na jeden z nich (prožitek času, pomíjivost, zánik, smrt; syntéza antické a křesťanské kulturní a duchovní tradice; zápas o smysl poezie; prožitek osamělosti a básnický dialog; otázka viny, a to na rovině osobní i společenské aj.). Krátce se poukáže rovněž na ostatní oblasti Kostohryzovy literární činnosti (překlady z několika jazyků, redakční práci, esejistiku apod.).

(4) 29. 10. Jan RANDÁK (FF UK v Praze): Kroniky a kronikáři na přelomu 18. a 19. století

Přednáška se pokusí teoreticky uchopit kroniky přelomu 18. a 19. století jako pramen, který umožňuje historikům jedinečnou možnost přiblížit se životům minulých aktérů. Historici berou obecně prameny lidové provenience často samozřejmě jako výpovědi pisatelů o své době a na jejich základě onu minulost rekonstruují. Prameny lidové provenience, včetně kronik, je třeba problematizovat poukazem na limity a relativitu jejich výpovědí, kdy pisatelé zachycují specifickým (svému vzdělání i společenskému postavení poplatným) způsobem realitu, která je obklopovala, současně formovala a ovlivňovala jejich životy. Současní badatelé tak nemají přímý přístup k životům minulých aktérů, ale naopak pracují prostřednictvím pramenů lidové provenience pouze se specifickými obrazy o minulých životech a minulé realitě těchto aktérů – pisatelů kronik, zápisků, pamětí. Na jejich základě pak sami vytvářejí obrazy další, navazující.

(5) 5. 11. Jana VALDROVÁ (PedF JČU v Českých Budějovicích): Hledáme kandidáta na prezidenta – K (ne)příznakovosti generického maskulina

V angličtině, němčině a jiných jazycích se od 70. let minulého století řešila otázka, zda způsob označování osob může ovlivnit jejich sociální status. Může v mluvních interakcích docházet k hierarchizaci pohlaví, k marginalizaci nebo dokonce ignorování ženského společenského přínosu? Analýzy a testy jazykového úzu prokázaly v řadě jazyků, že přístupy k označování osob, např. preference maskulina, jsou založeny na reálných genderových hierarchiích, ale že je také lze reformovat a tím ovlivnit smýšlení o skutečnosti i skutečnost samu. Zjištění vyústila v jazykově specifická i obecná doporučení (např. v roce 1990 na úrovni Rady Evropy) k rovnému pojednávání žen a mužů v jazyce a řeči. Na společném setkání zaujmeme stanovisko k názorům, vyslovovaným u nás, že právě češtiny se problematika nedotýká. Je čeština ideálním jazykem, jehož mluvnická struktura zajišťuje, že není třeba vznášet požadavky na genderově korektní vyjadřování?

(6) 12. 11. Martin HILSKÝ (FF UK v Praze): Shakespeare a divadlo řečí (věnováno Alexandru Stichovi)

Přednáška se bude zabývat divadlem řeči ve dvou Shakespearových tragédiích lásky a smrti (Romeo a Julie, Antonius a Kleopatra), a to ve vztahu k Sonetům. Bude komentářem o performativnosti básnické řeči a o možnostech jejího překladu.

(7) 19. 11. Vlastmil VÁLEK (FF MU v Brně): Jsou úpravy klasických textů v současných nových vydáních literatury pro mládež opodstatněné? (Zamyšlení z hlediska nejen textologického, ale i obsahového)

Přednáška se zabývá problémem úprav textů literatury pro mládež v současných nových vydáních z hlediska nejen textologického, ale i obsahového; zamýšlí se nad důvody, které k tomu vedou. Analyzuje úpravy klasických textů (např. pohádek B. Němcové), ale také texty novější a pokouší se zjistit důvody a míru změn a úprav, které v nich jsou. Na podkladě této analýzy se pokouší třídit úpravy textů do jednotlivých kategorií a kriticky se k nim postavit z textologického hlediska i hledisek dalších. Zamýšlí se nad tímto problémem i v obecnější rovině.

(8) 26. 11. Michal CHARYPAR (OA, Praha): Pozdní romány Karla Sabiny – nedokonaný rozchod s romantismem

Přednáška se pokouší zproblematizovat, současně však i prohloubit tradiční chápání Karla Sabiny jako revolučního romantika. Poukazuje na to, že ve svém zralém i pozdním díle Sabina ponejvíce skrytě, ale o to důsažněji polemizoval se zavedenou literární ideologií a tradiční motivikou romantismu, jež byly ovšem určující pro konstituování světonázoru Sabiny-spisovatele a literárního historika v době jeho mládí. Na tomto vášnivě (auto)polemickém charakteru Sabinova zralého díla nic nemění fakt, že jej autor uskutečňoval stále v intencích romantismu, z jehož pozic nikdy nepřestal vycházet. Druhým cílem přednášky je upozornit na kvality zpravidla přehlížených pozdních románů (Morana čili Svět a jeho nicoty; Král Ferdinand V. Dobrotivý a jeho doba; Kaiser Ferdinand der Gütige und die Revolution vom Jahre 1848), vznikajících v ústraní po Sabinově vyobcování z kulturní veřejnosti r. 1872. Sledují se v nich (počínaje už staršími Oživenými hroby) mj. proměny literárního zpodobování motivu revoluce, klíčového pro pochopení Sabinovy osobnosti, a upozorňuje se na překvapivou Sabinovu ostrou polemiku v závěru jeho života s poetikou K. H. Máchy v románu Morana (1874).

(9) 3. 12. Jana SVOBODOVÁ (PedF Ostravské univerzity): Spisovnost kolem nás a v nás

Přednáška se zabývá spisovností z pohledu jednotlivce i skupiny lidí. Připomíná faktory komunikační, časové a sociální a z těchto pozic komentuje nynější stav spisovné češtiny. Autorka se domnívá, že s přihlédnutím k dimenzi časové a dimenzi sociální by bylo třeba sledovat i celkové proměny češtiny v aktuální jazykové realitě; to znamená nezjišťovat pouze proměnlivost uzuálních jazykových jevů, ale důsledně monitorovat dobové sociální faktory a postoje mluvčích k jazyku: posuny v představách o náležitosti a normě (například normotvornost v médiích a ve škole), požadavky na kodifikaci a přání masy mluvčích týkající se kodifikačních změn. K ilustraci individuálních představ o potřebě spisovné češtiny a vnímání spisovnosti ze strany jednotlivců byly využity aktuální sondy (jednak ke vnímání jazyka v médiích, jednak některé poznatky ze školního prostředí).

(10) 10. 12. Martin SVATOŠ (Filozofický ústav AV ČR, Praha): Výuka rétoriky na jezuitských gymnáziích v 17. a 18. století a Balbínova Quaesita oratoria

Přednáška bude věnována podobě a metodám výuky rétoriky na jezuitských gymnáziích v rámci pedagogického systému nižších studií (studia humanitatis, studia inferiora) jezuitského řádu v 17. a v 18. století a cílům spisu Quaesita oratoria jezuitského učitele Bohuslava Balbína v době, kdy nové rétorické postupy narušovaly klasický kánon antické, resp. humanistické rétoriky. Nový druh elokvence, nazývaný též novým uměním ostrovtipu, se zhruba od poloviny 17. století začal prosazovat i v novolatinské literatuře ve střední Evropě. Třebaže byl jezuitský učitel a spisovatel Bohuslav Balbín sám klasicista a ctitel Ciceronova stylu, nebyl rozhodným odpůrcem nových literárních tendencí. Jeho Quaesita oratoria (1677), vzešlá z učitelské praxe a určená pokročilejším studentům rétoriky či zájemcům o řečnictví, jsou prvním teoretickým spisem v Čechách, který seznamoval adepty řečnictví nejenom se starým, klasickým typem elokvence, ale i s novým pojetím literární tvorby, reagoval na proměnu literárně-estetického vkusu v 17. století a reflektoval aktuální rétorický diskurs, byť jen v rovině školské praxe.

(11) 17. 12. Martina ŠMEJKALOVÁ (PedF UK v Praze): Vyučování češtiny v historickém kontextu 20. století

Pojetí vyučovacího předmětu český jazyk představuje a vždy představovalo výslednici mnoha dílčích faktorů. V přednášce budou prezentovány především ty z nich, které v minulém století vyučování českému jazyku ovlivňovaly nejvýznamněji; pozornost přitom bude zaměřena zejména na jazykovou složku vyučovacího předmětu. Pokusíme se najít odpověď na otázky, jak do vyučování češtiny zasáhly historické společenské změny a – s přihlédnutím ke skutečnosti, že bylo po významnou část období přímým odrazem situace v soudobé jazykovědě – jakým způsobem se do něj promítaly dominující lingvistické názory. Sledován bude také vývoj předmětové didaktiky.

 

JARO 2009

(1) 4. 3. Bohumil VYKYPĚL (ÚJČ AV ČR Brno): Reflexe PLK v 30. letech: poznámky k jedné kapitole dějin českého intelektuálního života

Předválečná činnost Pražského lingvistického kroužku byla úzce spjata s intelektuálním životem první československé republiky. Její souvislosti, předpoklady a reflexe vedou k širším tématům, přesahujícím lingvistiku či literární vědu. Souhrnné pojednání o tom představuje velmi lákavý úkol. Přednášející to chce na instruktivních příkladech předvést a zároveň načrtnout hlavní otázky, které by si kladl autor monografie na toto téma.

(2) 11. 3. Diana SVOBODOVÁ (PedF Ostravské univerzity): Aspekty užívání přejatých slov v češtině

V současné češtině lze zaznamenat stále se zvyšující frekvenci užívání lexikálních prostředků cizího původu, přejatých z různých jazyků, resp. majících často charakter slov mezinárodních (internacionalismů). Zejména mezi novějšími přejímkami jsou ve vysoké míře zastoupeny přejímky z angličtiny (původu nejčastěji anglosaského nebo románského). Existence těchto výrazů v našem jazyce však s sebou může přinášet celou řadu otázek a problémů. Vedle otázky vhodnosti či nevhodnosti preference cizojazyčných pojmenování před domácími ekvivalenty (pokud existují) spočívají jazykové problémy především v typologické odlišnosti angličtiny a dalších jazyků, z nichž byly výrazy přejaty, a z ní vyplývající nutnosti jejich formální adaptace (projevující se zejména ve výslovnosti a více či méně i v dalších oblastech, např. pravopisné, mluvnické, slovotvorné a sémantické). Přednáška se bude zabývat alespoň některými aspekty užívání přejatých výrazů v češtině a nastíní základní uzlové body z hlediska počešťování cizojazyčných lexikálních jednotek, problematiky jazykové normy v této oblasti (především se zaměřením na nejnovější přejímky) a dále některých souvislostí stylistických a sociolingvistických.

(3) 18. 3. Zbyněk SEDLÁČEK (Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem): Máchův král. K politickým tématům poezie Karla Hynka Máchy

Báseň, kterou Karel Hynek Mácha napsal v září roku 1835 na objednávku pro sborník vydaný při příležitosti příjezdu císaře Ferdinanda do Čech a která je známá pod nepůvodním názvem Na příchod krále, patří k nejrozporněji vykládaným položkám básníkova díla.

Přednáška ukáže rozsah interpretací vymezený souvislostmi s předpokládaným vztahem k dalším autorovým básním a rovněž kontextem české dynasticky oslavné literatury 30. let 19. století. Z rozsáhlé máchovské literatury bude reagovat zejména na studie Alexandra Sticha, které dokládají dobový politický dosah Máchovy poezie, a na interpretaci Dmytra Čyževského zaměřenou na mystický rozměr některých básní. Srovnání s českou poezií 30. let poslouží jako východisko pro pokus charakterizovat Máchův způsob sémantické aktualizace historicky, ideově, popř. politicky exponovaných slov (král aj.) a jejich funkci v textu.

(4) 25. 3. Ondřej HAUSENBLAS (PedF UK v Praze): Píšu, tedy myslím. Jak a proč se ve škole kultivuje písemný projev žáků

Umí česká populace psát jasně, věcně a účinně? Jak se dají v slohové a literární výuce na základní a střední škole rozpoznat účinné složky od samoúčelných? Sloužily naše písemné práce ve škole spíše kontrole, nebo rozvoji našeho uvažování a prožívání?

Výuka „o slohových útvarech“ nemá vytlačit skutečnou průpravu žáka k psaní komunikátů, ve kterých si žák ujasňuje pravdy a názory nebo se snaží učinit jasno druhým. Od psaní nelze odtrhovat sdílení, tj. spolupráci se spolužáky coby adresáty sdělení i kolegy v tvorbě textu. Žák však potřebuje být systematicky rozvíjen v „psaní pro pojednání tématu“ stejně jako v „psaní pro potěšení“ (sebe i druhých). Učivo, učební aktivity, strategie výukové i tvůrčí by měly být žákovi předkládány vždy tak, aby mohl uznat, že mu slouží k úspěšnému porozumění a dorozumění o tom, co sám považuje za cenné. Myslit bez psaní je těžké, a psát bez myšlení rovněž.

(5) 1. 4. Ivana BOZDĚCHOVÁ (FF UK v Praze) – David KACHLÍK (Ústav anatomie 3. LF UK): O anatomickém názvosloví

Anatomie jako exaktní věda potřebuje k popisu lidského těla tzv. „termini technici“, odborné názvy, které jsou jako celek nazývány názvoslovím. Z medicínských oborů je anatomie nejstarším, který takové názvosloví má. Názvosloví je jako norma v latinském jazyce mezinárodně uznáváno již od roku 1895, mezitím prošlo dalšími osmi úpravami. V českém jazyce taková norma neexistuje a v současné době se nejen v odborné literatuře užívají přejaté, povětšinou latinské výrazy, ačkoli má čeština dostatečnou zásobu slov k pojmenování i těch nejmenších částí lidského těla. Jediný pokus byl učiněn Spolkem lékařů českých v roce 1881 (Weiss, V.; Janovský, V.; Záhoř, J.; Jandouš, A.: Názvosloví lékařské a lékárnické. Praha 1881 jako rozšířené a upravené 2. vydání Slovníku lékařské terminologie z roku 1863). Další díla 20. století zůstala osamocenými aktivitami jednotlivců, které nenašly odezvu ani v anatomické, ani v širší lékařské odborné veřejnosti. Tento nedostatek se odráží zejména v překladech knih i v původních, obzvláště populárně-naučných dílech, publikovaných v posledních 20 letech.

(6) 15. 4. Barbora HANZOVÁ (ÚJČ AV ČR Praha): „Slyšte, bratři, slyšte, povím vám o něčem novém a velkém!“ (Poznámky k funkci exempla v kontextu středověkého kázání)

Od 13. století se s rozvojem žebravých kazatelských řádů začal v kazatelství prosazovat nový řečnický styl s patrnými uměleckými sklony. Na oblibě nabyla sermo – druh kázání, který se mimo jiné vyznačoval užíváním tří typů argumentů: vedle auctoritates a similitudines to byla exempla, krátké narativní útvary. Právě exempla si pro svou konkrétnost a srozumitelnost získala velkou oblibu u kazatelů i publika. Byla shromažďována do sbírek a stále znovu získávala nová uplatnění v kázáních. Tam sehrála významnou úlohu – tedy nejen zábavnou, kterou naznačují úvodní slova jednoho exempla cisterciáka Caesaria z Heisterbachu převzatá do titulu dnešního příspěvku, ale také informační, sociální a další.

(7) 22. 4. Pavel JANÁČEK (ÚČL AV ČR Praha): Svět literárního seriálu. K románu na pokračování ve 20.–50. letech 20. století

Druhá část 19. a první polovina 20. století je i v české literární kultuře obdobím časopisů: jejich úloha při šíření beletrie je v tomto období svým významem srovnatelná s úlohou knihy. Ze setkání média masové komunikace a literatury, periodického tisku a románového žánru vzniká nový útvar: literární seriál. Můžeme se na něj dívat ze dvou stran: jako na médium, graficky vymezený prostor v časopisech a novinách, kde je na pokračování otiskován delší prozaický text; anebo jako na útvar literární: to, co je v daném médiu zveřejňováno. Jako vždy, i zde médium formuje zprávu. Tam, kde se beletrie podmínkám média bezezbytku přizpůsobuje, vzniká dokonce zvláštní beletristický žánr: román-fejeton, novinový román v úzkém smyslu slova. Všeobecně však v široké ploše kulturní praxe situace seriálového zveřejnění nemá tak ultimativní nároky: spíše než by je vynucovala, pouze upřednostňuje některá kompoziční řešení, ovlivňuje tematiku, staví autora do zvláštních životních a tvůrčích situací, mění jeho vazbu se čtenářem a zatěžuje recepci díla. Přednáška se pokusí naznačit podoby literárního seriálu v jedné části českého periodického tisku 20.–50. let 20. století: v populárních obrázkových týdenících, ženských a dětských časopisech. Na konkrétních příkladech pak ukáže typické efekty seriálového zveřejnění, k nimž patří i fenomén seriálů z různých příčin nedokončených.

(8) 29. 4. Josef TOMEŠ (Masarykův ústav AV ČR Praha): Básník Viktor Dyk a jeho politické ideje

Přednáška populární formou nastíní ideový a politický profil předního českého literáta, básníka, spisovatele, dramatika a novináře Viktora Dyka i jeho působení a zápasy v praktické politice v době rakousko-uherské monarchie i první Československé republiky. Pokusí se zachytit podstatu jeho osobitého českého nacionalismu, často chybně či nepřesně chápaného, a s ním nedílně spojeného politického idealismu i romantismu, ale zároveň upozornit na mnohé realisticky pronikavé postřehy, soudy a varování básníka-politika. Stručně připomene též Dykovy politické spory a střety s T. G. Masarykem a zamyslí se nad jejich dobovou podmíněností i jejich aktuálním poselstvím dnešku.

(9) 6. 5. Filip SMOLÍK (Psychologický ústav AV ČR Praha): Raná znalost jazyka: role jazykové zkušenosti a vrozených poznávacích schopností

Od konce padesátých let vzbuzoval řadu diskusí a polemik nativistický přístup k jazyku. Podle tohoto přístupu si lidé dokážou osvojit jazyk pouze díky tomu, že disponují rozsáhlými vrozenými znalostmi o jeho povaze. Současný výzkum ukázal, že řada jevů ve vývoji jazyka se dá vysvětlit, aniž bychom předpokládali specifické vrozené jazykové znalosti. Vrozené poznávací procesy a mechanismy jsou ovšem nadále považovány za důležitý zdroj pro vývoj jazyka. Zároveň víme, že děti velmi brzy získávají citlivost vůči různým aspektům jazyka. Přednáška poskytne základní přehled argumentů pro nativismus a proti němu. Bude se také věnovat současnému výzkumu, který zpřesňuje naši představu o jazykových schopnostech malých dětí.

 

PODZIM 2009

(1) 7. 10. Jiří KOSTEČKA (Gymnázium Open Gate, Babice): Výuka myšlenkových a řešitelských operací v hodinách českého jazyka

Téma vychází z letitého poznatku středoškolských učitelů, že je mimořádně obtížné motivovat žáky ke studiu oboru, jejž nevolí jako svůj profesní (v našem případě jde o český jazyk, táž situace ovšem nastává u všech ostatních výukových předmětů). Je tedy třeba vyrovnat se korektně s opakujícími se otázkami jako „K čemu mně bude dobré, že poznám vedlejší větu přípustkovou, když chci studovat medicínu?“ nebo analogicky „K čemu mně bude dobrá znalost binomické věty, když se chci stát etnografem?“ Jádrem přednášky bude jednak pojednání o metodice výuky problematických pasáží učiva českého jazyka, jednak návrh experimentu, který by potvrdil efektivitu takové výuky a její použitelnost i v jiných naukových předmětech.

(2) 14. 10. Laura A. JANDOVÁ (Univerzita Tromsø-Hjem, Norsko): Metafora a metonymie v české mluvnici

Když slyšíme slova „metafora“ a „metonymie“, obyčejně je řeč o použití slov v krásné literatuře, nejspíše v poezii. Lakoff a Johnson (1980) však dokázali, že metafora a metonymie jsou naopak běžné jevy, hojně zastoupené v každodenní mluvě. Metafora tvoří naše abstraktní pojmy, vztahující se například k času nebo k emocím, které chápeme jako předměty nebo místa, když například říkáme, že někdo „má dlouhou chvíli“ nebo že někdo „upadl do rozpaků“. Metonymicky poukazujeme na celého člověka přes jednu část jeho těla, když říkáme, že potřebujeme „chytrou hlavu“ na určitý projekt. V takových výrazech jde o lexikon, totiž o použití slov. Podle mého bychom však mohli dále uznávat roli metafory a metonymie i v mluvnici. Abstraktní a složité lingvistické kategorie jako vid a pád se zakládají na metafoře. Vid je například motivován představou pevných předmětů, majících pevné hrany a formu, oproti tekutinám, u kterých chybí forma, ale zase se mohou šířit a míchat. Dokonavý vid tak popisuje sekvenci událostí s jasnými začátky a konci jako řadu pevných předmětů, zatímco nedokonavý vid popisuje spíše rozptýlené události, které mohou probíhat najednou, jako když se sirup míchá s vodou. Metonymie je základem pro slovotvorbu, kde pomocí přípon můžeme nazvat celek přes jednu část, jako například v slově „břicháč“. Bádáním o metafoře a metonymii v mluvnici otvíráme okénko do kognitivní organizace lidského mozku. Ještě k tomu je možné srovnávat metafory a metonymie různých jazyků a kultur.

(3) 21. 10. Kateřina Voleková (ÚJČ AV ČR, Praha): Slovník Klementinský (1455)

České slovníkářství 15. století navazovalo na své předchůdce z doby Karlovy, především na Klareta, a bohatě z nich čerpalo pro svou vlastní tvorbu. Slovník Klementinský z roku 1455 v přednášce představíme jako výsledek lexikografické tradice a jako středověké dílo, na jehož vzniku se zásadně podílejí dvě hlavní tendence středověké literární tvorby, imitatio a aemulatio (napodobování a soupeření). Tyto tendence se projevují jak v samotné struktuře díla, v kombinaci pěti dílčích slovníků (nomenklátorů a alfabetářů), tak i v zacházení s prameny. Charakteristickým rysem tohoto slovníku je závislost na českých a německých předlohách, která je zřetelná ve výběru hesel a v českých překladech, mezi kterými nacházíme neobvyklé množství přejímek, kalků a hapax legomen.

(4) 4. 11. Pavlína KULDANOVÁ (PedF Ostravské univerzity, Ostrava): Kdyby byl profesor Higgins Čech, byl by spokojen s naší češtinou?

Profesor Higgins by určitě spokojen nebyl a s úrovní současné mluvené češtiny (zejména v médiích nebo ve školách) bychom se rozhodně neměli smířit ani my. Přednáška pojedná o obecných nárocích na zvukovou stránku českého jazyka, o porušování ortoepické normy ve veřejnoprávních médiích a o úloze mluvních vzorů.

(5) 11. 11. Jaroslav MED (ÚČL AV ČR, Praha): Poezie let 1938–1939 (Z literárního života 2. republiky)

Mnichov 1938 jako společensko-kulturní trauma; jeho projekce do soudobého literárního života. Vznik druhé republiky, reakce literatury na nově vzniklou situaci. Dominantní role poezie, analýza jejích vrcholných zjevů (V. Holan, Fr. Halas, J. Seifert) i celkový pohled na soudobý básnický kontext. Přehled hlavních básnických a literárních aktivit, časopisecké ohlasy.

(6) 18. 11. Jan CHROMÝ (ÚČJTK FF UK, Praha): Jedna z linií českého myšlení o jazykové kultuře

Přednáška se bude zabývat dosud nepříliš zkoumanou linií českého myšlení o jazykové kultuře. Tuto linii představují Jan Gebauer, Josef Zubatý, Václav Ertl a Jiří Haller. V přednášce půjde především o to, ukázat spojitosti v přemýšlení těchto významných osobností o jazykové kultuře a rovněž ilustrovat posuny v nahlížení na věc (především postupný odklon od historických hledisek a příklon k hlediskům synchronním). Podrobněji se pak budeme věnovat hlavně Josefu Zubatému a Václavu Ertlovi, jejichž lingvistické dílo se po jejich smrti stalo svým způsobem předmětem sporu: návaznost na jejich myšlenky deklarovali jak zástupci Pražského lingvistického kroužku (především Bohuslav Havránek a Vilém Mathesius ve sborníku Spisovná čeština a jazyková kultura), tak i jazykovědci sdružení kolem časopisu Naše řeč (zejména redaktor Jiří Haller).

(7) 25. 11. Zdena PALKOVÁ, David Studenovský (Fonetický ústav FF UK, Praha): Ze současného výzkumu výslovnosti mládeže

Mluvená řeč je vlivným prostředkem komunikace a tím i složkou sociálního chování, kultura řeči je nepřehlédnutelnou součástí kultury osobnosti člověka. Péče o dostatečnou úroveň zvukové podoby mluvených projevů je v zájmu společnosti i v zájmu češtiny samé. Podstatný význam má mluvní výchova v rámci školy, ale i při přípravě profesí působících jako řečové vzory. Obojí u nás dlouhodobě zaostává za nároky komunikační praxe. Fonetický ústav FF UK dlouhodobě archivuje vzorky výslovnosti svých studentů, často budoucích učitelů češtiny. V přednášce nejprve porovnáme údaje z analýz současné výslovnosti studentů se stavem před patnácti lety. Následně pak představíme část výsledků z nově zahájeného výzkumu řeči středoškoláků v různých regionech Čech a Moravy.

(8) 2. 12. Karel KUČERA (ÚČJTK FF UK, Praha): Charakteristické kombinace slov v díle Karla Čapka a Bohumila Hrabala

Přednáška vychází z porovnání úplného počítačově zpracovaného seznamu dvoučlenných kombinací slov v korpusu SYN2005 se stejně zpracovanými seznamy dvoučlenných kombinací slov jednak v dílech Karla Čapka, jednak v dílech Bohumila Hrabala. S pomocí statistické míry chi2 byly z textů obou autorů vybrány takové kombinace, jejichž frekvence se významně liší od frekvence v korpusu SYN2005 (reprezentujícího neutrální pozadí současné psané češtiny) a u nichž současně lze s pravděpodobností vyšší než 99,9 % vyloučit, že jde o frekvenční rozdíly náhodné. Cílem přednášky je ukázat, že podobná statistická analýza dvoučlenných kombinací slov u jednotlivých autorů může pomoci odhalit některé jinak prakticky neidentifikovatelné rysy autorského jazyka a stylu.

(9) 9. 12. Petr KADERKA (ÚJČ AV ČR, Praha): Argumentace v televizních politických debatách

Televizní politické debaty představují komunikační žánr, v němž podstatnou roli hrají slovní souboje politických oponentů. Účastníci politických debat spolu často nesouhlasí, vznášejí námitky proti slovům svého oponenta, zpochybňují je, bagatelizují, prezentují alternativní názory apod. Ke konfrontačnímu charakteru politických debat přispívá svou prací i moderátor. V přednášce budu rozebírat způsoby, jakými politici v těchto situacích argumentují, tj. jaké argumentační postupy využívají, aby v duelu a především před diváky obstáli. Položím si otázku, kdy k argumentaci dochází a proč, na jakých základech staví a jak reálně vypadá. Budu se zabývat také tím, jaké možnosti a jaká omezení skýtá argumentujícím žánrový kontext. Veškeré poznatky budu ilustrovat na příkladech.

(10) 16. 12. Ondřej KOUPIL (Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě, Praha): Gramatika Jana Drachovského SJ (po 350 letech)

Přednáška si na prahu roku, kdy uplyne 350 let od vydání mluvnice češtiny jezuity Jana Drachovského (1660), klade za cíl připomenout význam tohoto díla pro nejstarší české mluvnictví a zasadit je do kontextu doby. Stranou zájmu nezůstane ani autor této mluvnice Jan Drachovský a její editor Matěj Václav Štajer, jezuita, který byl jednou z nejvýznamnějších českých jazykových autorit 17. století.

 

JARO 2010

(1) 3. 3. Alice Jedličková, Stanislava Fedrová (ÚČL AV ČR, Praha): Jak čteme popisy – pokud je vůbec čteme

Odkud se bere omezení v titulu přednášky? Velmi obecně lze říci, že postoj velkého množství současných, zvláště mladých čtenářů k popisu není právě uznalý. Literární vědci tento stav nenapravují a popis (totiž omezeně, pouze jako stylistický problém chápaný popis) odsouvají na okraj svého zájmu. V čtenářském přístupu se nejspíš negativně uplatňuje zveličení některých školských schémat, ať už pramení z výuky slohu (popis se asociuje s postupem založeným na výčtovosti nebo druhořadým slohovým útvarem, který nevyžaduje rozvinuté stylistické dovednosti), nebo z výuky literatury, kde se spojuje s představou „nudného statického“ realistického zobrazení, šmahem přisuzovaného mnohdy nečteným dílům kanonických autorů. Právě jejich jména (např. J. Arbesa, A. Jiráska, K. V. Raise, V. Mrštíka či T. Novákové) a ukázky popisů z jejich tvorby se v přednášce objeví. Nejde nám však o poukaz na zajímavé vlastnosti individuálních autorských popisů, ale o oživení vztahu „slohového postupu“ a žánrové tradice a odhalení mimoliterárních uměleckých souvislostí, jež podporují „zážitkové“ čtení popisů. Nabízíme je i netrpělivým čtenářům této dynamické doby, v níž napohled statické reprezentace skutečnosti jako popis ztrácejí své oprávnění.

(2) 10. 3. Boris Lehečka – Markéta Pytlíková – Hana Sobalíková (ÚJČ AV ČR, Praha): Staročeská Bible drážďanská a olomoucká: Knihy prorocké a knihy Makabejské (K vydání závěrečného dílu kritické edice)

V přednášce představíme právě dokončenou kritickou edici Staročeská Bible drážďanská a olomoucká, jejíž závěrečný, pátý díl byl připraven v oddělení vývoje ÚJČ AV ČR pod vedením dr. Jaroslavy Pečírkové jako projekt podpořený Grantovou agenturou ČR. Tuto velmi obsáhlou a filologicky mimořádně hodnotnou kritickou edici nejstaršího staročeského biblického překladu koncipoval již koncem šedesátých let Vladimír Kyas, který také vydal její první tři díly: I. Evangelia (1981), II. Epištoly, Skutky apoštolské, Apokalypsa (1985), III. Genesis – Esdráš (1988) a před svou smrtí ještě stačil k vydání připravit díl čtvrtý IV. Tobiáš – Sirachovec (1996). Především Kyasovu velkému osobnímu úsilí, s kterým na úvodních čtyřech svazcích pracoval sám dlouhé roky, lze vděčit za to, že se podařilo i přes nepřízeň tehdejšího režimu tento rozsáhlý a náročný projekt realizovat.

Současné knižní vydání posledního dílu edice ve dvou svazcích, které obsahuje knihy prorocké a knihy Makabejské, završuje práci původního editora a zpřístupňuje tak v úplnosti dva reprezentativní texty první redakce staročeského biblického překladu: jednak zachovaný text Bible drážďanské jako nejstarší památky s tímto překladem, vzniklé v druhé polovině 14. století, jednak text Bible olomoucké z roku 1417, který obsahuje překlad první redakce v revidovaném znění.

V přednášce upozorníme na některá specifika edičního zpracování závěrečného dílu edice, vyplývající z jedinečnosti zpracovávaných textů a jejich zachování, a v neposlední řadě přiblížíme i elektronické možnosti zpracovávání staročeských textů, které byly při zhotovování posledního dílu edice úspěšně využity.

(3) 17. 3. Vladimír KOBLÍŽEK (PedF Univerzity Hradec Králové): Projevy jazykového separatismu na území Čech, Moravy a Slovenska ve 30.–60. letech 19. století

Představitelé moravského jazykového separatismu (František Dobromysl Trnka a Vincenc Žák) se snažili ve 30. letech 19. stol. zavádět do spisovné češtiny lexikální, hláskoslovné a tvaroslovné jevy spjaté s moravskými dialekty. Tím by však došlo k rozkolísání dobové spisovné normy, a proto byly tyto snahy důrazně odmítnuty Josefem Jungmannem (ve stati O různění českého písemního jazyka) a Františkem Palackým.

Slovenský jazykový separatismus, který se projevil především jazykovou odlukou Ľudovíta Štúra v roce 1844, byl podroben výrazné kritice, a to nejen ze strany českých (a pochopitelně moravských), ale i slovenských vzdělanců. Ti v tom spatřovali výrazné narušení jazykové a kulturní jednoty, jež byla i konfesijně podmíněna (bibličtina na Slovensku). Takto je třeba chápat spis Hlasové o potřebě jednoty spisovného jazyka pro Čechy, Moravany a Slováky (z r. 1846).

Proti oficiální koncepci spisovného jazyka se postavil v 50. a 60. letech 19. stol. František Cyril Kampelík, jenž se snažil do spisovné češtiny zavádět dialektové jevy severovýchodočeské a moravské i slovakismy.

(4) 24. 3. Dušan PROKOP (KTK FF UK, Praha): Kniha o Máchově Máji (autorská informace a komentář)

Vstupním problémem byl vztah estetiky a literární vědy při výkladu konkrétního uměleckého díla, zde speciálně Máje. Struktura knihy: 1. část – Geneze Máje, 2. část – Máj jako dílo (jeho tvary a významy), 3. část Recepce a ohlasy Máje. Podrobněji ad 1: Máchův život, dílo, osobnost, Zdroje a podněty Máje a Zrod a vývoj textu Máje. Ad 2: Máchův jazyk (čeština Máje), Hudebnost, eufonie, aliterace, Metrum, resp. jamb a polymetrie Máje, Rým a Rýmové konfigurace, Lexikální opakování v Máji, Obraznost, tropy aj., Interpretace významů a smyslu Máje. Ad 3: Vývoj recepce Máje od jeho 1. vydání do současnosti, Literární, výtvarné aj. ohlasy Máje, Aktuálnost hodnot a funkcí Máje.

Z tohoto přehledu je snad zřejmé, že záměrem a ambicí knihy byl jakýsi soustavný, syntetický výklad Máje, shrnutí výsledků jeho nesčetných a dlouhodobých zkoumání a hodnocení s vlastními doplňky, komentáři a v některých případech i původním výzkumem. Samozřejmě s vědomím relativnosti takového úsilí, ale snad přece jen užitečnosti pro češtináře středoškolské i vysokoškolské, další bohemisty, ale hlavně pro humanitní studenty i širší čtenářskou vrstvu, která má vztah k Máchovu Máji i zájem o poezii. Knihu provází výtvarná a zvuková příloha a další aparát (seznam literatury, jmenný rejstřík apod.).

(5) 31. 3. Marie JANEČKOVÁ (FF JU, České Budějovice): Existuje v jižních Čechách ještě nářečí?

Přednáška vyjde ze stratifikace českého národního jazyka a zaměří se na jeho nespisovnou vrstvu z hlediska územního rozšíření jazykových jevů. Předmětem výkladu budou místní nářečí v historickém i současném pohledu. Hlavní pozornost bude věnována české nářeční skupině v užším smyslu a v jejím rámci pak jihozápadočeské podskupině, zahrnující nářečí z okruhu jihočeského i západočeského. Jihočeský okruh bude přiblížen důkladněji po stránce hláskoslovné, tvaroslovné i lexikální, včetně vlivů rakousko-bavorských nářečí. Výklad připomene vývojové proměny nářečí, mizení příznakových rysů z větších územních celků a jejich uchovávání v okrajových úsecích. Zdůrazní, které nářeční prvky stále ještě v řeči přetrvávají a které vymizely. Na základě dílčích výzkumů i výsledků diplomové práce zaměřené na výzkum mluvy tří generací ukáže, co z nářečí zůstalo zachováno v převládající běžné mluvě současné střední, ale především nejmladší generace.

(6) 7. 4. Petr ŠÁMAL (ÚČL AV ČR, Praha): Jak se stát socialistickým realistou (O přepracovaných vydáních podruhé)

Přednáška bude věnována autorským či redakčním úpravám, jimiž po únoru 1948 procházely vybrané starší umělecké texty. Sledovány budou zejména proměny literárního jazyka, reprezentace různých společenských vrstev a zobrazování tělesnosti. Téma bude explikováno na příkladu próz J. V. Plevy a Gézy Včeličky, proměny různých rovin uměleckého díla budou sledovány v širším dobovém kontextu a referent se pokusí o zobecnění dílčích pozorování.

(7) 14. 4. Pavel KOŘÍNEK (ÚČL AV ČR, Praha): Proměny českého komiksu 189–2009

Český komiks zaznamenal v dvacetiletém období 1989–2009 výrazné vzmachy i bolestivé pády; po úvodním nadšení z otevírajících se možností a vznikajícího svobodného trhu na počátku let devadesátých následovala ke konci poslední dekády 20. století skepse a utlumení řady aktivit. Určitý zlom pak přišel na počátku první dekády století nového: začali se objevovat mladí komiksoví tvůrci, kteří již výrazněji reagovali na komiksové i jinomediální texty zahraniční provenience, postupně se etablovala lokální komiksová scéna a komiks coby svébytná umělecká forma začal výrazněji vystupovat v celospolečenském kulturním kontextu. Přednáška nabídne shrnující historický přehled, důraz bude věnován identifikaci výraznějších dobových trendů v domácí komiksové tvorbě i kritickému zhodnocení současného stavu české komiksové scény, kultury i subkultury.

(8) 21. 4. Mira NÁBĚLKOVÁ (ÚSVS FF UK, Praha): Slovenčina a čeština v kontakte. Pokračovanie príbehu

Kontakt češtiny a slovenčiny patrí aj po rozdelení spoločného štátu k charakteristike jazykovej situácie v jednom aj druhom jazykovom prostredí. Súčasná koexistencia češtiny a slovenčiny, ovplyvňovaná na jednej strane inštitucionálnymi rozhodnutiami rozličnej úrovne a na druhej strane komunikačnou činnosťou konkrétnych ľudí, nepredstavuje žiadnu „stabilizovanú situáciu“, ale živý proces, v ktorom pôsobia protichodné aj protirečivé sily. Prednáška sa zameriava na súčasný právny status a uplatnenie slovenčiny v českom prostredí v rozmanitých komunikačných sférach, na prekrývanie problematiky slovenčiny príslušníkov slovenskej menšiny a slovenčiny v česko-slovenskej komunikácii vôbec, na vývinové procesy v oblasti pasívneho česko-slovenského bilingvizmu, otázku vzájomnej zrozumiteľnosti a komunikačné modely, ktoré sa v súčasnosti pri jazykovom kontakte Slovákov a Čechov v českom prostredí uplatňujú. V našej situácii „medzi minulým a budúcim“ predstavuje z hľadiska perspektív vzájomnej otvorenosti českého a slovenskeho kultúrneho priestoru vážnu úlohu udržiavanie pasívneho spoločenského bilingvizmu, zahŕňajúce rozvíjanie individuálneho bilingvizmu detí – v spektre vývinových javov česko-slovenskej kontaktovej situácie možno pozorovať istú oficiálnu aktualizáciu pozornosti aj praktické kroky v tejto sfére.

(9) 28. 4. Dagmar WEGINGER(OVÁ) (Technická univerzita Liberec): Jak se tvořila česká terminologie evropské bezpečnostní a obranné politiky

Přednáška má vytvořit systematický přehled o terminologii všeobecně a jejím cílem je zároveň analýza a definice odborné slovní zásoby evropské bezpečnostní a obranné politiky. Vedle základů terminologie, zabývajících se zvláště teoretickými aspekty terminologické práce, se přednáška zaměří na konkrétní příklady z odborného glosáře. Přesnost vymezení terminologických pojmů není významná jen pro tlumočníky a překladatele, nýbrž i pro vyučující zabvající se výukou odborného jazyka. Často termíny jako „pojem“, „pojmenování“, „termín“ a „definice“ nejsou používány v pravém slova smyslu.

(10) 5. 5. Štěpán ŠIMEK (ÚJČ AV ČR, Praha): Tobiáše Masníka Zpráva písma slovenského, jak se má dobře psáti, čísti i tisknouti (1696)

Tobiáš Masník (1640–1697), slovenský evangelický kněz a učitel, je v obecném povědomí zakotven především jako spisovatel – proslul zejména memoárovou prózou zachycující jeho vlastní pohnuté osudy. Méně je znám jako jazykovědec. Přitom jeho pravopisně-gramatická příručka Zpráva písma slovenského, jak se má správně psáti, čísti i tisknouti, vytištěná v Levoči roku 1696, je i přes svůj nevelký rozsah v mnoha směrech zajímavá. Především představuje první pokus o kodifikaci oficiální biblické češtiny jako slovenského spisovného jazyka. Je též spojnicí nejen česko-slovenskou, ale také katolicko-evangelickou – výchozím pramenem Zprávy byl totiž Žáček Matěje Václava Štejera. Úvodem přednášky posluchače stručně seznámíme s Masníkovým životem. Následně se již budeme věnovat Zprávě: popíšeme strukturu jejího výkladu, zmíníme podobu normy, jež je příručkou kodifikována, ukážeme na způsoby reflexe vztahu českého a slovenského jazyka a uvedeme příklady jazykových prostředků, jimiž autor dosahuje didaktických kvalit textu.

 

PODZIM 2010

(1) 6. 10. Taťána VYKYPĚLOVÁ (ÚJČ AV ČR, Brno): Konfesní aspekty češtiny v 16. století ve středoevropských souvislostech

Konfesní rozrůzněnost a konfesionalizace jsou v dějinách středoevropského prostoru 16. a 17. století klíčovými pojmy. Přednáška se pokusí ukázat, že pestré a proměnlivé náboženské poměry, jimiž se v 16. století vyznačovaly i české země, zanechaly své stopy rovněž ve vývoji spisovného českého jazyka, a mohou se tak stát důležitým momentem pro alternativní uchopení dějin spisovné češtiny v tomto období. Pozornost budeme věnovat tomu, jaké byly v češtině 16. století předpoklady pro vytvoření konfesně podmíněných variant jazyka, porovnání české situace s dobovou situací sousedních jazyků a také možným odpovědím na otázku, proč se vývoj v češtině nakonec ubíral jiným směrem, než tomu bylo například v sousední lužické srbštině nebo slovenštině, kde se konfesní jazyky uplatnily.

(2) 13. 10. Lucie CHLUMSKÁ (ÚČNK FF UK, Praha): Variantnost řadových číslovek v současné češtině

Tématem přednášky je variantnost řadových číslovek v současné češtině, a to v nejširším smyslu slova, tj. od variant pravopisných (např. stoprvní/sto první, zaprvé/za prvé) přes varianty morfologické u řadových číslovek jednoduchých (prvý/první) a složených (např. dvacátý první/jednadvacátý/jedenadvacátý/dvacátý prvý) až po varianty lexikální objevující se ve frazémech, které obsahují řadovou číslovku (např. sedmý/osmý div světa, druhé/enté housle). Základem zkoumání byl Český národní korpus, konkrétně jeho korpusy synchronního psaného jazyka (SYN2005, SYN2006PUB a nejnovější SYN2009PUB) a mluveného jazyka (ORAL2008). Výsledky vyplývající z úzu tak představují alternativu k informacím, které jsou dostupné v mluvnicích a jazykových příručkách, jež se sice o variantnosti u řadových číslovek mnohdy zmiňují, ale už neuvádějí informace o tom, které jevy jsou v současném jazyce centrální a které frekvenčně periferní.

(3) 20. 10. Václav VELČOVSKÝ (KČJ PedF UK, Praha): Češi a Němci – oficiální jazyková politika 1918–1945

Vztah Čechů a Němců v první polovině 20. století je v evropské historiografii poměrně hojně analyzovaným tématem. Oblast jazykové politiky však bývá zastoupena spíše v rámci zprostředkujících témat (např. ve statích o čechoslovakismu). Přednáška Češi a Němci – oficiální jazyková politika 1918–1945 si proto klade za cíl ukázat na základě analýzy pramenů fundamentální rysy jazykové politiky té doby, její legislativní a politické pozadí a také její praktické dopady. Primárně bude analyzovat jazykovou politiku de iure a pokusí se ji konkretizovat do podoby de facto. Zároveň bude aplikovat Fergusonův algebraický vzorec vícejazyčného společenství na jazykovou situaci tzv. první republiky a Protektorátu Čechy a Morava. Přednáška bude demonstrovat projevy koexistence češtiny a němčiny ve dvou odlišných politických režimech, a to na praktických příkladech z veřejné správy, soudnictví, veřejných nápisů (tzv. jazykové krajiny), toponym atp. Ukázka vlivu jazykové politiky na zaujímání postojů obyvatelstva k jazyku povede prostřednictvím historické analýzy k zobecnění principů jazykové politiky a k vyvození závěrů pro dnešní, jazykově se pluralizující společnost.

(4) 3. 11. Ondřej KLEIN (ÚČJTK FF UK, Praha): Poručík Columbo dostává výhrůžné e-maily (Nad tématy forenzní lingvistiky)

Přednáška se už svým názvem metaforicky jednak dotýká jednoho z témat forenzní lingvistiky (analýza anonymní korespondence) a jednak má konotovat přinejmenším dva pohledy, jimiž autor téma uchopí. A sice ukázat témata forenzní lingvistiky v mezinárodním měřítku a na materiálu současném. Pomocí významných případových studií přednášející přiblíží základní problematiku a témata tohoto oboru aplikované lingvistiky, jako jsou zjišťování autorství, analýzy svědeckých výpovědí, metody výslechu, posuzování srozumitelnosti a jasnosti jazyka právních textů apod. Zamyslí se nad současným využitím forenzní lingvistiky v českém právním prostředí, poukáže na její meze.

(5) 10. 11. KULATÝ STŮL: Jazyková serióznost České televize
Světla ČMEJRKOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha); Jiří KRAUS (FSV UK, Praha); Zdena PALKOVÁ (FÚ FF UK, Praha); Ondřej SEDLÁČEK (iniciativa VOKS ČT)

(6) 24. 11. David S. DANAHER (University of Wisconsin-Madison, USA): Jak se překládají výrazy domov, svědomí a lidský do angličtiny? (Kognitivní přístup ke třem klíčovým slovům v textech Václava Havla)

Jeden paradox spojený s Václavem Havlem spočívá v tom, že je to český spisovatel, který je známý hlavně překlady svých textů do angličtiny. Přednáška se věnuje etnolingvistické analýze (ve stylu A. Wierzbické, J. Bartmińského, I. Vaňkové a dalších) tří klíčových slov v Havlových textech — domov, svědomí a lidský.  Tato slova sice mají stabilní anglické překlady (home, conscience, human), ale jsou tyto ekvivalenty z konceptuálního hlediska opravdu ekvivalentní? Pokud ne, jak se významově odlišují a jaký vliv mají tyto odlišnosti na čtení a interpretaci Havlových textů v překladu?

(7) 1. 12. Jaroslava JANÁČKOVÁ [u příležitosti životního jubilea]: Gabriela Preissová a ofenzíva Moravy v národní umělecké kultuře (Její pastorkyňa 1890–1938)

Ve spisu Literární Morava (1911) osvětlil účast Moravy v novodobém českém písemnictví M. Hýsek. Svůj přehled končil raným Janem Herbenem, jímž moravská „ofenzíva“ počínala. Další literatura včetně té nejnovější nevěnovala této ofenzívě náležitou pozornost. A přece z Moravy vycházely nejnosnější impulzy pro umění a celou kulturu let devadesátých (bratří Mrštíkové, O. Březina, Katolická moderna, P. Bezruč, L. Janáček, J. Uprka). Moravané formovali nový proud české politiky a žurnalistiky (T. G. Masaryk, J.Herben). První dvě dramata G. Preissové (Gazdina roba a Její pastorkyňa) stály u počátků té ofenzívy a v dobovém přijetí reflektovaly hlasy, které výkon mladé dramatičky zpochybňovaly, také napětí „Prahy“ vůči „Moravě“. Výhrady k „moravanství“ provázely také Její pastorkyňu L. Janáčka (1904 Brno, 1916 Praha). Přednáška si povšimne také práce s nářečím v Její pastorkyni a ve stejnojmenném filmu M. Cikána (1938).

(8) 8. 12. Robert DITTMANN (ÚČJTK FF UK, Praha): Dynamika textu Kralické bible v české překladatelské tradici

Přednáška představuje vývoj textu Kralické bible, jak byl a je tradován v 16. až 21. století. Sleduje průřezově některé aspekty vzniku kralického překladu Šestidílky, sleduje, jak se text měnil v kralických vydáních do r. 1613 včetně, a dále věnuje pozornost hlavním rysům vývoje tohoto textu v exulantské tradici 17. až 19. století. Představuje také domácí reedice Kralické bible v 19. století.

(9) 15. 12. ČESKÁ KNIŽNICE – prezentace nových edicí. Uvede Jiří Holý

Povídky Zikmunda Wintra [Věra Brožová], Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský [Dalibor Dobiáš]

 

JARO 2011

(1) 2. 3. Karel KOMÁREK (Univerzita Palackého, Olomouc): Jak vnímáme, zkoumáme a prožíváme češtinu klasiků 19. století

Čtenářská zkušenost a také pedagogická a ediční praxe ukazují, že díla české literatury 19. století jsou čím dál tím obtížněji srozumitelná po jazykové stránce. Obsahují řadu prostředků lexikálních i gramatických, které během několika následujících desetiletí téměř vyšly z užívání. Recepce klasických textů mj. přináší otázku, nakolik je aktuální jejich případná úprava – převedení do současného jazyka. Češtinu 19. století a několika dalších dekád můžeme považovat za ohraničené vývojové stadium, které si zaslouží podrobnější popis, přičemž se dá navázat na řadu inspirací (mj. na lingvoliterární studie A. Sticha). V tomto výkladu budeme sledovat na textech vybraných autorů 2. poloviny 19. století (Arbes, Herrmann, Jirásek, Šlejhar) především „zrádná slova“, uměle působící formy (hlavně jmenné tvary adjektiv), víceznačná syntaktická spojení a dnes už neužívané slovosledné figury.

(2) 9. 3. Jarmila PANEVOVÁ – Magda ŠEVČÍKOVÁ (MFF UK, Praha): Jazykové korpusy – moderní nástroj pro lingvistický výzkum

Přednáška je věnována jazykovým korpusům jako běžné součásti současné lingvistické práce. Jazykové korpusy se liší podle povahy zahrnutých textů (korpus jazyka psaného, mluveného, korpus autorský, žánrový, korpusy paralelní) i podle toho, zda textům byly přiřazeny další informace a o jaký typ informace se jedná (korpusy neanotované, anotované morfologickou informací, syntaktickou informací). Pro češtinu je dostupná celá řada korpusů s různými charakteristikami: korpusy vytvořené v Českém národním korpusu (např. SYN2005, SYN2006PUB, ORAL2008), Pražský závislostní korpus (Prague Dependency Treebank, PZK/PDT) ad. Na konkrétních dotazech ukážeme, že při jednodušších dotazech (tvar, koncovka, lemma, lexikální kolokace) je dostačující pracovat s morfologicky anotovaným korpusem, zatímco např. vyhledání objektů ve 4. pádě, vyhledání členů věty s významem prostředku/nástroje nebo vyhledání všech doplnění s významem adresátu vyžaduje syntakticky anotovaná data. Úlohy řešené v rámci automatického zpracování jazyka, jako strojový překlad nebo extrakce informací z textu, kladou na korpusová data specifické požadavky.

(3) 16. 3. Radka MAJEROVÁ (ÚČJTK FF UK, Praha): Pojmová metafora v jazykových projevech anartriků

Lingvistické symptomy diagnózy vývojová anartrie jsou dosud nedostatečně známou lingvistickou otázkou, jejíž zodpovídání může odhalit mnoho poznatků o fungování jazyka, mozku a mysli vůbec. Lidé s vývojovou anartrií jsou celoživotně neschopni mluvené řeči a součástí jejich diagnózy je také kauzální sekundární blokace jazykového systému. Osvojují si mateřský jazyk spíše na bázi osvojování cizího jazyka a jejich porucha se později v psané řeči projevuje nejen jako porucha řečová, ale také jako suspektně jazyková porucha, tedy porucha jazykového plánování a dalších fatických funkcí včetně konceptualizace, z jejíž perspektivy bude v této přednášce porucha představena. Lidé s vývojovou anartrií mívají mimo jiné potíže s osvojováním metafor, přičemž u jednotlivých vývojových anartriků dochází k manifestaci potíží v kooperaci levé a pravé hemisféry různou měrou, jedná se totiž o poruchu difúzní, v mozku rozličně rozptýlenou. Přednáška představí zajímavé příklady psaného a obrázkového materiálu zpracování metafor včetně kazuisticky zajímavého příkladu klienta s defektem na corpu callosu, přechodové oblasti mezi levou a pravou hemisférou. Interpretovat psané výpovědi mnohdy vysoce inteligentních vývojových anartriků bývá zajímavým vhledem do vztahu jazyka a myšlení. Otázky přesahují do oblasti neurolingvistiky, psycholingvistiky, přednáška se zaměřením na zpracování metafor dotkne rovněž literární teorie metafory a pojednáním na konkrétních klinických kazuistikách přinese pragmatické, resp. sociolingvistické informace.

(4) 23. 3. Zuzana HLUBINKOVÁ (ÚJČ AV ČR, Brno): Antroponyma v českých nářečích

Úvodní část přednášky bude zaměřena na vlastní jména zpracovaná v Českém jazykovém atlase 1–5. Bude následovat informace o dalších vlastních jménech, která nebyla zařazena do knižního zpracování tohoto díla, avšak byla v posledním desetiletí publikována v různých časopisech. Jádrem přednášky bude bližší seznámení s některými jmény osob v českých nářečích (jména nedospělých dětí a neprovdaných dcer, přechýlené podoby ženských příjmení a jména obyvatelská, popř. jména po chalupě).

(5) 30. 3. Martin HAVLÍK (ÚJČ AV ČR, Praha): Sekvenční a prozodické aspekty rozhovorů

Základní charakter rozhovorů je mimo jiné dán tím, že uplývají v čase. Účastníci rozhovorů se postupně střídají v rolích posluchačů a mluvčích. Střídání jejich replik je výrazem základního požadavku, aby většinu času mluvil jen jeden účastník rozhovoru, tj. dlouhotrvající souběžné mluvení je zapovězeno, a to zřejmě nejen z „technických“ důvodů (je poměrně náročné mluvit a zároveň poslouchat své komunikační partner(k)y), ale i z důvodů morálních. Uplývání v čase však také omezuje to, kdy je vhodná doba pronést konkrétní repliku – mnohé je třeba říci „právě teď“. Účastníci rozhovoru musejí tudíž sledovat jeden druhého, aby byli schopni náležitě reagovat a převzít repliku. Repliky se v rozhovorech střídají podle pravidel, v nichž nemalou roli sehrává i užití prozódie; klíčové je především to, zda a jak je prozódií signalizováno ukončení repliky, či naopak její pokračování. Pokračování repliky je přitom často nutné signalizovat na konci klauzí, vět či výpovědí. Užití prozódie v dialozích se i z tohoto důvodu nutně musí lišit od užívání prozódie v monologu. V přednášce se budeme věnovat především souběžnému mluvení; ukážeme si, jak k této situaci dochází, jak je řešena a co následuje po ní, zastavíme se také u rozdílů mezi „překrytím replik“ a úmyslným přerušením dosavadní/ho mluvčí/ho.

(6) 6. 4. Marek JANOSIK-BIELSKI (ÚJČ AV ČR, Praha): Účel, zakázka a umělecká invence (Barokní kancionál jako společenský faktor)

Dostane-li se nám do rukou starý kancionál, zvláště je-li v krásné úpravě, podléháme kouzlu starého jazyka a podvědomě k němu přistupujeme, jako by jeho prvotní úlohou bylo estetické působení. Je tomu tak ale vždycky? Byly skutečně všechny kancionály zamýšleny jako díla především zaměřená na uměleckou hodnotu? Pokud ne, čím to, že dnes je tak chápeme? Jaká jiná funkce mohla být primární? Jakou roli vlastně kancionály v barokní společnosti hrály? A kdo a k jakým účelům mohl kancionálů cíleně využívat? Můžeme je vůbec chápat jako plnohodnotnou součást literárních dějin? To jsou otázky, na něž se v rámci svého doktorského studia snaží nalézat odpovědi autor příspěvku. Přednáška je věnována školiteli doc. Jiřímu Hošnovi, z jehož cenných podnětů mnohé otázky a postřehy vzešly.

(7) 13. 4. Josef ERNST (Landesverteidigungsakademie, Vídeň): Dějiny výuky češtiny v rakouské armádě

V době založení akademií ještě neexistovaly jednoznačné hranice mezi šlechtou (= civily) a vojskem během aspirantského vzdělání (výcviku). Avšak krátká doba trvání těchto vyšších vzdělávacích institucí brzy ukázala, že takovéto hranice rozhodně musejí být stanoveny. Založení Vojenské akademie Marie Terezie ve Vídeňském Novém Městě (Wiener Neustadt) v roce 1751/52 (zpočátku ještě označované jako kadetní škola) tvoří milník na cestě etablování se vyučování češtiny jako takové. Jestliže prof. Newerkla ve své práci poukazuje na to, „že již ve druhé polovině 18. století tvořily Vídeň a Vídeňské Nové Město absolutní centrum české institucionalizované péče o jazyk mnohem výrazněji, než se až doposud předpokládalo, a to již o polovinu století dříve než Praha či jiná centra české obnovy…“, tak velká řada vojenských výchovných a vzdělávacích zařízení, které měly v rozvrhu češtinu, demonstruje, jakých hodnot a jaké míry to obzvláště v 19. století dosahovalo. Kvantita zařízení samozřejmě nic nevypovídá o kvalitě poskytovaného vyučování. V převážné míře vyučovali důstojníci, kteří sice byli rodilými mluvčími, ve většině případů však neabsolvovali ani jazykovědné, ani pedagogické vzdělání. Ačkoli si přehled nedělá nároky na úplnost, ukazuje velice zřetelně, že se vyučování češtiny ani na vzdělávacích rovinách, ani regionálně neomezovalo pouze na sousední českou jazykovou oblast. Úspěch i neúspěch často závisely na jednajících osobách: důstojnických kandidátech (čekatelích), především však na angažmá učitelů a nezřídka i porozumění a pochopení pro jazyk ze strany velitelů a nadřízených. Přednáška bohužel z důvodu nedostatku odpovídajících podkladů nemůže objasnit obsahy a kvalitu vyučování. Bližší popis původu, vzdělání a vývoje jednotlivých učitelů češtiny má ukázat, z jakého sociálního prostředí pocházeli, ale i to, že mezi nimi (a jejich žáky) byli i tací, kteří udělali „kariéru“ (např. Polák, Friedberg-Mírohorský, Šrutek, Villani nebo Preradovič). Přednáška se dotkne i stavu vyučování češtiny a postavení češtiny v rámci jazykového vzdělávání, popř. konceptu zprostředkovávání cizích jazyků v současné rakouské armádě se zohledněním internacionalizace působící i v této oblasti.

(8) 20. 4. Jan KAJFOSZ (Uniwersystet Śląski, Katovice): Projevy magického myšlení v Erbenově Kytici (K 200. výročí narození K. J. Erbena)

Přednáška bude pokusem o hledání odpovědi na otázku, nakolik balady obsažené ve sbírce Kytice, která je jistě autorským dílem, odrážejí lidovou slovesnost Erbenových časů. Klíč k jejímu zodpovězení neleží pouze v rovině klasicky pojímané analýzy poetiky jednotlivých textů, ale také (a možná především) v rovině analýzy netematizovaných významových struktur (neobjektivizovaných implikací), díky kterým se události líčené v jednotlivých baladách řadí do smysluplných souvislostí. Tyto struktury lze identifikovat v rámci antropologického čtení Erbenových balad. Lze tak dokázat, že alespoň vzhledem k obsahové rovině většiny svých textů je Kytice skutečně sbírkou „pověstí národních“. Významové struktury charakteristické pro lidovou slovesnost Erbenovy doby lze považovat zejména za korelát magického myšlení. V této souvislosti bude nutné zodpovědět další otázky: Co je to magické myšlení? Proč je charakteristické pro lidovou slovesnost? Jakým způsobem lze projevy magického myšlení identifikovat v jednotlivých Erbenových textech?

(9) 27. 4. Hana GOLÁŇOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha):  Korpus vyučovacích hodin SCHOLA2010 (Mluva učitelů i žáků během vyučování)

V první části přednášky představíme strukturu korpusu SCHOLA2010, který je složen z přepsaných nahrávek vyučovacích hodin sbíraných v letech 2005–2008. Sociolingvistické aspekty hrají v korpusu SCHOLA2010 důležitou úlohu, nahlédneme tedy do problémů spojených s budováním tohoto korpusu. V druhé části přednášky se zaměříme na využitelnost korpusu SCHOLA2010 a nastíníme jeho možnosti. Zatím je to jediný veřejně přístupný korpus tohoto typu. Současně se zmíníme o možnostech databanky Pedagog/Educo (ÚČJTK FF UK), kde jsou zpřístupněny přepisy ve finální verzi (v přepisech zveřejněných v korpusu SCHOLA2010 byly provedeny kvůli prohlížeči Bonito drobné úpravy). Tento korpus je sice určen především lingvistům a pedagogům, ale protože je pojímán interdisciplinárně, může poskytnout užitečné informace také badatelům z příbuzných oborů i zájemcům z řad neodborné veřejnosti. V závěru si ukážeme několik jazykových jevů pocházejících z východomoravské nářeční oblasti, které lze nalézt v korpusu SCHOLA2010.

(10) 4. 5. Štěpán ŠIMEK (ÚJČ AV ČR, Praha): Martiniani aneb Římská kronika ve staročeském překladu Beneše z Hořovic

Obecně známý název Martiniani, resp. Martimiani odkazuje ke jménu dominikána Martina Poláka (Martinus Polonus, † 1279) a k jeho latinsky psané Kronice světa (Kronice papežů a císařů), zvané také Chronicon Martiniani. Ta se stala východiskem pro kroniku Jakuba Twingera von Koenigshofen (1346–1420), kanovníka v kostele svatého Tomáše ve Štrasburku. Na základě jeho německého textu vznikl na počátku 15. století překlad do češtiny, připisovaný tradičně Benešovi z Hořovic († asi 1420). Přednáška seznámí posluchače s dosavadními výsledky bádání o dochovaných staročeských rukopisech i prvotisku této dnes pozapomenuté kroniky. Představíme obsah a strukturu staročeského textu, naznačíme, do jakých soudobých intertextových vztahů Martiniani aneb Římská kronika vstupovala. Na rozdílech mezi jednotlivými dochovanými texty ukážeme vývoj obsahové i jazykové stránky díla. Shrneme dosavadní poznatky o staročeském překladateli a zvláštní pozornost bude věnována editorské činnosti tiskaře inkunábule. Uvedeme též některá překladatelská či písařská pochybení, která dnes můžeme vnímat jako úsměvnou kuriozitu. V závěru se pokusíme alespoň naznačit odpověď na otázku, proč je v dnešní době kdysi tak populární kronika již téměř neznámá.

(11) 11. 5. Alena M. Černá (ÚJČ AV ČR, Praha): Elektronické zdroje k poznání historického vývoje češtiny aneb Co ve vitríně neuvidíte (K 100. výročí založení Ústavu pro jazyk český)

Přednáška bude věnována pramenům k poznání historické češtiny, které jsou dostupné prostřednictvím internetu. Péčí oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR vznikly v roce 2006 webové stránky s názvem Vokabulář webový, na nichž je uživatelům k dispozici několik různých typů zdrojů ke studiu historické češtiny. Jedná se o slovníky (nově vznikající − Elektronický slovník staré češtiny − i starší, které byly převedeny z tištěné do elektronické podoby, např. Staročeský slovník, Slovník staročeský J. Gebauera, Deutsch-böhmisches Wörterbuch J. Dobrovského ad.), o textovou banku (v níž se vyhledává pomocí speciálního korpusového manažeru), o digitalizované kartotéky J. Gebauera a o elektronické edice téměř stovky staročeských i mladších literárních památek. Jednotlivé zdroje budou během přednášky představeny „online“; posluchačům se rovněž dostane informací o dalším rozvoji těchto internetových stránek. Přednáška tvoří pandán výstavy k stému výročí založení Ústavu pro jazyk český, která se koná v pražském Klementinu. Představeny budou výsledky práce oddělení vývoje jazyka, které nelze prezentovat statickou výstavní formou.

 

PODZIM 2011

(1) 5. 10. Markéta PRAVDOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): Pražská jazyková poradna – proměny a perspektivy (K 75. výročí založení jazykové poradny Ústavu pro jazyk český)

Přednáška se koná u příležitosti stého výročí založení Ústavu pro jazyk český a tři čtvrtě století založení jazykové poradny. Od roku 1936 se činnost jazykové poradny významně proměnila. Současné technické prostředky a možnosti počítačového zpracování dat umožňují tazatelům rychlejší, dostupnější a snazší přístup k jazykovým datům. V letech 1998–2010 odpověděla jazyková poradna, kterou zaštiťuje oddělení jazykové kultury ÚJČ, na více než 71 500 dotazů položených elektronickou poštou. Tyto dotazy se staly důležitým východiskem při tvorbě Internetové jazykové příručky (http://prirucka.ujc.cas.cz/), která od ledna 2009 do srpna 2011 zaznamenala přes 14 milionů návštěv z více než 600 000 uživatelských adres a je dosud nejnavštěvovanější webovou stránkou Akademie věd ČR. Jazykové dotazy (ať už kladené e-mailem, telefonicky, nebo prostřednictvím webového rozhraní) jsou nejen dokladem širokého zájmu veřejnosti o český jazyk, ale i cenným zdrojem informací o jeho užívání. Jaké jsou další možnosti a perspektivy jazykové poradny?

(2) 12. 10. Veronika ŠTĚPÁNOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): Výslovnostní problematika v jazykové poradně (K 75. výročí založení jazykové poradny Ústavu pro jazyk český)

Na jazykovou poradnu Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., se uživatelé jazyka obracejí nejčastěji s otázkami týkajícími se české slovní zásoby, pravopisu a morfologie. Zajímá však tazatele také výslovnostní (fonetická) problematika? S jakými dotazy se v této oblasti setkáváme nejčastěji a proč jsou mnohdy velmi pozoruhodné? Nejen na tyto otázky se bude snažit odpovědět přednáška, v níž budeme analyzovat e-mailovou korespondenci, která došla do jazykové poradny mezi lety 1999 a 2010. Ačkoli jsou v kategorii fonetických dotazů hojněji zastoupeny ty, které se týkají výslovnosti výrazů cizího původu, větší pozornost bude věnována slovům domácím.

(3) 19. 10. Olga MARTINCOVÁ (Praha): Neologismy z vlastních jmen v dnešní češtině

Mezi novými pojmenováními posledního období, tj. konce 20. a počátku 21. stol., poměrně výraznou skupinu představují apelativní pojmenování tvořená z vlastních jmen způsobem slovotvorným (např. klausovec/klausista, paroubkizace, disneyovka ap.). Ukazují, že toto depropriální tvoření nejenže má své stálé místo v oblasti pojmenovací, i že jeho užití vzrůstá, ale také že se účastní dynamických procesů v pojmenovací soustavě a slovotvorném systému. V přednášce se věnuje pozornost především názvům osob podle příslušnosti s konkurenčními příponami -ovec a -ista (paroubkovec, klausovec/klausista, sarkozysta/sarkozista), názvům na -ismus, -ina (blairismus, havlismus, paroubkismus, klausovština, klausovina), názvům na -izace (klausizace, romizace, lidlizace, palestinizace), adjektivům na -ovský (klausovský), -oidní (špidloidní), slovesům (např. klausovat, blairizovat, odparoubkovat) a ilustrativně i kompozitům.

(4) 26. 10. Lucie RYCHNOVSKÁ (ÚČJ FF MU, Brno): Korespondence Bedřicha Smetany

Cílem přednášky je představit po jazykové stránce korespondenci význačného českého hudebního skladatele Bedřicha Smetany. S využitím korpusu obsahujícího více než 400 Smetanou česky psaných dopisů budou prezentovány nejvýraznější lingvistické jevy, které se ve Smetanových listech objevují (a to v rovině hláskoslovné, morfologické, lexikální i syntaktické). Při pokusu o vysvětlení jejich výskytu budou zohledněny zejména dvě skutečnosti – jednak Smetanův česko-německý bilingvismus, jednak to, že si Smetana češtinu začal systematicky osvojovat a v psané podobě ji začal užívat až v dospělém věku.

(5) 2. 11. Vít DOVALIL – Jana OLIVOVÁ (ÚGS FF UK, Praha): Spisovná čeština ve školní praxi

Ve výuce českého jazyka figuruje jako cílová varieta v České republice varieta spisovná/standardní. Snahy o dosažení tohoto cíle se uskutečňují v četných interakcích, v nichž se normy této variety utvářejí, ale také zpochybňují, brání, přetvářejí či v širším smyslu vyjednávají. V sítích zúčastněných aktérů – v tomto kontextu především učitelů a žáků – přitom funguje v sociální praxi nerovná distribuce moci. Učitelé jednají a jsou vnímáni jako normové autority, zatímco žáci jako normové subjekty. Učitelé jakožto normové autority odpovídají za to, co se ve školách vyučuje jako spisovná čeština. To mj. znamená, že se od nich očekává, že budou adekvátně korigovat jazykovou produkci svých žáků. V přednášce budou prezentovány výsledky výzkumu týkajícího se výuky češtiny na českých školách, který byl proveden na bázi teorie jazykového managementu. Na příkladech konkrétních jazykových proměnných bude ukázán postup učitelů (normových autorit) při řízení používání spisovné variety ve škole a jejich vztah k popisu těchto proměnných v kodexech, případně odborných lingvistických studiích nebo textech produkovaných profesionálními uživateli jazyka (tzv. modelových textech). Data pocházejí z testů, které respondenti výzkumu opravovali, a několika následných interview.

(6) 9. 11. Petr JANEČEK (etnografické oddělení Národního muzea, Praha): Současné pověsti, fámy a anekdoty (Specifika soudobého českého folkloru)

Přednáška je pokusem o nastínění přehledového pohledu na fenomén soudobého slovesného folkloru na území České republiky v mezinárodním kontextu, tak jak jej konceptualizuje současná etnologie. Pozornost je věnována především teoretickému, genologickému a především chronologickému vymezení současného folkloru s přihlédnutím k aktuálním sběratelským snahám na poli současného folkloru a soudobé metodologii a etice terénního sběru. Snahou přednášky je i srovnání domácích aktivit s příbuznými badatelskými snahami především v sousedních zemích střední Evropy a postižení místních odlišností, stejně jako zasazení těchto aktivit do širšího historického a především společensko-kulturního kontextu. Příspěvek se také snaží představit historický vývoj konceptu „současného folkloru“ i jeho obhajobu a následnou kritiku z per domácích i světových folkloristů, včetně představení alternativních konceptualizací tohoto jevu. Současný folklor je tak prezentován na poměrně široké škále možných teoretických uchopení – od kontinuace a následného rozvíjení tradičních folklorních žánrů přes zcela nový, soudobý typ folkloru či postfolkloru až po svérázný produkt populární či mediální kultury bez jakýchkoli vazeb na formy a prostředí tradiční lidové kultury.

(7) 16. 11. Robert ADAM (ÚČJTK FF UK, Praha): Máme se obávat anglicizace češtiny?

Přednáška, opřená o chápání národního jazyka jako kulturního domova, se bude zabývat v současnosti postupující anglicizací češtiny (včleňováním anglických nebo prostřednictvím angličtiny přejímaných prvků do jazykového systému). Pokusí se tento masívní proces dokumentovat příklady z pravopisu, výslovnosti, lexika, gramatiky, sémantiky i neverbální složky komunikace, zejména veřejné. Poukáže na jeho souvislost s terminologizací a slangizací veřejné komunikace a také s její proprializací; některé typy onymických objektů je dnes v českých zemích noremní pojmenovávat anglicky a mj. právě takové anglicismy jsme nuceni přijímat, nemajíce pro ně synonym. Vedle anglicizace češtiny se přednáška soustředí i na anglicizaci českého komunikačního prostoru a uvede řadu příkladů komunikačních (mikro)sfér, z nichž čeština mizí, nebo už vymizela. Pokusí se dovodit, že předpokladem uvedených procesů je oslabení hodnotového přístupu k národnímu jazyku a pokles jeho prestiže ve srovnání s prestiží angličtiny. Tyto závěry ji vposledku povedou k tomu, aby na titulní otázku odpověděla kladně.

(8) 23. 11. Jiří TRÁVNÍČEK (ÚČL AV ČR, Brno): Češi jako čtenáři

Přednáška seznámí publikum se dvěma reprezentativními výzkumy čtenářů a čtení v ČR (2007 a 2010), s jejich výsledky, motivacemi a s tím, co nám umožňují vědět o našem vztahu ke čtení; zejména na pozadí jiných zemí.

(9) 30. 11. Kamila SMEJKALOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha):  Centrum a periferie morfologického systému substantiv

Přednáška se zabývá konceptem centra a periferie, jak jej zavedl Pražský lingvistický kroužek, a jejich využitím při popisu jazyka jako otevřeného systému a jeho vývoje. Pozornost bude věnována teoretickému zkoumání obou pojmů – problematice kritérií pro zařazení jazykových prvků na osu centrum–periferie, dynamickému popisu jazyka, aspektu vágnosti, integraci periferních prvků do jazykového systému a souvislosti s pojmy z oblasti teorie jazykové kultury (spisovná norma, kodifikace…). Součástí analýzy obou pojmů bude i jejich srovnání s pojmem prototyp z oblasti kognitivní lingvistiky. Koncept centra a periferie bude aplikován na popis některých aspektů morfologického systému substantiv, konkrétně např. na přechody mezi deklinačními typy, morfologickou adaptaci cizích slov a srovnání systému propriálního a apelativního.

(10) 7. 12. Klára RICHTEROVÁ (ÚČJTK FF UK, Praha): Psaná čeština neslyšících a korpus DEAF

Přednáška seznámí publikum s jazykovou situací neslyšící populace a s hlavními specifickými rysy psaných textů českých neslyšících. Představí koncepci a strukturu nového projektu ÚČNK a ÚČJTK, korpusu DEAF, který je zaměřen na vybudování reprezentativní základny pro studium těchto textů. V souvislosti s tím upozorní i na některé obecnější problémy, které při budování korpusu DEAF vystupují do popředí (např. způsob lemmatizace nestandardně zapsaných slov a tvarů nebo výrazů typických pro internetovou komunikaci).

(11) 14. 12. Česká knižnice – prezentace nových edicí. Uvádějí Jaroslava JANÁČKOVÁ a Jiří HOLÝ.

 

JARO 2012

(1) 29. 2. Tomáš HOSKOVEC (Pražský lingvistický kroužek): Celostní filologie, strukturalistický program pro budoucnost

Historické spolky, k nimž patří jak Pražský lingvistický kroužek, tak Kruh přátel českého jazyka, vědí, co to je tíže dějin: naše jméno nás zavazuje znát, co bylo, i znát se k tomu, naše doba nás vyzývá vyznat se v tom, co je. Strukturalismus, stále platné heslo PLK, se jako historická látka vykládá v úvodových kursech pro filology. Z takových kursů si lze odnést dojem, že strukturalismus co noetický postoj – a Kroužek vždy zdůrazňoval, že strukturalismus je především noetický postoj – je samozřejmost. Kéž by se samozřej­mostí stal i reflex, jímž si filolog při své práci průběžně ověřuje, zda oné noetické samo­zřejmosti skutečně dbá: stará známá znalost se rázem promění ve výzvu aktuální při kaž­dé nové práci. Nejdůležitější položkou z intelektuální výbavy strukturalismu je binárně po­jatý jazykový znak. Ten se samozřejmostí dosud nestal a nejspíš nikdy nestane. Autor předvede aktuálnost binárního jazykového znaku, způsoby, jak jej uchopit v různých roz­měrech, nové možnosti, jak jej popsat v systému jazyka i jak jím popisovat promluvy a texty. Přitom se zásadně využívá toho, že pražský strukturalismus se oproti jiným strukturalismům vždy důsledně vymezoval jako funkční.

(2) 7. 3. Zbyněk SEDLÁČEK (Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem): Písmo, slovo a text v díle Dalibora Chatrného

Dalibor Chatrný (nar. 1925) patří k předním českým výtvarným umělcům konceptuální orientace. Mezi témata, k nimž se od 60. let opakovaně vrací, náleží písmo, slovo a text. Na rozdíl od řady umělců zaměřených na výtvarné vlastnosti písma se v díle Dalibora Chatrného uplatňuje vztah mezi grafickou podobou slovního znaku a jeho významem. Některé práce radikálně omezují vizuální působení a koncentrují se na významové posuny v rámci poetiky konceptuální poezie. Mnohá díla mají intertextový charakter – citují, transformují a vizuálně interpretují texty řady českých autorů: J. A. Komenského, K. H. Máchy, B. Němcové, J. Vrchlického, R. Weinera, J. Seiferta, I. Blatného, L. Kundery, J. Skácela aj. Dalším důležitým principem je vizualizace vztahu mezi originálem a překlady. Dosud málo známou a nedoceněnou skupinu prací představují díla vytvořená během 70. a 80. let ve spolupráci s jazykovědcem Dušanem Šlosarem s tematikou morfologie a slovotvorby češtiny. Přednáška představí jednotlivé typy textových děl Dalibora Chatrného a bude analyzovat jejich významové vztahy k výchozím textům v syntéze verbálního a vizuálního kódu. (Bližší informace o Daliboru Chatrném jsou dostupné na stránce www.chatrny.cz.)

(3) 14. 3. Marek JANOSIK-BIELSKI (ÚJČ AV ČR, Praha): Příběhy utrpení aneb Sbírka kázání založených na legendách

Přednáška představuje rukopisnou sbírku kázání z druhé poloviny XV. století, která se nachází ve sbírkách Moravského zemského archivu v Brně. Pro tuto sbírku, čítající 195 folií a obsahově související s pasionálovým souborem textů, není znám název z doby vzniku, proto bývá pojmenována opisně, s přihlédnutím k výrazným rysům, které vykazuje. Tuto charakterovou prioritu lze však vnímat velmi rozdílně, nejisté je určení tematické (v textu je řeč o svatých lidech, předmětech i místech) i žánrové (legenda, kázání), nalézt pro ni výstižné pojmenování bylo tedy složité. Z tohoto důvodu se název navržený pro potřeby Staročeského slovníku a prezentovaný při přednášce liší např. od názvu, kterým byl stejný rukopis označen na počátku minulého století. Otázka názvu však není zajímavá tak jako samotný obsah textu a forma podání. Hlavním cílem přednášky je tedy představit jazykové zvláštnosti tohoto textu, zmínit některé výrazné literární motivy a zamyslet se nad jeho žánrovým vymezením.

(4) 21. 3. Tomáš HAVELKA (Filozofický ústav AV ČR, Praha): Od didaxe k zábavě: exempla v raném novověku

Krátké narativní historky tvořily v raném novověku naprosto základní část rekreativní recepce. Dokumentuje to jednak obliba starších textů, jednak významná produkce krátkých historek slučujících funkci zábavnou a didaktickou a jejich časté užití jako morálních příkladů v nadřazených textech: kázáních, eschatologických dílech apod. Exempla tedy tvoří jen jeden, a to funkční způsob využití krátkých narací. Jejich vliv na dobovou i pozdější podobu literatury je zásadní: syžety migrovaly jak v dobové katolické produkci (dramatizace řádová i profánní, písně, výtvarná zpracování), tak i v produkci pozdější (vliv na literaturu 19. století: Zeyer, Neruda aj.). Navíc umožňují poznat preferovaná témata a persvazivní strategie, a přinášejí tak i kulturně-historické informace. Zatímco ke středověkým naracím existují i v české literární historii významné práce i soupisy (K. Dvořák, E. Petrů, J. Nechutová, J. Vilikovský), pro raněnovověkou produkci není kromě prací P. Voita (věnovaných ovšem primárně předbělohorské produkci), několika dílčích studií (J. Vašica, K. Krejčí, M. Sládek) a soupisů vedených především etnograficky (V. Tille, J. Polívka) v zásadě stále nic vykonáno. Postrádáme přehled pramenů i autorů, přehled syžetů, popis postav a motivů. V přednášce se pokusím na některé z těchto otázek odpovědět, zaměřím se především na produkci Matěje Václava Štajera, Antonína Koniáše, Antonína Borového a některých dalších a na jednotlivé vybrané syžety.

(5) 28. 3. Jarosław MALICKI (Vratislavská univerzita, Polsko): Staré a nové otázky ve výzkumu polských bohemizmů

Vědomí českého působení na polštinu sahá do počátku vědeckých zájmů o dějiny obou jazyků. Studie věnované vlivu češtiny v prvních šesti staletích vývoje polštiny vznikají už skoro 140 let. V průběhu bádání byla zpřesněna míra tohoto vlivu, rozsah výskytu bohemizmů ve staropolských památkách a celková úloha českého jazyka ve vývoji spisovné polštiny. Jednotlivé případy přejetí z češtiny je možno sledovat pomocí slovníku publikovaného na materiálu kritických příspěvků Janusze Siatkowského a Mieczysława Basaje. Publikace svědčí o tom, že výzkum polských bohemizmů dosáhl značných výsledků, i když diskuze nad původem toho či onoho tvaru není ještě ukončena. V řadě případů není jistá doba přejetí, někdy nelze vyloučit jiný, domácí nebo cizí vliv. Pokračuje poznání úlohy češtiny ve vytváření biblické a hymnologické tradice polštiny, vyvstávají také další otázky týkající se gramatické stránky českého vlivu, spektra bohemizmů v polštině 17. a 18. stol. a také mapování novějších výpůjček (od 19. stol.).

(6) 4. 4. Marián SLOBODA (KSES FF UK, Praha): Jazyková krajina: Co vypovídají nápisy v prostoru o jazyce a společnosti

Krajina – prostor, který obdivujeme pro jeho krásy, kterým denně procházíme, ve kterém žijeme, který máme rádi. Které jazyky jsou v ní přítomny – na nápisech pomáhajících místo rozpoznat, na těch nabízejících informace, na těch snažících se nás upoutat? Kdo tam nápisy umístil a proč? Proč jsou právě v těch jazycích, a ne v jiných? Jak na ně lidé reagují? Jaké vlastnosti má jejich jazyk? – Takovými otázkami se zabývá výzkum fenoménu stále častěji nazývaného „jazyková krajina“. Pojem paysage linguistique / linguistic landscape pochází z Kanady, jejímž jazykověpolitickým cílem bylo zvýšit viditelnost francouzštiny na územích obývaných kanadskými Francouzi. V posledním desetiletí se však výzkum jazykové krajiny rapidně rozšířil po světě, mj. díky dříve nevídaným možnostem fotoaparátů a počítačů. Pozornost se tak začala věnovat celé řadě aspektů – nejen podobě jazykové krajiny, ale také tomu, co její podoba a to, jak s ní lidé zacházejí, vypovídá o společnosti, která v ní žije. Přednáška představí vývoj výzkumu jazykové krajiny, hlavní výzkumné akcenty a přístupy, které lze uplatnit i při výzkumu jazykové krajiny Česka. Představí také konkrétní studii z českého prostředí zabývající se poškozováním polských nápisů na českém Těšínsku.

(7) 11. 4. Jana HOFFMANNOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): Syntax mluvené češtiny a možnosti jejího výzkumu

Přednáška navazuje na podněty K. Hausenblase, dílo O. Müllerové a na výzkumy české nářeční syntaxe (J. Balhar, J. Chloupek, M. Šipková ad.). Autorka předloží předběžný katalog jevů a prostředků příznačných pro syntax mluvené češtiny a bude věnovat pozornost hlavně a) speciálním syntaktickým konstrukcím mluvené češtiny, b) rozdílnému ztvárnění přechodů mezi syntaktickými jednotkami v projevu psaném (ostře strukturované přechody) a v projevu mluveném (přechody měkčí, nezřetelné, obalené či „olepené“ množstvím redundantních prostředků s neurčitou sémantikou), tedy rozdílům ve stupni a typu koheze, spojitosti, glutinace mezi projevy mluvenými a psanými, a c) odlišnosti kondenzované, sevřené psané syntaxe a uvolněné výstavby syntaktických celků v mluvené češtině (s převahou parataxe a juxtapozice). Pokud jde o možnosti výzkumu, autorka poukáže na to, jak lze využít a) data z různých korpusů mluvené češtiny (včetně Prague Dependency Treebank of Spoken Czech), b) data z psaných projevů silně ovlivněných mluvenou češtinou (hlavně z Korpusu soukromé korespondence Z. Hladké) a c) data získaná experimentálně (srovnávání mluveného a psaného vypravování téhož mluvčího/pisatele na stejné téma).

(8) 18. 4. Josef ERNST (Landesverteidigungsakademie, Vídeň): Aspekty historického vývoje české vojenské terminologie

V habsburské monarchii došlo k mnoha pokusům přeložit německé vojenské názvosloví do češtiny v zájmu lepšího porozumění vojáků českého původu. Tvoření vlastní vojenské terminologie od konce 1. světové války pak nebylo jen důležitým mezníkem státní a národní identity, ale zpracování této odborné jazykové oblasti poprvé podporovali také jazykovědci. Po 2. světové válce ovlivnila vojenské názvosloví nejen němčina, ale také ruština. Tvoření nových slov ve vojenské terminologii byl velmi živý proces. S koncem komunistického režimu a vstupem České republiky do NATO dostal tento proces, který ještě stále trvá, nový rozměr. Velký význam pro interoperabilitu v alianci má nyní především angličtina. Nicméně existují bilaterální projekty jako např. AKTE (Arbeitskreis Tschechische Terminologie – Pracovní kruh české terminologie), které jsou pro vývoj terminologie velmi zajímavé.

(9) 25. 4. Irena VAŇKOVÁ (ÚČJTK FF UK, Praha): K čemu lingvisté potřebují poezii (O jednom přístupu ke zkoumání konotací)

Lingvisté obvykle chápou poezii jako sféru natolik individuálního vidění světa – a užívání jazyka –, že ji při zkoumání lexikálního významu (již z principu sdíleného) nelze využít. Je tu však možný i jiný přístup. Při studiu poezie (a tzv. kreativních textů vůbec) se často ukazují i takové součásti významu slova, které jsou v rámci běžného úzu viditelné jen slabě a které nelze verifikovat jakožto tzv. jazykové, systémové konotace (tj. nemůžeme doložit jejich sdílenost prostřednictvím přenesených významů, frazeologie apod.). Jde o konotace textové. I ony však mají obvykle zřetelnou motivaci – nejde o pouhé individuální asociace. Co je sémanticky interpretovatelné, musí totiž vyrůstat ze sdílených, jazykově a kulturně ukotvených znalostí a zkušeností. Přednáška se prostřednictvím příkladů zaměří na otázku, jak popsat nejen to, „co slovo znamená“, ale i „co všechno může znamenat“: tedy lexikální význam v jeho potencionalitě.

(10) 2. 5. Kateřina ŠORMOVÁ – Zuzanna BEDŘICHOVÁ (ÚČJTK FF UK, Praha): Budování korpusu češtiny romských žáků a jeho možná využití

Přednáška představí jazykovou databanku ROMi a elektronický korpus jazyka romských mluvčích vznikající v rámci projektu Inovace vzdělávání v oboru čeština jako druhý jazyk realizovaného na TU v Liberci a FF v Praze. V průběhu přednášky bude představena jak koncepce a struktura korpusu, metodika sběru a zpracování jazykových dat, tak i některé charakteristické znaky češtiny romských žáků a možná využití korpusu.

(11) 9. 5. Vladimír BINAR (ÚČLLV FF UK, Praha): Máchovo dědictví v české poezii 20. století

Přednáška bude uvedena rytmicko-sémantickým rozborem a interpretací Máchovy básně Temná noci! jasná noci! jako východiskem k výkladu Máchy jako básníka, pro něhož je veškerá skutečnost, tj. lidský život i příroda, prostoupena neustálým bipolárním protikladem bytí i nebytí, světla a tmy atd. Odsud se rodí nejen máchovský oxymóron, ale prostřednictvím matky-země, prostoupené touž bipolaritou, rovnomocně Máchova touha i úsilí překonat tuto existenciální úzkost metamorfózou sebe sama v „podobu jinou“ – zde v ptáka, květinu. V Máchově díle se to pak prosazuje v jeho tropice, vyznačující se řetězci metafor atd. Pro českou poezii se tak Mácha stal „magnus parens“, jehož dědicové, postižení touž „chorobou“, modifikují a překonávají Máchova řešení metamorfóz skutečnosti a lidského bytí různými způsoby, jak bude ukázáno na vybraných básních z díla O. Březiny (Svítání na západě), J. Demla (Tulipán), V. Nezvala (Podivuhodný kouzelník, Klára) a V. Holana (Náměsíčný).

(12) 16. 5. Stanislava KLOFEROVÁ (ÚJČ AV ČR, Brno): Česká nářečí: jsou, či nejsou?

Nářečí jako územně vymezené útvary národního jazyka nepochybně patří minulosti, jejich znaky se však projevují ještě v soudobé češtině. Přednáška se zabývá mírou využití těchto znaků v naší mluvě. Pozornost je též věnována současné české dialektologii a jejím projektům, a to zejména Českému jazykovému atlasu a Slovníku nářečí českého jazyka.

 

PODZIM 2012

(1) 3. 10. Magdaléna POKORNÁ (HIÚ AV ČR, Praha): Matice česká – její význam, minulost a současnost

Dějiny českého národa a dějiny české literatury se často ztotožňují. To je dáno velice významnou, ale zároveň až mytizovanou rolí, kterou literatura v národě hrála. Formování novodobé české společnosti vyžadovalo výrazné urychlení a prohloubení komunikace vedené uvnitř tohoto společenství. Vlastenecká společnost (stejně jako osvícenská) zařadila čtení (českých) knih mezi nejvýznamnější položky v katalogu národních ctností. Nutnost vzájemné komunikace a vydávání českých knih v sobě propojila Matice česká (1831). Vznikla v úzké provázanosti s (dnes) Národním muzeem, založeným českou šlechtou na principu zemského vlastenectví, ale vznikla tu jako samostatný fond pro vydávání hodnotných českých knih.

Ve své přednášce představím na základě starší historické literatury fungování Matice české, její členstvo (zejména v prvních desetiletích její činnosti), její nejvýznamnější představitele, její publikační aktivitu (i její ekonomické důsledky) a dohled státu nad touto institucí. Soustředím se na úlohu Matice české jako tvůrce paměti národa. Kromě rekapitulace dosavadní zhruba stoosmdesátileté historie Matice české ale budu informovat také o jejích současných aktivitách.

(2) 10. 10. Irena VAŇKOVÁ – Veronika ČURDOVÁ (ÚČJTK FF UK, Praha): Antropologická lingvistika a tělesnost

Antropologická lingvistika nechápe jazyk primárně v jeho funkčnosti (jako nástroj), ale jako tzv. antropologickou konstantu. Zohledňuje především dvě dimenze jazyka: kognitivní a kulturní. V tomto smyslu lze jazykovědu profilovat jako humanitní disciplínu založenou filologicky, která (nejen) se zřetelem k sémiotické povaze jazyka i jiných kódů propojuje studium jazyka s dalšími humanitními obory. Jedním ze základních témat je zde tělesnost. Tělesné ukotvení člověka se podstatně projevuje právě v jazyce. Prostřednictvím jeho specifického zkoumání lze odhalit nečekané souvislosti lidského, resp. českého chápání a hodnocení skutečnosti. V přednášce bude s oporou v teorii představových schémat M. Johnsona a pojmových profilů J. Bartmińského vysvětlen možný přístup ke studiu somatismů – názvů částí lidského těla, a to i s ohledem na jejich možné slovníkové zpracování.

(3) 17. 10. Stanislava SPINKOVÁ (ÚJČ AV ČR, Brno): Napnutí električinné jest znamenité (O adjektivech, která Jungmann nabídl Čechům)

Ve středu 17. října se v Kruhu přátel českého jazyka bude hovořit o tom, jak se vyvíjelo a vyvíjí tvoření přídavných jmen ze jmen podstatných a také jak se vyvíjel pohled české jazykovědy na tvoření tohoto typu slov. Materiálově bude přednášející vycházet zvláště z Jungmannova Slovníku česko-německého. Práce s tímto bohatým zdrojem jazykového materiálu není snadná. Mimo jiné proto, že jeho obsah je tak zajímavý, že se nejednomu člověku stane, že když si potřebuje ve slovníku něco ověřit, při hledání se začte tak, že zapomene, na co se šel původně podívat. Přednášející nabídne vedle pohledu do tohoto slovníku také srovnání přídavných jmen z mladších i starších zdrojů.

(4) 24. 10. Jana DAVIDOVÁ GLOGAROVÁ (OÚ, Ostrava): Dvojí tvář Ladislava Jehličky – kontrasty a rozpory v díle katolického publicisty

Ladislav Jehlička (1916–1996), katolický publicista a intelektuál, vstoupil do českého kulturního života ve třicátých letech a působil v něm až do konce osmdesátých let 20. století. Ve svých textech komentoval aktuální společenskou situaci v Československé republice a vyjadřoval svůj vztah k idejím a ideologiím, které určovaly politický i kulturní vývoj ve 20. století. Na dění v Československu pohlížel optikou hluboce prožívaného katolicismu a kriticky posuzoval odklon společnosti od křesťanských idejí. Často je připomínána rovněž jeho kontroverzní publicistika ze třicátých let, v níž vyjadřoval své sympatie k nacionalismu, nebo jeho dodnes nejasná role v politických procesech s katolickými intelektuály na počátku padesátých let. Především osobitý styl Jehličkových textů, názory prozrazující autorův radikálně pojímaný katolicismus i nesmiřitelná dikce projevu z něj činí svérázný zjev české publicistiky. V přednášce shrneme hlavní znaky jeho celoživotní tvorby, její konstanty i vývojové posuny, a představíme metodologické možnosti analýzy jeho článků. Porovnáním výsledků „klasického“ čtení Jehličkovy publicistiky a dalších dobových pramenů se závěry kvantitativní lingvistické analýzy textů se pokusíme ukázat nové možnosti vnímání tvorby tohoto kontroverzního autora.

(5) 31. 10. Natalia ZANĚGINOVÁ (ÚČJTK FF UK, Praha): Naivní obraz světa a jazyk

(6) 7. 11. Rudolf ŠRÁMEK (KČJ PedF MU, Brno): Hodnoty existenčních forem současné češtiny (Pohled z východu našeho jazykového území)

Dnešní charakteristický znak: oslabování hranic útvarů: propustnost, variantnost, změna/redukce funkcí. Nejvíce je takto poznamenán jazyk „spisovný“, kategorie „spisovnost“. Vymezení „standard“ – „non-standard“ není pro uživatele jazyka příliš srozumitelné. Spisovnost a kultivovanost jsou vytlačeny na okraj hodnotového systému. Uvedené změny vyvolávají i změněný vztah k „nespisovným“ útvarům. Dosud živá nářečí se vyvíjejí, ve veřejnosti a médiích se „folklorizují“. V diskusích o stavu a vývojových proměnách současného jazyka by měly mít určující význam: 1. Definování a pojetí všech forem existence (úžeji: útvarů) současného jazyka. 2. Vznik diferencí ve stratigrafii jednotlivých forem a typů „diglosie“ a jejich užívání. 3. Podrobně a rovnoměrně rozložené výzkumy postojů k jazykové kultuře a zejm. ke kategorii „spisovnost“.

A. Jedlička (1978) člení náš jazykový prostor na oblast A (západní) a B (východní). Odlišnosti mezi oblastí A a B vyplývají z různého vývojového stavu nářečí a z příčin společenských: B nemá jedno centrum typu Prahy. V oblasti A je dnes obecná čeština mluvenou opozicí ke spis. jazyku a je komunikačně prestižní. V B se jako živý mluvený útvar vyskytuje jen v omezené podobě a jen sporadicky. Není komunikačně prestižní, je chápána jako dialekt Čech. V oblasti B jsou zeměpisná nářečí na ústupu. „Mluvená forma blízká spisovnosti“ má „obecné moravismy“: dira, jama, o pul paté, rožnout, ryna, spěchat, schudnout, hrozny, pouzdro (ne penál) aj. Není vnímána jako porušení jazykové kultury a porušení společných hodnot.

(7) 14. 11. Kateřina VOLEKOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): Slovníčky na přídeštích (Cesty české středověké lexikografie)

Na cestě ke vzniku velkých latinsko-českých slovníků, která se počíná českými glosami v cizojazyčných textech, mají své místo soupisy latinsko-českých dvojic na přídeštích rukopisů. Krátké a většinou tematicky zaměřené slovníčky jsou zaznamenávány na nepopsaná místa v rukopisných kodexech jak již ve čtrnáctém století, tak i po celé století patnácté. Obsah těchto krátkých lexikografických textů odráží zájmy uživatelů rukopisů, mezi které patřili středověcí vzdělanci: teologové, kazatelé, úředníci, učitelé a studenti z pražské univerzity. Slovníčky sloužily jako praktické pomůcky pro porozumění latinským výrazům a překládaly do staré češtiny především tzv. vocabula bona – slova potřebná jak pro četbu biblických, teologických, filozofických nebo gramatických spisů, tak pro právnickou a kazatelskou praxi, a tzv. vocabula exotica – řídké latinské výrazy, se kterými se studenti setkávali ve skladbách antických a středověkých básníků. V přednášce představíme vybrané slovníčky slovem i obrazem.

(8) 21. 11. Ondřej KOUPIL (Olomouc): Nad edicí Štajerova tzv. Žáčka

Přednáška představí na základě nedávno vydané edice (v knize Jezuité Drachovius a Steyer gramatiky češtiny. Praha: KLP, 2012) jazykověreflektivní knihu Matěje Štajera (Steyera) nazývanou tradičně Žáček (1668). Přiblíží její obsah a bude se věnovat i jejímu autorovi jako vlivné jazykové autoritě českého 17. století. Štajerovo dílko bylo zařazeno i do nedávno spuštěného webového modulu digitalizovaných mluvnic (http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/mluvnice).

(9) 28. 11. Pavel KOSEK (ÚČJ FF MU, Brno) – Marie ŠKARPOVÁ – Tomáš SLAVICKÝ (EtnÚ AV ČR, Praha): Brideliovy „Jesličky“ z hlediska jazykového, literárního i hudebního

Chystaná přednáška je výsledkem přípravy kritické edice zpěvníčku adventních, vánočních a katechismových písní Fridricha Bridelia. Představí zvolená ediční řešení a nastíní obecnější metodologické otázky týkající se zkoumání dějin bohemikální hymnografie raného novověku.

(10) 5. 12. Petr ŠRÁMEK (KČJL FPHP TU, Liberec): Vrchlický a Sládek dětem 19. století (Ke 100. výročí úmrtí J. Vrchlického a J. V. Sládka)

Jak s poezií na děti a jak s dětmi na poezii? Přednáška u příležitosti vydání reprezentativní antologie poezie „Hrábky drápky odpadky. Krasohled české poezie pro děti 19. století“, která v návaznosti na podobně koncipovanou edici „Nebe peklo ráj. Tyglík české poezie pro děti 20. století“ představuje na 250 básní od 150 autorů. Podle čeho ale rozhodujeme, co to literatura pro děti a mládež je – a umíme ji hodnotit? Co je pro ně vhodné a co ne: která témata cenzurovat, tabuizovat, adaptovat a s jakými „ohledy“ přistupovat k ediční problematice? Na příkladu rozdílné recepce dětské poezie J. V. Sládka a Jaroslava Vrchlického se také zaměříme na problematiku výborů a čítanek: představíme dětskou antologii z Vrchlického díla „Začarovaný tatrmánek“.

(11) 12. 12. Eva LEHEČKOVÁ – Hana PROKŠOVÁ (ÚČJTK FF UK, Praha): Funkční slova v psané češtině českých neslyšících

V období leden–listopad 2012 řešíme v rámci vnitřních grantů FF UK projekt Výzkum užívání funkčních slov v psané češtině českých neslyšících. Projekt se zaměřuje na to, jak neslyšící, tedy zpravidla nerodilí mluvčí češtiny, užívají ve svých česky psaných textech předložky a spojovací výrazy. Zdrojem pro výzkum je korpus DEAF, vznikající v ÚČJTK FF UK, s nímž návštěvníky KPČJ seznámila v roce 2011 dr. Klára Richterová. V našem vystoupení představíme zejména výsledky zkoumání, nastíníme specifika syntaktických konstrukcí v psaném textu českých neslyšících, možné interference z českého znakového jazyka, ukážeme rozsáhlou anotovanou databázi výskytů předložek a spojkových výrazů a rovněž představíme výukový materiál pro žáky s vadami sluchu, který má být praktickým výstupem řešeného projektu.

(12) 19. 12. Nové edice České knižnice (uvádí Jiří HOLÝ)

 

JARO 2013

(1) 27. 2. Daniela IWASHITA (Praha): Dílo v dopisech a dopisy v díle Jakuba Demla

Nepublikovaných dopisů Jakuba Demla (1878–1961) se v archivech i soukromých sbírkách dochovalo několik tisíc. Zároveň je dopis podstatným útvarem básníkova díla. Většinu „deníkových“ knih, které vydával od roku 1912 (Rosničku, Pro budoucí poutníky a poutnice, Domů, převážnou část Šlépějí a dalších) zkomponoval z autentických dopisů. Jiné, například Zapomenuté světlo (1934), zase jako dopis stylizoval. V první části přednášky poukážu na dopis jako na stavební prvek i výstavbový princip básníkových knih, v druhé se zaměřím na početnou rukopisnou korespondenci, která zůstala mimo knižní dílo. Shrnu některé poznatky a nálezy, k nimž došli účastníci edičního semináře, který se v Ústavu české literatury a literární vědy FF UK v letech 2007–2011 pokoušel soustavněji soustředit, přepisovat a edičně zpracovávat básníkovy dopisy z prvního tvůrčího období (do roku 1917). Představím některé jejich edice, jež vyšly ve sborníku LA PNP 43/2011(KOMU svěřiti tento list?) nebo knižně v řadě Korespondence Jakuba Demla v nakladatelství Dauphin. Na základě těchto edic se v závěru vrátím k básníkovu dílu a k otázce, jak je básníkovy dopisy zpětně osvětlují.

(2) 6. 3. Jasňa PACOVSKÁ (ÚČJTK FF UK, Praha): Didaktika mateřského jazyka (z hlediska kognitivní lingvistiky)

  • Poznávací funkce jazyka a její výchovný potenciál
  • Sdělovací vs. poznávací funkce jazyka z hlediska současné výuky češtiny
  • Příklady tematizace poznávací funkce jazyka na konkrétních textech

(3) 13. 3. Dana KUTÁLKOVÁ (Nemocnice Na Homolce, Praha): Současný stav a tendence ovládání mateřského jazyka u předškolních dětí

Změny v řeči předškolních dětí:

  • Slovní zásoba – změny v kvantitě i kvalitě – pasivní a aktivní slovní zásoba
  • Vyjadřovací pohotovost – pochopení a vyprávění příběhu, formulace vlastních myšlenek
  • Výslovnost – norma podle věku a realita

Příčiny změn:

  • Změny ve způsobu života – výchovný styl, důraz na komplexní rozvoj bez ohledu na zájmy dítěte, dvoj- a vícejazyčnost přirozená a umělá, média
  • Změny ve smyslovém vnímání – reflexní zatěžování a ochranný útlum, nedostatky v oblasti akustické a optické pozornosti a paměti, důsledky pro vývoj dítěte obecně (pozornost a soustředění) a pro vývoj řeči zvlášť
  • Důsledky nezralosti CNS pro vývoj řeči, hlediska odkladu školní docházky
  • Změny v pohybové obratnosti a důsledky pro řeč

Řešení:

  • Základní výchovné principy – mantinely a pocit jistoty, metoda volby, metoda malých kroků. Korekce pomocí pozitivního programování.
  • Cílený rozvoj smyslového vnímání, zejména sluch a zrak jako základ pro napodobování = nejúčinnější způsob rozvoje řeči. Pravolevá orientace
  •  Cílený rozvoj motoriky hrubé i jemné (výslovnost, kresba)
  • Cílená podpora pozornosti a soustředění (vhodné hry), práce s chybou

Závěr: základním principem je cílený rozvoj schopností, které umožní postupné a kvalitní osvojování dovedností

(4) 20. 3. Martina ŠMEJKALOVÁ (KČJ PedF UK, Praha): Fond pozůstalosti prof. Šmilauera v LA PNP v Praze

V Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze je uloženo 79 archivních kartonů a 32 kartotéčních krabic nezpracované pozůstalosti Vladimíra Šmilauera. Obsahují korespondenci, podávající svébytné svědectví o vývoji české filologie i o Šmilauerově osobním životě, a dokumenty vztahující se k různým oblastem odborné práce Vladimíra Šmilauera. V přednášce bude načrtnuta charakteristika tohoto archivního fondu a budou představeny nejzajímavější archiválie.

(5) 27. 3. Petr POTŮČEK (České překladatelské oddělení EP, Lucemburk): Cicero a spisovná čeština

Náš jazyk je dědictvím, které jen těžko lze vnímat mimo souřadnice staletých, ba tisíciletých kulturních vazeb a inspirací, stejně jako lze pro mnohé jeho rysy lehce nalézt paralely a analogie v různých vývojových etapách jiných jazyků. Inspirací, kterou si tato přednáška z bohaté škály možností volí, je antická koncepce umění společensky funkčním a účinným způsobem pracovat s jazykem. Chce nabídnout netradiční pohled na tradiční, klasické pojímání hodnot v jazyce, esejistické zamyšlení o propojování věků, ztrátě paměti a objevování objeveného, a ze zvolené perspektivy i o nadějích, které vkládáme, ať již oprávněně, či neoprávněně, do konceptu spisovnosti, jak jsme jej zdědili a jak jej dotváříme a uzpůsobujeme potřebám dneška.

(6) 3. 4. Jaroslav DAVID (KČJ FF OU, Ostrava): Klíčová slova a jejich využití v analýze textu

Přednáška se zabývá tématem tzv. klíčových slov (key words) a jejich vymezení v různých přístupech k textu (historie, historická sémantika, textová analýza, kvantitativní lingvistika). Upozorňuje na terminologickou nekompatibilitu odlišných lingvistických přístupů a vágní nakládání s termínem. Na pozadí zahraniční literatury představuje české práce, které pracovaly s termínem „klíčové slovo / klíčová slova“ nebo z jejich analýzy vycházely. Na materiálu vybraných novočeských i staročeských textů (staročeské satiry) se pokouší upozornit na možnosti i limity využití klíčových slov jako nástroje sledování sémantiky vybraných výrazů a tematiky textu.

(7) 10. 4. Daniela ČADKOVÁ (Filosofický ústav AV ČR, Praha): Vrchlického Hippodamie a její dobový ohlas

Trilogie Hippodamie (prem. 1890/1891) zaujímá v dramatické tvorbě Jaroslava Vrchlického zvláštní postavení: jednak pro svůj rozsah tří celovečerních dramat (I. Námluvy Pelopovy, II. Smír Tantalův, III. Smrt Hippodamie), jednak pro své spojení s melodramatickou hudbou Zdeňka Fibicha. Tento scénický melodram se stal bezesporu nejznámější a nejúspěšnější Vrchlického tragédií a je uváděn na našich scénách dodnes. V přednášce představíme Vrchlického dramatické dílo v kontextu prvních let provozu Národního divadla (otevřeno 1883) a upozorníme na to, jak Vrchlický v Hippodamii pracuje s řeckým mýtem a s postupy antické tragédie. Především se však zaměříme na dobovou recepci této „antické“ trilogie.

(8) 17. 4. Jana DRENGUBÁKOVÁ (Česká biblická společnost, Praha): Jazykový obraz rodiny v textech evangelií

Kognitivní lingvistika zdůrazňuje určující roli metafory ve strukturaci lidského myšlení a jazyka i nutnost přihlížet při interpretaci textů ke specifickým rysům různých kultur a jazykových společenství. Cílem přednášky bude teoreticky i prakticky ukázat, že zohlednění právě těchto aspektů jazyka je velmi důležité i pro interpretaci biblických textů. V teoretickém úvodu se budeme zabývat různými typy metaforických struktur (metafora v kognitivnělingvistickém pojetí, metafora v biblickém textu) i obecnou charakteristikou biblického kánonu (vznik evangelií a problematika jejich překladu, literárnost spisů, kritika mýtu, podobenství). Hlavní, praktická část přednášky pak bude zaměřena na analýzu konkrétních evangelijních úryvků, které se vztahují k pojmu rodina. Budeme se věnovat evangelijním úryvkům o založení a rozpadu rodiny, úryvkům o dětech (potomcích), příbuzenských vztazích a rodových kořenech.

(9) 24. 4. Jan VOLÍN – Radek SKARNITZL (FÚ FF UK, Praha): Fonetická „nepolapitelnost“ slovního přízvuku v češtině

Mluvnické popisy českého slovního přízvuku obvykle nesignalizují žádné potíže. Hovoří se o přízvuku silovém na první slabice slova. Řada slov se však sdružuje do mluvních taktů s jinými a přízvuk ztrácejí. Ještě větší komplikací jsou pak samotné akustické koreláty přízvuku: často uváděná silovost není přímo měřitelná a jí nejbližší kvantifikovatelné veličiny jako intenzita nebo hladina zvuku fungují pouze v projevech příznakových, např. při hlasité recitaci, vzrušeném projevu či skandování. Přízvučnou slabiku jsme přesto schopni identifikovat, a to pomocí vodítek melodických, spektrálních a snad i časových. V přednášce budou kromě shrnutí dřívějšího výzkumu prezentovány i výsledky nejnovějších studií.

(10) 15. 5. Jakub NOVOSAD – Lukáš NOVOSAD (Městské kulturní středisko, Sobotka): Šrámkova Sobotka včera, dnes a zítra

Šrámkova Sobotka se letos v červenci koná už po šestapadesáté. Přednáška o historii, současnosti i budoucnosti tohoto „festivalu českého jazyka, řeči a literatury“ ho chce přiblížit jako fenomén, který zůstal natrvalo v životě mnoha svých příznivců různých generací. Vstupy těch, kdo Šrámkovu Sobotku připravovali či dosud připravují, se budou věnovat tématům, jako jsou sobotecké dílny (už nejen recitační a divadelní – a určené nejen studentům), bohemistické přednášky, divadelní představení, literární čtení, výstavy a koncerty, „sobotecký lehce avantgardní věstník“ Splav!; stranou nezůstanou ani genius loci, zajímavé osobnosti spojené se Sobotkou a specifická atmosféra festivalu. Přiblížen bude zejména program letošního ročníku, jehož ústřední téma zní: „Xmíchu!“ Smích, humor a komika v jazyce a literatuře.

 

PODZIM 2013

(1) 9. 10. Petr NEJEDLÝ (ÚJČ AV ČR, Praha): Jazyk české lidové písně aneb Co je na lidové písni vlastně lidového

Autor představí specifické rysy folklorních písňových textů, sledované zejména na materiálu přederbenovských, romantismem neovlivněných sběrů. Zaměří se na celkovou výstavbu textu, která vyplývá z komunikačních funkcí tohoto hudebně-slovesného žánru, s důrazem na nejednoduchý (a principiálně rozporný) vztah folkloru a literatury.

(2) 16. 10. Pavel ŠTĚPÁN (ÚJČ AV ČR, Praha): Vydrholec a Nežárka v Praze, V stráni a Ve stráni. K formální stránce urbanonym

Přednáška se zaměří na formální stránku českých pojmenování ulic (a dalších veřejných prostranství), a to především v Praze a okolí. Největší pozornost bude věnována aspektům slovotvorným (názvotvorným) a pravopisným, stranou nezůstane ani hledisko morfologické. Analyzovány budou především názvy, které se určitým způsobem odchylují od jazykových a onymických norem, a to například urbanonyma jako Čápová nebo Špačkova vycházející z označení ptáků, Závrchy nebo Kramolná (ulice v Praze pojmenované podle obcí na Náchodsku), Na Nežárce (pražská ulice pojmenovaná podle jihočeské řeky Nežárky), Na Vydrholci (pražská ulice nazvaná podle lesa Vidrholec), nebo Pode zděmi (ulice ve dvou různých středočeských obcích). Důležitou součástí přednášky bude i funkční přístup; sledován bude mimo jiné vliv formální stránky urbanonym na plnění jejich identifikační, diferenciační funkce.

(3) 23. 10. Jana PŘIKRYLOVÁ (Policie ČR, Praha): K současnému policejnímu slangu

Přednáška má popsat jazykové prostředky současného slangu městských a státních policistů s využitím jazykového materiálu excerpovaného od aktivních uživatelů policejního slangu. Zároveň popíše slangové výrazy policistů v širším kontextu policejní mluvy včetně její oficiální a polooficiální roviny, psycholingvistického a legislativního rámce a ve vztahu k dalším jazykovým útvarům a poloútvarům, a to nejen z hlediska výraziva současného, ale také z pohledu významového vývoje používaných výrazů.

(4) 30. 10. Zdeňka HLADKÁ (ÚČJ FF MU, Brno): K výzkumu soukromé korespondence běžných pisatelů

Tradiční ručně psaný dopis se pod tlakem nástupu elektronické komunikace ocitl pravděpodobně na konci své existence. V Ústavu českého jazyka na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně se proto od 90. let 20. století zabýváme sběrem, korpusovým zpracováním a lingvistickou analýzou tohoto mizejícího typu textů. Na rozdíl od většiny edičních aktivit věnovaných korespondenci se programově zaměřujeme pouze na osobní dopisy běžných pisatelů. Přednáška představí některé novější výsledky těchto snah, mj. korpus KSK111 (publikovaný na začátku roku 2013 a připravovaný v současné době pro ČNK), který mapuje celé poslední století vývoje českého dopisu. Na příkladech bude korespondenční materiál předveden především jako zdroj jedinečných a jinde obtížně dostupných informací o jazykovém úzu, pozornost však bude věnována i sociologickým, genderovým a dalším aspektům soukromé korespondence a v neposlední řadě zajímavostem vývoje epistolární etikety.

(5) 6. 11. Lucie SAICOVÁ ŘÍMALOVÁ (ÚČJTK FF UK, Praha): Neverbální prostředky v rané komunikaci dítěte

Přednáška je věnována neverbálním (vokálním i nevokálním) prostředkům v raných projevech dítěte, především v tzv. jednoslovném období a na počátku období víceslovných výpovědí. Sleduje, jaké prostředky dítě v této době užívá, jaké jsou jejich funkce a jak se repertoár neverbálních prostředků ve sledovaném období proměňuje. Přednáška vychází z autorčiných zkušeností s longitudinálním výzkumem rané dětské řeči u česky hovořících dětí.

(6) 13. 11. Karel Hausenblas v kruzích. K nedožitým 90. narozeninám (*16. 11. 1923)

Na významného českého lingvistu, profesora bohemistiky FF UK Karla Hausenblase, jak se jevil v kruzích svého různorodého bytí, budou vzpomínat rodinní příslušníci, kolegové a žáci.

(7) 20. 11. Eva FLANDERKOVÁ (ÚOL FF UK, Praha) – Andrea HUDOUSKOVÁ (ÚBS FF UK, Praha) – Barbara SCHMIEDTOVÁ-MERTINS (Univerzita Heidelberg): Agramatičnost a hypotéza vymazávání stop v afázii

Přednáška se zaměří na dva lingvistické experimenty v Brocově afázii. V první části přednášky budeme prezentovat experiment testující posuzování gramatičnosti (grammaticality judgement) v češtině. Cílem výzkumu bylo ověřit, zda a případně jak u afatiků dochází k rozlišování obligatorních vs. fakultativních slovesných doplnění; teoreticko-metodologickým rámcem experimentu je popis slovesné valence založený na funkčním generativním popisu. Zhodnotíme přijetí či nepřijetí gramatických vs. agramatických větných struktur dvěma pacienty s mírným vs. těžším kognitivním deficitem. V druhé části přednášky se vnoříme do generativismu. Bude představena tzv. hypotéza vymazávání stop (Grodzinsky, 2000), jejímž teorickým a metodologickým východiskem je teorie řízení a vázání (Government and Binding, GB, Chomsky, 1981). Představíme experiment ověřující platnost TDH v češtině u Brocových afatiků a zhodnotíme ne/přijatelnost TDH v poslední verzi Chomského teorie, tj. minimalismu.

(8) 27. 11. Tomáš MATĚJEC (KTF UK, Praha): Žalmové parafráze Jiřího Strejce z roku 1587 a jejich význam pro českou literární historii

(9) 4. 12. Irena VAŇKOVÁ (ÚJKN FF UK, Praha) – Ladislav JANOVEC (KČJ PedF UK, Praha): České Vánoce v perspektivě etnolingvistiky

Přednáška naznačí východiska společného projektu studentů a učitelů bohemistiky z FF a PedF Univerzity Karlovy, který se zaměřuje na fenomén českých Vánoc. Projekt vychází z široce chápané, kognitivně a sémioticky orientované antropolingvistiky a využívá přístupů a metodologických nástrojů, které nabízí současná, zejména slovanská etnolingvistika (Anna Wierzbicka, Nikita I. Tolstoj a Jerzy Bartmiński). Nejprve se pokusíme ukázat Vánoce jako české kulturně klíčové slovo, souvztažné s pojmem, na němž lze (s odkazem na další klíčová slova z téže oblasti – domov a pohoda) dobře demonstrovat specifičnost a hodnotovou orientaci českého jazykového společenství. V několika vstupech se pak zamyslíme nad rituály a stereotypy s Vánocemi (a předvánoční dobou) spojenými a ukážeme tyto svátky v kontextu konceptualizace času, jaká vyrůstá z obrazu světa starých Slovanů („magický kruh času“, solární symbolika). S tím souvisí řada rituálů a atributů Vánoc, které se v různých transformacích dochovaly, i některých dalších, jež český stereotyp Vánoc postupně modifikovaly do dnešní podoby. I současná česká sekularizovaná společnost potřebuje prožitek sacrum – a v tomto ohledu Češi připisují Vánocům výjimečné místo (třebaže to reflektují v podobě všelijak travestované či parodované). To, že a v jakém smyslu chápeme Vánoce jako specificky český svátek související s domovem a tradicemi, se ukazuje v jazyce i v dalších sémiotických systémech. Slavení Vánoc bude v závěru přednášky přiblíženo několika popisy Vánoc, jak je znají současní studenti ze svých rodin.

(10) 11. 12. Robert DITTMANN (ÚČJTK FF UK, Praha): Kenaanské glosy ve středověkých hebrejských rukopisech 11.–13. století

Přednáška přiblíží fenomén raných slovanských, zejména staročeských glos v dílech středověkých židovských komentátorů 11.–13. století. Bude představen korpus glos, některé přínosy pro poznání staré češtiny (grafika, hláskosloví, tvarosloví, funkce glos a jejich začlenění do hebrejského textu, vlastní jména) a role Romana Jakobsona v tomto výzkumu.

(11) 18. 12. Nové edice České knižnice (uvádí Jiří HOLÝ)

(12) 8. 1. Dmitrij TIMOFEJEV (ÚČJTK FF UK, Praha): Jazyk a dynamika „Příběhů Poděbrad“ Matěje Minydeho

Ač nebyl poděbradským rodákem, zasvětil Matěj Minyde (1776–1840) velkou část svého života sepisování dějin Poděbad a okolí. Poslední jeho prací z tohoto cyklu jsou Příběhy Poděbrad (1835), jimž bude přednáška věnována. Minydemu, stejně jako většině maloměstských kronikářů, se dostalo jen základního vzdělání, avšak hodně času věnoval samostudiu, v neposlední řadě četbě starších textů. Tyto dva faktory se zjevně odrazily na jazyce jeho spisu. V přednášce představíme analýzu tohoto jazyka v několika rovinách na materiálu vybraných kapitol kroniky. Na rozdíl od většiny soudobých památek se Příběhy Poděbrad dochovaly v několika pracovních variantách, což nám dává jedinečnou možnost sledovat jak jazykové, tak obsahové změny, které probíhaly v textu při jeho opisování. Porovnáme dostupné varianty textu a poukážeme na jazykové jevy pro autora nejvíce problematické.

 

JARO 2014

(1) 26. 2. Bohumil VYKYPĚL (ÚJČ AV ČR, Brno): Marristická jazykověda

Marr a marristé jsou povětšinou spíše než jako jazykovědci vnímáni jako příklad toho, kam až vědu může dovést její ideologizace. Přednášející se naopak pokusí ukázat, že v marristické lingvistice je možno najít řadu zajímavých věcí, inspirativních i pro dnešní jazykovědná bádání.

(2) 5. 3. Hana GOLÁŇOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): Nářeční slovník jihozápadního Vsetínska

V úvodu budou krátce zmíněny slovníky z Valašska, kde je zachyceno nářečí z této oblasti. Přednáška se zaměří především na představení připravovaného Nářečního slovníku jihozápadního Vsetínska. Jde o synchronní diferenční nářeční slovník, který v současné době obsahuje více než 2 000 heslových nářečních jednotek. Je to jediný nářeční slovník z valašského regionu zpracovaný vědecky na základě současných lexikografických metod. Vznikl díky systematickému nářečnímu výzkumu prováděnému v obcích Liptál, Lhota u Vsetína a Vsetín-Rokytnice. Velký význam má lexikologická analýza shromážděného nářečního materiálu, která bude předvedena zejména vzhledem k jednotlivým geografickým vrstvám slovní zásoby.

(3) 12. 3. Ondřej DUFEK (ÚJČ AV ČR, Praha): Děkujeme, odcházíme – případ faktického vítězství a diskurzivní prohry

Přednáška představí a popíše vývoj diskurzivního obrazu lékařské iniciativy Děkujeme, odcházíme – hnutí, které se v letech 2010–2011 snažilo upozornit na problémy českého zdravotnictví a docílit jejich vyřešení. Ve veřejném prostoru vznikl spor dvou skupin, reprezentovaných lékaři na jedné straně a ministerstvem zdravotnictví na straně druhé. S využitím prvků teoretického rámce diskurzivně-historického přístupu ke kritické analýze diskurzu analyzujeme klíčovou roli médií, která svou interpretací požadavků lékařů a celé kauzy utvářela diskurz a předkládala jeho obraz veřejnosti.

(4) 19. 3. Michaela LAŠŤOVIČKOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha) – Marcela GRYGERKOVÁ (KČJ FF OU, Ostrava): Teolingvistika

Teolingvistika je obor na pomezí lingvistiky a teologie. Předmětem jejího zájmu je náboženský jazyk.  Za rok oficiálního vzniku této disciplíny je považován rok 1982 a za „otce“ této disciplíny belgický profesor anglistiky Jean-Pierre van Noppen. Přednáška věnovaná teolingvistice přináší základní informace o historii, hlavních představitelích a zpracovávaných tématech této disciplíny; uvádí také, jaké metodologické postupy představitelé teolingvistiky volí; zároveň je ukázáno, jak můžeme vidět postavení teolingvistiky mezi dalšími (pomezními) lingvistickými disciplínami. Obě přednášející, bohemistky, se teolingvistikou zabývají přibližně od r. 2000, samy provádějí lingvistický výzkum v této oblasti, ale zároveň sledují vývoj teolingvistiky v zahraničí, především v Polsku.

(5) 26. 3. Ondřej HAUSENBLAS (KČL PedF UK, Praha): Jak zmapovat čtenářský růst?

Oni prý nečtou. Takové stesky nikomu nepomohou, a nejsou pravda. Zároveň však dětem pro život nebude stačit pouhé luštění písmenek, slov a vět ani poskakování po webu. Pokusíme se na příkladech vyjasnit, jak roste připravenost vnořit se do textu, získat to, co v něm hledají, a také si užít (esteticky nebo odborně) toho, co všecko text a jeho kontexty nabízejí. Mezi soudobými lákadly dětí potřebují učitelé i rodiče lépe znát, jak se postupně vyvíjejí čtenářské dovednosti od předškoláků po -náctileté. S čtenářskou zkušeností přibývá toho, čeho si máme a dokážeme v textu a v sobě samém všímat (autorského záměru, zamýšleného
čtenáře, svého i autorova vztahu k obsahu i sdělení) i jak umíme žít s druhými čtenáři. Jen informovaný učitel a chápající rodič mohou pomoci utvářet v dítěti kladný vztah k četbě a vybavit ho potřebnými dovednostmi. Myslí si veřejnost, že učit se číst znamená, že žáci předčítají větu po větě nebo že učitel „krásně povídá o knihách“? Takový národ se u svých dětí dobrého vzdělání a citlivého čtenářství nedočká.

(6) 2. 4. Marek JANOSIK-BIELSKI (KČJL FPHP TUL, Liberec): Hlas na vzchod slunce, hlas na západ slunce, hlas na kříž světa, hlas na nevěsty i na ženichy! Hlas na všecky lidi! aneb Audiokniha jako jedna z možností interpretace staročeského textu

Přednáška si klade za cíl představit záměr, první výsledky a zkušenosti související s přípravou tzv. audioknihy – zvukové interpretace staročeského textu připravované pro edukaci a prezentaci jazykového kulturního dědictví s ohledem na osoby se zrakovým postižením. Úkol je součástí grantového projektu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI) nazvaného Informační technologie ve službách jazykového kulturního bohatství, který je jako společný grant ČVUT a ÚJČ hrazen Ministerstvem školství České republiky.

(7) 9. 4. Kulatý stůl nad edicí Babičky B. Němcové v současném jazyce
Martin VOPĚNKA (nakl. Práh, Praha), Martin PROŠEK (ÚJČ AV ČR, Praha), Irena Vaňková (ÚJKN FF UK, Praha), Alena MACUROVÁ (ÚJKN FF UK, Praha), Petr A. BÍLEK (ÚČLK FF UK, Praha) a Jaroslava JANÁČKOVÁ (Praha)

(8) 16. 4. Martina KOJETÍNOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): Chrématonyma ve hrách Divadla Járy Cimrmana

Výzkumu literárních chrématonym nebyla dosud věnována takřka žádná badatelská pozornost. Převažující většina studií zabývajících se literární onomastikou se věnuje antroponymům, méně často jsou zkoumána toponyma. Naše přednáška bude věnována právě této opomíjené skupině literárních proprií.  Materiál nám poskytnou hry Divadla Járy Cimrmana, které jsou na chrématonyma poměrně bohaté. V první části přednášky se budeme zabývat některými nejasnostmi, které jsou spojeny s tímto rozsáhlým a značně různorodým souborem jmen a které se také projevily při excerpci. Dále se zaměříme na funkce, které mohou chrématonyma v literárním textu plnit. Poslední část přednášky věnujeme základnímu protikladu chrématonym reálných a fiktivních ve vztahu k celé cimrmanovské mystifikaci.

(9) 23. 4. František MARTÍNEK (ÚČJTK FF UK, Praha): Elektronická edice českého překladu Husitské kroniky Vavřince z Březové

Přednáška představí výsledky práce na elektronické edici českého překladu Husitské kroniky Vavřince z Březové pro tzv. Ediční modul Vokabuláře webového. Po obecném shrnutí předpokladů ediční práce se starším textem přinese výsledky pravopisné a jazykové analýzy dané památky, která sice pochází z 15. století, ale dochovala se pouze v mladším opisu z r. 1619. Analýza se zvlášť zabývá místy, na nichž máme možnost jazyk památky porovnat s jazykem starším (citace dobových listů, výnosů apod.) a mladším (přípisky do textu, popř. přepracování dané látky v jiné památce). Výsledky této analýzy zároveň odůvodňují relativně pietní ediční přístup k rukopisu ve srovnání se starší dostupnou edicí Jaroslava Golla.

(10) 30. 4. Markéta PRAVDOVÁ – Petr LOZAN (ÚJČ AV ČR, Praha): Nová ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory

Jak se rodí česká technická norma? Jak probíhá připomínkové řízení k návrhu normy? Jak se hledá konsenzus mezi protichůdnými požadavky na úpravu textů? Kolik emocí může vyvolat psaní jednoho znaku, jakým je tečka, dvojtečka, pomlčka, spojovník či pouhá mezera? Autoři revize ČSN 01 6910, kterou v tomto roce vydá Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví a jejímž zpracovatelem je Ústav pro jazyk český AV ČR, se v přednášce zaměří zvláště na řešení problematických jevů v českém jazyce, s nimiž se při přípravě nového vydání normy setkali. Cílem revize normy bylo sladit ji jak s Pravidly českého pravopisu, tak se současnou jazykovou praxí a Akademickou příručkou českého jazyka.

 

PODZIM 2014

(1) 29. 10. Martin PROŠEK, Petr KADERKA (ÚJČ AV ČR, Praha): Angličtina v České republice: pohled lingvistů z akademického pracoviště

Přednáška se bude věnovat dvěma hlavním tematickým okruhům. V prvním okruhu shrneme dosavadní bádání o pozici angličtiny v českém jazykovém prostředí, vlivu angličtiny na češtinu a o distribuci obou jazyků v různých komunikačních oblastech. Zaměříme se též na otázku, zda se ve vztahu k angličtině uplatňuje explicitně formulovaná jazyková politika, či pouze politika implicitní, manifestovaná ve způsobech užívání jazyka. Ve druhém tematickém okruhu budeme prezentovat poznatky z výzkumu postojů k angličtině u lingvistů působících v Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky. Výzkum byl proveden prostřednictvím výzkumných rozhovorů a využil i postupů autoetnografických.

(2) 5. 11. Pavel NOVOTNÝ (KNJ FPHP TUL, Liberec): Rozhlasové hry J. Hiršala a B. Grögerové (POZOR! Přednáška se koná v m. č. 209.)

Přednáška pojednává o tzv. „Nové rozhlasové hře“ („Neues Hörspiel“), což je pojem spojený především s německým rozhlasovým prostředím. U nás tento experimentální žánr vznikal ojediněle, a to především v tvůrčí dílně Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové. Koncem šedesátých let a v průběhu let sedmdesátých napsali tito autoři pozoruhodné rozhlasové kusy, které důmyslným způsobem pracují se stereofonií. Přednáška se v tomto smyslu zabývá především hrami Lunovis (1970) a Zweiäugiges Wortspiel (1971), původně určenými pro západoněmeckou rozhlasovou produkci. Ráz přednášky bude jak historický, tak i interpretační, hojně bude využito vzácných a běžně nedostupných zvukových ukázek.

(3) 12. 11. Marta ŠIMEČKOVÁ (ÚJČ AV ČR, Brno): O protetickém v v diachronním pohledu

Přednáška představí výsledky bádání v oblasti neetymologického v- v češtině 16.–18. století, jež je součástí širšího výzkumu středněčeského hláskosloví navazujícího na badatelské dílo J. Poráka Humanistická čeština (1983) a M. Janečkové K jazyku českého baroka (2009). Materiálovou základnu tvoří více než sto dobových tisků, mezi nimi jsou to zvláště texty jazykově reflexivní, historiografické, náboženské a prakticky odborné. Na tomto podkladě je sledován průběh protetizačního procesu s přihlédnutím k vybraným faktorům (z vnitřních faktorů např. vliv sémantiky, (ne)prefigovanosti slova, z vnějších faktorů např. vliv doby vzniku textu, původu autora), též postup dobové lexikalizace protetizovaných forem a projevy vývojové (dis)kontinuity mezi humanistickou, barokní a raně obrozenskou češtinou.

(4) 19. 11. Hana BEDNÁŘOVÁ – Irena VAŇKOVÁ (FF UK, Praha): Internetové memy a utváření stereotypu (Opráski sčeskí historje)

Přednáška nejprve stručně nastíní historii pojmu mem, s nímž se vědeckém diskurzu operuje od roku 1976; Richard Dawkins ho tehdy použil jako termín pro pojmenování entity, která se uplatňuje jako jakýsi gen při přenosu slov, myšlenek, přesvědčení, návyků a módních trendů. Představeno bude několik pokusů o klasifikaci internetových memů (v jejich užším i širším pojetí), především se zaměřením na proces kulturní selekce, který určuje úspěšnost replikace memů. Pozornost bude věnována specifikům českých internetových memů, hlavně fenoménu Oprásků sčeskí historje. Některé jejich jazykové zvláštnosti se pokusíme interpretovat z hlediska kognitivní lingvistiky; zaměříme se na pojmové směsice („blendy“) a ovšem na to, jak se v Opráscích rekonceptualizují tradiční stereotypy související s národními dějinami.

(5) 26. 11. Pavel SOJKA (KČJ PedF UK, Praha): Spisovnost v mluvených projevech žáků na 2. stupni základních škol v Praze a středních Čechách

V tomto příspěvku shrnujeme výsledky dílčího výzkumu morfologické variantnosti v mluvených projevech žáků 2. stupně základních škol ve středočeské nářeční oblasti. Zjišťujeme tedy, do jaké míry si v žákovských projevech konkurují prvky spisovného a obecněčeského tvarosloví. Jazykový materiál pochází z korpusu SCHOLA 2010.

(6) 3. 12. Jiří HOMOLÁČ (Akcent College, Praha): O administrativním stylu

Po stručném přehledu dosavadní bohemistické literatury o administrativním stylu a charakteristice institucionální komunikace budou analyzovány, či spíše jen komentovány vybrané ukázky, zvláště příklady komunikace mezi státní správou a občany. Cílem přednášky je určit faktory, které výběr a uspořádání prostředků užívaných v institucionální komunikaci ovlivňují nejvíce.

(7) 10. 12. Petr MAREŠ (ÚČJTK FF UK, Praha): Styl v pojetí pražské strukturální lingvistiky. PLK jako východisko českých stylistických výzkumů

Příprava nové kolektivní publikace věnované stylu psaných i mluvených českých textů s sebou přinesla také potřebu nového pohledu na domácí tradice pojímání stylu. Přednáška se zaměří na vývoj chápání stylu a konceptů s ním souvisejících v rámci pražské školy strukturální lingvistiky. Předmětem pozornosti bude jak vývoj názorů vůdčích představitelů Pražského lingvistického kroužku (Bohuslav Havránek, Vilém Mathesius), tak i další, alternativní návrhy (např. úvahy Josefa Miloslava Kořínka). Zároveň bude načrtnuta vývojová linie od těchto koncepcí k novějším stylistickým teoriím.

(8) 17. 12. Jiří HOLÝ, Robert IBRAHIM, Martin VALÁŠEK: Nové edice České knižnice

 

JARO 2015

(1) 25. 2. Pavel PEČENÝ (ÚJOP UK, Praha): Systém zkoušek pro účely migrace a integrace v ČR

Přednáška představí český systém zkoušek pro účely migrace a integrace v kontextu jazykové politiky EU. Konkrétně se bude věnovat zkoušce z českého jazyka pro trvalý pobyt v ČR a zkoušce z jazyka a reálií pro účely udělování státního občanství ČR. Zabývat se bude jak formátem a obsahem obou zkoušek, tak jejich vyhodnocováním. Stranou pozornosti nezůstane ani způsob administrace a logistické zajištění celého procesu včetně kontroly kvality.

(2) 4. 3. Vojtěch DIATKA – Michal LÁZNIČKA (ÚOL FF UK, Praha): Česká lingvistická olympiáda

Česká lingvistická olympiáda (ČLO) je jednou z nejmladších českých olympiád. ČLO vysílá každoročně čtyři talentované středoškolské studenty na mezinárodní kolo reprezentovat Českou republiku. Soutěž organizují studenti se zájmem o lingvistiku pod záštitou FF a MFF UK a MŠMT. Reprezentační tým pak vzniká na základě výsledků školního, zemského a národního kola. Ačkoli jednotlivé úlohy mnohdy čerpají z neobvyklých jevů exotických jazyků, samotná struktura a způsob jejich řešení klade důraz na analytické a kombinatorické dovednosti řešitelů. Jinými slovy, netestují se konkrétní faktografické znalosti, nýbrž univerzálnější schopnost hledat vzorce v datech. To budeme ilustrovat na příkladových úlohách. V přednášce dále promluvíme o fungování ČLO a o její historii.

(3) 11. 3. Jiří REJZEK (ÚČJTK FF UK, Praha): Nové vydání Českého etymologického slovníku

Přednáška seznámí posluchače s novým, přepracovaným vydáním Českého etymologického slovníku. Pozornost bude věnována především změnám v etymologických  výkladech a nově dodaným heslům. Komentovány budou také dvě hlavní inovace slovníku – uvádění století prvního výskytu slova a rekonstrukce indoevropských kořenů podle laryngální teorie.Přednáška seznámí posluchače s novým, přepracovaným vydáním Českého etymologického slovníku. Pozornost bude věnována především změnám v etymologických  výkladech a nově dodaným heslům. Komentovány budou také dvě hlavní inovace slovníku – uvádění století prvního výskytu slova a rekonstrukce indoevropských kořenů podle laryngální teorie.

(4) 18. 3. Jaroslav DAVID (KČJ FF OU, Ostrava): Starý Most zmizí – dobudujeme Most nový (Zánik a přesun města pohledem toponomastika)

Přednáška se zabývá tématem standardizované a nestandardizované toponymie moderního městského prostoru, a to na příkladu přesunutého města Most. Prezentuje výsledky výzkumu probíhajícího od roku 2014 zaměřeného na tzv. živou toponymii ve vztazích k lokální identitě a paměti místa, které prošlo ve 2. polovině 20. století zásadní demografickou i lokační změnou.

(5) 25. 3. Petr JANEČEK (Ústav etnologie FF UK, Praha): Fáma mezi folklorním žánrem a sociální komunikací

Přednáška se zaměří na „hraniční“ fenomén fámy (domněnky, zvěsti, pověsti), stručné a neoficiální verbální informace neformálně šířené ve veřejném prostoru, tak jak jej od 40. let 20. století konceptualizují humanitní a společenské vědy v čele se slovesnou folkloristikou, literární vědou, sociální psychologií a sociologií. Vedle přehledu uchopování fámy z hlediska těchto disciplín se přednáška soustředí především na dějiny jejího výzkumu v mezinárodním kontextu. Zvláštní důraz bude přitom kladen na domácí výzkum fámy, spjatý především se jmény literárního historika Karla Krejčího a folkloristů Jaromíra Jecha, Oldřicha Sirovátky, Bohuslava Beneše a jejich žáků a následovníků.

(6) 1. 4. Jan VOLÍN (FÚ FF UK, Praha): Projekce zvukového plánu češtiny do angličtiny jako cizího jazyka

Osvojování cizích jazyků, a tedy získání schopnosti mluvit cizí řečí, je praktickým problémem, který provází lidstvo odpradávna. Zkoumání mechanismů osvojování a zejména analýza různých interferencí mateřštiny s jazykem cílovým však neinformují pouze o možnostech řešení tohoto problému. Máme-li možnost vidět „otisk“ češtiny v „substrátu“ jiného systému, uvědomíme si pronikavěji některé důležité aspekty její zvukové stránky. Na konkrétních pozorováních i experimentech s českou angličtinou přednáška umožní plněji ocenit ty vlastnosti češtiny, které jsou často tak samozřejmé, že jsou až neviditelné. Pozornost bude také věnována dopadu cizineckého přízvuku na posluchače, a to jak v rovině pocitové, tak v rovině nevědomých percepčních mechanismů.

(7) 8. 4. Petr NEJEDLÝ (Oddělení vývoje jazyka ÚJČ AV ČR, Praha): Vulgarismy a co s nimi

Vulgarismy jako lexikální subsystém; geneze tohoto subsystému a jeho přítomnost; funkce lexikálních vulgarismů v komunikaci a postoj uživatelů jazyka k nim; využití vulgarismů v artificiálním i nonartificiálním kontextu.

(8) 15. 4. Robert KOLÁR – Petr PLECHÁČ (Versologický tým ÚČL AV ČR, Praha): Nová etapa v bádání o verši

Přednáška představí unikátní Korpus českého verše a nástroje, které s ním umožňují pracovat. Korpus českého verše je lemmatizovaný, foneticky, morfologicky, metricky a stroficky anotovaný korpus obsahující 1 689 básnických sbírek české poezie 19. a počátku 20. století (78 391 básní, 2 664 989 veršů a 14 592 037 slov). Posluchači se seznámí především s Databází českých meter (zpřístupňuje metrický a strofický popis textů v korpusu), Gunstickem (vyhledává rýmové shody v korpusu), Hexem (vyhledává klíčová slova v korpusu) a Eufonometrem (vypočítá eufonický koeficient libovolného textu). Bude ukázána možnost praktického využití jednotlivých aplikací a jejich přínos pro současnou teorii verše, potažmo literární teorii (poetiku) a filologii obecně.

(9) 22. 4. Barbora CHYBOVÁ (ÚČLK FF UK, Praha): K edici básnických překladů Antonína Brouska

Překladatelské dílo Antonína Brouska zůstává čtenářům doposud z větší části neznámé, také proto, že jeho hlavní část – osmdesát básní Friedricha Hölderlina – nikdy jako celek nebyla publikována. Přednáška představí Brouskovy překlady v kontextu jeho básnického díla a na pozadí jeho portrétních studií k překládaným básníkům (F. Hölderlinovi, M. P. Heinovi, P. Celanovi, K. Kavafisovi ad.). Hlavní otázky budou kladeny na poli edičním a redakčním: základním problémem Brouskových překladů se jeví být interpunkce, budou zmíněny také zvláštnosti pravopisné a lexikální povahy a v neposlední řadě problémy koncepční.

(10) 29. 4. Magdalena KROUPOVÁ (Oddělení současné lexikologie a lexikografie ÚJČ AV ČR, Praha): Neosémantizace internacionalizmů v západoslovanských jazycích

Přednáška pojednává o změnách v sémantickém složení internacionalizmů, ke kterým dochází jinojazyčným, resp. internacionálním vlivem. Internacionální charakter sémantických inovací naznačuje skutečnost, že k analogickým změnám s totožnými nebo podobnými výsledky dochází v mnoha různých jazycích. Tyto sémantické inovace budou představeny v konfrontačním pohledu na materiálu češtiny, polštiny a slovenštiny.

(11) 6. 5. Michaela LIŠKOVÁ (Oddělení současné lexikologie a lexikografie ÚJČ AV ČR, Praha): Neologismus v teoretické, mediální a naivní perspektivě

Přednáška se bude věnovat neologismům: odborné přístupy k tomuto termínu (a pojmu) v ní budou konfrontovány s přístupy laickými. Po stručném přehledu bohemistické literatury o neologii budou prezentovány výsledky kvantitativně-kvalitativní analýzy celostátních a celospolečenských médií po roce 2000, které ukazují různé aspekty užívání výrazu neologismus, a poté výsledky dotazníkového šetření, zjišťujícího například, co respondenti za neologismus pokládají, jak starý může neologismus být, kde a jak často se s neologismy setkávají či jaký k nim mají vztah.

 

PODZIM 2015

(1) 14. 10. Marie HAVRÁNKOVÁ (ÚČL AV ČR, Praha) – Vladimír PETKEVIČ (ÚTKL FF UK, Praha): Pražská škola v korespondenci. Dopisy z let 1924-1989

Přednášející představí korespondenci jádra Pražského lingvistického kroužku (Vilém Mathesius, Roman Jakobson, Bohuslav Havránek, Bohumil Trnka, Jan Mukařovský) s domácími i zahraničními strukturalisty z období zhruba od počátku PLK (1924) do roku 1989 (L. Bloomfield, P. Bogatyrev, V. Brondal, D. Čyževskyj, L. Hjelmslev, A. V. Isačenko, L. Novák, E. Sapir, N. S. Trubeckoj, J. Vachek, F. Vodička, R. Wellek a další). Upozorní na nejvýznamnější z celkové sbírky 582 dopisů, a to jak z hlediska odborného, tak osobního (vědecká a organizační činnost, kontakty, život Kroužku a jeho organizace). Korespondence doloží světový význam a ráz pražské školy a její vědecký přínos, a to nejen pro lingvistiku a literární vědu.

(2) 21. 10. Marie ŠKARPOVÁ (ÚČLK FF UK, Praha): Šteyerův kancionál a utváření české katolické identity

Kancionál český M. V. Šteyera patří k nejobsáhlejším, nejvydávanějším i nejznámějším raně novověkým bohemikálním kancionálům: tento zpěvník o téměř 1000 českých písňových textech a více než 800 nápěvech byl během let 1683–1764 vytištěn šestkrát a jeho užívání je doloženo přinejmenším do začátku 20. století. Přednáška se – s využitím metodologických podnětů paměťových studií z posledních tří desetiletí – zaměří na analýzu vybraných textových strategií, s jejichž pomocí Šteyer usiloval podílet se svým zpěvníkem na vytvoření a upevňování katolické podoby české kolektivní paměti a identity.

(3) 4. 11. Kulatý stůl: Barvy v dnešním jazyce a slovníku
Irena Vaňková (ÚJKN FF UK, Praha) – Marie Vachková (ÚGS FF UK, Praha) – Michaela Lišková (ÚJČ AV ČR, Praha)

I lexikografové zaznamenávají, že v (českém) prožitku a reflexi skutečnosti dochází v poslední době k proměnám: člověk se vzdaluje od přírody jako vztažného rámce, obraz světa se začíná unifikovat, resp. globalizovat, ovlivňuje ho průmysl, média, reklama. Dobře je to patrné u výrazů z lexikálního subsystému barev. Mění se způsob, jak dnes barvy vnímáme (k jakým prototypům je vztahujeme – či už nevztahujeme, na jakém základě je konceptualizujeme apod.), a na to je třeba reagovat i ve slovníku. Při tom mohou být užitečné moderní přístupy ke konceptualizaci barev a k uchopení rozrůzněné sémantiky barevných pojmenování, které vycházejí z kognitivní a kulturní sémantiky. Pozornost diskutujících bude věnována např. těmto otázkám: 1. problémy prototypového výkladu barev (černá jako barva sazí, uhlí, havraního peří?), 2. polysémie ve výkladu barevných adjektiv – sémantická struktura hesel (co všechno znamenají adj. zelený, růžový?), 3. názvy barevných odstínů (míra lexikalizace, nejednotné chápání významu: jahodová, mátová, břidlicová), 4. význam složených adjektiv (zelenomodrý × modrozelený).

(4) 11. 11. Kateřina VOLEKOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): Latinsko-české slovníky ve středověké škole

Přednáška se bude věnovat roli latinsko-českých slovníků ve středověkém vzdělávání, a to na základě dochovaných rukopisných pramenů. Výuka na nižších školách spočívala především v četbě latinských děl, která žáci společně s učitelem četli po krátkých úsecích, učili se nazpaměť a překládali do mateřského jazyka. Důležitou pomůckou pro výuku se staly latinsko-české slovníčky, které přispívaly k objasnění neznámých a obtížnějších latinských slov. Kromě latinsko-českých veršovaných slovníků Bartoloměje z Chlumce řečeného Klaret, které měly pomoci budoucím studentům pražské univerzity osvojit si základní znalosti tehdejší vědy a kultury, jsou v bohemikálních rukopisech 14. a 15. století dochována další lexikografická díla užívaná při školní četbě. Mezi ně mj. patří latinsko-české hymnáře a sekvenciáře, na které se v přednášce zaměříme více. Jedná se o výukové příručky učitele pro školní četbu hymnů a sekvencí, které obsahují nejen na jednotlivé sloky rozdělený latinský text, ale také latinský komentář a latinsko-český slovníček ke každému slovu nebo sousloví daného úseku.

(5) 18. 11. Pavla ŠTĚPÁNOVÁ (KČJ PedF UK, Praha): Zlato, broučku, pusinko aneb Metaforičnost partnerských pojmenování

Přednáška bude věnována problematice tzv. partnerských pojmenování. Nejprve stručně seznámí publikum s obecnělingvistickou charakteristikou partnerských pojmenování a poté se bude podrobněji zabývat jejich metaforičností. Představeny budou základní zdrojové oblasti (partner jako zvíře, partner jako rostlina, partner jako fiktivní postava ad.), zjištěné ve dvou anketních šetřeních (2009, 2013) a na základě analýzy internetových diskusních fór.

(6) 25. 11. Jana Bílková (Katedra českého jazyka a literatury PedF UHK, Hradec Králové): Tautologie a kontradikce v současné češtině

V přednášce budou představeny dva formálně specifické typy syntaktických struktur – tautologie (Rozkaz je rozkaz), tj. výpovědi na rovině explicitně řečeného logicky nutně pravdivé, a kontradikce (On má i nemá pravdu), tj. výpovědi, jejichž definičním rysem je naopak apriorní nepravdivost. Přednášející pohovoří o některých aspektech spojených s uplatněním takovýchto výpovědí v přirozeném jazyce. Využije při tom bohatý, sémanticky i stylově různorodý materiál z Českého národního korpusu i z dalších zdrojů a ukáže, v čem spočívá specifičnost těchto vět s exponovanou logickou formou, resp. jaké významy vyjadřují a jaké funkce mohou plnit v kontextu přirozeného jazyka.

(7) 2. 12. Ondřej KOUPIL (Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze-Břevnově): Brus Jiřího Konstance v digitální knihovně mluvnic češtiny

Přednáška se koná na závěr několikaletého budování digitální knihovny mluvnic češtiny v tzv. modulu digitalizovaných mluvnic (http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/mluvnice) a v době konání výstavy těchto mluvnic v Národním muzeu v Praze. První část bude věnována hodnocení modulu digitalizovaných mluvnic jako celku. Druhá část bude mít charakter historický a analytický: představí jeden z tisků zastoupených v knihovně, česko-latinsky psanou gramatiku jezuity a významného překladatele do češtiny Jiřího Konstance (Georgia Constantia, 1607–1673) z roku 1667, nadepsanou Lima linguae Bohemicae, to jest Brus jazyka českého…

(8) 9. 12. Veronika Štěpánová – Martin Havlík (ÚJČ AV ČR, Praha): O čem vypovídá Databáze výslovnostního úzu cizích slov?

Hlavním výstupem grantového projektu Výslovnost neintegrovaného lexika v češtině (GAČR 13-00372S, 2013–2015) je internetová Databáze výslovnostního úzu cizích slov, která vznikla díky aktuálnímu rozsáhlému výzkumu (viz http://dvucs.ff.cuni.cz/). V přednášce nejprve tuto databázi představíme; dále ukážeme, jak je utříděna, jak je možno s ní pracovat a k jakým dalším výzkumům ji lze využívat. Druhá část přednášky se zaměří na fonetickou analýzu kolísání souhláskové znělosti u slov přejatých do češtiny z cizích jazyků. Tento jev se vyskytuje zejména u dvojic souhlásek s/z a k/g (např. [režisér] versus [režizér]; [cirkus] versus [cirgus]), ale i u některých dalších a týká se jak slov obecných, tak proprií. Pokusíme se toto kolísání nejen popsat a vysvětlit jeho příčiny, ale rovněž např. zodpovědět otázku, jak se v praxi zachází s příjmením bývalého prezidenta Václava Klause.

(9) 16. 12. Nové edice České knižnice

Prezentovány budou dvě novinky České knižnice: Bohumil Hrabal: Povídky, črty a hovory (ed. Marie Havránková); Emil Juliš: Knihy básní (ed. Michal Kosák). O připravovaném dvoudílném vydání cestopisu Kryštofa Haranta Putování aneb Cesta z království Českého do města Benátek, odtud po moři do Země svaté, země Judské a dále do Egypta a velikého města Kairu, potom na horu Oreb, Sinai a Svaté Panny Kateřiny v pusté Arabii ležící promluví editorky Jana Bočková a Markéta Melounová.

3. 12. zve Kruh přátel českého jazyka své příznivce na odborný seminář Veliký vědec mezi učiteli – veliký učitel mezi vědci. Vladimír Šmilauer (1895–1983), který pořádá spolu s Jazykovědným sdružením ČR ve Velkém sále Pedagogické fakulty UK (Magdalény Rettigové 4, Praha 1) od 13.30 hod.

 

JARO 2016

(1) 24. 2. Petr PÍŠA – Petr ŠÁMAL (ÚČL AV ČR, Praha): „Některé vulgarismy jsou zcela zbytečné.“ Cenzura české literatury a její jazykové aspekty

Vědečtí redaktoři nedávno vydané kolektivní monografie V obecném zájmu. Cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře, 1749–2014 stručně představí práci autorského kolektivu, zejména pak pojetí cenzury uplatněné v knize a její periodizaci. Budou se dále věnovat vybraným případům, kdy cenzurní posouzení díla spoluurčovala jazyková rovina díla. Stranou tak nezůstane cenzura jazykových příruček v 1. polovině 19. století, rozdíly v cenzurním posuzování českých a německých textů nebo vztah k vulgarismům během období stalinismu, normalizace i v současné kultuře.

(2) 2. 3. Radka ZBOŘILOVÁ (ÚJKN FF UK, Praha): Konceptualizace barev ve znakových jazycích

Příspěvek vychází z principů kognitivní lingvistiky, jejímž hlavním tématem je jazykový obraz světa.  Zabýváme se tím, jak se v jazyce odráží „svět barevný“ – vnímání barev a jejich pojmenovávání, slovní zásoba spjatá s barvami, přítomnost prototypu barvy v jazykovém povědomí. Zaměřujeme se především na to, jakým způsobem přistupuje ke konceptualizaci barev český znakový jazyk ve srovnání s konceptualizací barev v češtině (a mluvených jazycích obecně), nastínit bychom chtěli i konceptualizaci barev v dalších znakových jazycích.

(3) 9. 3. Svatopluk PASTYŘÍK (emeritus KČJL PdF UHK, Hradec Králové): A zase hypokoristika

V první části přednášky se zaměříme na současné pojetí hypokoristik, které chápeme poněkud šířeji než tradiční jazykověda, která vnímala hypokoristika jako mazlivé domácké formy rodných jmen (slovenský lingvista Jozef Mistrík je dokonce nazývá laudatívy), ve druhé části přednášky si budeme všímat současných způsobů obohacování hypokoristického parasystému i příznakovosti hypokoristických variant rodných jmen a možnosti jejich zpracování ve slovníkové podobě.

(4) 16. 3. Kateřina VESELOVSKÁ (ÚFAL MFF UK, Praha): Vyjadřování emocí v češtině a možnosti extrakce emocionality z psaného textu

V přednášce představíme základní prostředky emocionálního vyjadřování v češtině na všech rovinách lingvistického popisu: zaměříme se na stránku lexikální (slovník emocionálních výrazů pro češtinu, evaluativní idiomy, vulgarismy), gramatickou (význam jednotlivých slovních druhů, typické syntaktické vzorce hodnotících vět) a především sémantickou a pragmatickou (ironie, sarkasmus). Popíšeme také základní metody automatického zpracovávání emocionálně laděných textů a jejich praktické aplikace.

(5) 23. 3. Alena M. ČERNÁ (OVJ ÚJČ AV ČR, Praha): Daniel Adam z Veleslavína: Nomenclator quadrilinguis Boemico-Latino-Graeco-Germanicus 1598 a 2015

Veleslavínův čtyřjazyčný nomenklátor byl vydán v roce 1598 a spolu se Sylvou quadrilinguis představoval završení Veleslavínovy lexikografické činnosti. Přednáška bude věnována charakteristice slovníku (makrostruktuře i mikrostruktuře) a definici jeho místa v dějinách české lexikografie. Zazní též informace o práci na novém vydání slovníku (Academia 2015).

(6) 30. 3. Jan HULEJA (KČJ PedF UK, Praha): Opozice Praha–Ostrava prizmatem kognitivní lingvistiky

Pokud bychom mezi českými metropolemi hledali dvojici, která mezi sebou vykazuje největší míru rozdílnosti v celkovém vzezření města a jeho okolí i v mentalitě a životním stylu jeho obyvatel, zřejmě se shodneme na páru Praha–Ostrava. Tím však nechceme říct, že stereotypizovaný Pražan či Ostravan vystupující v literárních textech, mediálních zprávách, lidové slovesnosti nebo v našich dotaznících žije každý v jiném, vzájemně nesrozumitelném světě. Náš dosavadní výzkum nicméně naznačuje, že právě tato dvojice měst zaujímá na metaforických osách, jež budou v příspěvku představeny (centrum–periferie, rozum–tělo, ženskost (resp. zženštilost) – mužnost ad.), protilehlé pozice. Praha a Ostrava, města oponentská spíše než rivalská, tak mohou představovat dva v lecčems ambivalentní modely češství, do jehož konceptu oba nedílně patří.

(7) 6. 4. Lucie TUČKOVÁ (Praha): Za francouzskou básnířkou Marií Noël

Přednáška představí v souvislostech se soudobou českou poezií životní osudy a básnické i deníkové dílo významné francouzské autorky první poloviny 20. století Marie Noël (1883–1967). Pozornost bude věnována i dosavadním překladům jejích básnických textů do češtiny (od Bohuslava a později Jiřího Reynkových) a právě vznikajícímu českému výboru z deníků M. Noël.

(8) 13. 4. Petra POUKAROVÁ (ÚČNK FF UK, Praha): Jak používáme slovesa myšlení. K formám a funkcím slovesného tvaru myslím ve spontánní mluvené komunikaci

Příspěvek je zaměřen na jeden tvar slovesa myslet, které je prototypickým zástupcem skupiny sloves myšlení, a to na tvar 1. osoby singuláru prézentu. Tato volba je motivována jednak frekvenčními charakteristikami tvaru myslím v korpusu mluvené češtiny, které jej vymezují jako prvek typický pro mluvený jazyk, jednak jeho významovými vlastnostmi. Odborná literatura popisuje u tvaru myslím (a obecně u lexému myslet) postupné vyprazdňování významu od plné sémantiky přes tzv. epistémický kvantifikátor až po vsuvku či částici, jimiž se stává výhradně tvar 1. os. sg. préz. (Slovník spisovné češtiny uvádí tvar myslím jako samostatné heslo a charakterizuje ho jako modální částici). Korpus spontánní mluvené češtiny ORAL poskytuje možnost ověřit na pestrém vzorku dat, jak se tvar myslím užívá. Zaměříme se na významy, kterých nabývá, prozkoumáme jeho kolokace, syntaktické vlastnosti i funkce. Zjištěná data budeme srovnávat s daty psaného jazyka, kde dochází k posunům a změnám na základě změny úzu v jazyce mluveném.

(9) 20. 4. Vojtěch MALÍNEK (ÚČL AV ČR, Praha): Česká literární bibliografie

Přednáška zájemce seznámí s historií i současností České literární bibliografie, kontinuálně vznikající při ÚČL AV ČR již bezmála 70 let. Postupně budou představeny její jednotlivé historické součásti, tj. zejména Retrospektivní bibliografie české literatury (1770–1945), soubor bibliografických bází Česká literární věda (od roku 1945) a biografická báze České literární osobnosti, hlavní badatelské projekty posledních let (Digitalizace retrospektivní bibliografie a Bibliografie české literatury 1945–1960) i projekty aktuálně začínající (výzkumná infrastruktura ČLB, bibliografie českého literárního samizdatu). Přednáška bude doplněna o praktické ukázky vyhledávání ve zdrojích ČLB s důrazem na možnosti jejího využití pro lingvistický výzkum.

(10) 27. 4. Karel KOMÁREK (KB FF UP, Olomouc): České katolické bible v 19. století

V 19. století vyšlo v katolickém prostředí 9 vydání celé české bible a 1 samostatný překlad Nového zákona. Většina jich navazuje na barokní Bibli svatováclavskou, ale základem je vydání z roku 1804 v redakci F. F. Procházky, které obsahuje řadu textových úprav podle Bible kralické. Redaktoři dalších vydání se snažili text inovovat a postupně ho zbavovali zvláště lexikálních archaismů, ale na druhé straně v něm ponechávali syntaktické a slovosledné latinismy vulgátní předlohy a koncem 19. století také aplikovali purizující kodifikaci tzv. matičního Brusu českého jazyka. Přelom ve vývoji českého katolického překladu znamená až Hejčlova a Sýkorova Bible česká z let 1917–1925.

 

PODZIM 2016

(1) 5. 10. Věra ŠUSTÍKOVÁ (Národní muzeum – České muzeum hudby, Praha): Melodram – melodrama – melodramma

Přednáška pojedná o melodramu jako o svébytném uměleckém druhu a jeho žánrovém rozrůznění; o zmatcích v terminologii a o proměnlivosti obsahu pojmu; o podstatě a různých formách spojení mluveného slova s hudbou melodramu i o nutných předpokladech pro vnímání melodramatické struktury. Výklad se dotkne problematiky kompozice, interpretace a recepce melodramu v současnosti a bude informovat o současném dění v tomto oboru. Bude doplněn zvukovými ukázkami.

(2) 12. 10. Jindřich TOMAN (Slavic Languages and Literatures, University of Michigan, Ann Arbor): Roman Jakobson jako veřejný intelektuál

V roce 1937 Roman Jakobson napsal: „Věda je stejně časově zapojena jako politika a tato časovost se bezděky jeví ve volbě a filtraci témat a především v zorném úhlu.“ Přednáška sleduje tuto myšlenku a diskutuje Jakobsonovy angažované eseje, komentáře a často ostré polemiky, které nejen dokreslují dobový střet vědy, politiky a avantgardy, jak se vyvíjel hlavně v meziválečném období, ale také dokumentují mechanismy, které přiřazují vědě veřejnou, a tedy v poslední instanci i politickou dimenzi.

(3) 19. 10. Michal LÁZNIČKA (Ústav Blízkého východu a Afriky FF UK, Praha): Korpus afatické češtiny: příprava a možnosti užití

Afázie, skupina získaných neurogenních poruch zpracování jazyka, představuje potenciálně velmi zajímavou oblast lingvistického výzkumu. Jedním ze základních problémů výzkumu je přitom obtížná dostupnost dat. V přednášce představím projekt korpusu zaměřeného na produkci diskurzu v afázii. Cílem projektu je v dlouhodobém horizontu poskytnout lingvistům snadno přístupná data v dostatečném objemu. Jako příklad využití korpusu pak představím na analýze krátkých narativů možnosti hodnocení produkce diskurzu s využitím vybraných lingvistických indikátorů.

(4) 26. 10. Barbora KUKRECHTOVÁ – František MARTÍNEK (ÚČJTK FF UK, Praha): Překládání německých dopisů z korespondence Karla Havlíčka

Pro první úplné vydání korespondence Karla Havlíčka bylo třeba pořídit nové překlady německy psaných dopisů. Chronologicky první významný celek v korespondenci tvoří synovské listy z pražských studií, které byly přeloženy a vydány ve 40. letech 20. stol. Miloslavem Novotným. V přednášce bude představena Novotného a dnešní překladatelská metoda na pozadí vývoje překladatelských konvencí a proměn společenského a historického kontextu a problematika návaznosti na překladatelskou tradici. Dále bude zdůvodněno, proč nebylo do nové edice možné zařadit stávající překlady dopisů, a to na základě jednak výsledků jejich translatologické analýzy, jednak jazykového rozboru Havlíčkových česky psaných dopisů, které budou v edici otištěny spolu s přeloženými texty dopisů cizojazyčných.

(5) 2. 11. Michal HOŘEJŠÍ (oddělení vývoje jazyka ÚJČ AV ČR, Praha): Diskurz o Národním parku Šumava – analýza, nebo hledání pravdy?

Přednáška představí výzkum, kterému jsem podrobil rozsáhlý mediální diskurz o největším českém chráněném území, Národním parku Šumava. Zaměří se přitom zejména na fenomén angažované analýzy, který je s kritickou analýzou diskurzu pevně spjat, a na jeho základě pak popíše proměnu pozice, z níž jsem k předmětu v průběhu svého výzkumu přistupoval. Tato proměna by se dala stručně charakterizovat jako proces posunu od „hledání pravdy“ k „hledání pravidel“.

(6) 9. 11. Kamila MRÁZKOVÁ (oddělení stylistiky a lingvistiky textu ÚJČ AV ČR, Praha): Persvaze, manipulace, reklama

Reklama je velmi často téměř ztotožňována s manipulací a práce analyzující reklamu někdy rezignují na rozlišování mezi manipulací a persvazivní funkcí či dokonce působením na adresáta obecně. Působící (konativní) funkce, apel na adresáta je ale v jisté míře neoddělitelným rysem každé promluvy. Cílem přednášky je pokusit se tyto jevy oddělit a na příkladech ze soudobé české reklamy (audiovizuální, tiskové, venkovní…) ukázat, jakých lingvistických i jiných prostředků se v ní k působení na adresáta užívá.

(7) 16. 11. Anežka KUZMIČOVÁ (Institutionen för kultur och estetik, Stockholms universitet, Stockholm): Čtenářská imaginace a představitelnost narativu

Přednáška bude mít tři části. 1) V první části se zaměřím na dva klíčové pojmy ve výzkumu imaginace: pojem tělesnosti a pojem vědomí. Představím je na pozadí současných trendů v kognitivním bádání (souhrnně embodied cognition), zejména v odvětvích studujících narativ a jazyk obecně, a navrhnu několik zásadních důvodů k jejich revizi. 2) Ve druhé části na základě této revize načrtnu soustavu čtyř základních typů čtenářské imaginace. 3) V závěrečné části přednášky vyslovím několik hypotéz o možné vazbě jednotlivých typů čtenářské imaginace na konkrétní vyprávěcí postupy a představím výsledky nepublikovaného experimentu, který je měl částečně ověřit.

(8) 30. 11. Martin STLUKA (ÚČNK FF UK, Praha): Diachronní korpus ÚČNK

Přednáška nastíní jak současný stav věcí při vytváření diachronních korpusů v rámci ÚČNK, tak naše představy a vize, které by měly být uplatňovány v nejbližší i vzdálenější budoucnosti. Stručně budou představeny jednotlivé existující nebo připravované diachronní korpusy češtiny v rámci ÚČNK (včetně praktických ukázek za využití rozhraní Kontext a SyD).

(9) 7. 12. Zuzana KOMRSKOVÁ (ÚČNK FF UK, Praha): Čeština mluvená vs. psaná internetová: komparace kontaktových výrazů ano a jo

V přednášce se budeme zabývat možnostmi výzkumu internetového jazyka a jeho srovnáním s mluveným jazykem. Internetový jazyk bývá často označován za smíšenou formu mluveného a psaného modu, přestože jeho charakter je primárně ovlivněn komunikačním prostředím. Dialogické komunikáty na internetu, např. diskuse a chat, se přibližují reálnému mluvenému rozhovoru zejména v přizpůsobení jazyka pragmatickým potřebám komunikantů (např. redukováním výslovnosti či užíváním zkratek kvůli snaze reagovat co nejrychleji). Na příkladu kontaktových výrazů ano, jo a jejich variant (např. áno, jj) ukážeme, v čem se shoduje a v čem liší jejich funkce v mluveném rozhovoru a v internetových diskusích či fórech. Zároveň ukážeme, jak lze pro tento typ výzkumu využít jazykové korpusy.

(10) 14. 12. Nové edice České knižnice

(úvodní slovo Martin Valášek, o edici Jiřího Koláře promluví Jakub Říha a Petr Šrámek)

(11) 4. 1. Patrik MITTER (Katedra bohemistiky PF UJEP, Ústí nad Labem): Komponenty cizího původu v současné češtině z hlediska morfematické stavby a sémantiky

Přednáška se zabývá internacionálními komponenty složených slov a nárůstem jejich počtu v současné české slovní zásobě. Komponenty cizího původu jsou klasifikovány z hlediska své morfematické stavby na subradixální, radixální a superradixální. Pozornost je věnována také jejich sémantické stránce, neboť internacionální komponenty podléhají v současném jazyce významovým změnám, které se následně odrážejí v jimi spoluutvářených složených slovech.

 

JARO 2017

(1) 22. 2. Grzegorz LISEK (Institut für Slavistik, Universität Hamburg): Jazyková politika v Polsku, Česku a na Slovensku

Jazyková politika je důležité a často kontroverzní téma – a to nejen dnes, kdy mnoho lidí v Evropě hledá nový domov. To vyvolává otázku, jak je jazyková politika v těchto třech zemích prováděna a jakou roli může hrát Evropská charta regionálních či menšinových jazyků. Tímto tématem se bude zabývat moje přednáška.

(2) 1. 3. Kateřina VOLEKOVÁ (oddělení vývoje jazyka ÚJČ AV ČR, Praha) – Jaroslav SVÁTEK (ÚČD FF UK, Praha; Centrum medievistických studií, Praha): Nová zjištění o staročeských pramenech

Přednáška má dvě části, ve kterých představíme nové poznatky o některých staročeských rukopisných i tištěných pramenech. 1) Při katalogizaci rukopisné sbírky Knihovny Národního muzea v Praze stále dochází k nálezům nových rukopisných zlomků. Patří k nim i soubor dvaceti fragmentů z jedné staročeské bible, které se podařilo i přes jejich špatnou čitelnost a velkou fragmentárnost blíže určit. V přednášce ukážeme, v čem mohou být tyto zlomky důležité pro poznání vývoje staročeského biblického překladu. 2) Traktát o zemi svaté, který roku 1498 v Plzni vydal tiskař Mikuláš Bakalář, patří k nejstarším česky psaným cestopisům. Dosavadní bádání jej pokládalo za zkrácený překlad cestopisného bestselleru Bernarda z Breydenbachu (Peregrinatio ad Terram sanctam, 1486). Srovnání s německým cestopisem norimberského obchodníka Hanse Tuchera staršího z roku 1482 však ukázalo, že český prvotisk vychází právě z tohoto zdroje. Kromě představení tohoto méně známého, avšak pozoruhodného pramene se přednáška soustředí na některé aspekty jeho překladu i na dosud nedořešené otázky týkající se jeho autorství.

(3) 8. 3. Zuzana KOMRSKOVÁ – Marie KOPŘIVOVÁ – Petra POUKAROVÁ (ÚČNK FF UK, Praha): Víceúrovňový přepis v korpusu mluvené češtiny ORTOFON

V přednášce bude představen víceúrovňový přepis nahrávek pro chystaný korpus mluvené češtiny ORTOFON. K tomuto přepisu je používán transkripční program ELAN, který umožňuje několik anotací pro jednoho mluvčího. Transkripce verbálního projevu je zachycena dvěma způsoby: ortografickým a fonetickým. K tomu je připojena anotace neverbálních zvuků (například smích, zívání, štěkot psa, zvonění telefonu). Tato podrobnější anotace klade zvýšené nároky na zobrazení v korpusovém manažeru KonText. Během přednášky budou posluchači seznámeni s tím, jak tohoto víceúrovňového přepisu při vyhledávání v KonTextu využít a jaké nové informace o mluveném projevu zpřístupňuje.

(4) 15. 3. Josef ŠIMANDL (Katedra biblických věd KTF UK, Praha; oddělení gramatiky ÚJČ AV ČR, Praha): Projekt Slovníku afixů užívaných v češtině – pokus o bilanci

Přednáška jednak představí projekt, jehož výstup je již přístupný v podobě knižní i webové, jednak rozebere potíže a nezdary, které během práce vyvstaly. Na praktické rovině půjde o problémy morfematické segmentace, interpretace slovotvorných procesů, ale i o badatelské problémy s korpusy. Na teoretické rovině lze zvážit mj. přínosnost striktního oddělování diachronie od synchronního bádání nebo vzájemný poměr motivace a fundace.

 (5) 22. 3. Lenka WEINGARTOVÁ (NEWTON Technologies, Praha): K čemu je Googlu dobrý lingvista?

Řečové technologie se stávají samozřejmou součástí našeho života: Mluvíme na svůj telefon nebo počítač a ten nám odpovídá, necháváme si přepisovat nahrávky či předčítat knížky. Tato přednáška se zaměří na možnosti současných řečových technologií (s důrazem na syntézu a rozpoznávání řeči) v české jazykové oblasti. Představí principy fungování těchto technologií a prozkoumá lingvistické úlohy a problémy, které vyvstávají při jejich implementaci do češtiny. Pokusí se najít společnou řeč lingvistů a techniků a odpovědět na otázku, k čemu jsou vlastně jedni druhým užiteční. Přednášející vychází z vlastních zkušeností a ze zkušenosti dalších lingvistů pracujících v oboru řečových technologií či zpracování přirozeného jazyka.

(6) 29. 3. Michael ŠPIRIT (ÚČLK FF UK, Praha) – Jiří FLAIŠMAN – Michal KOSÁK (oba oddělení ediční a textologické ÚČL AV ČR, Praha): Soubor díla F. X. Šaldy a kritikova bibliografie. Pokus o metodologii dokončení

Přednáška pojedná o koncepci sebraných spisů F. X. Šaldy a o přerývavém naplňování tohoto záměru. Plán spisů vznikl na základě soupisu kritikova díla, jejž během druhé světové války pořídil Jiří Pistorius (tiskem 1948), a v odborných diskusích v rámci Společnosti F. X. Šaldy, po válce obnovené. Soubor díla FXŠ byl realizován v letech 1947–1963 a zůstal torzem. Společnost F. X. Šaldy, resuscitovaná znovu po roce 1989, si jako jeden z bodů své činnosti uložila kritikovy spisy dokončit. Nedávné vydání románu Loutky i dělníci boží, revidované bibliografie a chystané dodatky ke Kritickým projevům 1–13 jsou vlastním tématem přednášky.

(7) 5. 4. Michal HAVRDA (Ústav bohemistiky FF JČU, České Budějovice): Hydronymická mapa povodí Lužnice

V přednášce zájemcům představíme metodiku výzkumu a možnosti teoretického uchopení hydronym jako specifické skupiny pomístních jmen, jež stojí spíše stranou soustavnějšího odborného zájmu české onomastiky. Onymickým materiálem pro náš výzkum jsou hydronyma horního toku řeky Lužnice, příhraniční oblasti s historicky proměnlivým etnickým osídlením. Přednáška se stane jedním z výstupů našeho doktorandského projektu GA JU „Hydronymická mapa povodí Lužnice“.

(8) 12. 4. Marta KVÍČALOVÁ (KČJ PedF UK, Praha): Přezdívky v dětských kolektivech

Příspěvek se zabývá současnými přezdívkami žáků staršího školního věku v různých malých sociálních skupinách školních tříd. Zaměřuje se na jazykovou motivaci vzniku přezdívek a jejich fungování ve školské jazykové komunikaci, a to z pohledu produktora, recipienta a nezávislých hodnotitelů. Bohatý jazykový materiál, který autorka shromáždila, umožní představit řadu příkladů tradičních i překvapivých přezdívek.

 (9) 19. 4. Mira NÁBĚLKOVÁ (KSES FF UK, Praha): „Znamení to jmenuje se kosiba…“ Slovenské lingvoreálie v textoch českých autorov 19. storočia

Problematika lingvoreálií ako vnútorne štruktúrovaného komplexu poznatkov o konkrétnom jazykovom spoločenstve v jeho minulom aj súčasnom živote, ktoré sa špecifickým spôsobom odrážajú v jazyku, vystupuje osobitne zreteľne v medzijazykovej konfrontácii, pri osvojovaní si druhého jazyka alebo pri preklade. V českom i slovenskom jazykovom prostredí stretávame rozdielne jazykové prostriedky vnorené do kultúry jedného či druhého jazykového spoločenstva, z porovnávacieho hľadiska však danej téme v našom čase nebola venovaná osobitná pozornosť. Pri spätnom pohľade stretávame pozoruhodne košatý obraz slovenských lingvoreálií v dielach českých autorov 19. storočia, ktoré približujú dobové osobitosti slovenského jazykového obrazu sveta. V textoch rozličných žánrov možno nájsť zachytené lingvoreálie jednotlivých kategórií, od proprií s viac či menej emblematickým charakterom, cez pomenovania tradičných zvykov, obyčajov, povier, ľudových tancov, remesiel, jedál a nápojov, špecifík administratívneho členenia, politických a kultúrnych inštitúcií po uvedenie tzv. precedentných textov ako rezervoára kultúrnych opôr slovenského jazykového spoločenstva  (rozprávky, ľudové piesne, hymnické piesne, slovenské prozaické a básnické literárne diela). Z širšieho spektra textov českých autorov, od cestopisov pútnikov po Slovensku v 1. polovici 19. storočia po diela Aloisa Jiráska na jeho sklonku, sa v prednáške pozornosť sústredí osobitne na žánrovo diferencované diela Boženy Němcovej, Josefa Pokorného a Karla Kálala ako špecifické kompendiá slovenských lingvoreálií. Zachytenie jazykových osobitostí slovenčiny spätých s reáliami slovenského života v dielach českých slovakofilov možno vnímať ako dobový príspevok k vzájomnému poznaniu a rozvíjaniu česko-slovenských vzťahov, ako impulz a podklad vypracúvania dvojjazyčných slovensko-českých a česko-slovenských slovníkov, ako významný zdroj prieniku slovenskej lexiky do lexikografických diel češtiny a vzhľadom na opis a vysvetlenie mnohých osobitostí zanikajúcej reality v jej jazykovom stvárnení aj ako cenné spracovanie výseku slovenských lingvoreálii či lingvokulturém s veľkým významom pre súčasnú slovenskú lingvistiku v jej etnolingvistickom zameraní.

 (10) 26. 4. Kamila SEKEROVÁ (KČJLD PedF OU, Ostrava): Indikace komunikační funkce výzvy v řeči orientované na dítě

Přednáška seznámí publikum s výsledky analýzy autentických zvukových nahrávek zaznamenávajících běžnou rodinnou komunikaci vázanou na specifickou pracovní činnost. Pozornost bude zaměřena především na komunikační funkce výzvového charakteru, tedy na rodičovské záměry, jejichž snahou je přimět dítě (s různou mírou naléhavosti nebo zainteresovanosti), aby vykonalo to, co si mluvčí přeje. Bude sledována nejen četnost výskytu zmíněných komunikačních funkcí (jak v celém souboru, tak v předem definovaných skupinách podle věku dítěte a podle činnosti vázané na komunikaci), ale také možnosti jejich jazykové indikace.

 

PODZIM 2017

(1) 18. 10. Hana HERRMANNOVÁ (ÚČJTK FF UK, Praha): Hlavní rysy „banátské češtiny“ s přihlédnutím k obci Eibenthal aneb „Copa eště děláte?“

Čeští obyvatelé rumunského jižního Banátu, kteří kolonizovali tuto oblast na začátku 19. století a prakticky až do roku 1989 zde žili ve značné izolaci, hovoří zvláštní češtinou – jejich jazyk zní, také ve spojení s prostředím, které je obklopuje, velmi starobyle. Budeme-li se tímto jazykem, který má mnoho podob, zabývat blíže, je nejprve třeba si položit otázku, zda existuje útvar „banátská čeština“ jako svébytný jazykový celek. Obecně v něm najdeme mnoho archaických, dialektických i kontaktních jevů a narazíme na některé problémy jeho kategorizace. Ve velmi specifických podmínkách (a v současnosti ve zrychleném tempu) můžeme dobře sledovat sociolingvistické souvislosti zdejšího jazykového vývoje. Jazykový materiál pro dokumentaci současného stavu poskytne vesnice Eibenthal jako obec s nejpestřejším národnostním pozadím a největším ovlivněním jazyka.

(2) 25. 10. Lucie ŠŤASTNÁ (ÚČJTK FF UK, Praha): Obraz kočky v jazyce a kultuře. Od démonického zvířete k domácímu mazlíčkovi

Přednáška vychází z teorie stereotypů, tak jak k nim přistupuje kognitivní a kulturní lingvistika. Představen bude stereotyp kočky a na základě dokladů ve slovesném (zejména prozaickém) folkloru budou popsány i jeho proměny. Slovesný folklor, jenž je součástí lidové kultury, nám umožňuje rekonstruovat obraz světa, v němž daný text vznikl, fungoval a předával se z generace na generaci. Zvířata v těchto textech často hrají významnou roli, výrazně se uplatňují symbolické významy s nimi spojené, někdy jsou antropomorfizována (mluví apod.), může také docházet k metamorfóze člověka ve zvíře a naopak. V tradičním folkloru kočka vystupuje jako démonické zvíře s magickými schopnostmi, v kočku se může proměnit čarodějnice, spatření černé kočky v určitých situacích nosí smůlu; v současných pověstech se pak kočka objevuje jako domácí mazlíček, který podléhá různým, často kuriózním úrazům. V rámci přednášky bude výskyt motivu kočky ve slovesném folkloru zmapován a porovnán s jazykovými daty z českých (etymologických, výkladových, frazeologických aj.) slovníků.

(3) 1. 11. Václav LÁBUS (KČJL FPHP TUL, Liberec): Možnosti interdisciplinárního výzkum toponym

Přednáška představí webovou mapovou aplikaci Toponyma v krajině, kterou v současnosti vyvíjejí pracovníci Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci. Cílem této aplikace je zachytit a zpřístupnit informace o toponymických objektech z vybraných území Libereckého kraje. Vyvíjená aplikace se tak snaží uchovat toponymii, především tu lidovou, jako součást mizejícího kulturně-historického dědictví. Lokální toponymie totiž reprezentuje paměť člověka fixovanou v krajině a má i svůj sociální a environmentální rozměr: její znalost není podmíněna pouze orientačními potřebami, ale zároveň může napomáhat k sebeidentifikaci obyvatel s jejich regionem a vytvářet pevnější svazky s krajinou.

(4) 8. 11. Josef ERNST – Hans Heinz WEILÄNDER (Spolkové ministerstvo obrany Rakouska, Vídeň): Milota Zdirad Polák: Rakouský generál a český básník

Milota Zdirad Polák, jako osobnost českého obrození, je všeobecně považován jako zakladatel českého romantismu. Polák, syn chudého ševce ze Zásmuk nedaleko Kolína, se zpočátku stal pomocným učitelem v pražském sirotčinci, potom začala jeho vojenská kariéra. Vstoupil jako dobrovolník do armády a získal tam dokonce hodnost generálmajora. První verše psal Polák už jako mladík, a ačkoliv jeho dílo nebylo rozsáhlé, dosáhl Polák během svého života vysoké popularity. Přednáška ukazuje celoživotní rozpětí vnitřních motivů této pozoruhodné osobnosti.

(5) 15. 11. Marie ŠTĚPÁNOVÁ (ÚČJTK FF UK, Praha): Uchovávání a předávání českého jazyka u břehů Michiganského jezera

Přednáška představuje problematiku uchovávání jazyka a jeho předávání dalším přistěhovaleckým generacím, rovněž i jazykového posunu v krajanských komunitách v oblastech západních periferií Chicaga. Zkoumá, v jakém prostředí a v jakých situacích měli a mají dotazovaní Čechoameričané, kteří jsou usazení mimo české země alespoň 40–80 let, možnost udržovat kontakt s českým jazykem a zároveň jaký význam při uchovávání řeči jednotlivců měly národní instituce (jako jsou krajanské spolky, menšinové školy, české farnosti apod.). Během desítek hodin výpovědí bilingvní mluvčí reflektují, nakolik a za jakých podmínek se jim podařilo předat češtinu následujícím generacím, s jakými reakcemi na jazykové jevy prozrazující původ (kupř. cizí přízvuk či jméno) se setkávali a jaké asimilační strategie volili ke zmírnění případného stigmatu. Z perspektivy jednoduchého jazykového managementu je zjišťováno, jakým způsobem se promítají bilingvní dovednosti a identita respondentů do interakce při výzkumném rozhovoru.

(6) 22. 11. Petr MAREŠ (ÚČJTK FF UK, Praha): Nesrozumitelná, neslyšitelná a chybějící řeč ve filmu

Když se díváme na hraný film, očekáváme, že postavy budou mluvit a že jejich slova uslyšíme (to odpovídá naší zkušenosti z reality) a že jim také budeme rozumět (významy promluv postav přispívají k našemu chápání obsahu jednotlivých scén a konstrukci smyslu díla). Filmy však ne vždy tato očekávání respektují. Někdy se musíme orientovat jen podle výrazové stránky řeči, ale k významům nemáme přístup. Někdy je nám odepřeno i vnímání řeči (vidíme jen pohybující se ústa). Konečně (i když ojediněle) dochází též k tomu, že jsou postavy řeči zbaveny a dorozumívají se např. gesty či tanečními pohyby. Přednáška bude věnována formální i funkční složce těchto postupů a nárokům, které jsou kladeny na diváckou interpretaci.

(7) 29. 11. Pavel MACHAČ (Ústav obecné lingvistiky FF UK, Praha): Cizinecký přízvuk ve filmu

Mluvená čeština má nepřeberné množství podob. Což teprve, obohatí-li ji svým přízvukem Američan, Němec, Ukrajinec… Obdobně většina z nás promítá prvky češtiny do své angličtiny, němčiny atd. Jelikož se s cizineckým přízvukem často setkáváme i ve filmu, podíváme se, jak herec a jeho postava působí svým simulovaným či přirozeným cizineckým přízvukem. Přesvědčivě? Zasvěceně? Promyšleně? Funkčně? Jinak?

(8) 6. 12. Eva LEHEČKOVÁ – Jakub JEHLIČKA (ÚČJTK FF UK, Praha – ÚOL FF UK, Praha): Obraz lingvistiky a lingvistů ve filmu

Na rozdíl od exaktních věd a jejich představitelů se lingvistika jako věda či postavy lingvistů ve filmech neobjevují tak často. Přesto je možné na základě filmového materiálu doložit stereotyp lingvisty, vyznačující se poměrně ustálenými rysy. Obraz lingvistiky jako takové se pak obvykle váže ke stereotypu lingvisty jakožto vědce solitéra (v kontrastu k „týmovým“ vědám, které provozují ženy a muži v bílých pláštích v laboratořích). V našem příspěvku se v úvodu nejprve zaměříme na to, jak se lingvistika a lingvisté konstruují v různých filmech 20. a 21. století. Hlavní analytickou pozornost však budeme věnovat loni uvedenému americkému snímku Příchozí (Arrival, rež. D. Villeneuve, 2016, 117 min.), který se mimo jiné odrazil ve veřejné debatě o tom, co vlastně lingvisté dělají. Vlastnosti a činnosti hlavní hrdinky v tomto snímku konfrontujeme jak s vymezeným filmovým stereotypem lingvisty, tak s reálným lingvistickým výzkumem.

(9) 13. 12. Adam KŘÍŽ (Oddělení jazykové kultury ÚJČ AV ČR, Praha; ÚČJTK FF UK, Praha): Slovenština a slovenští rodilí mluvčí pobývající v Česku

Příspěvek shrnuje dílčí výsledky projektu zaměřeného na sociolingvistické a psycholingvistické aspekty užívání češtiny a slovenštiny u slovenských rodilých mluvčích žijících v Česku. První aspekt byl mapován pomocí sociolingvistického dotazníku. Jím byly získávány sociodemografické údaje o respondentech a údaje o jejich jazykovém chování v různých situacích. Druhý aspekt byl podchycen experimentálními úlohami. V přednášce bude představena jedna z nich: lexicon decision task. Při zmíněné úloze byly participantům prezentovány na počítači řetězce grafémů, z nichž některé tvořily slovenské slovo a některé pouze nesmyslný sled písmen. Úkolem participantů bylo co nejrychleji rozhodnout, zda se v daný moment objevuje na monitoru slovenské slovo, či nikoli. Přednáška uvede výsledky obou dvou popsaných metod do souvislostí.

(10) 20. 12. Prezentace nových titulů České knižnice

Martin Valášek představí nový ročník edice (4 nové svazky + 1 reedice) a pohovoří o edičních plánech České knižnice, Hana Bočková promluví o edici Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic (Putování aneb Cesta z království českého…), Petra Hesová promluví o edici Karla Sabiny (Novely).

 

JARO 2018

(1) 28. 2. Alena Andrlová Fidlerová (Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK, Praha): František Jan Tomsa: filolog, literát, úředník i reformátor

Přednáška připomene osobnost a dílo jednoho z významných, ale poměrně málo známých českých filologů přelomu 18. a 19. století, Františka Jana Tomsy (1751–1814). Nejprve stručně shrne, co zatím víme (a nevíme) o jeho původu a životních osudech, a pak se bude věnovat charakteristickým příkladům z jeho díla. Neomezí se přitom jen na práce nejznámější, slovník a gramatiku, ale představí i Tomsovy pokusy o reformy typografie a pravopisu, překlady školních učebnic, knih pro mládež, náboženských textů a vzdělávacích textů pro obyvatele venkova, příležitostné básně či německé spisy o češtině a české gramatice.

(2) 7. 3. Marie Škarpová (Ústav české literatury a komparatistiky FF UK, Praha): Ivanský narativ v české barokní hagiografii

Ivanský narativ a vůbec postava eremity Ivana je v dějinách české kultury záležitostí dosti provokující. Znepokojivě pozdní literární dochování hagiograficky koncipovaného příběhu o poustevníku z doby počátků českého křesťanství nabízí přehršli badatelských témat, jako je vztah ústního a písemného uchovávání slovesnosti, vztah fikčního a faktuálního narativu, sepětí vzpomínkových kultur slova (hagiografie), těla (relikvie) a (poutního) místa ad. Přednáška se však přednostně zaměří na analýzu textů, v nichž bylo téma poustevnictví zpodobeno prostředky barokní poetiky a v nichž zároveň došlo k významovému přepisu ivanského narativu v intencích raně novověké katolické (zejména jezuitské) spirituality. Její součástí bude i reflexe limitů takto vymezeného tématu pro literární historii.

(3) 14. 3. Katarína Gajdošová (Slovenský národný korpus a Jazykovedný ústav Ľudovíta Štúra SAV, Bratislava): České slovenské kontaktové lexikálne javy v ich metajazykovej reflexii (na báze textových korpusov)

Prednáška predstaví špecifickú oblasť, metajazykovú, resp. metarečovú reflexiu kontaktových javov v českých a slovenských textoch, ktorá v komunikačnej praxi Čechov a Slovákov predstavuje odraz existencie česko-slovenských jazykových vzťahov. Cieľom nášho výskumu je sledovať metarečové komentáre, ktoré sa objavujú v slovenských a českých textoch pri českých a slovenských kontaktových javoch, a aj kontaktové javy, ktoré sú týmito vyjadreniami sprevádzané. Jadrom výskumného záujmu sú textové fragmenty, v ktorých sa prítomnosť jazykových prostriedkov druhého jazyka reflektuje využitím explicitného metakomentára:

Ak to niekto takto robí, tak „je vedle, jak tá jedle“, ako hovoria Česi. (http://skolstvo.tyzden.sk/viera-rapcova/2012/12/10/byrokracia-v-skolstve-zije-vlastnym-zivotom/)

Ale když nás bude dvacet v jednom domě, dokážeme ty zdroje společně sdílet a sneseme se… jak říkají Slováci: dobrých ludí se vela zmestí. (http://zena-in.cz/clanek/alexandr-budka-ale-lekar-je-chlap-on-nerodi-rodi-ta-zena)

Metarečové komentáre sprevádzajúce kontaktové javy explicitne tematizujú skutočnosť, že Slováci a Česi pri napĺňaní svojich komunikačných zámerov vedome používajú a reflektujú výrazové prostriedky druhého jazyka, čo súčasne predstavuje aj doklad ich predchádzajúceho kontaktu s druhým jazykom v rozličných komunikačných sférach kultúrno-spoločenského života. Pri sledovaní textov s metakomentármi tohto typu je na jednej strane zaujímavé, aké prvky druhého jazyka sa v textoch objavujú, čo z druhého jazyka, resp. vyjadrené v druhom jazyku a využité v intertextovom prepojení, sa nositeľom češtiny/slovenčiny páči alebo zdá z komunikačného hľadiska efektívne využiteľné, na druhej strane sú z hľadiska poznania odrazu jazykového kontaktu u používateľov češtiny a slovenčiny zaujímavé priamo metarečové vyjadrenia, ich typy, spektrum formulácií, ktorými bývajú kontaktové výrazové prostriedky komentované.

(4) 21. 3. Michal Charypar (Ústav pro českou literaturu AV ČR, Praha): Kritické vydání Máchova Máje

Takřka po šedesáti letech připravuje Ústav pro českou literaturu AV ČR nové kritické vydání Máchova Máje, a to ve specializované knižnici Kritická hybridní edice, která kombinuje tištěné médium (knihu) s elektronickým (CD-Rom). Chystaná edice veřejnosti vedle knižního vydání Máchova textu zpřístupní též všechny známé rukopisné prameny v kvalitní elektronické podobě, databázi všech dosavadních vydání Máje a další dokumentaci. Přednáška se zabývá vydavatelskou problematikou, v prvé řadě pak Máchovým rukopisem Máje, jehož status dosud nebyl přesně vyřešen. K důležitým bodům patří hypotézy o účelu pořízení tohoto rukopisu a o jeho vztahu k tištěnému vydání Máje nebo domnělá cenzurní historie rukopisu.

(5) 28. 3. Tamás Tölgyesi (Institut für Slawistik, Universität Wien, Vídeň): Středoevropská kuchyně jako zrcadlo kontaktů interkulturních

Jako materiál pro tento výzkum posloužily lexikální germanismy z díla Sprachkontakte Deutsch – Tschechisch – Slowakisch vídeňského slavisty profesora S. M. Newerkly (2004) a z etymologického slovníku Deutsche Ortsnamen und Lehnwoerter des ungarischen Sprachschatzes autorské dvojice V. Lumtzer – J. Melich (1900). Ze zmíněných prací jsem vyexcerpoval na 500 pojmově shodných přejímek z němčiny, které se kdysi vyskytovaly nebo dodnes vyskytují v českém, slovenském a maďarském jazyce. Soužití našich národů ve střední Evropě vedlo k vzájemnému mezijazykovému přejímání slov. Hlavními sémantickými okruhy daných přejímek byla řemesla, vojsko, náboženství a kuchařství. V tomto příspěvku bych chtěl věnovat pozornost přejatým výrazům z oblasti gastronomie, které se dají rozčlenit do těchto skupin: 1) pečivo, moučníky, např. č. knedlík, slk. knedľa a maď. knédli přes raně nhn. knödel (dnes Knödel) ze střhn. dem. knödel od knode, knote ,uzel‘; 2) jídla a výrobky z masa, např. maď. fasírt, č. a slk. fašírka ,sekaná, karbanátek‘ z rak.-něm. Faschiertes (nhn. Hackfleisch); 3) ovoce, zelenina, např. č. šnytlík, šnytlich, slk. † šnitlink a maď. snidling ,pažitka‘ z rak.-něm. Schnittling (nhn. Schnittlauch); 4) nápoje, např. č. šnaps, šňaps, slk. šnaps a maď. snapsz z nhn. Schnaps; 5) místnosti a jejich vybavení, např. č. štamprle, slk. štamp(e)rlík a maď. stampedli, † stamperli ,sklenička, panák‘ z bav.-rak. Stamperl (nhn. Schnapsglas).

(6) 4. 4. Kamila Homolková (Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK, Praha): (Nejen) o komunikaci dětí s Downovým syndromem

Přednáška přiblíží problematiku osvojování jazyka dětmi s Downovým syndromem (DS), nejběžnější genetickou odchylkou. Úroveň ovládnutí jazyka i komunikace dětmi s DS závisí na celkovém zdravotním stavu i míře mentálního postižení, je ovšem možné hovořit i o společných aspektech jejich rozvoje (např. horší řečová produkce než komprehenze, lepší lexikální schopnosti a dovednosti oproti syntaktickým apod.). Jak se komunikační vývoj dětí s DS liší od vývoje intaktních dětí? Z jakého důvodu u nich osvojování jazyka probíhá pomaleji? Jsou schopné v recepci jazyka i řečové produkci dosáhnout stejných výsledků jako jejich vrstevníci? A jakými prostředky u nich lze způsoby komunikace podporovat? Stranou nezůstanou ani etické otázky spjaté s touto problematikou.

(7) 11. 4. Klára Eliášková (Katedra českého jazyka Pedagogické fakulty UK, Praha): Počátky výuky mateřského jazyka u žáků se zrakovým postižením

Vzdělávání žáků se zrakovým postižením bylo od svého počátečního konstituování výrazně segregováno v jednotlivých institucích/ústavech zpravidla pod církevní správou, které byly zřizovány spíše pro humánní zaopatřování slepců (tehdejší terminologií). Prvotní záměry těchto ústavů nesměřovaly k výchovně vzdělávacímu procesu, ale spíše reagovaly na dobovou situaci, kdy po zrušení nevolnictví došlo zejména ve větších městech k nárůstu sociálně vydělených skupin. Slepci, vydělávající si převážně žebrotou, mezi takové skupiny obyvatel patřili. Představa, že by se slepec mohl učit mateřskému jazyku, byla nepřijatelná, a proto cesta k systematické výuce předmětu ČJ v tradičním školském pojetí byla velmi komplikovaná. Organizátoři slepeckého jazykového vyučování v ústavech museli překonávat mnohá úskalí vycházející z dobových předsudků, finančních obtíží, ale především z absence vhodného písma, s jehož pomocí by mohli adekvátním způsobem výuku realizovat. Přednáška v základních obrysech představí pouze některé vybrané přelomové momenty při formování didaktiky mateřského jazyka v dobových a kulturních souvislostech od roku 1807, kdy vznikl první ústav pro slepé v Praze na Hradčanech, do roku 1948, kdy začíná proces zestátnění ústavních škol a jejich následné reorganizace.

(8) 18. 4. Zbyněk Fišer (Ústav české literatury a knihovnictví FF MU, Brno): Komunikační strategie v paralelních překladech marketingových textů

Přednáška se bude zabývat problematikou tvorby, recepce a překládání marketingových textů, které existují a jsou vytvářeny ve výchozí kultuře pro jinojazyčné adresáty. Tyto texty v různých formách a podobách je možno vidět nebo získat ve veřejném prostoru, a to jako multilingvální komunikáty. V centru zájmu jsou specifika této marketingové komunikace, která ve výchozí kultuře může probíhat pro různojazyčné příjemce z cizích kultur paralelně. Marketingové texty, u nichž je dominantní persvazivní funkce, jsou dnes navíc vytvářeny jako komplexní komunikáty s esteticky modifikovanou informací. A takové poselství se musí překladatel naučit správně překládat.

(9) 25. 4. Josef Ernst – Hans Heinz Weiländer (Spolkové ministerstvo obrany Rakouska, Vídeň): Ferdinand Čenský – průkopník české vojenské terminologie

Ferdinand Čenský začal svou vojenskou „karieru“ jako nedobrovolný voják, protože napsal jako student článek, který vyvolal velkou nelibost úřadů. Byl zatčen a po osmiměsíční vyšetřovací vazbě odveden na vojnu. Ale později byl povýšen do důstojnického stavu a roku 1869 získal místo profesora českého jazyka a literatury na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě (Wiener Neustadt). Tam jako učitel psal a překládal na vojenské akademii učebnice a příručky. Pro potřeby vojska vydal českou mluvnici, čítanku, slovník a řád vojenské služby. V té době vyučoval také osm let syny arcivévody Karla Ludvíka – Františka Ferdinanda d’Este a Otu. Ferdinand Čenský byl jedním z českých vojáků-vlastenců, kteří pokládali službu v rakouské armádě za příležitost přispět snahám vlastního národa o rovnoprávnější postavení. Pomáhal šířit znalost českého jazyka u důstojníků a byl navíc plodným novinářem a spisovatelem.

(10) 2. 5. Andrea Králíková (Ústav české literatury a komparatistiky FF UK, Praha) – Aleš Marek (Gymnázium Jaroslava Seiferta, Praha) – Karel Šebesta – Kateřina Šormová (Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK, Praha): Čítanky nové generace (K novým čítankám nakladatelství Fraus)

Večer bude věnován čítankám nové generace vydávaným nakladatelstvím Fraus od roku 2016, aktuálně pro druhý stupeň základních škol a odpovídající ročníky víceletých gymnázií. Nová čítanková řada přináší do pojetí tohoto typu učebních materiálů řadu inovací, jak ve vztahu k žákům, tak k učitelům (navazuje v tom zčásti na osvědčenou inovativní řadu pro první stupeň ZŠ).

Autorský tým představí čítanky nové generace ve čtyřech okruzích: (a) zaměření nové řady čítanek, jejich celková koncepce, zvláště pokud jde o výběr a strukturaci učiva, vztah k jednotlivým složkám předmětu (literární, jazykové, slohové a komunikační výchově), výchovně-vzdělávací cíle, výběr textů, zaměření práce s nimi, strukturu kapitol apod., (b) pojetí a zpracování klasických literárněteoretických a literárněhistorických obsahů, (c) interaktivní čítanka a další nadstavbové materiály, které celou řadu dotvářejí, (d) dosavadní zkušenosti s prvními čítankami ve školní praxi.

 

PODZIM 2018

(1) 17. 10. Jakub SLÁMA (ÚČJTK FF UK, Praha): Sémantická dědičnost při sufixaci od polysémních slov aneb Výhledy české slovotvorby

V určitém smyslu lze tvrdit, že adjektivum korunový „dědí“ jinou část významového spektra svého základového slova koruna než adjektivum korunní. Přednáška představí právě koncept sémantické dědičnosti, jehož kořeny lze hledat v konstrukční gramatice, a ukáže, že tento koncept je v české lingvistické tradici implicitně přítomen a prakticky se zohledňuje v lexikografii. Slovotvorba a lexikologie však sémantickou dědičnost dostatečně nezohledňují; některé tradiční předpoklady se pak zdají být přímo v rozporu s tím, co o ní bylo empiricky zjištěno. Přednáška na základě těchto empirických poznatků nastíní několik otázek, s nimiž bychom se měli ve snaze o adekvátní popis češtiny vyrovnat. V konfrontaci s východisky tradiční české slovotvorby a kognitivní lingvistiky (a konstrukční gramatiky) bude naznačeno, kam by výzkum (nejen) slovotvorby mohl (a snad i měl) v dalších letech směřovat.

(2) 24. 10. Josef ERNST (Spolkové ministerstvo obrany Rakouska, Vídeň): Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský a jeho podíl na vytvoření novočeské vojenské terminologie

Svobodný pán Emanuel Salomon von Friedberg-Mírohorský (1829–1908, Praha) byl český generál v rakouské armádě a všestranně činný intelektuál – spisovatel, překladatel, malíř, ilustrátor a dramatik. Už od dětství byl velmi nadaný, jak výtvarně, tak i jazykově. Studium na Tereziánské vojenské akademii dokončil v roce 1847. Jako poručík I. třídy se vrátil do Prahy, kde nastoupil k 28. pěšímu pluku. Bojoval pod vedením Radeckého na několika místech monarchie a dostal Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací a Řád svaté Anny III. stupně s meči. Ovládal přibližně deset jazyků a těchto svých znalostí potom využíval k překladatelské činnosti. Jeho literární tvorba souvisela s vojenskou službou. Psal cestopisy, národopisné studie a reportáže ze svých cest a válečných událostí. Jeho nejvýznamnější samostatnou prací je Válečnictví polní a vojenství, vydané roku 1868 s příspěvky od Miroslava Tyrše a Karla Procházky. Svých odborných znalostí využil také jako přispěvatel do Riegrova a Ottova slovníku naučného. Oživil staré a vytvořil nové české vojenské názvosloví.

(3) 31. 10. Jiří KRAUS: Psaný a mluvený projev ve veřejném prostoru

Na rozdíl od situace v zahraničí (zvl. ve Francii, Polsku, Rusku, Bulharsku, Skotsku, ve Spojených státech) stojí pojem řečnického (rétorického) stylu v českém prostředí spíše v pozadí vědeckého zájmu. Totéž platí i o zastoupení starších i současných řečnických projevů ve školních čítankách nebo o jejich publikování v samostatných antologiích. Také označení konkrétního politika jako rétora (a ještě výrazněji spojení „rétorika pana XY“) nese v češtině zřetelný význam pejorativní. Mluví o tom i skutečnost, že přízvisko homo politicus je od 19. století přisuzováno spíše českým spisovatelům, vědcům a novinářům než osobnostem z oblasti politického působení. Zejména v posledních letech se pozornost věnovaná veřejným projevům omezuje na účelovou sféru politického marketingu a na politikovu schopnost (resp. schopnost jeho poradců) ovlivňovat auditorium všemi prostředky.  Klíčovým tématem přednášky je historie vztahu psanosti a mluvenosti ve veřejných projevech a vliv digitální techniky na vývoj tohoto vztahu.

(4) 7. 11. Ivana PROCHÁZKOVÁ (Katedra Starého zákona ETF UK, Praha): Řeč metafor o zákonu, právu, spravedlnosti a soudu v hebrejském textu Starého zákona

V přednášce budou představeny možnosti uplatnění metod kognitivní a kulturně orientované lingvistiky při analýze, interpretaci a překládání metaforických vyjádření týkajících se zákona, práva, spravedlnosti a soudu v hebrejském textu Starého zákona. I když je jazyk zákonů v biblických textech specifický a značně formalizovaný, nejsou metaforická vyjádření ani v právních slovních obratech a formulích výjimkou. V preambulích ke sbírkám zákonů, v žalmech, v prorockých knihách a v mudroslovné literatuře se pak navíc setkáváme s obecnějšími úvahami na téma dodržování a porušování zákona, s úvahami na témata, kterým se dnes věnují teorie práva nebo filozofie práva. Právě v těchto textech hraje metafora naprosto klíčovou roli. Bude ukázáno, jak kognitivněsémantické analýzy mohou přispět do lingvistické a teologické debaty týkající se některých exegeticky sporných míst. Na již existujících překladech vybraných metaforických vyjádření do češtiny bude představena problematika jejich translace.

(5) 14. 11. Josef TOMEŠ (Masarykův ústav a Archiv AV ČR, Praha): Viktor Dyk v domácím odboji za první světové války a v zápase o samostatný československý stát

Přednáška představí básníka, spisovatele a novináře Viktora Dyka jako osobitého literárního mluvčího radikálně nacionalistického proudu českého národně emancipačního hnutí na počátku 20. století. Ukáže vývoj jeho ideových a politických postojů, vycházejících z diferenciace pokrokového hnutí devadesátých let 19. století a posléze naleznuvších platformu v České straně státoprávně pokrokové, jež se jako jediná z dobových českých politických stran již před první světovou válkou rozešla s rakousko-uherskou monarchií a programově požadovala samostatný český stát. Přitom se zaměří na vzájemné propojení jeho politické a publicistické činnosti s beletristickou tvorbou. Vysvětlí Dykův specifický nacionalismus, vyznačující se vyhraněným mravním rigorismem, kladoucí českému národu náročné úkoly a tvrdě kritizující jeho chyby a nedostatky. Podrobně připomene básníkovu roli v domácím odboji za první světové války a její odraz v jeho tehdejší literární produkci. Konečně se pokusí zachytit Dykův prožitek říjnového převratu roku 1918, manifestovaný jeho úvodníkem Stát jsme my, uveřejněným 29. října 1918 v Národních listech, a básní Píseň noci 29. října, publikovanou 30. října 1918 tamtéž a vyjadřující obavy, bude-li osvobozený národ na výši úkolu udržet a ubránit v budoucnu svůj stát.

(6) 21. 11. Štefan PILÁT (Slovanský ústav AV ČR, Praha): Gorazd – Digitální portál staroslověnštiny

Cílem projektu Gorazd je digitalizace a online zpřístupnění staroslověnských slovníků, které vznikly či vznikají na půdě Slovanského ústavu AV ČR, v. v. i., a staroslověnské lístkové kartotéky.  V rámci přednášky bude pojednáno o problematice digitalizace staroslověnských slovníků, bude představeno řešení použité v projektu Gorazd a bude prezentováno uživatelské rozhraní projektu a možnosti jeho využití.

(7) 28. 11. Tatiana TIMOSHCHENKO (ÚČNK FF UK, Praha): Obraz barev v českém korpusu

Zastřešujícím pojmem polské školy kognitivní lingvistiky, který se postupně stává nezbytnou součástí i české tradice kognitivního výzkumu, je jazykový obraz světa. Jde o způsob reflexe světa sdílené určitým společenstvím a fixované v jazyce.  Jazykový obraz světa lze pojímat jako souhrn (případně strukturu) obrazů tvořených dílčími koncepty, jež jsou navzájem vnitřně propojeny. S cílem prozkoumat obraz barev v současné češtině se nyní obracíme k datům Českého národního korpusu (SYN2015). V souladu s (kognitivnělingvisticky) modifikovaným strukturalistickým přístupem k jazykovému materiálu se pokusíme rekonstruovat sémantické pole základních pojmenování barev (bílý, černý, červený, zelený, žlutý a modrý). Poukážeme též na řadu jazykových jevů souvisejících s jejich užitím v korpusu. Důraz bude kladen na nová frazeologická spojení, která mohou signalizovat proměny českého obrazu světa.

(8) 5. 12. Jiří HOMOLÁČ – Kamila MRÁZKOVÁ (Ústav pro jazyk český AV ČR, Praha): „S dovolením si na svém soukromém Twitteru budu dál psát, co chci“: Diskurzní analýza twitterových účtů českých novinářů

Přednáška se opírá o detailní analýzu soukromých twitterových účtů 15 českých novinářů. Zabývá se mísením postupů typických pro mediální komunikaci (např. uvádění zdrojů, „breaking news“) a postupů typických pro komunikaci na sociálních sítích (např. stručných komentářů pomocí verbálních i neverbálních prostředků). Pokouší se také vysvětlit, proč je pro jiné uživatele někdy obtížné akceptovat, když o sobě novináři tvrdí, že na Twitteru vystupují jako soukromé osoby.

(9) 12. 12. Ondřej KOUPIL – Kateřina VOLEKOVÁ (Ústav pro jazyk český AV ČR, Praha): Orthographia Bohemica a náměšťská gramatika v nových edicích

Při přednášce budou představeny knižní edice dvou českých jazykověreflektivních pramenů, které mají být v lednu roku 2019 vydány jako třetí a čtvrtý svazek edice Grammaticae Bohemicae.

Orthographia Bohemica je rukopisně dochovaný traktát o českém pravopise z 15. století. Unikátním způsobem uvažuje o používání latinských liter pro zápis českých textů s modifikujícími nebo zdůrazňovacími znaménky (diakritikou). K nové kritické edici bude vedle vstupní studie, latinského textu a podrobného filologického komentáře přiřazen i český a anglický překlad traktátu.

Náměšťská gramatika, vydaná v roce 1533, byla první mluvnicí češtiny a dávala celému „žánru“ gramatiky v našich kulturních dějinách základní tvar. Vyšla v souvislosti s překladem Nového zákona pořizovaným z vydání Erasma Rotterdamského. Jejími autory byli Beneš Optát, Petr Gzel a Václav Philomathes. Edice bude obsahovat vstupní studii o gramatice i o místě náměšťské zámecké tiskárny v dějinách české knižní kultury, vlastní text mluvnice a věcný komentář.

Oba texty budou představeny na konkrétních textových detailech ilustrujících ve zkratce jejich obsah i pojetí.

(10) 19. 12. Nové edice České knižnice

Prezentace svazku divadelních her V. K. Klicpery (Přemysl Rut) a souboru básní a próz K. Havlíčka (Václav Vaněk).

 

JARO 2019

(1) 6. 3. 2019 Zdeňka Kohoutková (Katedra českého jazyka a literatury, Filozofická fakulta Univerzity v Lublani): Pojmenování hmyzu v češtině

Mnohá česká pojmenování hmyzu vznikla dávno předtím, než švédský přírodovědec, lékař a zakladatel botanické a zoologické nomenklatury Carl Linné zavedl v 18. století systém vědeckého názvosloví pro organismy. Proto můžeme u mnoha názvů hmyzu sledovat jejich praslovanský, případně indoevropský původ. O novotvary se v 19. století zasadil Jan Svatopluk Presl a některé z nich užíváme dodnes, další pojmenování byla vytvořena později při objevování nových druhů hmyzu. V přednášce rozebereme vybrané české názvy hmyzu z hlediska terminologického, slovotvorného, etymologického a dialektologického. Budeme se zabývat názvy všeslovanskými, resp. arbitrárními (vzniklými za účelem popisu daného hmyzu), např. blecha, moucha, veš; názvy onomatopoickými (zvukomalebného původu), např. chroust, brouk, škvor; názvy vystihujícími specifickou vlastnost nebo chování daného hmyzu, např. ploštice, motýl, vruboun; názvy převzatými ze slovanských jazyků, z latiny či z řečtiny, např. vážka, slunéčko sedmitečné, babočka; novotvary jako např. lumek, mandelinka, kudlanka; a v neposlední řadě také názvy, které se pro svou krkolomnost a nepřirozenost v češtině neujaly, např. vypuklobřišník, hrbolokrovečník.

(2) 13. 3. 2019 Jan Hon (Institut für Deutsche Philologie, Ludwig-Maximilians-Universität, Mnichov): Starší česká překladová epika: bilance a výhledy

Dvorské romány, hrdinské eposy i tzv. knížky lidového čtení, které byly od 14. do 16. století překládány – převážně z němčiny – do češtiny, dlouho mezi bohemisty platily za podřadnou zábavnou četbu, pozdní chabé snahy dohnat literární život západní Evropy a vůbec za literární památky druhořadého významu. Pohled na ně se pomalu mění až v posledních letech, a to jednak spolu s tím, jak se uvažování o starší české literatuře internacionalizuje, jednak díky novému bádání na poli historického literárního překladu. Přednáška představí staročeskou světskou epiku na pozadí těchto debat, přičemž se zaměří zejména na různé roviny literárního překladu v jeho širším pojetí: na otázky poetologické a naratologické, na problém kulturní sémantiky či na otázky spojené s medialitou překládaných děl.

(3) 20. 3. 2019 Naďa Hynková Dingová – Alena Macurová – Radka Nováková (Ústav jazyků a komunikace neslyšících FF UK, Praha): Český znakový jazyk – ohrožený jazyk?

Český znakový jazyk je menšinový jazyk, který je preferovaným jazykem českých Neslyšících, tj. cca 10 000 až 40 000 lidí (podle údajů J. Hrubého). V přednášce budeme hovořit o tom, z jakého důvodu český znakový jazyk, resp. znakový jazyk uvádíme jako příklad ohroženého jazyka, o nejrůznějších vlivech působících na podobu jazyka včetně vlivu ostatních jazyků, a to mluvených i znakových. Uvedeme příklady konkrétních vlivů projevujících se na  jednotlivých jazykových rovinách.  Budeme společně přemýšlet o tom, která z jazykových rovin českého znakového jazyka je ke změnám nejnáchylnější a jak znakový jazyk před nejsilnějšími vlivy bránit.

(4) 27. 3. 2019 Alice Jedličková (Ústav pro českou literaturu AV ČR, Praha): „Ma-ma-maminko-podívejte se, co mám!“  Zobrazení řeči a mysli postav v české próze kolem poloviny 19. století

Přes bohatství literatury o české próze 19. století v ní najdeme jen nemnoho příspěvků, které by se podrobně zabývaly narativními způsoby, ještě méně pak těch, které by je sledovaly soustavně. Přednáška vychází z projektu, který je věnován právě diachronii českého vyprávění.  Soustředí se na období, v němž lze zvláště v zobrazení  řeči postav pozorovat zřetelné proměny.

(5) 3. 4. 2019 Tereza Klabíková Rábová (Institut komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK, Praha): „Když blbě zadáš PUK, tak seš jantar“ aneb Ke specifikům vyjadřování v marketingové komunikaci

Projevům marketingové komunikace a public relations, které dnes zahrnují možná až překvapivě vysoký počet komunikátů, se ani při dobré vůli nelze nikterak vyhnout, i proto je třeba tyto mluvené i psané texty podrobovat odborným analýzám, a to z mnoha hledisek: od způsobů užití jednotlivých jazykových prostředků, studia morfologie, lexika (které je obzvláště nápadné) a typických syntaktických struktur po stylistická specifika těchto textů (jsme mj. svědky vzniku nových formátů, žánrových útvarů typu advertoriál, redakční článek apod.). Věc je třeba vidět rovněž ve světle úvah o spisovnosti a kultivovanosti jazyka těchto sdělení coby jazykových vzorů (včetně např. typických pravopisných chyb). Všechny zmíněné charakteristiky pak konstituují komplexní specifický marketingový diskurz.

(6) 10. 4. 2019 Neil Bermel (Russian and Slavonic Studies, University of Sheffield): Jazykový management a jazyková ideologie na českých hradech a zámcích

Památkové objekty ve správě Národního památkového ústavu se musí vypořádat nejen se zájmem domácího trhu, ale i se specifickými potřebami zahraničních návštěvníků, z nichž málokterý je vybaven znalostí češtiny. Na třech českých hradech a zámcích – Hrubém Rohozci, Grabštejně a Sychrově – jsme zmapovali, jak zde se zahraničními turisty komunikují: jaké informace jsou poskytovány v kterých jazycích, v jaké formě a jak na to turisté reagují. Pomocí 16 pohovorů se zaměstnanci zámků jsme se pokusili odhalit, jak se jazyková strategie na daném objektu vytvořila a jaké skryté nebo neskryté jazykové ideologie za touto strategií leží.

(7) 17. 4. 2019 Róbert Bohát (Ústav českého národního korpusu FF UK, Praha; International School of Prague): Metafory učení v Komenského spisku Fortius redivivus (Fortius oživlý nebo jak zahnati lenost ze škol)

V čem spočívá nadčasovost Komenského přístupu ke vzdělávání? Jedním z mnoha faktorů by mohly být jeho metafory učení (se), a to nejen dobře známá metafora brány nebo dveří (srov. dílo Dvéře jazyků otevřené, podobně Janua rerum…), ale i hojné používání metafor zemědělských, lékařských, cestovatelských apod. Cílem tohoto příspěvku je dokumentovat Komenského metafory učení v díle Fortius redivivus, adresovaném „všem školním obcím, především však velmi zkušeným kurátorům školy v Blatném Potoce“. Je to dílo relativně krátké a zabývá se „věčným“ problémem „lenosti“ ve školách. Jaké metafory Komenský používá a jak často? Dosavadní výzkum ukazuje, že metafory učení se významně promítají do celého pedagogického procesu, a tudíž stojí za to se jim věnovat nejen z důvodů striktně filologických, ale i prakticky pedagogických.

(8) 24. 4. 2019 Markéta Holanová (Ústav pro českou literaturu AV ČR, Praha): „Proč se u nás nepíší detektivky?“

V přednášce se zaměříme na hledání české detektivní prózy a jejích podstatných vlastností v druhé polovině dvacátých let. Výchozím bodem pro naše uvažování bude článek Františka Langra „Proč se u nás nepíší detektivky?“ (Přítomnost 3, 1926, č. 1, s. 2), jenž nabídl pohled na situaci žánru v české literatuře v daném období. Podíváme se též na román Čestmíra Jeřábka Lidumil na kříži, na který Langer odkazoval jako na jeden z prvních pokusů o původní detektivní prózu. Zvláštní pozornost posléze věnujeme Emilu Vachkovi, jenž do diskuzí o podobě české detektivky vstupoval z různých pozic a byl tak významným aktérem formování prostoru, v němž bylo nakonec jeho Tajemství obrazárny rozpoznáno jako první cenná česká detektivka.

(9) 15. 5. 2019 Michal Vokurka (Ústav českých dějin FF UK, Praha): Barokní člověk v zámecké zahradě. Zahrady v textech bohemikální provenience

Barokní zahrady lze zkoumat nejen z perspektivy dějin umění pomocí rytin a maleb, ale také pomocí textů. Kromě dobových odborných pojednání o tom, jak má zahrada vypadat, se dochovala i řada popisů zahrad od jejich návštěvníků. Zejména na příkladu zámecké zahrady v Ostrově se přednáška bude zabývat tím, jak návštěvníci o zahradě psali, čeho si nejvíce všímali a nakolik jejich popisy korespondují s odbornými pojednáními, podle kterých byly zahrady stavěny.

(10) 22. 5. 2019 Petr Plecháč (Ústav pro českou literaturu AV ČR, Praha): Versologie a určování autorství

Současná stylometrie pracuje s velice přesnými a robustními metodami určování autorství založenými na měření stylistické podobnosti mezi sporným textem a texty kandidátů autorství. Pro tyto účely bývají využívány nejrůznější rysy: frekvence slov, kolokací, znakových n-gramů, interpunkčních znaků… Jedna důležitá oblast je ale zcela přehlížena – versologie. Přednáška představí probíhající projekt, který se zabývá otázkou, zda mohou být charakteristiky jako četnosti přízvuků na jednotlivých metrických pozicích verše, frekvence různých typů rýmů apod. využity při rozpoznávání autorství básnických textů.

 

PODZIM 2019

(1) 9. 10. Anna CHRISTOU (Jazyková škola hlavního města Prahy) – Irena VAŇKOVÁ (Ústav jazyků a komunikace neslyšících FF UK): Tradiční obraz matky v češtině: jazyk, folklor, poezie (Perspektiva moderní etnolingvistiky)

Mateřská láska, mateřský jazyk, matka vlast, Matka Boží, krkavčí matka. Už těchto několik kolokací signalizuje bohatý konotační potenciál lexému matka i fakt, že poukazuje k významným (intimním, a přitom společensky sdíleným) hodnotám. Matka je dárkyní fyzického života a zároveň osobou od dětství nejbližší, bezpodmínečně milující, pečovatelkou, učitelkou, rádkyní, centrem rodiny. Zhruba takové je jádro tradičního českého stereotypu matky, který bude (jakožto centrální poloha komplexního stereotypu ženy) během přednášky rekonstruován. Sledován bude nejprve s ohledem na své konvencionalizované aspekty (srov. frazeologii a další jazyková data a též folklorní materiál) a pak i se zřetelem k mnohem širšímu významovému potenciálu, který se aktivizuje při kreativním užití jazyka (zejména v poezii).

(2) 16. 10. Dmitrij TIMOFEJEV (Oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR): Dějiny jazyka jako konspirační teorie: Čeština v 18. století

Jak vypadá jazyk, který nemá přesná pravidla? Proč národní obrození odsoudilo předchozí generace k zapomenutí? Má cenu zachovávat českou kulturu? Na zmíněné obecnější otázky odpovíme v rámci přednášky věnované charakteristice češtiny 17. a 18. století a hledání klíče, který by pomohl vědcům vysvětlit jednotlivé jazykové jevy. Jádrem referátu je prezentace analýzy několika autentických rukopisů „dlouhého“ 18. století a jejich konfrontace se závěry předchozího bádání. Výsledky rozboru nás vedou k předpokladu, že úzus psaného jazyka, jímž se řídili písaři, připouštěl, či dokonce doporučoval, aby vedle dominantní podoby některé jazykové jednotky byly použity i její varianty. Realizace této podoby kulturní češtiny ovšem byla závislá na vzdělání původce textu a dalších vnějších činitelích.

(3) 23. 10. Viktor ELŠÍK (Ústav obecné lingvistiky FF UK): Morfologie lexikálních (hlavně substantivních) romismů ve světské češtině

Lexikální romismy se v češtině vyskytují převážně v jejích specifických varietách, mj. v romském etnolektu češtiny, profesionálním slangu romistů nebo zlodějských hantýrkách a vězeňské mluvě, byť některé romismy z těchto variet pronikly i do češtině obecné a spisovné. Vysokým podílem lexikálních romismů vyniká světská čeština (světština), lexikální registr, který používají tzv. světští, „lidé jdoucí světem“, srov. pro devla tě mangelim, dochaluj už to kahňouří páko (zde schválně ponechávám bez překladu). V příspěvku budu z morfologického hlediska analyzovat korpus romismů dokumentovaný v dosud nejrozsáhlejším popisu tohoto registru, slovníčku „Světská hantýrka“ (Podzimek 1937). Budu se věnovat tomu, které flexivní formy a derivační typy zdrojových romských lexémů jsou do světštiny přejímány (tzv. morfologické adopci), pravidlům flexivní adaptace romských přejímek ve světštině i interní derivaci z vlastních romismů v rámci světštiny. Pro přehlednost se zaměřím na přejímky substantivní.

(4) 30. 10. Alena SIGMUNDOVÁ (Katedra českého jazyka PedF UK): Čtení s porozuměním jako předpoklad úspěšné strategie řešení slovních úloh v matematice

Přednáška prezentuje výsledky interdisciplinární studie zkoumající jazykové aspekty slovních úloh v matematice a souvislost mezi porozuměním textu slovních úloh a úspěšností jejich řešení. Výzkum se opíral o jazykovou analýzu 18 slovních úloh s nízkou úspěšností řešení, převzatých z mezinárodních výzkumných šetření PISA 2012 a TIMSS 2007. Nejprve byla zjišťována úroveň porozumění textu těchto úloh u žáků 8. a 9. ročníku ZŠ a úspěšnost jejich řešení. Následně byly úlohy reformulovány – jazykové jevy mající potenciální vliv na porozumění byly modifikovány a byl pozorován účinek těchto reformulací. Výzkum měl kvantitativně-kvalitativní charakter, hlavními metodami byly písemné testování žáků a polostrukturované rozhovory. Výzkumu se účastnilo 773 žáků ze 13 základních škol.

(5) 6. 11. Lída ENGELOVÁ – Robert TAMCHYNA (Divadlo Viola): „Koupila jsem husu, tak nevím…“ (O divadelní češtině)

Jak se vybírá repertoár pro malou komorní scénu s dlouholetou poetickou tradicí? A jak tu zní český jazyk v přednesu skutečných hereckých hvězd? Jak těžké bylo pro Violu 21. století „vybrat něco z Eisnera“? Nejen jazykové zákulisí pražské Violy představují režisérka Lída Engelová a ředitel Divadla Viola Robert Tamchyna.

(6) 13. 11. Petr JANEČEK (Ústav etnologie FF UK): Nápisový a psaný folklor mezi textem a kontextem

Studium slovesného folkloru bylo od svých počátků v období preromantismu chápáno jako bádání nad ústní slovesností, které byly přisuzovány specifické estetické kvality. Se vznikem vědecké folkloristiky se na pořadu dne objevil výzkum dynamiky mezi orálními a literárními texty, který vedl – například v pracích předního českého komparatisty Václava Tilleho – dokonce až k odmítnutí specifické kvality ústně šířených folklorních textů. Přednáška se zaměří na související, ale v domácích i zahraničních folkloristických studiích stále relativně marginální oblast bádání nad problematikou nápisového a psaného folkloru. Zvláštní důraz bude kladen na výzkumy této problematiky v českých zemích, které probíhaly především ve 20. a 80. letech 20. století, specificky pak na dílo významného brněnského folkloristy Bohuslava Beneše.

(7) 20. 11. Jana SEGI LUKAVSKÁ (Ústav české literatury a komparatistiky FF UK): Bilderbuch jako interpretační výzva

Bilderbuchy (obrázkové knihy) tvoří nedílnou součást dnešní knižní produkce pro nejmladší (před)čtenáře. Na první pohled se může zdát, že jde o knihy jednoduché, promlouvající srozumitelně a jednoznačně k vnímatelům skrze úsporné texty a líbivé obrázky. Ve skutečnosti však interakce verbální a vizuální složky knihy vytváří spletitou hru s významy. Vezmeme-li dále v potaz, že méně zkušení vnímatelé knih si teprve postupně osvojují různé literární, sociální i obrazové konvence, může i zdánlivě primitivní knížka vést k poměrně nečekaným reakcím a interpretacím. Přednáška na příkladech několika českých obrázkových knížek ilustruje, jak velkou roli může mít čtenářské rozhodnutí, zda upřednostnit text, či obraz, k jakým druhům interakce mezi verbální a neverbální složkou bilderbuchu typicky dochází a co se může stát, když do světa literární fikce vstoupí vnímatel, který zatím nepřistoupil na řadu zavedených literárních konvencí.

(8) 27. 11. Pavel SOJKA (Katedra českého jazyka PedF UK): Konkurence plurálových variant typu sázejí a sází jako problém teoretický a empirický

Konkurence variant -ejí a -í ve 3. osobě plurálu indikativu prézentu aktiva sloves vzoru sází je drobným, avšak zajímavým bodem spisovného českého tvarosloví. Lze ji popisovat nejen z hlediska jazykového systému, nýbrž i z hlediska kodifikace spisovného jazyka a samozřejmě i z hlediska řečové praxe. V přednášce věnujeme pozornost jednak systémové povaze tohoto jevu, jednak jeho popisu v mluvnicích, jednak vývoji názorů na kodifikační řešení této tvarové konkurence. Představíme i výsledky několika nedávných empirických sond.

(9) 4. 12. Michaela LIŠKOVÁ (Oddělení současné lexikologie a lexikografie Ústavu pro jazyk český AV ČR): Neologismy po roce 1989 jako svědkové vzniku i zániku

V současnosti dochází k mnoha změnám – technickým, ekonomickým, společenským, kulturním, duchovním, ke změnám způsobu života, prožívání i hodnotové orientace člověka. Na to navazují změny jazykové, zejména lexikální; ve velké míře vznikají pojmenování nová (mileniál, vybrzdit), z nichž některá zase zanikají (e-mailoman, impulsník), proměňuje se sémantika již existujících výrazů (odklonit, patetický), jejich frekvence (zážitkový), mění se i konotace s nimi spojené (kampaň). Přednáška se pokusí odpovědět na otázku, jaké svědectví o našem světě podávají neologismy posledních 30 let. Materiálově vychází ze sbírek nových slov po roce 1989: ze slovníků neologismů O. Martincové a kol., akademické databáze Neomat, otevřeného slovníku Čeština 2.0 i vlastního neologického protoslovníku.

(10) 11. 12. Viktor JÍLEK (Katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky FF UP v Olomouci): (Ne)objektivita zpravodajství a zpravodajský stylový typ

Tématem přednášky bude seznámení posluchačů s masověkomunikačním normativním konceptem médií, na jehož základě lze konstruovat zpravodajský stylový typ, tedy formulovat požadavky na jazyk mediálních sdělení, přesněji pak sdělení zpravodajských, a to ve všech jazykových plánech, včetně roviny textu. Bude zdůvodněno, proč by zpravodajství mělo naplňovat určitá kvalitativní kritéria, s čímž mimo jiné počítají právní předpisy regulující média s vysílaným signálem či etické kodexy mediálních institucí. Vysvětleny budou základní principy konceptu, jeho nahlížení zpravodajské produkce v sociálním kontextu a s tím související požadavky na práci žurnalistů při produkci sdělení. V jazykové oblasti budou průřezově zmíněny všechny jazykové plány, dominantně bude pozornost věnována plánu lexikálnímu a rovině textu. Problematika informační kvality (objektivity) coby klíčového pojmu normativního konceptu médií je v dnešní době velmi aktuální a ve veřejném prostoru tematizovaná.

(11) 18. 12. Nové edice České knižnice

O novém vydání románu Jáchyma Topola Sestra promluví Daniela Iwashita, edici her Jiřího Voskovce a Jana Wericha představí Marie Havránková.

 

JARO 2020

(1) 19. 2. Jaromír Linda (Katedra slavistiky Filologické fakulty Univerzity Bělehrad): Geneze českého jazykového ostrova v Banátu

Přednáška přiblíží proces vzniku a současný stav českých enkláv v Banátu. Soustředit se přitom bude zvláště na srbskou stranu Banátu a vylíčí podrobně počátky českých komunit, podmínky jejich vzniku a jejich kulturní, jazykový a demografický vývoj. Pozornost bude dále věnována úsilí krajanů o udržení české kultury za pomoci spolků, besed a podobných organizací.

(2) 26. 2. Petr Nejedlý (Oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR): Kdo jsou boží bojovníci? (Nad druhým svazkem kritické edice Jistebnického kancionálu)

 I když shrneme, co už bylo zjištěno, když se podíváme na jazykovou složku této části Jistebnického kancionálu a vezmeme v potaz složku hudební, stejně pořád zůstávají otázky: „k čemu jsou“ tyto písně, jak fungovaly či měly fungovat (nejen ta jedna), jaké místo zaujímají v dobové slovesnosti (resp. kultuře)?

Další přednášky byly vzhledem k pandemii koronaviru odloženy. Přednáškový cyklus Kruhu přátel českého jazyka se nekonal ani v zimním běhu 2020, ani v jarním běhu 2021. Prezenční přednášková činnost byla obnovena až v zimním běhu roku 2021.

 

ZIMA 2021

 (1) 6. 10. Robert Dittmann (Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK): Návštěvy Romana Jakobsona v Československu roku 1957 ve světle archivů StB

Akademická sféra patřila k prioritním zájmovým prostředím komunistické Státní bezpečnosti, zvlášť podezřelými z ideodiverze byli badatelé přijíždějící z kapitalistické ciziny. K nim patřil i Roman Jakobson, jenž už jako Američan v roce 1957 poprvé po válce přicestoval do Československa. Obě jeho návštěvy StB pečlivě sledovala. Přednáška přiblíží Jakobsonovy československé pobyty na základě obsáhlých materiálů, jež Státní bezpečnost při těchto příležitostech shromáždila či vyprodukovala.

(2) 13. 10. František Martínek (Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK): Podoby Karla Havlíčka v jeho dopisech

Ve výročním roce narození i úmrtí Karla Havlíčka (Borovského, 1821–1856) připomeneme tuto střízlivou a zároveň mytickou postavu českého obrození. Projdeme jeho korespondenci z několika tak rozdílných etap jeho života (v novém vydání dosud vyšly tři svazky korespondence z plánovaných šesti a brzy vyjde čtvrtý, věnovaný významnému roku 1848) a podíváme se, jak se Havlíček v průběhu času v dopisech projevuje a jaké informace nám korespondence podává o vývoji jeho tvůrčí osobnosti (ale ani zajímavé drobnosti „ze života“ přitom nezůstanou stranou). Vybrané textologické šťastné náhody, tedy případy dochování více verzí jednoho korespondenčního textu, pomohou nahlédnout Havlíčkovo stylistické umění.

(3) 20. 10. Pavel Štěpán (Oddělení onomastiky Ústavu pro jazyk český AV ČR): Onomastika a…

Onomastika je tradičně vymezována jako lingvistická disciplína s velkou mírou interdisciplinarity. Často jsou tematizovány především její vztahy k historii, geografii, archeologii a dalším nelingvistickým oborům. Přednáška se zaměří na vztah onomastiky k ostatním lingvistickým disciplínám. Zvýšená pozornost bude věnována mimo jiné vztahům mezi onomastikou a slovotvorbou nebo onomastikou a ortografií. Jedním z cílů je upozornit na nutnost zohledňování specifik propriální sféry jazyka v pracích orientovaných primárně na jinou lingvistickou disciplínu, avšak zabývajících se i vlastními jmény.

(4) 27. 10. Ondřej Koupil (Olomouc): Rekomponování Máchova Máje v Květen

Přednáška představí postup práce na knize Květen: rekompozice Máchova Máje (2019). Vyjde se od zamyšlení nad známou Máchovou básní a na příkladech se ukáže rekompoziční práce. Padnou i obecnější otázky o povaze textových překladů různého druhu, o změnách českého jazyka za 200 let a podobné.

Čtená verze přednášky na Youtube

(5) 3. 11. Vladimír Petkevič (Ústav teoretické a komputační lingvistiky FF UK) – Marie Kopřivová (Ústav českého národního korpusu FF UK): Databáze víceslovných lexikálních jednotek LEMUR

Přednáška představí pokrok v budování databáze víceslovných lexikálních jednotek (VLJ), která slouží k jejich podrobnějšímu popisu a umožňuje vyhledávat různé typy VLJ podle jejich vlastností. V budoucnu by měla být propojena s VLJ anotovanými v korpusových textech a poskytovat uživateli podrobnější informace o konkrétních VLJ a jejich variantách.

(6) 10. 11. Ekaterina Rycheva (Ústav východoevropských studií FF UK): Metafory, kterými (nás) řídí: expresivita v projevech současných českých politiků

Politici nejsou jen „translátory“ určité ideologické doktríny a nepředávají pouze suché informace. Veřejná image současného politika musí reprezentovat jeho osobnost a charisma, klade se důraz na vytváření originálního obrazu každého politika, aby si ho voliči zapamatovali a věnovali mu pozornost. V politické komunikaci tak slyšíme kategorické soudy, sporná hodnocení i expresivní a emotivní výrazy, žargon či anekdoty. Mezi důležité prostředky ovlivňování voličů patří pojmové metafory. Přednáška se pokusí odpovědět na otázky, jaké metafory (a proč zrovna ty) volí současní čeští politici pro manipulaci s veřejným míněním ve třech pojmových oblastech: korupce, Czexit (návrh na vystoupení České republiky z Evropské unie), resp. místo České republiky v Evropě vůbec, a uprchlická krize.

(7) 24. 11. – plánovaná přednáška prof. Josefa Ernsta (Jazykový institut Rakouské armády) na téma Vytvoření novodobého vojenského názvosloví po založení Československa v roce 1918 byla v důsledku rakouského lockdownu zrušena

(8) 1. 12. Josef Bartoň (Katedra biblických věd a starých jazyků KTF UK): Moravské dialektismy v biblických překladech raného obrození

Je stále málo známou skutečností, že české prostředí i v době mezi „klasickými“ biblemi (Kralickou a Svatováclavskou) a počátkem moderního českého biblického překládání (po roce 1900) s biblickým textem poměrně intenzivně pracovalo. V období raného obrození se objevily také dva pozoruhodné biblické tituly vydané v Brně: anonymní žaltář „na moravskou řeč přeložený“ (1790 a 1796) a Nový zákon (1791/1792) z ruky Františka Poláška, zapomenutého olomouckého učence a osobního přítele Josefa Dobrovského. Mezi charakteristické rysy obou překladů patří také některé výrazné jazykové „moravismy“.

 (9) 8. 12. David Danaher (University of Wisconsin-Madison, Department of German, Nordic, and Slavic) ‒ Irena Vaňková (Ústav jazyků a komunikace neslyšících FF UK): Klíčové pojmy v díle Václava Havla (1936‒2011)

V roce havlovských jubileí vychází kniha editovaná Davidem S. Danaherem a Kieranem Williamsem Václav Havel’s Meanings: His Key Words in Context and Their Legacy. Zahraniční i čeští badatelé se v ní věnují deseti z tzv. klíčových slov, resp. pojmů exponovaných v díle Václava Havla. V přednášce bude kniha představena s ohledem na kognitivně-etnolingvistická východiska zkoumání a ukáže, jaký vhled do autorova myšlenkového světa může takový rámec studia Havlových textů poskytnout. Pozornost pak bude věnována především pojmu domov.

(10) 15. 12. Martina Ptáčníková (Oddělení onomastiky Ústavu pro jazyk český AV ČR): náměstí Jana Palacha přes Husákovo ticho až do Záprdelí. Paměť města Prahy a uliční názvosloví v letech 1945 až 1989

V přednášce představíme dvě základní skupiny městské toponymie. Na jedné straně jsou to jména úředně schválená, která potkáváme denně na uličních tabulích na nárožích domů, na straně druhé jsou to neméně zajímavá jména neúřední, která v prostoru města zpravidla nikde napsána nejsou, ale obyvatelé je přesto velmi dobře znají a běžně používají. Podrobně charakterizujeme obě skupiny městského uličního názvosloví, ukážeme jejich „obvyklého uživatele“, vyslovíme se k jejich funkčnosti a upozorníme na několik případů, kdy konkrétní jméno přešlo z jedné skupiny do druhé. Společně se také zamyslíme nad tím, proč si dáváme sraz Pod vocasem, proč chodíme Kaprovkou a také proč se dodnes části letenského svahu říká Stalin / U Stalina, ačkoliv tam Stalinův monumentální pomník nestojí už 60 let. Připomeneme si, která socha v Praze bývá nazývána Sypejte ptáčkům a která ulice byla ironicky označována jako třída Politických omylů. Zvláštní pozornost věnujeme vzniku jména náměstí Jana Palacha.

 

JARO 2022

(1) 23. 2.2022 Filip Křepelka (katedra mezinárodního a evropského práva Právnické fakulty MU Brno): Jazykové právo

Přednáška bude věnována právnímu postavení češtiny jako národního, státního a úředního jazyka, postavení menšinových jazyků, jazykovým aspektům integrace v Evropské unii a v mezinárodním společenství. Pro Českou republiku je příznačné v mezinárodním kontextu zdráhavé zakotvení postavení češtiny. Jazykové právo je zlomkovité, málo promýšlené a v některých aspektech problematické a naivní. Patrné je odmítání či zlehčování záměrné státní jazykové politiky. To se odráží mimo jiné v problematickém pojetí internacionalizace v tuzemském akademickém prostředí. Dalším tématem bude vztah mezi jazykem a právem. Na právo lze totiž nahlížet jako na složitou a rozsáhlou soustavou sdělení při vytváření a uplatňování jednotlivých pravidel. Vazba na národní jazyk v jeho spisovné formě je tedy zřejmá.

Audiozáznam s prezentací na Youtube

(2) 2. 3. 2022 Nové edice České knižnice

V tomto a minulém roce ediční řada Česká knižnice (vydávají Nadační fond ČK, ÚČL AV ČR a Host) kromě reedice výboru z Haškových povídek přináší čtyři nové svazky, které – jak je v jednotlivých ročnících české knižnice již tradicí – pokrývají široké časové období a mají značnou žánrovou pestrost. Na setkání vybraní editoři představí koncepci jednotlivých svazků a nastíní problematiku dílčích edičních řešení.  Představeny budou tyto svazky:

  • Tomáš Pešina z Čechorodu: Prodromus Moravographiae, to jest Předchůdce Moravopisu (edice a komentář: Jiří Havlík a Ondřej Koupil)
  • Otokar Březina: Básnické spisy (edice: Tereza Nováková, Jiří Flaišman a Michal Kosák – komentář: Josef Vojvodík)
  • Jiří Wolker: Básně (edice: Irena Vaňková – komentář: Jan Wiendl)
  • Ladislav Fuks: Tři prózy (edice a komentář: Erik Gilk)

Setkáním provede předseda Nadačního fondu České knižnice a člen redakční rady České knižnice Martin Valášek.

(3) 9. 3. 2022 Adam Votruba (Regionální muzeum v Kolíně): Lidová píseň jako výsledek evolučního procesu

Přednáška bude věnována české lidové písni z hlediska jejího historického vývoje. Na konkrétních příkladech bude poukázáno, jakým vývojovým změnám podléhaly formy lidové písně a do jaké míry lze sledovat vývojové tendence i na úrovni jednotlivého folklorního útvaru. Zkoumání evolučního procesu v lidové písni odkazuje na obecnější otázky po podstatě a definici lidové písně, resp. folklorního útvaru vůbec. Jak probíhala v minulosti česká odborná diskuse na toto téma? V čem se liší tzv. umělá a lidová píseň? Odpovídá ještě pojem „folklor“ svému původnímu vymezení?

(4) 16. 3. 2022 Mojmír Krejčiřík (Brno): Nové poznatky o narození a původu Boženy Němcové

Dvousté výročí narození Boženy Němcové se stalo příležitostí k novému rozvíření otázek o datu jejího narození a jejím původu. Mnozí autoři zpochybňují datum narození 5. února 1820 ve Vídni i rodičovství Johanna Pankla a Terezie Novotné, jenže nikdo dosud nepředložil jiné věrohodné datum spisovatelčina narození ani doklad o jiných rodičích. Nicméně média ochotně poskytují prostor některým romantickým představám o vznešeném původu Boženy Němcové, vnucovaným české veřejnosti amatérskými pátrači. Vedle seriózních výzkumů o původu Boženy Němcové se tak veřejnosti předkládají i výmysly, dohady, nepodložené hypotézy a senzacechtivé zprávy, vedené snahou učinit z naší národní a lidové spisovatelky „odložené hraběcí dítě“. Tématem přednášky je polemika s těmito názory na základě jejich konfrontace s archivními a literárními doklady a pokus ukázat, v čem se jejich autoři mýlí.

(5) 23. 3. 2022 Věra Frolcová, Markéta Holubová (Etnologický ústav AV ČR): Kramářská píseň s náboženskou tematikou

Kramářská píseň byla médiem šíření dobrých i špatných zpráv, zbožnosti nebo milostných a mravoučných příkladů. V českých zemích ji známe nejméně ve dvou podobách: jako tisky s písňovými texty a jako zpěv zachovaný v pamětech. V rodinných památkách byly uchovávány tzv. špalíčky, sešívané zpěvníčky tisků prodávaných na poutích a trzích. Kramářské písně vstupovaly do kulturní a zpěvní tradice zvláště v 18.–19. století a mnohé zpíváme dodnes. Samotná přednáška se bude věnovat náboženské tématice kramářských písní (poutě a poutní kulty, zázraky, zbožnost aj.), a to zejména z etnologických a etnomuzikologických hledisek. Bude doplněna hudebními ukázkami z terénních sběrů písní brněnského pracoviště Etnologického ústavu AV ČR, v. v. i.

(6) 6. 4. 2022 Soňa Wojnarová (Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK): Motivace pojmenování a lidová etymologie v českých a finských toponymech obsahujících barevná označení ČERNÁ a BÍLÁ

Výrazy pro černou a bílou barvu se objevují (téměř) ve všech jazycích. Často jsou také jedinými výrazy pro barvy, které se v daném jazyce mohou objevit (srov. teorii o vývoji a univerzalitě výrazů pro barvy), a v tomto případě odkazují také na odstíny šedé či ne/přítomnost světla (tzv. makrobílá a makročerná). Čeština i finština disponují více základními výrazy pro barvy, nicméně v toponymii těchto jazykových oblastí převažují právě označení pro černou a bílou, která se zároveň chovají jinak než výrazy pro barvy v běžné slovní zásobě. Jejich sémantický rozsah je totiž mnohem širší a odpovídá spíše situaci, kdy jsou v jazyce pro označení barev používány právě pouze tyto dva výrazy. Navzdory jazykové a geografické odlišnosti se také u některých toponym může shodovat motivace pojmenování či její „zpětné vysvětlení“ pomocí lidové etymologie.

Prezentace z přednášky

(7) 13. 4. 2022 František Čajka (Slovanský ústav AV ČR; katedra bohemistiky PdF UJEP Ústí Nad Labem): Staroslověnské legendy o svaté Ludmile

Přednáška je věnována představení nejstarších staroslověnských a latinských hagiografických pramenů o svaté Ludmile. Výklady budou věnovány zejména jednomu z nejstarších dokladů ludmilské úcty v českých zemích – staroslověnským legendám o svaté Ludmile. Zvláštní pozornost bude věnována starobylé staroslověnské ludmilské proložní legendě, která je zachována v opisech ruského původu. Součástí přednášky bude i prezentace nejnovějšího českého překladu památky.

Audiozáznam s prezentací na Youtube

(8) 20. 4. 2022 Přemysl Rut (katedra autorské tvorby a pedagogiky DAMU): Zkouška sirén ‒ česká písnička mezi všemi možnostmi

Půl století autorské písně folkové, rockové i zatím nepojmenované. Cesty písničkářů k hranicím žánru a ještě kousek dál.

(9) 27. 4. 2022 Jakub Mírka (SOA Plzeň): Šifry v raněnovověkých pramenech české provenience

Přednáška bude zaměřena především na raněnovověké prameny s mírným přesahem do středověku a 19. století. Jejím předmětem bude jednak obecné seznámení s nejčastěji používanými šifrovacími systémy v dané době, jednak ukázky zejména česky psané šifrované korespondence, ale též šifrovacích klíčů nebo příruček, uložených v českých archivech nebo jiných paměťových institucích. Zmíněny budou také vybrané cizojazyčné a zahraniční prameny českého původu nebo se vztahem k Čechám. Mimo jiné budou představeny šifry užívané mistrem Janem Husem, pány z Rožmberka a jinými českými šlechtici předbělohorské doby, ale také vojevůdci a diplomaty třicetileté války, například Albrechtem z Valdštejna nebo exulantem Karlem Rabenhauptem ze Suché. Část přednášky bude také věnována česko-latinské kryptologické příručce Rafaela Mnišovského ze Sebuzína, nyní uložené v Uppsale.

Audiozáznam s prezentací na Youtube

(10) 4. 5. 2022 Josef Ernst (Jazykový institut Rakouské armády Vídeň): Vytvoření novodobého vojenského názvosloví po založení Československa v roce 1918

Po vzniku nového státu potřebovala nově vybudovaná československá armáda vlastní vojenské názvosloví. Přednáška ukazuje, jak byla založena na ministerstvu národní obrany samostatná terminologická komise, kdo se podílel na její činnosti, v jakých podmínkách pracovala a jaké metody používala. Výklad představuje také problémy i první výsledky spolupráce mezi vojenskými a civilními odborníky.

Prezentace z přednášky

(11) 18. 5. 2022 Ondřej Skovajsa (Etnologický ústav AV ČR; FF UK): O mnemopoetice (moravských) lidových písní

Přednáška představí koncept „mnemopoetiky“, jímž autor označuje ústním tradováním vzniklé poetické rysy textů lidových písní, které pomáhají lidovým zpěvákům si píseň zapamatovat a při zpěvu vybavit. Po krátké diskusi o „paměti těla“ (Jousse 1990, Úlehla 1949) budou představeny formální mnemopoetické rysy (role incipitu, žánru, rytmu, dialogu, přírůstkového opakování, rýmu, strofického uspořádání aj.). Ve druhé části se přednáška zaměří na sémantickou mnemopoetickou roli incipitového paralelismu v písních a jeho supranarativní funkci (Andersen 1985, Marčok 1980, Bartminski 2016). Materiálově příspěvek vychází z prvního dílu písňové sbírky Jana Poláčka Slovácké pěsničky (1936). Autor rozlišuje devět hlavních písňových skupin ohlášených incipitním paralelismem (obrazy se supranarativní funkcí ohlašující erotickou touhu (1), namlouvání (2), touhu po vztahu a svatbě (3), překážku v lásce (4); pravost pravé a špatnost levé strany (5); zklamání (6), rozloučení milenců (7); smrt (8); radost a veselí (9). Protože jako „redukovaný paralelismus“ lze chápat i symbol (Bartmiński 2016), vedlejším produktem výzkumu je metodický příspěvek ke studiu symboliky v textech lidových písní.

 

PODZIM 2022

(1) 5. 10. Ondřej Šefčík (Ústav jazykovědy a baltistiky FF MU): Obrozenecké reformy české ortografie (veřejné a skryté motivy)

Do devatenáctého století vstoupil český spisovný jazyk s více než čtvrt tisíciletí fixovanou ortografií, pokud počítáme od náměšťské gramatiky. Tato ortografie byla však od desátých do čtyřicátých let vystavena reformním tlakům, z nichž byly realizovány tři reformy v té či oné podobě navržené Václavem Hankou (analogická a dvě skladné), čtvrtá, kterou také navrhoval Hanka, neuspěla. V přednášce ukážeme, že role Josefa Jungmanna byla větší, než je běžně známo, a že motivace byla hlubší než „opravná“, totiž motivovaná panslovanskými idejemi (tak ostatně analogickou reformu právem charakterizoval i Jan Nejedlý), ačkoliv tato motivace byla z politických důvodů zakryta důvody jinými. V příspěvku se soustředíme především na analogickou reformu a její pozadí.

Záznam přednášky s prezentací

(2) 12. 10.   Sergej Skorvid (Ústav bohemistických studií FF UK): České nářeční enklávy v postsovětském prostoru

Cílem přednášky je přiblížit život a mluvu potomků českých kolonistů z 19. a počátku 20. století na území bývalého carského Ruska a pozdějšího Sovětského svazu od Ukrajiny a Moldavska přes Rusko až po Kazachstán a v případě již zaniklých nebo zanikajících osad poukázat na stopy po českém živlu v těchto končinách. Referent seznámí posluchače s částí bohatého zvukového a obrazového materiálu, který on sám a jiní explorátoři po léta shromažďovali přímo v terénu. Zazní komentované fragmenty nahrávek autentických rozhovorů s českými krajany na východ od staré vlasti, které umožní vhled do historie jednotlivých komunit v širších souvislostech dějin východní Evropy v průběhu půldruhého století.

(3) 19. 10. 2022 Radek Skarnitzl (Fonetický ústav FF UK): Identifikace mluvčího fonetickými metodami

Jedinečnost hlasu každého jedince – podobně jako jedinečnost otisku prstu – je velmi lákavým konceptem, ale o unikátním „otisku hlasu“ hovořit nelze. Jak přednáška ukáže, řeč každého jedince je totiž velmi plastická, protože naše mluvní ústrojí umožňuje obrovskou variabilitu. Navzdory tomu byly navrženy různé způsoby, jak specifičnost hlasu mluvčího zachytit. Přednáška se zaměří na poslechové srovnávání hlasů pomocí analytického protokolu a představí akustické vlastnosti řeči a hlasu, které může forenzní fonetik pro určení identity analyzovat.

(4) 26. 10. 2022 Dalibor Dobiáš (Ústav pro českou literaturu AV ČR): Rukopis královédvorský a jeho evropský kánon

„Nález“ – a pozdější kritika – Rukopisů královédvorského a zelenohorského, ve své době nejvydávanějších a nejdiskutovanějších českých děl, byly zpravidla vykládány jako klíčové mezníky v historii novodobého českého národa. Jak se však jeví z perspektivy vzestupu a pozdějšího přeskupování romantického nacionalismu v Evropě? Jsou „velká tradice“ Rukopisů a vyrovnávání se s ní v něčem analogické s příběhy jiných dobových děl, která byla považována za fundující pro své národy? A jestliže ano, jak a s jakými konsekvencemi byly s těmito díly Rukopisy srovnávány a poměřovány ve svých výkladech, překladech a adaptacích v umění?

(5) 2. 11. 2022 Jiří Hedánek (biblista a překladatel Bible21 a Českého studijního překladu): O překládání Bible

Proč se Bible překládá znovu: s jakými motivy a předpoklady se začíná, jaké cíle se sledují a jaká úskalí čekat? Poznatky a zkušenosti z překládání Bible21, Českého studijního překladu a ze soukromého překládání a vlastně vůbec z překladatelské a tlumočnické praxe i mimobiblické dovolují na položené otázky nabídnout aspoň nějaké odpovědi. Hovořit se ale bude také o významu, o přesnosti a přirozenosti, o slovosledu českém i cizím a možná zejména o tom, co si přát do budoucna a co pro to můžeme udělat už dnes.

Záznam z přednášky s prezentací

(6) 9. 11. 2022 Eva Eckertová (Anglo-American University in Prague): Rodinná korespondence mezi kontinenty ke konci 19. století: do Texasu a zpět

Korespondence hrála v transferu migrantů z Evropy do Ameriky klíčovou roli. Nejenže přinášela kýžené informace považované za věrohodné, ale hlavně byla psychickou oporou těch, kdo si dopisovali, v cizině i doma. Díky naději, že si dál díky dopisům budou nablízku, se zdál lidem odchod z domova snesitelnější. V dopisech z Ross Prairie do Frenštátu si bratři Jan a Ferdinand v letech 1873 až 1885 psali o tom, kdo další se chystá do Ameriky, co se děje doma a jaké to je, farmařit v Texasu, zvykat si na Ameriku a nepodlehnout pokušení se vrátit. Vedli dialog o nejistotě, obavách z budoucna, smutku z odloučení, zoufalství z narůstajících dluhů a americké politice. Pisatelé se stali konkrétními hybateli historického procesu modifikujícími naše představy o masové migraci do Ameriky a diskurzu o migraci odehrávajícím se na základě dopisů na Moravě.

Záznam z přednášky s prezentací

(7) 23. 11. 2022 Martina Ireinová – Marta Šimečková (dialektologické oddělení ÚJČ AV ČR v Brně): Práce brněnských dialektologů – historie a současnost

Dialektologické oddělení Ústavu pro jazyk český v Brně se věnuje od svého založení v roce 1952 výzkumu tradičních nářečních jevů a sledování jejich vývoje až do současnosti, včetně zanikání, transformace v tzv. regionální jazykové prvky nebo umělé aktivizace v některých oblastech České republiky. Brněnští dialektologové po celých 70 let realizují terénní výzkumy; nářeční materiál shromažďují pomocí specifických jazykovězeměpisných metod, analyzují ho a geolingvisticky či lexikograficky zpracovávají. Vznikají pak různé druhy nářečních map, slovníky a další výstupy. V příspěvku budou představeny jednak postupy sběru a mapování nářečního materiálu, které byly uplatňovány v minulosti, jednak postupy, které jsou aplikovány dnes. Pozornost bude věnována mj. moderním způsobům obrazové a zvukové prezentace nářečního materiálu.

(8) 30. 11. 2022 Helena Hornychová (předsedkyně Československé společnosti pro písmoznalectví a soudní znalkyně v oboru písmoznalectví): Úvod do písmoznalectví  

Přednáška seznámí posluchače s forenzním oborem písmoznalectví (se specializací na ruční písmo), který se zabývá ověřováním pravosti podpisů a identifikací osob podle ručního písma. Srozumitelnou formou přiblíží účastníkům metody a postup písmoznaleckého zkoumání. Na základě reálných případů ze znalecké praxe se posluchači dozvědí, jaké typy padělků se vyskytují nejčastěji anebo jaký je rozdíl mezi písmoznaleckým ověřením podpisu, úředním ověřením podpisu a bankovním ověřením podpisového vzoru.

(9) 7. 12. 2022 Miroslav Vepřek (katedra bohemistiky FF UP): Česká redakce církevní slovanštiny v 10. a 11. století

Přednáška představuje hlavní výsledky nové monografie Czech Church Slavonic in the Tenth and Eleventh Centuries (2022), věnované fenoménu českocírkevněslovanské kultury v 10.‒11. století. Bude prezentován přehled současného stavu bádání o této epoše, která navázala na předchozí období velkomoravské a mimo jiné podává svědectví o soudobém stadiu pračeštiny. Písemné památky, jejichž vznik je s různou mírou pravděpodobnosti možno klást do tohoto období, budou charakterizovány podle jednotlivých žánrů, přičemž zvláštní pozornost bude věnována textům hagiografickým, paraliturgickým, penitenciálu „Někotoraja zapovědь“ a nejrozsáhlejší památce s názvem „Besědy sv. Řehoře Velikého na evangelia“. V neposlední řadě bude etapa českocírkevněslovanského písemnictví zhodnocena z hlediska možných kulturních vlivů (především latinského, hypoteticky i řeckého) a představena budou též základní historická data s otazníky, k jejichž zodpovězení může významně přispět filologické bádání.

(10) 14. 12. 2022 Petr Janeček (Ústav etnologie FF UK) ‒ Pavel Šidák (Ústav pro českou literaturu AV ČR): Současný folklor v dialogu mezi literární vědou a folkloristikou

Přednáška vyjde z definice folkloru, kterou současná česká literární věda užívá, a prozkoumá její aktuálnost, poměřujíc ji současným stavem folkloristického poznání a také tou podobou folkloru, který do současné literatury vstupuje. Tato otázka ústí především do oblasti genologické, jež by měla být styčnou plochou mezi oběma disciplínami, v praxi je však metodologickým hiátem. S těmito otázkami souvisí též otázka konceptu populární literatury a některé současné folkloristické koncepty, jako je například folkloreska.

(11) 21. 12. 2022  Martin Valášek (Nadační fond České knižnice) ‒ Tomáš Havelka (Filosofický ústav AV ČR) ‒ František Martínek (Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK): Nové edice České knižnice

Poslední předvánoční středa v KPČJ bude již tradičně patřit edici Česká knižnice. Aktuální svazky tohoto roku a výhledy do ročníků příštích představí Martin Valášek z Nadačního fondu Česká knižnice, Tomáš Havelka uvede nový dvojsvazek vybraných děl J. A. Komenského a František Martínek pohovoří o edici Tylových dramat.

 

JARO 2023

(1) 15. 2. 2023 Veronika Sladká (Knihovna Akademie věd České republiky): Nejnovější poznatky z výzkumu tištěné produkce jednoty bratrské ve 2. polovině 16. století

Knihy tištěné v ilegální dílně provozované jednotou bratrskou v Ivančicích a později v Kralicích mezi 1562‒1620 byly v době svého vzniku nejen inspirativním typografickým vzorem, ale též předmětem obdivu i terčem ostré kritiky. V novodobé historii se atraktivní knižní artefakty z bratrské tiskárny staly nosným tématem knihovědného výzkumu. Současná orientace výzkumu dějin knižní kultury akcentující kulturně-sociální aspekty a materialitu knihy však otevírá nové pohledy nejen na bratrskou knihu, ale zejména na její vydavatele. Přednáška představí nejnovější poznatky o bratrské tištěné produkci založené na typografickém a heuristickém průzkumu se zvláštním zřetelem k vydavatelské strategii jednoty bratrské a ideové koncepci bratrského typografického designu.

(2) 22. 2. 2023 Katarína Džunková (Ústav východoevropských studií FF UK) ‒ Martin Odler (Český egyptologický ústav FF UK): Staroegyptská milostná poezie – české překlady a aktuální slovenský překlad

Staroegyptská milostná poezie byla přímým překladem do češtiny převedena již čtyřikrát, a to Františkem Lexou, Zbyňkem Žábou a Věrou Kubíčkovou, Břetislavem Vachalou a naposledy Renatou Landgráfovou a Janem Krejčím (Písně Zlaté bohyně, vydané v roce 2007). V přednášce budou představeny proces porozumění staroegyptskému jazyku, problematika přepisu z hieratického písma do transliterace a specifika překladu. Vybraná česká přebásnění budou porovnána s aktuálním projektem prvního přímého překladu staroegyptské milostné poezie do slovenštiny. Kromě doslovného překladu bude vznikající slovenský převod obsahovat i přebásnění do vázaného verše, v přednášce budou přiblíženy možnosti i úskalí zvoleného přístupu.

(3) 1. 3. 2023 Ondřej Šefčík (Ústav jazykovědy a baltistiky FF MU): Obrozenec a Cikáni: Puchmajerovo Romáňi Čib z r. 1821

Posmrtně vydaná kniha Romaň Čib das ist Grammatik und Wörterbuch der Zigeuner Sprache, nebst einigen Fabeln in derselben. Dazu als Anhang die Hantýrka oder die Čechische Diebessprache Antonína Jaroslava Puchmajera je pozoruhodným příkladem příkladem gramatologické práce své doby, která vznikla pod výrazným vlivem Josefa Dobrovského. Přitom  v některých aspektech lze knihu zároveň brát jako pokus o založení cikánského národního obrození a jako takové je miniaturou a zrcadlem českých obrozeneckých snah.  V přednášce si ukážeme silné a slabé stránky Puchmajerovy romské gramatiky, jeho inspirační a materiálové zdroje, ukážeme si, jak je možné, že pocestný do Třeboně potkal  v lese satyra a hovořil s ním romsky, německy a česky. Zbude-li chvíle, ukážeme si také, jak Puchmajer oddělil hantýrku od vlastní romštiny (cikánštiny).

(4) 8. 3. 2023 Jitka Filipová (Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK; Ústav pro jazyk český AV ČR): Raněnovověké smolné knihy jako jazykový pramen

Smolné knihy, pocházející zpravidla z 16.–18. století, vznikaly jako sbírky právních ponaučení pro souzení podobných případů. Jejich centrální části tvoří vyznání na mučidlech, jež zapisoval písař na volné listy přímo v mučírně a následně je do knihy přepsal, případně je do knih pouze vložil. Protože podle zákonných předpisů měli písaři zapisovat výpovědi delikventů přesně, mají záznamy na mnohých místech charakter reprodukované přímé řeči, a to řeči prostých lidí z nižších sociálních vrstev. Z těchto důvodů představují tyto dokumenty mimořádně hodnotný pramen pro diachronní lingvistiku. Přednáška představí „žánr“ smolných knih a seznámí s dílčími výsledky vznikající disertační práce zabývající se jazykem těchto pramenů z prostředí Moravy.

(5) 15. 3. 2023 Jiří Trávníček (Ústav pro českou literaturu AV ČR) Čtení dnes – hledá se nová mise

Čím je dnes, kdy jsme všichni gramotní a materiálů na čtení se nám dostává v hojnosti, čtení, čtenářství, čtenářská kultura? Oč dnes, v digitálním světě, opřít jeho kulturní misi? Jak se motivat v době naprosté přesycenosti vším? Jaké mělo čtení mise dříve? Není čtení už příliš civilizačně unaveným konceptem? Má stále vitalitu k novým rolím a misím?

(6) 22. 3. 2023 Petr Nejedlý (Ústav pro jazyk český AV ČR): Jak vypadala předobrozenská lidová píseň?

Na základě několika dobových soukromých zpěvníčků a písňových sbírek před námi vyvstane svébytný repertoár písní zpívaných (si) v Čechách kolem roku 1800. Je z něho patrné (a není na tom nic divného), že tehdejší zpěvnost se liší od té dnešní. Povšimneme si jak těchto odlišností, tak jejich příčin a připomeneme si fluidní charakter pojmenování lidový.

(7) 29. 3. 2023 Róbert Lapko (Teologická fakulta Katolíckej univerzity v Ružomberku): Kamaldulská Biblia: najstarší preklad celej Biblie do slovenčiny

Kamaldulská Biblia (1756‒1759) je prvým známym prekladom celej Biblie do slovenčiny. Bol vyhotovený pravdepodobne kamaldulskými mníchmi v Červenom kláštore. Zachoval sa v rukopise a nachádza sa v archíve Arcibiskupského úradu v Trnave. Ide o preklad z latinského textu Vulgáty. Pri prekladaní sa prihliadalo aj na hebrejské a grécke originály a české a poľské preklady. Preklad obsahuje množstvo vysvetľujúcich poznámok v latinskom jazyku. Text je zviazaný do dvoch zväzkov a vyznačuje sa úsilím používať formy a výrazy bežnej slovenskej hovorovej reči, s západoslovenskými prvkami. Preklad je svedectvom vysokej duchovnej kultúry a jazykovej vyspelosti prostredia, v ktorom rukopis vznikol.

(8) 5. 4. 2023 Ludmila Nováková – Helena Janovská (Český těsnopisný spolek): O těsnopise

Těsnopis je zvláštní druh písma, který umožňuje efektivní, úsporný i rychlý zápis mluveného slova, myšlenky, poznámky z textu apod. Od svého vzniku v prvním století před Kristem až do současné doby se vyvíjel tak, aby co nejlépe odpovídal jazyku, pro který byl vytvořen. A i když ho v současné době při záznamu projevů řečníků v jednáních orgánů sněmovních, zastupitelských, soudních, odborových, spolkových aj. zčásti nahrazují prostředky moderní záznamové techniky, zůstává těsnopis stále používaným racionálním druhem osobního písma poznámkového, rychlopisného i tajného. Přednáška přiblíží základní informace z historie a současnosti těsnopisu a bude obsahovat i praktické ukázky.

(9) 12. 4. 2023 Ondřej Bláha (katedra bohemistiky FF UP): Čeština za socialismu: každodennost v zrcadle publicistických textů ze 40. až 80. let 20. století

V přednášce budou nejprve načrtnuty kontury vývoje češtiny v období budování, kulminace a úpadku socialistického státního zřízení v Československu. Pozornost bude věnována především proměnám jazykové situace češtiny ve 40. až 80. letech 20. století, dobově příznačným neologismům a neosémantismům a dynamice tzv. tematických slov v dobových publicistických textech. Následně se autor podrobněji zaměří na to, jaký obraz o běžném životě v Československu poskytovaly, jistě též ve snaze politicky příhodně „konstruovat realitu“, tehdejší přední české deníky (Rudé právo, Lidová demokracie, Mladá fronta). Tématem tu bude mj. prožívání socialistických svátků a jubileí, kritika dobových „nešvarů“ a vytváření mediálního obrazu nekonformních spoluobčanů (tzv. vlasatců, ale také křesťanů aj.).

(10) 19. 4. 2023 Petr Plecháč  – Lenka Jungmannová (Ústav pro českou literaturu AV ČR): Neznámá divadelní hra Milana Kundery?

Milan Kundera, je nejen světoznámý romanopisec, ale také autor třech divadelních her: Majitelé klíčů (1961), Ptákovina (1967) a Jakub a jeho pán (1971). V posledních letech se ovšem objevila hypotéza, že je Kundera ve skutečnosti autorem i hry Juro Jánošík, která byla poprvé inscenována v roce 1974 pod jménem jeho tehdejšího studenta Karla Steigerwalda. V příspěvku představíme výsledky analýzy jejího autorství pomocí strojového učení.

(11) 26. 4. 2023 Václav Čermák (Slovanský ústav AV ČR): Emauzský klášter a jeho písemnictví

Přednáška představí kulturní přínos Emauzského kláštera v předhusitské době. V úvodní části shrne stěžejní výsledky výzkumu s ohledem na církevněslovanské texty emauzského původu, českohlaholské texty, další stopy hlaholice v rukopisech české provenience a překlady českých textů do staré chorvatštiny. Dále se bude podrobněji zabývat otázkou identifikace bohemismů v církevněslovanských a starochorvatských překladech a problémem určování provenience u chorvatskohlaholských textů, a to se zaměřením na bohemikální specifika.

(12) 3. 5. 2023 Jiří Homoláč ‒ Jana Hoffmannová (Ústav pro jazyk český AV ČR): Frázová banka akademické češtiny (k rétorice a vývoji českého akademického psaní)

V období rostoucího zájmu o akademické psaní vznikají i četné frázové banky, shromažďující rétorické struktury spojené s jednotlivými kroky a postupy výstavby odborného textu (s oddíly jako Úvod, Data, Metody, Výsledky, Diskuse, Závěr aj.). Cílem představovaného projektu je vytvoření Frázové banky akademické češtiny: struktury typu V našem článku chceme upozornit na… a jejich varianty byly vyexcerpovány z rozsáhlého, k tomuto účelu pořízeného korpusu časopiseckých článků z různých oborů (technických, přírodovědných i humanitních). Výsledky výzkumu poslouží rozšířenému poznání struktury a rétoriky českých vědeckých textů, a hlavně výuce českých adeptů akademického psaní v češtině i v angličtině; pro tuto výuku bude sepsána i praktická příručka (manuál). Druhá část přednášky připojí k výkladu o budování frázové banky historický rozměr a přinese zamyšlení nad vývojem českého odborného diskurzu; k tomu bude využito srovnání výstavby statí ve Slově a slovesnosti a v Naší řeči v průběhu 80 let (v letech 1935–1940 a 2015–2020).

 

PODZIM 2023

(1) 4. 10. 2023 Tomáš Mikulka (Slovanský ústav AV ČR): K nejnovějším objevům v oblasti staroslověnského kazatelství

Kazatelský žánr je mezi Slovany přítomen od okamžiku, kdy se dostali do kontaktu s křesťanstvím. K jeho opravdovému vzestupu dochází s příchodem misie Cyrila a Metoděje v r. 863. Dosavadní bádání se alespoň pro nejstarší fázi slovanského písemnictví soustředilo na kázání přeložená z řečtiny. V našem příspěvku se ovšem zaměříme na nedávno identifikovaný soubor devíti kázání, která lze považovat za originální tvorbu jednoho neznámého autora. Texty krátce charakterizujeme z hlediska jazyka a citovaných textů, což umožní nahlédnout úroveň vzdělání kazatele. Nastíníme metodu, jak jsme dospěli k dataci a lokalizaci našeho korpusu. Pokusíme se také o zařazení těchto památek do širšího kontextu staroslověnského písemnictví a načrtneme perspektivy, které se díky tomuto objevu otevírají nejen slovanské jazykovědě, ale také dalším disciplínám, jako např. teologii či historii. Tento příspěvek může posloužit jako metodologický podnět pro všechny, kteří se pokoušejí rekonstruovat něco časem ztraceného či zapomenutého.

Záznam přednášky s prezentací

(2) 11. 10. 2023 Jaromír Slomek: Procházka Prahou Karla Havlíčka a Boženy Němcové

Virtuální procházka pražskými ulicemi připomene dvě významné a výrazné osobnosti čtyřicátých a padesátých let devatenáctého století, dva vrstevníky a přátele, Boženu Němcovou a Karla Havlíčka. Všimne si nejen míst, kde mají oba spisovatelé a publicisté sochy, pamětní desky a hroby, nýbrž i lokalit pozapomenutých, kde žili a pracovali oni a jejich přátelé. V Praze se ti dva víc míjeli než potkávali, například na Václavském náměstí bydlel každý z nich na dvou různých adresách, avšak pokaždé v jiné době než ten druhý. Přednáška chce poukázat i na opomíjené souvislosti a uvést na pravou míru některé tradované omyly.

(3) 25. 10. 2023 Zora Obstová (Ústav románských studií FF UK) ‒ Aleš Klégr ‒ Ondřej Tichý (Ústav anglického jazyka a didaktiky FF UK): Najdislovo.cz: webová aplikace zpřístupňující dva české onomaziologické slovníky

Pro češtinu existují pouze dva všeobecné onomaziologické slovníky (a tedy slovníky, které nejsou uspořádány abecedně, nýbrž tematicky, a tím, že vedou uživatele od významu k formě, jsou velmi užitečnou pomůckou pro tvorbu textů), Hallerův Český slovník věcný a synonymický a Klégrův Tezaurus jazyka českého. V rámci projektu Lexikálně-sémantická databáze češtiny (TL02000041 TAČR) byly tyto dva slovníky, v tištěné podobě dnes již dostupné pouze v knihovnách a antikvariátech, převedeny do podoby volně přístupné elektronické aplikace, určené širší veřejnosti, profesionálním uživatelům (spisovatelům, publicistům, překladatelům ap.) a specialistům v oblasti NLP. Přednáška blíže představí oba slovníky i možnosti práce s elektronickou databází.

(4) 1. 11. 2023 Katarína Džunková (Ústav východoevropských studií FF UK): Jazykové inovace v Novém zákoně 4. redakce staročeského biblického překladu

Bible pražská z roku 1488, obsahující text 4. redakce staročeského překladu Nového zákona, představuje nejstarší tištěnou bibli ve slovanském jazyce. Její text vychází z Nového zákona Martina Lupáče (přibližně r. 1450), diplomata a pomocného utrakvistického biskupa. Jak ukázal výzkum, tento Nový zákon obsahuje řadu inovativních překladatelských řešení: použití „germanismů“, snahu o expresivní překlad, práci se stylistikou a místy i zohlednění utrakvistické eklesiologie. Některá Lupáčova překladatelská řešení byla natolik inovativní, že je autoři překladu Pražské bible nepřijali a vrátili se ke vzoru dřívějších novozákonních překladů, včetně opětovného použití některých ustupujících gramatických kategorií. V přednášce porovnáme tyto dvě verze 4. redakce a srovnáme je s prvními třemi redakcemi staročeského překladu Nového zákona a s latinským originálem.

(5) 8. 11. 2023 Vzpomínkový večer KPČJ: Šmilauer ‒ Hausenblas ‒ Stich

V předvečer konference Paměť oboru: Šmilauer ‒ Hausenblas ‒ Stich 2023 (9.‒10. 11. 2023), již organizují FF UK, PedF UK a ÚJČ AV ČR, si Kruh přátel českého jazyka připomene toto trio velikých filologů osobními vzpomínkami pamětníků. Vladimír Šmilauer (1895‒1983), Karel Hausenblas (1923‒2003) a Alexandr Stich (1934‒2003), jejichž výročí si letos připomínáme, zanechali nesmazatelnou vědeckou stopu v dějinách bohemistiky a slavistiky, výrazně a vizionářsky ji formovali, byli výrazně spjati s Kruhem přátel českého jazyka a s popularizací jazykovědy a byli zároveň mimořádně inspirativními učiteli a ušlechtilými lidmi. Spojení excelentní vědy a vynikajících osobnostních kvalit s vášnivou láskou k oboru a hlubokou úctou ke kolegům a studentům je trvalým mementem a vzorem pro jejich současníky a následovníky.

(6) 22. 11. 2023 Viktor Elšík (Ústav obecné lingvistiky FF UK): Čeština a romština v kontaktu

Čeština a romština jsou ve více či méně intenzivním, a to výrazně asymetrickém kontaktu od počátku přítomnosti Romů na českém jazykovém území, tj. nejpozději od počátku 15. století. V příspěvku načrtnu sociolingvistické parametry česko-romské kontaktní situace i typologii strukturních projevů kontaktu obou jazyků (podle ovlivňovaného jazyka a podle agentivity kontaktní změny) a zaměřím se na dva typy kontaktních jevů: lexikální a omezeně i gramatické romismy v češtině a jejích specifických varietách, např. v romském etnolektu češtiny a světské češtině; a lexikální a gramatické bohemismy v české romštině. Kromě příkladů kontaktních jevů stručně představím i existující zdroje dat a jejich omezení.

(7) 29. 11. 2023 Alena M. Černá (oddělení vývoje jazyka ÚJČ AV ČR): O češtině Daniela Adama z Veleslavína

Daniel Adam z Veleslavína (1546–1599) byl jedním z hlavních představitelů české předbělohorské kultury. Coby profesor historie na pražské univerzitě a posléze jeden z nejvýznamnějších tiskařů 2. poloviny 16. století natolik ovlivnil české písemnictví i společnost, že se jeho jménem označuje vývojové období českého jazyka, které bylo v pozdější době považováno za jazykový vzor (tzv. veleslavínská čeština). Na přednášce představíme základní charakteristiku češtiny Daniela Adama z Veleslavína, jak ji známe z jeho předmluv k dílům vydávaným v pražské tiskárně. Zmíníme se i o zlomových událostech Veleslavínova života, které ovlivnily jeho lidské i profesní směřování. Podkladem pro přednášku bude naše publikace Čeština Daniela Adama z Veleslavína, kterou v roce 2022 vydalo nakladatelství Akropolis.

(8) 6. 12. 2023 Miloslav Vondráček (oddělení gramatiky ÚJČ AV ČR): Interjekce perspektivou gramatiky a slovníku

K intuitivní představě o povaze citoslovcí stačí elementární vzdělání: drží se poblíž slovotvorného významu českého termínu. Jádro slovního druhu je nápadné fonotakticky a funkčně, v součtu pak pragmaticky. K tomuto jádru se vztahují i teorie hledající původ jazyka právě v interjekcích, ať už imitativních (mňau), emocionálních (och), imperativních (kšá), či synchronizačních (hej rup). Klasifikační potíže s sebou nese periferie slovního druhu v místě kontaktu s periferií dalších slovních druhů, obvykle základních, plnovýznamových. Ta zahrnuje funkčně analogické výsledky slovnědruhové transpozice (prrr – stůj; aport – přines; na – prosím; ale pak i čehý – vlevo v bok?). Část kontaktových odpověďových interjekcí se volně mísí s částicemi jistotněmodálními – v závislosti na úhlu pohledu; poblíž zůstávají i funkce dalších nezákladových slovních druhů. Co je pro gramatiku zajímavým polem demonstrace znaků slovního druhu, může být pro slovník zátěží. Právě těmto dilematům je přednáška věnována.

(9) 13. 12. 2023 Jindřich Libovický (Ústav formální a aplikované lingvistiky MFF UK): Proč umí velké jazykové modely česky, slovensky, německy…, i když je to pořádně nikdo neučí?

Velké jazykové modely a na nich založené nástroje jako ChatGPT vykazují mnoho pozoruhodných schopností. Jednou z těchto schopností je, že se zdá, že ovládají nejen angličtinu, ale i celou řadu dalších jazyků včetně češtiny. V přednášce se blíže podíváme na to, kde se vícejazyčné schopnosti jazykových modelů berou, jak dobře či špatně jazyky jako angličtinu zvládají a co z toho plyne pro používání jazykových modelů.

Úvod > KPČJ > Archiv přednášek KPČJ