Čeština na Blízkém východu?

Před několika lety vyjádřila zájem o bohemisty a bohemistiku íránská univerzita v Mašhadu, nyní se začínají rozvíjet reálné kontakty s univerzitami v Teheránu, Šírázu a Ahvazu. První kroky byly učiněny během říjnové návštěvy doc. PhDr. Ivany Bozděchové, CSc., a PhDr. Zuzany Kříhové, Ph.D., z Ústavu Blízkého východu a Afriky FF UK v Íránu (více viz na stránkách FF UK).

V současné době íránská strana potřebuje znalce prostředí v České republice, tlumočníky, kontakty na české univerzity za účelem spolupráce, výměny studentů atd. Čtenářská obec v Íránu je velmi dobře obeznámena se známými českými autory a jejich převážně prozaickými díly (poezie je zastoupena minimálně). Tyto překlady nelze pokládat vždy za zcela uspokojivé, většina z nich totiž vzniká ze sekundárních jazyků; tak byl např. Haškův román Osudy dobrého vojáka Švejka přeložen z maďarštiny, Čapkova hra R.U.R. z polštiny, Kunderova tvorba z francouzštiny apod. V přeložených dílech chybí zasvěcenější úvody a dodatky, které by představovaly tvorbu autorů v širším kontextu a seznamovaly čtenáře s prostředím a dobou, v němž vznikala. Íránští lingvisté znají výzkum českých lingvistů, zajímají je především práce strukturní lingvistiky, znají Pražský lingvistický kroužek. Obor bohemistika v Íránu by se tedy mohl stát kontaktním centrem nejen pro zájemce o češtinu jako cizí jazyk, ale i pro lingvisty, literární vědce a komparatisty. V Íránu existují zatím pouze studia zaměřená na ruský jazyk a literaturu (Teheránská univerzita), bohemistika by se mohla začlenit do slavistických studií.

Během návštěvy v Íránu doc. Bozděchová a dr. Kříhová vedle jednání na univerzitách, ministerstvu a velvyslanectví zhlédly představení Švejk v teheránském divadle Vahdat (zpráva viz zde) a vystoupily na literární konferenci věnované dílu nejslavnějšího perského básníka Háfeze (14. století); jeho verše tak zazněly v Šírázu česky, a to v sousedství české poezie jím inspirované či ovlivněné, tedy především gazelů Jaroslava Vrchlického.

 

Háfez
Gazely 

Červená růže kvete, slavík
štěstím je opilý –
čest pití, súfijové, milovníci číše!
Hráz ctnostných slibů byla jako z žuly
a hle, ten zázrak:
sklínky skleněné ji rozbily.
Sem s vínem! Před trůn suverénní říše
jde stejně sluha jako král,
opilý jako ten, kdo nezná opojení.
Starý seráj má dvoje dveře,
kdo vešel, musí vyjít,
ať vznešený, ať prostý, nikdo nezůstal.
Na světě nebylo a není
štěstí a slast bez kapky hořkosti –
tak lidský rod to přijal za úděl,
kdy řekl po prvé své ANO.
Nač se ptát: být či nebýt? Nebytí je dáno –
dokud jsi, žij vezdejší radostí!
Osedlal vítr, řeči ptáků rozuměl,
a jeho vezír – v světě jediný.
Co zbylo z toho všeho? Nic.
Hle, okřídlený šíp, byť vzlétl sebe výše
i nad mraky se vznesl, přece zas
vrátí se k zemi, padne do hlíny.
A tvoje pero, Háfezi, zda vzpomene ti
vzdát za to dík, že písně, které píše,
jdou z ruky do ruky a od úst k ústům letí?

Ó srdce, zpij se namol vínem růžovým,
bez zlata, bez koruny budeš králem, já to vím
a tam, kde dervíš může se vezírem stát,
poctí tě jistě trůnem nejvyšším.
Být Madžnúnem, toť první krůček do Lajlina stanu,
první krok na cestě dlážděné neštěstím.
Podmínku lásky znáš, dbej na ni,
ať nevypadneš z kruhu obratem nedbalým.
Karavana se sune k pouštím a ty spíš –
kdo jsi a nač se ptáš, kam spěješ, s čím?
Chceš vykrvácet v strastech všednodenních?
Ne, pij a rmut z dna číše házej nebesům netečným,
toužíš-li po koruně, sám v sobě hledej perly –
možná jsi prapotomkem Farídúnovým.
A pro chudobu nenaříkej, Háfezi, máš písně,
šťastná srdce ti radí: skoncuj s trápením!

(překlad V. Kubíčková)