Publicistika a korespondence Karla Havlíčka / Journalism and correspondence of Karel Havlíček
Hlavní řešitel: doc. Mgr. Robert Adam, Ph.D.
Doba řešení: 2017–2019
Číslo grantu: 17-13671S
Projekt se zaměřil na korpusové zpracování a výzkum publicistických textů Karla Havlíčka, zakladatele české publicistiky a klíčové osobnosti české politiky i kultury v polovině 19. století. Tyto texty sledoval v dobovém historickém, žánrovém i jazykovém kontextu, zejména pak v jejich různorodých vztazích k Havlíčkově korespondenci, a analyzoval je z hledisek historických, literárněvědných i lingvistických. Část této korespondence, a to ta, která pochází z doby Havlíčkovy publicistické činnosti, byla zpřístupněna v komentované kritické edici opatřené úvodními analytickými studiemi. Projekt byl svým zaměřením interdisciplinární, většinu řešitelského týmu tvořili lingvisté, zastoupeni byli též historici a literární historici, včetně studentů.
The project focused on corpus processing and research of journalist texts written by Karel Havlíček, founder of Czech journalism and key personality of Czech politics and culture in the middle of the 19th century. It studied these texts in their historical, journalistic and linguistic context, particularly in their multifarious relations to Havlíček’s correspondence, and offered their historical, literary-theoretical and linguistic analyses. Part of this correspondence was opened to the public, namely the part that covers most of the period of Havlíček’s journalist activity. The project had a strong interdisciplinary character with linguists constituting the majority of the research team, but literary historians represented as well, just as students.
V rámci projektu zatím vznikly tyto výstupy:
Korpus:
Monografie:
Kniha přináší nové poznatky o produkci i recepci publicistického díla Karla Havlíčka. První část publikace ohledává v šesti kapitolách tři tematické okruhy: a) Havlíčkovu redakční praxi při úpravách čtenářských dopisů zaslaných k otištění a strategie získávání a udržování autorů), b) ztvárnění dobové církevní problematiky na stránkách Národních novin a c) publicistickou tvorbu Havlíčkových současníků J. K. Tyla a I. L. Kobra a vztah jimi redigovaných periodik k novinám Havlíčkovým. Druhá část podává komplexní zprávu o reflexi Havlíčkova díla a jeho osobnosti v prostředí tří národně se emancipujících společenství: u Slovinců, Lužických Srbů a Finů; ve všech případech přitom pokrývá období od poloviny 19. až po první dekády 20. století.
Dopisy Karla Havlíčka (1821–1856) odkrývají významnou část odkazu tohoto předního českého novináře, básníka, politika a organizátora národního života. O to překvapivější je, že ke kompletnímu kritickému vydání Havlíčkovy korespondence dochází až nyní. Druhý z plánovaných šesti svazků zahrnuje veškerou dnes známou odeslanou i přijatou Havlíčkovu korespondenci z let 1843–1844, tedy z doby Havlíčkova vychovatelského působení v Rusku a poté z období národní agitace v Německém Brodě. Dopisy z Moskvy staví před čtenáře oblouk sklenutý od počátečního proruského nadšení až k pozdější hořké deziluzi; mimoto umožňují pozorovat zrod Havlíčka-publicisty – autora Obrazů z Rus – a satirického básníka. V korespondenci z druhé půle roku 1844 pak Karla Havlíčka sledujeme především jako organizátora českého ochotnického divadla. Z Havlíčkova okolí je v tomto svazku nejvýrazněji slyšet hlas Viléma Gablera, jehož listy jsou zde otištěny úplně poprvé, a to v překladu do češtiny a v poznámkovém aparátu i v německém a francouzském originále. Dobový kontext a historické souvislosti otištěných dopisů jsou představeny v úvodní studii, dopisy jsou doplněny věcnými vysvětlivkami, kalendáriem Havlíčkova života a obrazovou přílohou.
Třetí z plánovaných šesti svazků první kompletní kritické edice korespondence Karla Havlíčka (1821–1856) obsahuje dopisy z období, v němž se Havlíček stal redaktorem Pražských novin a České včely, a tedy i veřejně činnou a veřejně známou osobou. Vedle soukromé korespondence tak zahrnuje i korespondenci redakční; v závěru období se jednou z tematických dominant stává i Havlíčkovo zapojení do organizace veřejných sbírek na vybudování první české průmyslové školy v Praze. V osobní rovině jsou prvořadou složkou svazku listy mapující vývoj Havlíčkova vztahu se snoubenkou Františkou Weidenhoffrovou až do jeho ukončení. Knihu otevírá studie, jež nově interpretuje průběh tohoto vztahu; druhý z úvodních textů shrnuje počátky Havlíčkova novinářského působení a podíl Pražských novin na organizaci sbírek na českou průmyslovou školu. Stejně jako předchozí dva díly obsahuje i tento svazek vedle dopisů a úvodních studií i vysvětlivky, rozsáhlou ediční poznámku, kalendárium Havlíčkova života a díla, obrazovou přílohu a jmenný rejstřík.
Čtvrtý svazek zahrnuje bezmála dvě stě dopisů z přelomového roku 1848, valnou většinou zpřístupňovaných veřejnosti vůbec poprvé. Období je rámováno Havlíčkovou svatbou s Julií Sýkorovou a narozením dcery Zdenky. Jádrem svazku je ale korespondence redakční: většina otištěných listů přibližuje Havlíčkovy novinářské aktivity, jejich organizování i veřejný ohlas, jim je věnována i úvodní studie. Po uvolnění cenzury a císařském slibu konstituce opouští Karel Havlíček redakci Pražských novin a zakládá opoziční Národní noviny. Po potlačení svatodušních bouří je proti němu vedeno vyšetřování a několik červencových dní je vězněn na Pražském hradě. Právě v té době je zvolen poslancem ústavodárného říšského sněmu, avšak koncem roku se mandátu vzdává, aby se mohl naplno věnovat novinám.
Kapitoly v monografiích:
Články v časopisech:
Články v konferenčních sbornících:
Konference:
Přednášky a konferenční příspěvky:
Přednáškové cykly: