Jana Hoffmanová – Jiří Homoláč – Lucie Jílková – Jakub Kopecký – Petr Mareš – Kamila Mrázková: Míšení žánrů, stylů a diskurzů v internetové komunikaci. Praha: Academia

Elektronická média přinášejí nové možnosti pro lidskou komunikaci a vedou k podstatným proměnám jejích podob. Publikace se zabývá jazykem a výstavbou internetových textů, jejich rostoucí spontánností a neformálností; oscilací mezi mluveností a psaností, spisovností a nespisovností, mezi veřejným a soukromým; střídáním a míšením jazyků, žánrů a stylů. Jako podstatné vlastnosti internetové komunikace vyzdvihuje hypertextovost, interaktivitu a multimodalitu (užívání emotikonů, obrázků, videí). Pro účastníky této komunikace je charakteristická potřeba sebeprezentace, spojená s kreativitou a hravostí, ale současně i potřeba kontaktu s jinými uživateli. Autoři analyzovali rozsáhlé soubory aktuálních dat (z let 2018–2021) a věnovali pozornost zvláště internetovým filmovým recenzím, online psaným sportovním přenosům, komunikaci institucí na Twitteru, utváření zdvořilostních norem na této síti a vlogům o veřejném dění na YouTube.

Robert Adam: Příručka k morfologii češtiny. Výklad a cvičení s řešeními. Praha: Karolinum

Tato vysokoškolská příručka je určena posluchačům bakalářského stupně studia bohemistiky; navazuje na souběžně vydávané Gramatické rozbory češtiny. Jejím obsahem je víceméně ucelený popis funkčního tvarosloví současné (zejména spisovné) češtiny. Zvlášť pojednává o morfologických kategoriích (nejprve jmenných, pak slovesných) a o slovních druzích (neohebných, jmenných a nakonec o slovesech). Formální morfologii se věnuje jen obecně. Ke každému tématu přináší i několik cvičení, včetně klíče.

Karel Havlíček: Korespondence IV (1848). Praha: Nakladatelství Lidové noviny [ediční zpracování R. Adam, F. Martínek, P. Palacký, M. Pokorná, L. Rychnovská]

Čtvrtý svazek zahrnuje bezmála dvě stě dopisů z přelomového roku 1848, valnou většinou zpřístupňovaných veřejnosti vůbec poprvé. Období je rámováno Havlíčkovou svatbou s Julií Sýkorovou a narozením dcery Zdenky. Jádrem svazku je ale korespondence redakční: většina otištěných listů přibližuje Havlíčkovy novinářské aktivity, jejich organizování i veřejný ohlas, jim je věnována i úvodní studie. Po uvolnění cenzury a císařském slibu konstituce opouští Karel Havlíček redakci Pražských novin a zakládá opoziční Národní noviny. Po potlačení svatodušních bouří je proti němu vedeno vyšetřování a několik červencových dní je vězněn na Pražském hradě. Právě v té době je zvolen poslancem ústavodárného říšského sněmu, avšak koncem roku se mandátu vzdává, aby se mohl naplno věnovat novinám.

Kniha prezentuje jazykovědné poznatky z prehistorie češtiny na pozadí historických i archeologických zjištění a propojuje takto období praslovanské s obdobím, kdy vzniká čeština jako samostatný jazyk.Věnuje se jednotlivým obdobím od příchodu Slovanů do našich zemí (Sámův kmenový svaz, výboje Karla Velikého, Velkomoravská říše) až do 11. století a snaží se přiblížit jazyk těchto období (i pomocí jeho přibližné rekonstrukce). Sleduje postupnou diferenciaci západoslovanského areálu a změny v různých jazykových rovinách, jimiž se jazyk na našem území postupně odlišoval od jazyků okolních. Kniha je vhodná pro odbornou veřejnost i laické čtenáře se zájmem o počátky českého národa a jeho jazyka.

Třetí z plánovaných šesti svazků první kompletní kritické edice korespondence Karla Havlíčka (1821–1856) obsahuje dopisy z období, v němž se Havlíček stal redaktorem Pražských novin a České včely, a tedy i veřejně činnou a veřejně známou osobou. Vedle soukromé korespondence tak zahrnuje i korespondenci redakční; v závěru období se jednou z tematických dominant stává i Havlíčkovo zapojení do organizace veřejných sbírek na vybudování první české průmyslové školy v Praze. V osobní rovině jsou prvořadou složkou svazku listy mapující vývoj Havlíčkova vztahu se snoubenkou Františkou Weidenhoffrovou až do jeho ukončení. Knihu otevírá studie, jež nově interpretuje průběh tohoto vztahu; druhý z úvodních textů shrnuje počátky Havlíčkova novinářského působení a podíl Pražských novin na organizaci sbírek na českou průmyslovou školu. Stejně jako předchozí dva díly obsahuje i tento svazek vedle dopisů a úvodních studií i vysvětlivky, rozsáhlou ediční poznámku, kalendárium Havlíčkova života a díla, obrazovou přílohu a jmenný rejstřík.

Čeština jako cizí jazyk na Dálném východě je kolektivním dílem řady lingvistů, jejichž společným zájmem je rozvoj bohemistiky (a také slovakistiky) v zemích Dálného východu. Jde o oblast, kde můžeme v posledních desetiletích zaznamenávat velmi dynamický růst zájmu o studium češtiny a která je i z hlediska badatelského mimořádně zajímavá a jen velmi málo zpracovaná. Monografie přináší řadu zajímavých podnětů jak pro badatele a didaktiky v oboru, tak pro širokou oblast zájemců o problematiku osvojování a vyučování češtiny jako cizího jazyka obecně a na Dálném východě zvlášť.

Tématem této knihy je reflexivní deagentní konstrukce v češtině, tedy gramatická konstrukce tradičně označovaná jako zvratné pasivum, v níž je sloveso užito v reflexivní formě a pozice syntaktického subjektu není obsazena agentem. Konstrukce je nahlížena především z perspektivy diachronní. V teoretické části jsou dosavadní poznatky o této konstrukci zasazeny do kontextu mezinárodní (především typologické) literatury, orientované na problematiku reflexivity a deagentnosti, i literatury teoretické (především gramatikalizační), část analytická pak představuje materiálový výzkum užívání zkoumané konstrukce v českých textech z 15. -17. století. Analýza se soustředí na jednotlivé morfosyntaktické, sémantické i pragmatické rysy zkoumané konstrukce a identifikuje typické kontexty, v nichž se užívala, zvláštní pozornost je přitom věnována víceznačným užitím, která jsou z diachronního hlediska klíčová, neboť odpovídají potenciálním zdrojovým kontextům předpokládaného gramatikalizačního procesu

Publikace Čeština jako druhý jazyk. Metodická perspektiva je určena učitelům, studentům učitelství i dalším zájemcům o vyučování jazyka. V první části se čtenář seznámí se základními pojmy spojenými s tématem výuky žáků s odlišným mateřským jazykem a s legislativním rámcem problematiky. Následující kapitoly nabízejí seznámení s komunikačně pojatým vyučováním jazyků a řečovými dovednostmi, představují problematiku osvojování sociokulturní kompetence, základní didaktické nástroje včetně jazykových korpusů, Evropské jazykové portfolio a možnosti jazykové diagnostiky a hodnocení žáků s odlišným mateřským jazykem. Závěrečné kapitoly se zaměřují na organizaci výuky, pozici asistenta pedagoga a požadavky na závěrečné zkoušky z češtiny.

Kniha přináší nové poznatky o produkci i recepci publicistického díla Karla Havlíčka. První část publikace ohledává v šesti kapitolách tři tematické okruhy: a) Havlíčkovu redakční praxi při úpravách čtenářských dopisů zaslaných k otištění a strategie získávání a udržování autorů), b) ztvárnění dobové církevní problematiky na stránkách Národních novin a c) publicistickou tvorbu Havlíčkových současníků J. K. Tyla a I. L. Kobra a vztah jimi redigovaných periodik k novinám Havlíčkovým. Druhá část podává komplexní zprávu o reflexi Havlíčkova díla a jeho osobnosti v prostředí tří národně se emancipujících společenství: u Slovinců, Lužických Srbů a Finů; ve všech případech přitom pokrývá období od poloviny 19. až po první dekády 20. století.

Autorka se v této práci z oblasti etnolingvistiky, disciplíny zaměřené na vztah jazyka a kultury, zabývá rekonstrukcí obrazu (stereotypu) ženy v češtině, tj. odhalováním struktury stereotypových charakteristik v jazyce a kultuře spojovaných se ženou. Jde přitom především o obraz tradiční, utvářený po staletí ještě před dramatickými proměnami společnosti (i role ženy) v moderní době. Analýza dokladů z české slovní zásoby (včetně frazeologie) a textů lidových písní, drobných folklorních žánrů i klasické české literatury vedla k identifikaci a charakteristice čtyř specifických poloh jazykového obrazu ženy, vydělených z hlediska tří aspektů (profilů) – věku, vzhledu a společenské role: mladá dívka (panna), manželka, matka a stará žena. Každá z nich nese jak rysy pro stereotyp ženy v jeho obecnosti společné, tak i rysy specifické. V souladu s některými českými pracemi z oblasti kulturní historie, etnologie a sociologie je zde poukázáno jednak na významnou úlohu ženského těla (ve vztahu k sexualitě a plodnosti), jednak na vzájemné působení biologických a kulturních faktorů v utváření tradičního obrazu ženy. Popis tradičních jazykových stereotypů spojených se ženou, který se v mnoha ohledech nemohl nedotknout i komplementárních stereotypů vázaných k muži, může do budoucna posloužit jako východisko pro zkoumání současných stereotypů.

Die Autoren erproben in diesem Buch eine neue Herangehensweise an das Phänomen der Lehnprägung im Tschechischen und Sorbischen. Basierend auf diachronen Korpora und Wörterbüchern wird in vier exemplarischen Studien gezeigt, wie Sprachkontakt und «eigene Entwicklung» miteinander verwoben sind. Zwei Untersuchungen verfolgen die Entwicklung der Valenz ausgewählter Verben. In zwei weiteren werden die Präfixe před-/pśed- und nad- aus Sicht der Wortbildung charakterisiert. In allen drei Sprachen wird eine unterschiedlich weit fortgeschrittene semantische Strukturanpassung beobachtet. Daher plädieren die Autoren für eine Integrierung der Lehnprägung in die Darstellung der Wortbildung statt einer Dichotomie zwischen «fremd» und «eigen».

Dopisy Karla Havlíčka (1821–1856) odkrývají významnou část odkazu tohoto předního českého novináře, básníka, politika a organizátora národního života. O to překvapivější je, že ke kompletnímu kritickému vydání Havlíčkovy korespondence dochází až nyní. Druhý z plánovaných šesti svazků zahrnuje veškerou dnes známou odeslanou i přijatou Havlíčkovu korespondenci z let 1843–1844, tedy z doby Havlíčkova vychovatelského působení v Rusku a poté z období národní agitace v Německém Brodě. Dopisy z Moskvy staví před čtenáře oblouk sklenutý od počátečního proruského nadšení až k pozdější hořké deziluzi; mimoto umožňují pozorovat zrod Havlíčka-publicisty – autora Obrazů z Rus – a satirického básníka. V korespondenci z druhé půle roku 1844 pak Karla Havlíčka sledujeme především jako organizátora českého ochotnického divadla. Z Havlíčkova okolí je v tomto svazku nejvýrazněji slyšet hlas Viléma Gablera, jehož listy jsou zde otištěny úplně poprvé, a to v překladu do češtiny a v poznámkovém aparátu i v německém a francouzském originále. Dobový kontext a historické souvislosti otištěných dopisů jsou představeny v úvodní studii, dopisy jsou doplněny věcnými vysvětlivkami, kalendáriem Havlíčkova života a obrazovou přílohou.

Publikace Korpusy v jazykovém vyučování je určena učitelům, studentům učitelství i dalším zájemcům o vyučování jazyka. V první části se čtenář seznámí s teoriemi osvojování jazyka a jazykovým výzkumem, jsou mu představeny nejznámější a největší korpusy angličtiny, češtiny a výběrově i dalších jazyků s důrazem na korpusy akviziční, zejména na projekt AKCES. Pozornost je zaměřena také na typy korpusů a jejich parametry, tedy velikost, vyváženost, autentičnost, strukturní a poziční atributy. V druhé části publikace je představena práce s korpusy Českého národního korpusu, vyhledávání pomocí rozhraní KonText a pomocí aplikací SyD, Morfio, KWords, Treq a ukázka zapojení frekvenční analýzy do jazykového vyučování. Poslední část publikace tvoří pracovní listy věnované využití korpusových dat v jazykovém vyučování. Součástí pracovních listů je i podrobný popis metodického postupu a řešení zadaných cvičení.

Publikace je volně dostupná ke stažení ve formátu pdf.

V roce 2018 uběhlo 250 let od narození pozapomenutého českého obrozence Františka Novotného z Luže (1768–1826), činorodého kněze, historika a filologa, který spolupracoval s předními osobnostmi českého národního obrození, včetně J. Dobrovského a J. Jungmanna. Cílem této knížky je představit Novotného jako originálního překladatele biblického textu, snažícího se obohatit nejvyšší styl tvořící se novodobé spisovné češtiny. Jako ukázka z jeho díla je předložena vědecká edice přetlumočení Janova evangelia. Edici doprovází blok úvodních studií, věnovaných kontextu Novotného díla, jeho jazykovým postupům a pravopisné stránce textu.

Popularizační knížka autorského kolektivu pracovníků Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK v Praze pomáhá čtenáři orientovat se v současné jazykovědné bohemistice (včetně základních zdrojů poučení o češtině) a uvádí řadu zajímavostí a současných poznatků z oblastí dějin češtiny, etymologie, současné slovní zásoby a mluvnické stránky jazyka, jazyka médií a z obecné jazykovědy.

Slovník, který je rozšířením a přepracováním příručky Druhý a cizí jazyk (2014), zpracovává českou terminologii v oblasti osvojování jazyka (zvláště druhého/cizího) a jeho vyučování, výzkumu v této oblasti, měření a hodnocení. Tato oblast aplikované lingvistiky se rozvíjí na českém území v posledních letech velmi rychle, česká terminologie je zatím ještě stále málo rozvinutá, neustálená a relativně silně závislá na terminologii cizí, především anglické; slovník chce přispět k jejímu dalšímu rozvoji a postupné stabilizaci. Naprostá většina hesel je zaměřena na cizí/druhý jazyk obecně, několik hesel se s ohledem na předpokládané čtenáře týká výuky češtiny jako cizího/druhého jazyka. Publikace je určena badatelům na poli pedagogicky orientované aplikované lingvistiky a didaktiky jazyka, vyučujícím i studentům v oborech, které sem spadají (zvl. didaktika vyučování cizích jazyků), i širší obci zájemců o tuto problematiku.

Pavlína Synková: Popis staročeské apelativní deklinace (se zřetelem k automatické morfologické analýze textů Staročeské textové banky). Praha: FF UK

Práce přináší explicitní popis staročeské (zhruba 1300-1500) apelativní deklinace, který může sloužit jako základ pro automatické generování tvarů spojených s morfologickými charakteristikami a lemmatem. Tyto tvary mohou být poté využity pro přiřazování morfologických kategorií (rodu, čísla a pádu) a lemmatu k tvarům vyskytujícím se v elektronizovaných transkribovaných staročeských textech. Jako východisko popisu slouží historické mluvnice, jejich tvrzení byla systematicky ověřována a doplňována pomocí interní verze Staročeské textové banky obsahující 7,6 milionu tokenů. Práce se skládá z popisu koncovek deklinačních typů (popsáno asi 100 vzorů), popisu změn v tvarotvorném základu slov při deklinaci (např. pes – psa, bylo nalezeno asi 120 typů takových změn), popisu formálních změn spojených se staročeským obdobím (např. kóň – kuoň, asi 100 takových změn) a seznamu apelativních lemmat získaných ze staročeských slovníků (asi 29 000 lemmat). Popis koncovek a změn tvarotvorného základu je součástí tištěné verze, ostatní části jsou dostupné online.

Robert Adam a kol.: Gramatické rozbory češtiny (výklad a cvičení s řešeními). Praha: Karolinum

Studijní příručka určená primárně studentům prvního ročníku bakalářského studia bohemistiky obsahuje výklady z morfematiky, slovotvorby, morfologie a syntaxe českého jazyka, doprovázené řadou příkladů, a ke každé z těchto disciplín několik cvičení včetně klíče. Cílem výkladů je, aby uživatelé příručky po jejich prostudování zdokonalili svou dovednost jazykového rozboru. Publikace dále přináší řadu pravopisných cvičení (v podobě korektur textů s chybami) a úkolů z oblasti normativního tvarosloví spisovné češtiny (rozdělených podle jednotlivých ohebných slovních druhů), včetně řešení. Pravopis a normativní mluvnice zde však vykládány nejsou – pro poučení o nich odkazujeme na Internetovou jazykovou příručku (http://prirucka.ujc.cas.cz). V závěru obsahuje publikace též slovník základní jazykovědné terminologie, a to v dvojím řazení: abecedním a věcném (uspořádaném podle jednotlivých jazykovědných disciplín a jejich tematických oblastí).

Robert Adam: Příručka k morfologii češtiny (výklad a cvičení s řešeními). Praha: Karolinum

Tato vysokoškolská příručka je určena posluchačům bakalářského stupně studia bohemistiky; navazuje na souběžně vydávané Gramatické rozbory češtiny. Jejím obsahem je víceméně ucelený popis funkčního tvarosloví současné (zejména spisovné) češtiny. Zvlášť pojednává o morfologických kategoriích (nejprve jmenných, pak slovesných) a o slovních druzích (neohebných, jmenných a nakonec o slovesech). Formální morfologii se věnuje jen obecně. Ke každému tématu přináší i několik cvičení, včetně klíče.

Robert Dittmann – Jiří Just: Biblical Humanism in Bohemia and Moravia in the 16th Century. Turnhout: Brepols Publishers

Žaneta Dvořáková: Literární onomastika: Antroponyma. Praha: FF UK

Monografie Literární onomastika s podtitulem Antroponyma si klade za cíl komplexní představení dosavadních teoretických a metodologických přístupů k literárním vlastním jménům a především rozšíření poznatků o literárních antroponymech. Výzkum se opírá o metodologicko-teoretické poznatky, k nimž domácí i zahraniční literární onomastika ve svém vývoji dospěla, zároveň vychází z nejnovějších poznatků obecné onomastické teorie. Je založen na analýze literárních děl českých i světových z 19. a zejména 20. století, přičemž excerpovaná díla záměrně reprezentují širokou škálu literárních žánrů, což umožňuje sledovat některé jevy v širším rámci. Práce se soustřeďuje na několik okruhů problémů. Nejrozsáhlejší oddíl se zabývá literárněonymickými funkcemi, v dalších je představena literární onomastika jako samostatná disciplína a definována literární vlastní jména a závěr se zamýšlí nad budoucím směřováním oboru. Součástí práce je i kompletní soupis bibliografie české literární onomastiky.

Kniha představuje soustavnou analýzu vzniku, vývoje a současného užívání specifického prostředku mluvené češtiny zvaného protetické v­. Je zde představena hypotéza o dřívějším vzniku tohoto prostředku, než se obvykle uvádí. Zároveň je důraz kladen na metodologické aspekty výzkumu jazykové variace. Z této perspektivy je pak kriticky hodnocena dosavadní literatura věnovaná tomuto problému. Hlavní část knihy tvoří vlastní kvantitativně orientovaný výzkum užívání protetického v­ v pěti českých městech: Praze, Plzni, Českých Budějovicích, Hradci Králové a Brně. Výzkum využívá metody variační sociolingvistiky a snaží se odhalit jazykové a sociální faktory, které ovlivňují užívání zkoumaného jevu. Představené výsledky poukazují na to, že protetické v­ je v současnosti na ústupu, a to jak v oblastech na okraji území, kde se tradičně používalo (např. Brno), tak v oblastech v jádru tohoto území (např. Praha). Kniha je podnětná jak pro zájemce o jazykově zeměpisnou problematiku, tak pro čtenáře zabývající se empirickou lingvistickou metodologií jako takovou.

Babička Boženy Němcové (1820–1862) neodmyslitelně patří do kanonického fondu naší národní literatury. Stala se nejen tématem mnoha divadelních a filmových adaptací, ale i žádaným předmětem sběratelského či bibliofilského zájmu. V „obrazech venkovského života“ se tak před generacemi čtenářů znovu a znovu promítá autorčina dojemná vzpomínka na dětství, z níž stvořila literární typ ideálně kladného českého člověka, harmonicky spjatého s koloběhem přírody. Prostá dobrá babička, která s láskou a pochopením mírní napětí mezi obyvateli ratibořického údolí, je v české kultuře zosobněním lidské moudrosti, pokory a pracovitosti. Ikonické dílo Boženy Němcové vychází nyní v upravené reedici Roberta Adama, opírající se o první znění z roku 1855, a s rozšířeným komentářem přední literární historičky Jaroslavy Janáčkové, v němž odhaluje mnohá tajemství geneze textu.

Dopisy Karla Havlíčka (1821–1856) odkrývají významnou část odkazu tohoto předního českého novináře, básníka, politika a organizátora národního života. O to překvapivější je, že ke kompletnímu kritickému vydání Havlíčkovy korespondence dochází až nyní. První z plánovaných šesti svazků zahrnuje veškerou dnes známou odeslanou i přijatou Havlíčkovu korespondenci  do konce roku 1842, tedy do doby Havlíčkova odjezdu do Ruska. Budoucí autor Tyrolských elegií a Křtu svatého Vladimíra v nich vystupuje jako sebevědomý student, který promýšlí své budoucí povolání s cílevědomou snahou o  službu národu. Jádro svazku tvoří Havlíčkovy listy rodičům, především z pražských filozofických a teologických studií, v menší míře je zastoupena korespondence se spolužáky a s úřady. Z větší části byly tyto rané dopisy psány německy: v edici jsou zařazeny v novém překladu do češtiny pořízeném pro účely této edice, nicméně i originál je k dispozici v poznámkovém aparátě. Svazek otevírají úvodní studie o historii vydávání Havlíčkovy korespondence, o způsobu překládání německy psaných dopisů a o Havlíčkově mládí. Dopisy jsou doplněny věcnými vysvětlivkami, kalendáriem Havlíčkova života a obrazovou přílohou.

Po svazcích „Obraz člověka v jazyce/literatuře“ (2010) a „Tělo, smysly, emoce v jazyce/literatuře“ (2012) přináší kolektiv bohemistů a polonistů již třetí pokračování česko-polské a lingvisticko literární spolupráce mezi Univerzitou Karlovou a Varšavskou univerzitou, jejímž výsledkem je vedle konference vždy tematická „dvojkniha“. Třetí publikace má v titulu poukaz k lidskému životu. Snad by se toto téma mohlo zdát příliš obecné, ale hlavní motivací autorského kolektivu je trvalé zaměření ke skutečnostem, které člověka ukotvují do světa nejbytostněji a od nichž se v soustředných kruzích odvíjí mnoho dalšího: reflexe lidského života – života „jako takového“, realizovaného prostřednictvím živého a žitého těla, tj. fyzicky, smyslově i emocionálně, života lineárně plynoucího či cyklicky se vracejícího, života v dětství, mládí i stáří, života ve vztazích k druhému a k druhým, života v každodennosti, která může mít a mívá i rozměr sakrálna.

Novinář, básník a politik Karel Havlíček (1821–1856) patří mezi nejvýznamnější osobnosti moderních českých dějin. Jeho korespondence čítá přes 1200 položek a je značně rozmanitá – svým stylem, užívanými jazyky, ale i pokud jde o jednotlivé pisatele a adresáty a Havlíčkův vztah k nim. Cílem této kolektivní monografie, která v NLN vychází v úzké souvislosti s právě zahajovanou šestisvazkovou edicí Havlíčkovy korespondence, je naznačit zmíněnou rozmanitost tohoto materiálu a s ní i variabilitu přístupů k jeho analýze. Autorský kolektiv v ní předkládá korespondenci Karla Havlíčka jako mimořádně podnětný zdroj poznatků o sociální praxi české společnosti poloviny 19. století, se zvláštním akcentem na praxi komunikační. Jednotlivé kapitoly jsou většinou věnovány jednomu Havlíčkovu epistolárnímu partnerovi nebo jednomu okruhu dopisů. Analýza dopisů v nich umožňuje mj. sledovat generační a myšlenkové souvislosti Havlíčkovy veřejné činnosti, odkrývat nové informace o dobovém publicistickém provozu, nově popsat způsoby užívání vybraných výrazů, které v polovině 19. století procházely v češtině bouřlivým vývojem, a poukázat na pestrý vějíř funkcí, které v tehdejší komunikaci plnily dopisy a které v dopisech plnily cizojazyčné prostředky.

Svazek obsahuje písemné verze příspěvků z desátého ročníku mezinárodní konference InterFaces, která proběhla ve dnech 15. až 22. května 2015 na pražské Univerzitě Karlově. Mladí badatelé – studenti a doktorandi, kteří se zabývají bohemistikou, germanistikou či polonistikou – ze tří zemí a univerzit (Praha, německé Lipsko a polská Vratislav) se soustředili na otázky související s ústředním tématem konference, jímž byla tentokrát vícejazyčnost. Problematiku uchopili v řadě pozoruhodných detailních sond i obecněji zaměřených studií z oblasti jazykovědné, translatologické, literárněvědné a kulturologické. Velká část z nich vyzdvihuje především jazykové, literární a kulturní kontexty určené konferenčními jazyky – češtinou, němčinou a polštinou. Autoři zkoumají tímto prizmatem mimo jiné problematiku srovnávání gramatiky, lexika a frazeologie jazyků, úlohu grafické a vizuální složky jazyka, specifiku jazykových enkláv, kognitivnělingvistické rozdíly mezi jazyky, lingvodidaktické problémy při vyučování polštiny pro cizince; v oblasti překladů se zaměřují na úskalí převodu obecné češtiny, prostředků jazykové hry, neologismů či vícejazyčnosti, v literární a kulturní sféře se pak věnují především fungování dvou či více jazyků v dílech autorů působících na pomezí kultur, ale též otázkám identity a paměti regionů ovlivňovaných ve své historii několika etniky, kulturami a jazyky (Vratislav, Dolní Slezsko, řeka Odra). Nechybějí však ani práce zohledňující širší evropský, ba i mimoevropský jazykový a kulturní kontext (předmětem pozornosti se stává i lužická srbština, španělština, mandarínská čínština).

Publikace představuje celoživotní vědecké dílo bohemistky Aleny Macurové, která zásadním způsobem přispěla k rozvoji stylistiky a široce chápané teorie textu a komunikace a která je v českém kontextu navíc zakladatelkou lingvistiky znakových jazyků, především co se týče českého znakového jazyka, a výzkumu komunikace českých neslyšících vůbec. Soubor studií, původně uveřejněných v letech 1974 až 2014, zahrnuje všechny podstatné tematické oblasti, jimiž se Alena Macurová zabývala a zabývá. Kniha obsahuje důležité práce věnované problematice komunikace a subjektů v komunikaci, otázkám recepce a porozumění textu, postupům uplatňovaným při překladu či teorii stylu a vývoji jeho pojetí. Nově otištěny jsou rovněž objevné analýzy děl českých spisovatelů, mj. Boženy Němcové, Jana Nerudy, Vladislava Vančury nebo Eduarda Basse. Samostatný oddíl obsahuje vybrané práce o komunikaci neslyšících a o českém znakovém jazyce. Soubor doplňuje úvodní studie a úplná bibliografie autorčiných prací.

Monografie navazuje na tradice pražské funkční stylistiky a snaží se dosavadní výzkumy stylové variantnosti českých textů doplnit a obohatit. Vychází z textů, které do komunikačního procesu vstoupily v posledních letech; respektuje kontinuitu stylového vývoje a současně poukazuje na některé vývojové tendence. Stylistické dění spojuje s výraznými komunikačními sférami (sféra komunikace běžné, institucionální, odborné, učební, mediální, reklamní a literární). Publikace je určena lingvistům, studentům jazykovědných oborů, profesionálním uživatelům češtiny (učitelé, překladatelé, redaktoři) či specializovaným zájemcům (žurnalisté, reklamní textaři); bohatý a diferencovaný výběr analyzovaných ukázek různých žánrů by mohl zaujmout i širší okruh čtenářů.

Tým autorů publikace tvoří především členové a spolupracovníci oddělení stylistiky a textové lingvistiky Ústavu pro jazyk český AV ČR; někteří členové týmu působí hlavně nebo zároveň na pražských vysokých školách. Oddělení se dlouhodobě zabývá výzkumem v oblasti stylistiky, sociolingvistiky, analýzy dialogu, specifických rysů výstavby mluvených a psaných textů.

Publikace představuje hlavní témata související s osvojováním prvního („mateřského“) jazyka dítětem. Věnuje se vymezení oboru, jeho základním pojmům a metodám a přehledu teoretických přístupů k osvojování komunikačních prostředků různých typů. Nastiňuje též obrysy průběhu osvojování jazyka u dětí od období prenatálního po školní věk a dotýká se i některých specifických případů, jako je bilingvismus nebo osvojování znakového jazyka, a vybraných případů narušené komunikační schopnosti. Problematiku osvojování jazyka uchopuje především z hlediska jazykovědného a snaží se přihlížet k výzkumům osvojování češtiny jako prvního jazyka.

První česká učebnice zaměřená na oblast aplikované lingvistiky, z jejíhož širokého záběru si vybírá několik klíčových témat: osvojování prvního a druhého jazyka, učení se cizímu jazyku, problematiku chybové analýzy, forenzní lingvistiku a analýzu diskurzu. Publikace čtenáře uvádí do dynamicky se rozvíjející problematiky výstavby akvizičních korpusů a představuje akviziční korpusy, které jsou dostupné pro češtinu. Učebnice je určena pregraduálním studentům lingvistických, filologických a učitelských studijních oborů se zájmem zejména o osvojování jazyka a učení se jazyku a o analýzu diskurzu.

Příručka vznikla v rámci projektu Rozvoj a inovace bakalářského studia českého jazyka v Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK v Praze (CZ.2.17/3.1.00/33275), který byl realizován v období 2011–2013 za finanční podpory Operačního programu Praha Adaptabilita.

KE STAŽENÍ

Tato studie je příspěvkem k problematice čtenářské gramotnosti romských žáků. Význam gramotnosti pro dnešního jedince je zcela klíčový; výsledky výzkumů naznačují, že lidé s rozvinutými gramotnostními dovednostmi mají zvýšenou pravděpodobnost, že budou mít vyšší sebevědomí, lepší zdravotní stav, uspokojivější zaměstnání a vyšší mzdy než lidé s nízkými gramotnostními dovednostmi. Rizikem snížené úrovně gramotnosti jsou ohroženy nejčastěji osoby z odlišného kulturního prostředí, nezaměstnané a nekvalifikované osoby, osoby s velmi nízkým vzděláním a lidé ze sociálně slabých vrstev. Romští žáci patří do skupiny osob ohrožených tímto rizikem, a je tedy třeba nastavit opatření pro jeho eliminaci. Ve studii je pozornost zaměřena především na dvě výzkumné otázky: (1) zda a jak se v testu čtenářské gramotnosti odlišují výsledky romských a neromských žáků a (2) jaké jsou faktory domácího a školního prostředí, které rozvoj čtenářské gramotnosti romských žáků ovlivňují. Předložená studie přináší také doporučení pro vzdělávací praxi i pro další směřování výzkumů v této oblasti.

Das Lehrbuch vermittelt in 26 Lektionen eine systematische und komplette Darstellung der Morphologie der modernen tschechischen Sprache. Einzelne grammatische Erscheinungen werden ausführlich, präzise und übersichtlich erläutert; die Erklärungen werden durch übersichtliche Tabellen begleitet.
Jede Lektion beinhaltet einleitend einen Text, der besonders die zu behandelnde Grammatik berücksichtigt, sowie entsprechende Übungen und eine Vokabelliste. Die Thematik der Eingangstexte ist breit gefächert, sie sind als Dialoge oder Monologe konzipiert. Der Lösungsschlüssel und die Sprachaufnahmen ermöglichen das Selbststudium.

Der Schwerpunkt liegt bei diesem Lehrbuch auf der Vermittlung grammatischer Strukturen, der kommunikative Aspekt spielt eine untergeordnete Rolle.

Jak děti zjistí, že slovo „pes“ označuje psa a ne třeba kočku, auto anebo člověka? Jak poznají, co znamenají slovesa „myslet“ nebo „věřit“, přídavná jména „dobrý“ či „bílý“, anebo třeba slova označující abstraktní jevy, jako jsou „hypotéka“ nebo „příběh“? Děti si slova osvojují poměrně rychle, obvykle bez toho, aby je to někdo explicitně učil. Porozumění významům slov je jedním ze základních problémů současného zkoumání lidského myšlení. Paul Bloom zastává přístup, že učení se významům slov je výsledkem interakce rozličných kognitivních a jazykových schopností, mezi něž patří schopnost porozumět záměrům druhých lidí, schopnost osvojit si abstraktní pojmy, schopnost porozumět syntaktické struktuře a určité obecnější schopnosti týkající se paměti a učení.

Ačkoli ostatní vědci dosud spojovali učení se slovům s některou z těchto dovedností, Bloom je první, kdo ukazuje, že k úplnému porozumění slovům je potřeba všech těchto lidských schopností. Na to, aby si děti – ale i dospělí – osvojili i ta nejjednodušší slova, potřebují bohaté pojmové, sociální a jazykové dovednosti, které se vzájemně doplňují.

Kolektivní monografie přináší podrobný pohled na dosud málo známou a nedostatečně zpracovanou oblast pračeštiny a staré češtiny: zápisy českých slov a frází hebrejským písmem v 11.−13. století. Korpus lexikálních jednotek je poměrně malý, dosahuje počtu asi dvou stovek, přesto podává jedinečné svědectví o vzdělanosti českých, zejména pražských Židů té doby. V dokumentech psaných hebrejským písmem se nacházejí nejstarší doklady užití češtiny pro ilustraci gramatických pravidel, jedno z nejstarších českých souvětí vůbec, pozoruhodné vícejazyčné ekvivalence, slova doplňující staročeský lexikální fond či zápis útržků konverzace z první poloviny 13. století. Čeština v těchto spisech se vyznačuje jistou archaizací a její zápis je ve srovnání s tehdejším tzv. primitivním zápisem latinkou v některých ohledech propracovanější. Kniha je doplněna reprodukcemi původních glos s komentářem a kritickou edicí dosud nezveřejněné obsáhlé ruskojazyčné studie o jazyce kenaanských glos z pera Romana Jakobsona i podrobným popisem historie Jakobsonova dlouholetého bádání na tomto poli.

Kniha popisuje vývoj české lexikografie od českých glos v cizojazyčných textech ke vzniku prvních latinsko-českých slovníků a následný rozkvět české lexikografie v 15. století. Zaměřuje se především na výkladové latinské slovníky s českými glosami a překladové slovníky latinsko-české a vícejazyčné. Kniha shromažďuje a představuje celkem přes 350 dochovaných kratších i rozsáhlejších lexikografických památek z období od 13. století do počátku 16. století

Nové, upravené a rozšířené vydání Českého etymologického slovníku pro širší veřejnost. Pro toto nové vydání byla přidána nová hesla, některá hesla byla zásadně změněna, přibližně 1000 hesel bylo upraveno. Nově se v heslech uvádí století prvního zjištěného výskytu slova v češtině. Indoevropské kořeny jsou rekonstruovány v laryngální podobě, tedy na základě dnes všeobecně uznávané laryngální teorie.

Nejnovější etymologický slovník českého jazyka přináší více než 11 000 základních hesel zaměřených jak na běžnou slovní zásobu, tak na slova nově přejatá i nespisovná, přibližně 21 000 odvozených slov a téměř 64 000 odkazů na slova jiných jazyků, přehled nejdůležitějších hláskových změn od indoevropského prajazyka až k češtině a příbuzenskou klasifikaci jazyků celého světa.

Slovník je určen filologům, lexikografům, historikům, archivářům a také překladatelům, novinářům, pedagogům, studentům a dalším kulturním pracovníkům i všem zájemcům z řad široké veřejnosti.

Slovník doplňuje českou terminologii v oblasti osvojování jazyka, vyučování jazyka, výzkumné metody, měření a hodnocení. Tato oblast aplikované lingvistiky se rozvíjí na českém území poměrně rychle, a proto slovník doplňuje terminologii, která je prozatím ještě stále poněkud nerozvinutá, neustálená a poměrně závislá na terminologii cizí, především anglické. Publikace je určena nejen ke zjednodušení výzkumu na poli pedagogické lingvistiky a didaktiky jazyka, ale zároveň přispívá i k rozvoji výuky češtiny pro cizince a oboru navazujícího magisterského studia Učitelství češtiny jako cizího jazyka na UČJTK, FF UK. Studenti, vyučující a zájemci o tento obor mohou tuto příručku používat jako praktický i teoretický zdroj informací.

Tato práce náleží svým zaměřením do oblasti studia osvojování češtiny jako cizího jazyka a zabývá se osvojováním pragmatické kompetence nerodilými mluvčími. Vzhledem k tomu, že se jedná o širokou oblast, koncentruje se práce na mluvní akty žádost/prosba. Cílem práce je popsat, jak si dva studenti češtiny osvojovali tyto mluvní akty během jednoročního intenzivního kurzu. Výsledky jsou zobecněny a na základě rozboru jazykového materiálu je definováno pět vývojových fází, které jsou v práci detailně popsány. Poté jsou tyto fáze porovnány s vývojovými fázemi studentů angličtiny. Porovnání ukazuje shody a rozdíly v osvojování obou jazyků. V případě rozdílů je podáno vysvětlení. Popis shod a rozdílů pomáhá lépe porozumět tomu, jak funguje nejen osvojování češtiny, ale cizích jazyků obecně.

Jak napsat dopis, jak mu porozumět a reagovat na něj? Které výrazy jsou vhodné a obvyklé, oslovujeme-li přátele, rodiče, nadřízené, úřady nebo zaměstnavatele, a jaké náležitosti má takový dopis mít? Na tyto i další otázky reaguje příručka korespondence v češtině pro zahraniční studenty. Po stručných teoretických výkladech s klasifikací psané korespondence, poučení o jejích společenských a jazykových zásadách i o jejím historickém vývoji (od korespondence ručně a strojově psané po e-mailovou a SMS) nabízí příklady z praxe a na nich zakládá praktické úkoly a cvičení. Bohatý ilustrační materiál pochází z různých typů psané korespondence, převážně současné, aktuální a běžné, veřejné i soukromé a z odlišných komunikačních oblastí. Využity jsou autentické texty – formuláře i dopisy. Cvičení a úkoly jsou odstupňovány z hlediska náročnosti, mohou tedy sloužit studentům s různou úrovní znalostí češtiny – respektuje se Společný evropský referenční rámec pro jazyky (úrovně A1–C2).
Korespondenční příručka česky psané korespondence pro cizince je první svého druhu a i jako taková chce být inspirací a pomocníkem pro všechny zájemce o češtinu.

Vymezení pojmu pragmatika, lingvistická pragmatika či pragmalingvistika je ve svých základech poněkud rozporné: existuje množství rozmanitých definic. Nicméně jevy, které bývají pod tyto termíny zahrnovány, patří k zásadním otázkám, tématům a problémům spojeným s komunikací a s užíváním jazyka a zájem o jejich zkoumání v lingvistice stále narůstá.

Jako uživatelé jazyka máme s jevy zkoumanými v rámci pragmatiky každodenní zkušenost, jejich dobré zvládnutí nám usnadňuje komunikaci, naopak potíže v dané oblasti mohou snadno vést k nedorozumění či konfliktům. Ovládnutí pragmatiky bývá jednou z nejobtížnějších oblastí při učení se cizímu jazyku a též bývá náročné tuto problematiku někoho prakticky učit. Pochopení pragmatických témat tak může být přínosné nejen z hlediska teoretického, ale může mít i výrazně pozitivní praktické důsledky.

Příručka vznikla v rámci projektu Rozvoj a inovace bakalářského studia českého  jazyka v Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK v Praze (CZ.2.17/3.1.00/33275), který byl realizován v období 2011–2013 za finanční podpory Operačního programu Praha Adaptabilita.

KE STAŽENÍ

Obsahem příručky Morfologie je víceméně ucelený popis funkčního tvarosloví současné (zejména spisovné) češtiny; formální morfologii se věnuje jen obecně, neuvádí paradigmata jednotlivých ohýbacích typů ani popisy nepravidelností ve flexi. V oblasti morfologických kategorií volí spíše formální než sémantický přístup. Do značné míry vychází z obvyklého pojetí morfologie češtiny, tak jak je obsaženo v běžně dostupných mluvnicích a kompendiích (Mluvnice češtiny 2, Encyklopedický slovník češtiny, Příruční mluvnice češtiny a Čeština – řeč a jazyk).

Tato příručka má charakter vysokoškolské učebnice; je určena posluchačům povinné přednášky z morfologie, která je součástí studijního plánu bakalářského oboru český jazyk a literatura na FF UK v Praze.

Příručka vznikla v rámci projektu Rozvoj a inovace bakalářského studia českého  jazyka v Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK v Praze (CZ.2.17/3.1.00/33275), který byl realizován v období 2011–2013 za finanční podpory Operačního programu Praha Adaptabilita.

KE STAŽENÍ

V březnu 2013 se uskutečnilo kolokvium Pelicanus vivificans: pocta žáků Alexandru Stichovi u příležitosti deseti let od úmrtí výjimečného vědce a učitele, jemuž vděčí česká jazykovědná i literárněvědná bohemistika za bezpočet impulzů. Toto číslo časopisu AUC Philologica, vycházející v roce, kdy by Stich oslavil osmdesátiny, aspoň na některé impulzy reaguje a přináší přepracované verze většiny příspěvků, které byly na kolokviu proneseny. Jsou uvedeny připomenutím Stichova života a díla a rozděleny jednak na vzpomínkové a diskusní, jednak na odborné, tvůrčím způsobem rozvíjející Stichovy badatelské zájmy. První skupina příspěvků dokumentuje a reflektuje Stichovo pedagogické a vědecké působení. Druhá skupina textů postupuje od problému standardizace jazyka k rozmanitým aspektům dějin češtiny a přes ně k dějinám (nejen) české literatury, pracujíc s motivy a rozvíjejíc tak Stichovu metodu lingvoliterární historie. K textům literárněvědným patří i ty bytostně textologické, jež připomínají další důležitou Stichovu oblast zájmu.

Tento text slouží primárně jako základní studijní materiál k předmětu Práce s empirickými daty, vyučovanému v rámci odborného modulu bakalářského studia oboru Český jazyk a literatura na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Příručka pokrývá základní oblasti (především kvantitativně orientovaného) empirického bádání zaměřeného na jazyk a jeho užívání a mohou ji tak využít i další zájemci o tento výzkumný směr.Základem textu je výklad o jednotlivých pojmech a přístupech empirického výzkumu. Rozsah příručky je relativně omezený a některé otázky tak budou zpracovány pouze obecně. V takových případech však budou čtenáři odkázáni na další, doplňkovou literaturu, z níž se o tématu budou moci dozvědět více.

Příručka vznikla v rámci projektu Rozvoj a inovace bakalářského studia českého  jazyka v Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK v Praze (CZ.2.17/3.1.00/33275), který byl realizován v období 2011–2013 za finanční podpory Operačního programu Praha Adaptabilita.

KE STAŽENÍ

Práce sleduje hlavní principy komunikačního přístupu k vyučování druhého jazyka s ohledem na jejich základ v přímé orální metodě. Postupy a komponenty obvyklé v komunikačním vyučování jsou popsány v kontrastu s postupy gramaticko­překladové metody. Záměrem je ukázat zásadní rozdíl mezi přímým a nepřímým způsobem osvojování jazyka a implikace pro povahu komponent učebních materiálů.
Ve výzkumné části práce jsou podrobeny zkoumání vybrané učební materiály, které ztělesňují obecné tendence v současné tvorbě učebnic češtiny pro cizince: a) konsistentní využití gramaticko­překladové metody a pro ni typických výukových komponent, b) výběrové uplatňování gramaticko­překladových strategií spolu s určitými prvky komunikačního přístupu a c) soustavné uplatňování postupů a učebnicových komponent vycházejících z tradice komunikačního přístupu. Projevy těchto tendencí v současných učebnicích češtiny pro cizince jsou doloženy rozborem vybraných materiálů s využitím pěti metodologicky příznakových parametrů. Těmi jsou využití formálního versus obsahového budujícího principu kapitoly, převaha deduktivního či induktivního postupu, využívání aktivit připravujících ke čtení, způsob zadávání aktivit a povaha gramatických drilů.

Příručka Základy sociolingvistiky je základním studijním podkladem pro studenty bakalářského studia oboru Český jazyk a literatura. Hlavním cílem tohoto materiálu je poskytnout orientační představu o sociolingvistice studentům, kteří se s tímto oborem dosud nesetkali, a usnadnit jim tak další, hlubší studium dílčích oblastí sociolingvistiky.Text slouží jako základní materiál pro přípravu ke zkoušce z předmětu Základy sociolingvistiky – struktura tohoto materiálu vychází z témat, která tvoří náplň jednotlivých přednášek tohoto předmětu.

Příručka vznikla v rámci projektu Rozvoj a inovace bakalářského studia českého  jazyka v Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK v Praze (CZ.2.17/3.1.00/33275), který byl realizován v období 2011–2013 za finanční podpory Operačního programu Praha Adaptabilita.

KE STAŽENÍ

Příručka Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení nabízí základní výklad ke čtyřem lingvistickým disciplínám (morfematika, slovotvorba, morfologie a syntax), jednotlivé části jsou vždy doprovázené řadou příkladů, a ke každé vykládané disciplíně je uvedeno několik cvičení (včetně klíče). Výklady nemají být komplexním popisem příslušné roviny českého jazyka, jsou zacíleny k tomu, aby na jejich základě čtenáři-studenti zdokonalili svou dovednost jazykového rozboru.

Vedle získání základní orientace v jazykovém systému češtiny a vedle rozvoje dovednosti jazykové analýzy si musí začínající odborník na češtinu rovněž osvojit základní jazykovědnou terminologii – k tomuto účelu je na závěr příručky zařazen terminologický slovník s příslušnými hesly.

Příručka vznikla v rámci projektu Rozvoj a inovace bakalářského studia českého  jazyka v Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK v Praze (CZ.2.17/3.1.00/33275), který byl realizován v období 2011–2013 za finanční podpory Operačního programu Praha Adaptabilita.

KE STAŽENÍ

Příručka Úvod do lingvistiky a lingvistické bohemistiky je primárně určena pro studenty prvního ročníku bakalářského studia oboru český jazyk a literatura a představuje doprovodný materiál ke stejnojmenné přednášce. Jejím cílem je zprostředkovat znalost alespoň některých důležitých lingvistických pojmů-termínů, se kterými se studenti budou setkávat i v průběhu dalšího studia bohemistiky, a podat přehled vybraných koncepcí jazyka a principů jeho zkoumání. V centru výkladu stojí především obecné otázky lingvistiky. Zřetel k bohemistice se projevuje hlavně v tom, že tyto otázky jsou – tam, kde je to možné – dokládány a rozvíjeny na českém jazykovém materiálu a na výsledcích, k nimž dospěla česká lingvistika.

Příručka vznikla v rámci projektu Rozvoj a inovace bakalářského studia českého  jazyka v Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK v Praze (CZ.2.17/3.1.00/33275), který byl realizován v období 2011–2013 za finanční podpory Operačního programu Praha Adaptabilita.

KE STAŽENÍ

Kniha Základy psycholingvistiky představuje klíčové otázky psycholingvistického bádání. Poutavou a zároveň srozumitelnou formou se tak zabývá osvojováním jazyka u dětí i tím, jak se učí jazyky dospělí, zaměřuje se na to, jak produkujeme a zpracováváme řeč, a v neposlední řadě věnuje pozornost složitým otázkám biologického založení jazyka. Informace v knize jsou založeny na nejnovějších výzkumných poznatcích a jsou doplněny četnými příklady z různých jazyků. Kniha je vhodná jak jako úvod do problematiky, tak jako přehledné shrnutí aktuálního stavu poznání pro ty, kteří se s psycholingvistikou seznámili již dříve. Jednotlivé kapitoly jsou doplněny o seznam základních pojmů a také o úvahové otázky, rozvíjející přemýšlení o jednotlivých tématech. Kniha rovněž obsahuje anglicko-český a česko-anglický terminologický slovníček, jehož cílem je usnadnit českým mluvčím kontakt s anglicky psanou odbornou literaturou.

Canaanite glosses, i.e. medieval Slavic, especially Czech glosses, recorded in Hebrew script, have aroused the interest of researchers since the first half of the19^th century. Despite long-term research their appearance has not been sufficiently described and explained until today. A conference, the contributions to which are contained in this book, was organized as a part of and supported by the grant project of the Czech Science Foundation No. P406/11/0861 Kenaanské glosy ve středověkých hebrejských rukopisech s vazbou na české země (Canaanite Glosses in Medieval Hebrew Manuscripts Related to the Czech Lands). Its goal was to diminish the number of unresolved questions by focusing on the problem of Knaanic language proper as well as connected phenomena. Many leading scholars in Hebrew, Yiddish, and Slavic linguistics have contributed to the volume. To illuminate the problem from different perspectives, scholars from related fields were welcome to contribute. In total, seventeen contributions have been gathered bringing new findings contextualizing the Canaanite glosses as well as new findings of the glosses themselves. Further achievements are new facts about related phenomena like a literary depiction of Prague´s pogrom of 1389, etymology of the word for Jew in Common Slavic, biblical usage of the word Canaan or glosses of a small corpus of Judeo-Portuguese, all of which are published in the present volume. The contributors to the volume adopted various methodological approaches, which was encouraged to show the plurality of perspectives and open further discussions. The editors hope that these proceedings substantially contribute to many of the topics of the most recent research and open new research horizons in this field for the future.

Studie se zabývá chybovostí v psaném projevu romských žáků 9. ročníků základních škol praktických, přičemž analyzuje 130 školních prací těchto žáků dostupných v databance ROMi (databanka psaného a mluveného projevu romských dětí a mládeže v češtině). Autorka se zaměřuje především na stigmatizující potenciál zkoumaných chyb, jemuž dosud nebyla v české lingvistice věnována dostatečná pozornost. Studie tak přináší inovativní koncept tzv. stigmatizující chyby a nové, propracované schéma tohoto typu chyb, na jehož základě autorka provedla detailní kvalitativně-kvantitativní analýzu textů. Kromě samotné kvalitativně-kvantitativní analýzy nastiňuje studie také aktuální stav problematiky vzdělávání romských žáků v češtině, problematiku romského etnolektu češtiny a problematiku jazykového projevu jako zdroje stigmatu, podrobné informace o databance ROMi a v neposlední řadě také návrhy na možné způsoby kompenzace této chybovosti. Práce také obsahuje všech 130 zkoumaných textů v plném znění.

Publikace zkoumá tzv. jednoslovné období osvojování jazyka dítětem, kterému zatím nebyla v češtině věnována větší pozornost. Sleduje, jaké prostředky dítě ve věku 12?18 měsíců užívá při komunikaci s blízkými dospělými a jak se repertoár těchto prostředků proměňuje. Zabývá se prvními signály gramatiky ? spojováním prostředků různého druhu, prvními projevy ohýbání slov, vyjadřováním záporu ?, ale také tím, jak se projevy dítěte zapojují do širšího kontextu dialogu a odkazů na texty různého typu. Práce vychází z autorčina dlouhodobého výzkumu komunikace česky hovořících dětí s blízkými dospělými v přirozeném prostředí.

Publikace je příspěvkem k diskusi o soudobém vývoji lingvistických teorií a metodologie lingvistického výzkumu. Této problematiky se dotýkají nejprve české překlady pěti původně anglických studií: Tyto studie, například od Nicholase Evanse, Stevena Levinsona, Raymonda W. Gibbse nebo Luca Steelse, akcentují určité aspekty lingvistického bádání, jimž se v posledních letech věnuje výrazná pozornost, zejména funkci empirického výzkumu v lingvistice, vztahu mezi lingvistikou a neurovědou, výzkumu jazykové evoluce, otázce jazykových univerzálií a jazykové diverzity nebo komputačnímu modelování lingvistických procesů. Překlady doplňuje anketa zaměřená na obecné i konkrétnější otázky spjaté s lingvistickým výzkumem (vývoj teorií, rozvoj metodologie a vývoj nových nástrojů, nejvýraznější výsledky v posledních dvaceti letech a přetrvávající desiderata nebo otázky jazykových univerzálií a jazykové relativity). Respondenty ankety jsou někteří přednášející i účastníci Letní školy lingvistiky v Dačicích. Poslední část knihy je věnována představení Letní školy lingvistiky, z jejíhož inspirativního prostředí vzešel i podnět k uspořádání této publikace.

Žákovské korpusy se staly významným zdrojem pro poznání žákovského mezijazyka a významným stimulem pro různé oblasti studia a výuky cizího, resp. druhého jazyka. Studie Žákovský korpus češtiny a evaluace jeho chybové anotace se obecně týká tématu češtiny jako cizího jazyka a částečně zasahuje do oblasti korpusové lingvistiky, neboť se zabývá problematikou žákovských korpusů, především pak otázkami jejich chybového značkování a možnostmi evaluace anotačních schémat. Zaměřuje se především na specifické problémy při elektronizaci rukopisů, na možnosti chybové anotace projevů nerodilých mluvčích a problematiku její evaluace. Zároveň věnuje značný prostor i metodologii, koncepci a účelu budování žákovských korpusů.

Karel V. Rais se řadil na přelomu 19. a 20. století k nejčtenějším českým spisovatelům. K jeho oblibě vedly kromě úspěšného psychologického románu Kalibův zločin také povídky z českého venkova, které přinášely nezkreslený obraz života vesnického člověka tak, jak se s ním autor ve své učitelské práci setkával po dlouhou řadu let. Výbor, který uspořádal a k němuž komentář napsal Robert Adam, přináší reprezentativní průřez Raisovou tvorbou, v níž je důraz kladen na prostotu vyprávění a soucitný i kritický pohled na mezilidské vztahy. Idylický obraz venkova, jak byl do té doby čtenářům předkládán, se v jeho povídkách mění. Rais své čtenáře ale nešokuje ani neohromuje; jeho hrdinové — většinou starci a děti — hodnověrně zápasí o své místo v životě. Pořadatel vybral prózy, které dobou neztratily na účinnosti a dokáží oslovit i dnešního čtenáře.

„Žákovské korpusy, resp. akviziční korpusy obecně, jsou v aplikované lingvistice a didaktice jazyka stále ještě nástrojem relativně novým. Akviziční korpusy (zahrnující v různé míře i data nerodilých mluvčích) začaly vznikat přibližně v polovině 80. let minulého století, samostatné korpusy žákovské (tj. specializované akviziční korpusy jazyka nerodilých mluvčích) přibližně od let devadesátých. Jejich využití však přináší natolik přesvědčivé výsledky, že je více než zřejmé, jak výrazné změny nejen ve studiu osvojování jazyka a pozdějšího jazykového vývoje žáků, ale také v jazykovém vyučování, v tvorbě jazykových slovníků, gramatik a učebních materiálů a dalších didaktických nástrojů jsou s nimi spojeny…“ [z úvodu]

KE STAŽENÍ

Shromážděné studie se v návaznosti na dřívější autorovu monografii „Also: nazdar!“ Aspekty textové vícejazyčnosti (2003) zaměřují na problematiku vztahů mezi češtinou a cizími jazyky ve vybraných dílech novodobé české literatury. První z textů si všímá uplatnění němčiny a slovenštiny v próze Boženy Němcové. Následuje interpretace funkcí cizích jazyků v poezii Vladimíra Holana. Nejvíce pozornosti je věnováno próze druhé poloviny 20. století a počátku století jedenadvacátého. Vladimír Körner a Ladislav Fuks reprezentují spisovatele, kteří cizí jazyky využívají jako prostředek charakterizační i jako nositele vyhraněných hodnot. Na čtyřech příkladech (Jáchym Topol, Jan Vrak, Petra Hůlová, Bára Gregorová) jsou pak ukázány osobité způsoby zacházení s vícejazyčností v současných, postmodernismem ovlivněných prozaických dílech. V závěrečné části souboru je mj. podán přehled výzkumů vícejazyčnosti v literatuře.

Kralická bible je nejrozsáhlejším českým humanistickým překladem a nejdůležitější translací bible do českého jazyka. Překladu bible, centrálního textu křesťanského středověku a raného novověku, byla věnována největší pozornost, neboť se jednalo o nejprestižnější úkol. Počátky překladatelského projektu Bible kralické sahají k Janu Blahoslavovi, vynikajícímu biskupu jednoty bratrské, ale realizace bohatě komentovaného překladu se Blahoslav nedožil. Překlad celé bible v podobě Bible kralické šestidílné uskutečnili až jeho následovníci, poslední díl vyšel r. 1594 po téměř dvacetiletém úsilí. Jejich biblická erudice, práce s českým jazykem i typografická úprava bratrských tisků vzbuzují dodnes obdiv a jejich dílo bylo u nekatolíků užíváno po několik staletí až dodnes. Přesto jsou geneze překladu a vývoj jeho textu v dalších vydáních kralických a pak exulantských v 18. st., jeho úpravy v 19. st. a revize Kralické bible ve 20. st. málo probádány. Autor se snaží na textových sondách objasnit jednak vyrůstání kralického překladu v Šestidílce, jednak proměny jejího textu do r. 1887 a rovněž charakterizovat novodobé opravy Kralické bible ve 20. a na počátku 21. století.

Kniha Lesley Milroyové a Matthewa Gordona je úvodem do problematiky variační sociolingvistiky. Její předností oproti jiným úvodovým sociolingvistickým publikacím je umné propojování teoretických aspektů se zcela praktickými výzkumnými požadavky. Prostor je věnován jak obecným metodologickým otázkám (stavba vzorku, sběr dat atd.), tak i konkrétním otázkám analýzy a interpretace dat (fonetických, gramatických, stylistických apod.). Knihu tak ocení obecní lingvisté a teoretici jazyka, studenti jazykovědných oborů, ale i širší veřejnost zajímající se o otázky vztahů mezi jazykem a společností.

Publikace představuje transdisciplinární pohled na výuku českého jazyka, který je založen zejména na využití poznatků kognitivní lingvistiky. Tento přístup rozšiřuje tradiční učební témata i metody výuky českého jazyka a obohacuje jak oblast poznatků o jazyce, tak oblast komunikační výchovy. V textu jsou představeny základní pojmy a témata kognitivní lingvistiky, které jsou relevantní z hlediska potenciálních didaktických aplikací. Zdůrazňována je stěžejní teze kognitivní lingvistiky: potřeba odhalování souvislostí jazyka s myšlením, poznáváním světa a orientací v něm. Záměrem publikace je, aby se tato teze stala současně základní linií výuky českého jazyka: aby byla překonána jednostrannost výuky, která se promítá do zúžení pohledu na jazyk jako prostředek komunikace a do upozadění jeho kognitivního funkce. Monografie je tak výzvou k využití všestranného potenciálu mateřského jazyka.

Václav Ertl (1875-1929) je jméno dnešní veřejnosti poněkud neznámé. Za svého života byl však přední osobností české kultury. Působil jako překladatel z francouzštiny, literární historik a zejména jako lingvista. Hlavní období jeho činnosti bylo spojeno zejména s časopisem Naše řeč, kde pracoval jako odpovědný redaktor, a s Kanceláří slovník jazyka českého, kterou vedl a která sbírala materiál pro vznikající novočeský slovník (později známý pod jménem Příruční slovník jazyka českého). Snahou výboru z jeho jazykovědného díla je co možná nejkomplexněji představit dnešnímu čtenáři jeho pojetí jazyka, jazykové kultury a také jazykové výchovy. Kniha tak pokrývá celé spektrum Ertlovy odborné činnosti – články teoretické i konkrétní jazykové kritiky, texty orientované spíše na dějiny češtiny i studie o synchronní gramatice.

Soubor deseti textů vybraných z doby 17. až 18. století, původně českých i přeložených, představuje deset zajímavých pohledů na Františka Xaveria, tohoto „apoštola Indií a Japonska“, prvního z význačných jezuitských světců a misionářů. Na jeho příkladu kniha ukazuje, jakou podobu měla v českých zemích raného novověku úcta ke svatým, do jaké míry se proměňovala v průběhu času a jak se přizpůsobovala vzdělanému i lidovému publiku.

Rozhovory s českými lingvisty III představují dalších deset interview s významnými českými jazykovědci: prof. F. Čermákem, prof. K. Kučerou, prof. A. Macurovou, doc. L. Nebeským, prof. J. Panevovou, dr. N. Savickým, doc. Z. Starým, prof. K. Šebestou, prof. R. Šrámkem a prof. J. Vintrem. Struktura a forma rozhovorů zůstává stejná jako u prvních dvou svazků (Dauphin 2007, Akropolis 2009) – každému ze zpovídaných jazykovědců kladou otázky dva mladší kolegové. Okruhy otázek jsou dva: zaprvé společné otázky obecné, které se vztahují k externím dějinám lingvistiky a k chronologickému vývoji odborného zájmu a působení daného badatele, zadruhé otázky specifické, zaměřující se na vlastní dílo zpovídané osobnosti. Publikace je posledním dílem projektu rozhovorů s českými jazykovědci, jehož hlavním cílem je přispět mozaikou různých perspektiv k poznání a pochopení dějin české jazykovědy v druhé polovině 20. století. Přináší výběrové bibliografie a životopisné medailony jednotlivých mluvčích, součástí je i obrazová příloha. Tento svazek zároveň obsahuje jmenný rejstřík pokrývající obsah všech tří svazků.

Monografie se zabývá slovesy, která v češtině označují přemisťování z jednoho místa na jiné, a to v kontextu současné kognitivní lingvistiky – důraz je tedy kladen na slovesa vztahující se k pohybu člověka, který hraje v lidském kognitivním systému ústřední roli. Publikace nahlíží z různých úhlů následující témata: jazykový obraz pohybu člověka z místa na místo, otázky významu, jeho celistvosti, komplexnosti a vztahů mezi jeho jednotlivými „druhy“ či „vstvami“, otázky kategorizace v jazyce a zejména uplatnění tzv. radiálních struktur, úlohu představových schémat v jazyce, především schématu pohybu po cestě. Z několika hledisek autorka zkoumá i tzv. slovesa determinovaná a nedeterminovaná a z nich především slovesa „jít“ a „chodit“.

Monografie poskytuje přehled pojetí a typologie termínů a jejich kolokací v dosavadní české a výběrově i zahraniční odborné lingvistické literatuře. Na základě excerpce termínů a jejich kolokací z odborných lékařských textů a z lékařských slovníků (výkladových i překladových) se autorka zaměřuje na problematiku vymezení, delimitace, zapojení v textu, strukturních typů, původu a motivace termínů v oblasti lékařství.

Rozhovory s českými lingvisty II představují druhých deset interview s významnými českými jazykovědci: dr. J. Balharem, dr. Z. Hauptovou, prof. M. Jelínkem, prof. J. Kořenským, prof. J. Krausem, dr. J. Kuchařem, prof. Z. Palkovou, prof. P. Sgallem, prof. D. Šlosarem a dr. L. Uhlířovou. Struktura a forma rozhovorů zůstává stejná jako u prvního svazku (Dauphin 2007) – každému ze zpovídaných jazykovědců kladou otázky dva mladší kolegové či studenti lingvistických oborů. Okruhy otázek jsou dva: zaprvé společné otázky obecné, které se vztahují k externím dějinám lingvistiky a k chronologickému vývoji odborného zájmu a působení daného badatele, zadruhé otázky specifické, zaměřující se na vlastní dílo zpovídané osobnosti. Publikace je součástí třídílného projektu rozhovorů s českými jazykovědci, jehož hlavním cílem je přispět mozaikou různých perspektiv k poznání a pochopení dějin české jazykovědy v druhé polovině 20. století. Přináší dílčí bibliografie a životopisné medailony jednotlivých mluvčích, součástí je i obrazová příloha.

Lidová etymologie v češtině se zabývá tématem, které je již půldruhého století předmětem vědeckého bádání, diskusí i polemik, v českém lingvistickém kontextu však bylo zkoumáno jen ve značně omezeném rozsahu.

Postavení přísudkového slovesa je jedním z centrálních témat slovosledu ve starší češtině. V reprezentativním korpusu jazykového materiálu analyzuje autorka z kvantitativního hlediska postavení slovesa ve starší češtině obecně, ve specifických syntaktických konstrukcích a ve vybraných dílech. Tato analýza je nejen mimořádně významným přínosem k výzkumu starší češtiny a jeho metodologii, ale současně i exaktní metodologickou základnou pro další výzkum slovosledu v češtině i dalších jazycích. Monografie zároveň přináší podněty a podklady pro další rozvoj české historické stylistiky a slovosledné typologie.

Monografie se zabývá jednou z největších záhad praslovanského hláskosloví – vznikem iniciálního ch-. Na základě analýzy praslovanského lexika na ch- se pokouší stanovit jeho pravděpodobné zdroje.

Profesorka Alena Macurová, ředitelka Ústavu českého jazyka a teorie komunikace Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, oslavila dne 3. června 2006 šedesáté narozeniny.

Od počátků své odborné a pedagogické dráhy se zaměřovala především na stylistiku a nauku o textu a komunikaci a svými výzkumy velmi podstatně přispěla k rozvoji těchto disciplín v rámci české lingvistiky. V devadesátých letech pak své zájmy rozšířili na problematiku znakového jazyka neslyšících; díky jejímu soustavnému úsilí byl v roce 1998 na Filozofické fakultě UK otevřen nový a velmi potřebný obor: čeština v komunikaci neslyšících.

Sborník obsahuje příspěvky napsané kolegy, přáteli a žáky profesorky Macurové. Shromážděné texty se dotýkají některých z řady témat, jimž se jubilantka objevně věnovala.

Sborník obsahuje texty příspěvků, které zazněly 27. června 2007 v ÚČJTK FF UK v Praze na kolokviu nazvaném Božena Němcová – jazyková a literární komunikace ve středoevropském kontextu. Studie ve sborníku otištěné se zabývají dobovým literárním provozem a jeho společenským pozadím (v souvislosti s B. Němcovou), nebo se inspirují určitými výsečemi autorčiny korespondence a zaměřují se na některé její epistolární partnery; dále jde o práce jazykovědné a stylistické, většinou opět vztažené k epistolárním textům B. Němcové, a o kritický příspěvek do notorické diskuse o spisovatelčině původu a datu narození. Na závěr je zařazena lapidární lékařská zpráva o pisatelčině zdravotním stavu, tak jak o něm vypovídají její dopisy. Výrazná většina příspěvků je tedy inspirována listářem Boženy Němcové, a to jeho rozmanitými aspekty: dopisy zde vystupují jako jazykový materiál, jako podklad k literárněhistorickému zkoumání či k úvahám o dobovém kulturním povědomí i jako zdroj informací o autorčiných zdravotních potížích, duševních stavech i vědomí vlastní identity. Tematická i metodologická různorodost textů ukazuje, že korespondence Boženy Němcové je po sto padesáti letech stále podnětná pro badatele s různým odborným zaměřením i s různým osobním přístupem: z České republiky, Slovenska a Německa, od univerzitních profesorů po studenty magisterského studia.

Druhý díl čítanky obsahuje český překlad úvodu do kognitivní gramatiky od Davida Danahera a překlady prací autorů a autorek z Univerzity Marie Curie-Skłodowské z Lublinu zabývajících se vybranými aspekty tzv. jazykového obrazu světa. Čítanka navazuje na první díl (Lucie Siacová Římalová (ed.): Čítanka textů z kognitivní lingvistiky I. Praha: FFUK 2004), v němž jsou obsaženy práce autorek zabývajících se teorií jazykového obrazu světa na univerzitě ve Varšavě a také překlad přehledové stati L. Jandy věnované kognitivní lingvistice. S oběma čítankami souvisejí tematicky i sborníky příspěvků z česko-polských konferencí konaných v Praze a zaměřených na jazykový obraz světa: Irena Vaňková (ed.): Obraz světa v jazyce. Praha: FFUK 2001 a Jasňa Šlédrová (ed.): Obraz světa v jazyce II. Praha: FF UK 2007.

Pokračování rozsáhlého projektu Repertoria rukopisů 17. a 18. století navazuje na 1. díl vydaný rovněž ve dvou svazcích v roce 2003. Obsahuje soupis dochovaných bohemikálních rukopisů z muzejních sbírek v místech počínajících písmeny K-L (1. svazek) a M-O (2. svazek). Značnou část rukopisů opět tvoří modlitební knihy, mravně nabádavé spisy, lékařské knihy a jiné praktické příručky pro běžný životní provoz českého venkova a malého města 17. a 18. století. Publikace systematizuje a doplňuje obtížně dostupné a roztroušené údaje a upozorňuje na rukopisy s význačnou výtvarnou kvalitou formou bohaté obrazové přílohy.

Rozhovory obsahují deset rozhovorů s předními českými jazykovědci nejrůznějších zaměření (s prof. F. Danešem, prof. E. Hajičovou, dr. P. Jančákem, prof. M. Komárkem, doc. I. Nebeskou, prof. B. Palkem, dr. J. Povejšilem, dr. M. Těšitelovou, prof. O. Uličným a prof. R. Večerkou). Kniha obrací pozornost především na formování české lingvistické bohemistiky, a to jak na rovině osobnostní, tak na rovině institucionální, a představuje tak velice důležitý a doposud chybějící příspěvek k dějinám moderní české jazykovědy.

V centru knihy stojí pojem řeč. Oproti pojmu jazyka – systému, o nějž se opírá strukturalismus, a text, spojeného s komunikačně a pragmaticky zaměřeným lingvistickým zkoumáním, má řeč (langage) akcentovat mnohoaspektovost a povýtce lidský charakter této skutečnosti: sepětí s tělesně-smyslovým ukotvením člověka a jeho prožíváním , s široce chápanou kognitivitou, a také s kulturou, s jazykovým obrazem světa. Kniha vychází z pohledu vlastního fenomenologicko – hermeneutické filosofii (Heidegger, Gadamer, Patočka). V propojení s teorií a metodami kognitivně orientované lingvistiky ukazuje, jak se řeč jeví nejen v kontextu filosofie, lingvistiky a sémiotiky, ale také v českém (naivním) jazykovém obrazu světa, např. ve svých metaforických konceptualizacích (řeč jako vodní tok, jako vlákno apod.), včetně těch přítomných ve folkloru a poezii.

Čtvrtý svazek, který zahrnuje léta 1859 – 1862, uzavírá vydání korespondence Boženy Němcové. Tímto souborem, který obsahuje všechnu v současnosti badatelsky dostupnou vlastní i přijatou korespondenci Boženy Němcové v chronologickém uspořádání jednotlivých dopisů bez ohledu na adresáty, vzniklo rozsáhlé historické pramenné dílo pro příslušné období, daleko přesahující okruh života Boženy Němcové i literární historie. Zachycuje v širokém záběru dobový jazyk a reálie každodenního života, kultury, státu, vzdělanosti, zdraví apod.

Výběr z textů proslulého jazykovědce, spjatého s časopisem Naše řeč, přiblíží normotvornou historii češtiny od jejího zmrtvýchvstání v době národního obrození až po boje o jazykovou správnost v první polovině dvacátého století.

CD obsahuje 18 lekcí z gramatiky českého jazyka (např. slovesný čas – minulý, přítomný, budoucí, 1. – 7. pád, slovesný rod, tvoření slov, slovesný způsob – podmiňovací a rozkazovací, modální slovesa, předložky, stupňování přídavných jmen a příslovcí). Každá lekce obsahuje soubor cvičení, český text, přehled dané gramatiky, upozornění na důležité jevy, které se k daném gramatickému jevu vztahují, a další pojmy, které se pojí k probíranému tématu. Úvodní povídání ke každé lekci a výklad k popisovanému gramatickému jevu jsou na videích přeloženy do českého znakového jazyka.

Naslouchání je zdaleka nejvyužívanější komunikační dovedností. To dokazují i četné domácí a zahraniční výzkumy, přesto je umění naslouchat věnována v našich školách jen velmi malá pozornost. S nástupem komunikačně orientovaného vyučování od druhé poloviny devadesátých let 20. století se sice si-tuace začíná postupně měnit, změny však výrazně brzdí skutečnost, že učitelům v praxi i studentům stále chybí soustavnější teoreticky podložené a zároveň prakticky orientované poučení o tom, jak umění naslouchat u žáků rozvíjet. Tato publikace se pokouší tuto mezeru zaplnit. Je věnována metodice rozvíjení dovednosti naslouchat aktivně a s porozuměním při výuce mateřského jazyka na 1. stupni ZŠ. Autoři vycházejí z komunikačního pojetí jazykového vyučování, zasazují umění naslouchat a jeho rozvíjení do obecnějšího rámce rozvíjení komunikačních dovedností a aktivit dítěte, podávají metodické pokyny a doporučení, jak při výuce na 1. stupni ZŠ postupovat, a nabízejí příklady cvičení či aktivit, jež mohou učitelé při výuce využít.

Třetí svazek souboru Korespondence Boženy Němcové představují především dopisy mezi ní a z domova se vzdalujícími dětmi, dále korespondence s Josefem Němcem, sestrou Adélou a s Václavem Čeňkem Bendlem.

Monografie je věnována stylisticko-pragmatické analýze dopisů Boženy Němcové. Zabývá se komunikačními strategiemi, které Božena Němcová volí k dosažní komunikačních záměrů v dopisech různým osobám, a soustřeďuje se především na sebestylizace subjektů odkazujících k pisateli a stylizace subjektů odkazujících k adresátovi. Zkoumány jsou např. sebestylizace do role ženy, matky, hospodyně, spisovatelky, manželky či přítelkyně, rozmanité stylizace předjímaného adresáta a stylizace vybraných jevů zobrazeného světa. Práce mj. ukazuje, že ztvárnění různých skutečností je v dopisech výrazně podřízeno tzv. vztahovému aspektu komunikace a komunikačnímu záměru autora či autorky, a proto může být v různých dopisech ztvárnění téže skutečnosti odlišné. Problematizuje se tak hodnota dopisu jako dokladu či dokumentu, ale potvrzují se teorie (např. S. Skwarczyńské) pojímající dopis jako útvar kolísající mezi dialogem a monologem, literárností a neliterárností či subjektivností a dobovými normami.

Kniha se zabývá vymezením a koncepcí oboru didaktika českého jazyka a pedagogická lingvistika, vývojem komunikační kompetence dětí a mládeže a komunikační výchovou (vč. výchovy mediální).

Publikace vysvětluje jak základní teoretická a metodologická východiska kognitivní a kulturní lingvistiky, tak konkrétní možnosti jejich využití v souvislosti s češtinou a bohemistikou. Nosnost kognitivistického přístupu k jazyku je zobrazována různě zaměřenými pohledy na slovní zásobu češtiny. Záměrem autorek je poukázat na vnitřní provázanost jazyka, kultury a každodenního života národního společenství.

Druhý svazek korespondence Boženy Němcové obsahuje dopisy z let 1853 až 1856, ze spisovatelčiny nejproduktivnější doby – vydala Babičku, Pohorskou vesnici, Divou Báru, Čtyry doby, V zámku a v podzámčí -, z doby stupňované politické perzekuce vůči ní, jejím literárním přátelům i manželovi: z třetí cesty na Slovensko spěchá Božena Němcová do Prahy k umírajícímu synovi, zatímco Josef Němec musí zůstat v Uhrách; již jako autorka Babičky Božena Němcová podniká čtvrtou cestu na Slovensko, je však obviněna ze šíření protirakouského panslavismu…

První část monumentálního díla obsahujícího soupis všech dochovaných bohemikálních rukopisů 17. a 18. století uložených v muzejních sbírkách v Čechách (s výjimkou Prahy). Soupis je uspořádán alfabeticky podle jednotlivých muzejních sbírek a obsahuje vždy údaje o muzeu a jeho fondech a popis jednotlivých rukopisů, včetně výtvarné podoby. Publikace zachycuje dosavadní, vesměs obtížně dostupné a roztroušené údaje, systematizuje je a doplňuje. První svazek obsahuje rukopisy z muzeí měst Aš – Jindřichův Hradec.

Autor se zabývá vícejazyčností v českých uměleckých textech, rozlišuje různé funkce cizojazyčných pasáží a vytváří pro tento účel speciální terminologickou soustavu.

První díl třídílného souboru vlastní i přijaté korespondence Boženy Němcové zahrne v důsledně chronologickém uspořádání bez ohledu na jednotlivé pisatele dopisy z období 1844–1852. Vzhledem k tomu, že autorka používala korespondenci k reflektování každodenních událostí, vznikne tak víceméně souvislý dokumentární obraz autorčina života v příslušném období.