19. 2. 2025
|
| Jiří Hedánek (překladatel a šéfredaktor čas. Theologia vitae) |
| O překládání Bible: zkušenosti a výhledy |
| Třetí díl série o překládání Bible do současné češtiny. Na první přednášku (2022) o motivech a cílech Bible21 a Českého studijního překladu navázala obecnější (2024) o významech a stylistice. Ve třetí se dříve zmiňovaná hodnotící kritéria aplikují na konkrétní zkušenosti z typově odlišných překladových projektů s otázkou, jak se z nich prakticky poučit pro budoucí translace. Přednášející se dotkne účelu, složení týmu, jazykových, žánrových i technických otázek, pomocné literatury, financování i toho, jaké nároky oproti minulosti bude asi klást překládání Bible v blízké budoucnosti. Nakonec nastíní svou představu specializovaného vysokoškolského oboru. Na případné otázky ohledně stavu a výhledů ČSP i B21 bude prostor v závěrečných dotazech. |
26. 2. 2025
|
| Veronika Sladká (Knihovna Akademie věd České republiky, v. v. i.) |
| Nejnovější poznatky z výzkumu typografie ivančických tisků jednoty bratrské (1562‒1578) |
| Zajímá vás, jak se čtenáři v 16. století orientovali v textech bez moderních typografických prvků? Co jim pomáhalo najít důležitou pasáž, konkrétní část na stránce nebo se rychle vrátit k určitému místu v knize? A jaké čtenářské pomůcky se objevovaly v textech, které měly zásadní význam pro liturgickou praxi a osobní zbožnost? Přednáška představí nejnovější poznatky z detailního průzkumu tištěné produkce jednoty bratrské, zakázané protestantské komunity, která v letech 1562–1578 provozovala v moravských Ivančicích nejstarší institucionální tiskárnu v českých zemích. Na konkrétních příkladech ukáže, jakou roli v raněnovověké knize, a zvláště v ivančických tiscích, hrály ozdůbky, rubriky, ukazovací ručičky a další vizualizační prvky |
5. 3. 2025
|
| Marie Štěpánová (Ústav jazyků a lékařské terminologie 3. LF UK) |
| Čeští krajané v Bosně a Hercegovině: uchovávání jazyka a kultury předků |
| České jazykové ostrovy v Bosně a Hercegovině patří mezi badateli i širokou veřejností spíše k opomíjeným. Čeští krajané, kteří si i přes sekundární migraci (z Volyně) či terciární (do větších sídel či do zahraničí) zachovali i po zhruba 150 letech mimo území českých zemí zvyky, písně, tance i jazyk svých předků, vzhledem k výrazné asimilaci a neodvratitelnému demografickému vývoji postupně mizí. Prezentace založená na řadě výzkumných cest (2016–2023), při nichž byli vyhledáváni poslední mluvčí češtiny, potomci Čechů usídlených v Nové Vsi a Maćině Brdě v letech 1894–95 (po předchozích zhruba dvou dekádách života na Volyni), se věnuje faktorům, jako jsou média, školství, výchova v rodině, náboženství, spolkový život, politika aj., které podle zkušeností respondentů mohly působit negativně či pozitivně na užívání, uchovávání a mezigenerační předávání zděděného jazyka. Přednáška využívá autentických ukázek z vlastního rozsáhlého korpusu asi 200 hodin nahrávek se šesti desítkami mluvčích. |
12. 3. 2025 |
| Anna Michalcová (oddělení vývoje jazyka ÚJČ AV ČR) |
| Bible cisterciácká (1456) jako pramen k poznání staročeské kvantity |
| Přednáška se zaměří na Bibli cisterciáckou z roku 1456, významný pramen třetí redakce staročeského biblického překladu, která pochází z 2. desetiletí 15. století. Třetí redakce se vyznačuje snahou o co nejpřesnější překlad z latinské Vulgáty, projevující se důrazem na věrné zachování významové a syntaktické struktury originálu. Bible cisterciácká poskytuje cenný materiál nejen pro analýzu samotného překladu, ale i pro poznání dobového jazyka. Její detailní zápis diakritickým pravopisem umožňuje zkoumat pravopisné jevy v kontextu tehdejších písařských zvyklostí a nabízí cenné poznatky o způsobu zaznamenávání tehdejší výslovnosti. Zvláštní pozornost bude v přednášce věnována otázce kvantity samohlásek, která patří k nejméně prozkoumaným oblastem historického vývoje češtiny a jejíž značení bylo v dřívějších obdobích často nekonzistentní. |
19. 3. 2025
|
| Tilman Berger (Slavisches Seminar, Philosophische Fakultät, Universität Tübingen) |
| Češi na tubinské univerzitě v raném novověku |
| Univerzita v Tubinkách byla založena v roce 1477 hrabětem Eberhardem s přídomkem „im Barte“, který se v roce 1495 stal prvním vévodou Württemberska. I když toto vévodství patřilo mezi menší členy říše, univerzita přilákala studenty z jiných krajů, mimo jiné z Čech. Přednášející podá přehled o zhruba 50 studentech, kteří tu studovali mezi lety 1477 a 1648, a promluví podrobněji o třech osobnostech, o matematikovi a muzikologovi Erasmovi Hořickém († 1533), o šlechtici o vojákovi Vilému Janovském z Janovic a Klenova (1489–1562) a o lékaři a profesoru medicíny Janu Plachetském (1574–1635). A také o tom, jak se dostal exemplář prvního vydání Kralické bible do tubinské univerzitní knihovny… |
26. 3. 2025
|
| Jan Čermák (Ústav lingvistiky FF UK) |
| K překladu anglického aliteračního verše do češtiny |
| Na materiálu staroanglického eposu Béowulf (rukopis kolem r. 1000) a středoanglického rytířského románu Pan Gawain a Zelený rytíř (rukopis z poslední čtvrtiny 14. století) ve vlastních překladech přednášející vyloží, jak se v možných překladatelských postupech projevuje vliv rozmanitých strukturních rozdílů mezi historickou angličtinou a současnou češtinou, vliv jazykového vývoje od staré angličtiny (c. 700 – 1100) do angličtiny střední (c. 1100 – 1500) a vliv literárně-historického vývoje od hrdinské epiky k rytířskému románu. |
2. 4. 2025 |
| Radka Ranochová (Praha) |
| Znaková řeč mnichů ve středověku a dnes |
| Středověcí mniši chtěli zachovávat ticho. Jako každý člověk byli ale nuceni občas komunikovat. Co s tím? Znaky! Slyšitelná a hlavně viditelná znamení se od 11. století šířila benediktinskými i cisterciáckými kláštery a k potěše historiků po sobě zanechala stopy v podobě katalogů znaků vypadajících jako výkladové slovníky. Gesto a jeho popis. A to i z českého prostředí. V první části večera shrneme nejdůležitější informace o této formě komunikace mezi mnichy a mniškami, o výhodách i nevýhodách používání znaků i o způsobu interpretace dostupných středověkých a raněnovověkých pramenů. Opravdu mohou být katalogy znaků oknem, které nám otevírá svět středověkého kláštera? Jak chápat slova, která v katalozích zachycena jsou, ale také ta, která v nich chybějí? Ve druhé části večera se ponoříme do praktického nácviku a užívání znaků ve snaze najít v gestech nějaký systém. Pomůže nám jeden klášter trapistek, jehož sestry znaky používaly ještě ve 2. polovině 20. století a mnohé je stále mají v živé paměti. |
9. 4. 2025
|
| Václav Maidl (Klínec) |
| Jan Nepomuk Štěpánek / Johann Nepomuk Stiepaneck. Na pomezí českého a německého divadla raného 19. století (na základě korespondence) |
| Z českého pohledu vnímáme J. N. Štěpánka především jako překladatele, divadelního autora a dramaturga, který se zasloužil o provádění českých her ve Stavovském divadle. Ve světle dochované korespondence, jež se vztahuje zejména k období jeho spoluúčasti na vedení Stavovského divadla, se Štěpánek jeví jako průsečík divadelního života střední Evropy, který soustřeďoval podněty z Vídně, Mnichova, Berlína, Drážďan, Vratislavi, ale i např. ze Lvova. Současně byl však také samozřejmě v kontaktu s autory a účinkujícími z českých zemí. Z množství drobných detailů obsažených v korespondenci se tak skládá plastický obraz každodenního provozu první pražské scény ve 20. a 30. letech 19. století. |
16. 4. 2025
|
| Anton Markoš (katedra filosofie a dějin přírodních věd PřF UK) |
| Život: Jazyková metafora? |
| Po 15 letech se vrátím ke sborníku Jazyková metafora živého a pokusím se o nové otázky, které vyvstaly od té doby. Jde hlavně o tři otázky: (1) Pokud je DNA textem (a nejen programem nebo databází), pak kdo (nebo snad co) je jeho čtenářem nebo interpret(ant)em? Sám budu tento pohled prosazovat. (2) Pokud se shodneme na textu a čtenáři, lze i v tomto případě metaforu „text-čtenář“ rozšířit i na texty definované sensu Lotman, tedy na útvary a znaky jiné, než jsou lineární posloupnosti znaků? (3) Mění se v průběhu evoluce interpretace „textů“ (viz bod 2), genetických nebo jiných, tak jak se s časem může měnit interpretace pramenů z historie lidské? A využívám ještě product placement: budu se často odvolávat na nedávnou knihu Horský & Markoš: Pohyby semen a tvarů. |
23. 4. 2025 |
| Lucie Jílková ‒ Helena Özörencik (oddělení stylistiky a sociolingvistiky ÚJČ AV ČR) |
| K výzkumu jazykové krajiny v České republice |
| Výzkum nápisů ve veřejném prostoru, tzv. jazykové krajiny (linguistic landscape), je jednou z novějších sociolingvistických disciplín. V české lingvistice se zatím zaměřil především na otázky vícejazyčnosti. Přednáška shrne obecné poznatky o jazykové krajině a s využitím aktuálních fotografií představí další možná témata jejího výzkumu v České republice: distribuci variet a variant češtiny, multimodalitu a jazykový management. Přednášku zakončí úvaha o využití poznatků z výzkumu jazykové krajiny při popularizaci bohemistiky a sociolingvistiky. |
30. 4. 2025 |
| Ondřej Vinš (Ústav bohemistiky pro cizince a komunikace neslyšících FF UK) |
| Černý humor v české literatuře a Ludvík Aškenazy: předběžné poznámky |
| V příspěvku se zaměříme na existující – a značně terminologicky rozrůzněné – teorie a koncepty komiky a humoru v českém i zahraničním mezioborovém kontextu. Následně se s jejich oporou pokusíme o zmapování sémantického pole (černého) humoru v díle Ludvíka Aškenazyho (1921–1986). Smějící se bestie všech zemí, spojte se! |
7. 5. 2025 |
| Jan Bílek (katedra českého jazyka a literatury PedF UHK) |
| Pátečníci známí i neznámí |
| Pátečníci byli nevelkou volnější soukromou skupinou asi šedesáti českých intelektuálů, dodržující určité zvyklosti, kterou sdružil spisovatel a novinář Karel Čapek (1895–1938) v letech 1924–1938 v Praze, v místech svého bydliště, kde se společnost setkávala vždy v pátek v pozdním odpoledni. Jejich zakladatelské jádro tvořili spisovatelé a patřili mezi ně i jazykovědci. Existence pátečníků byla výrazem úrovně sebevědomé demokratické části intelektuální české střední občanské vrstvy první třetiny 20. století identifikované s Československou republikou a jejím demokratickým politickým systémem. |
14. 5. 2025 |
| Rudolf Vévoda (Praha) |
| Jaroslav Seifert v hledáčku Státní bezpečnosti |
| Přednášející PhDr. Rudolf Vévoda (*1964) vystudoval v 80. letech brněnskou filosofickou fakultu, kde pod vedením Milana Suchomela obhájil rigorózní práci na téma „Jan Skácel a česká básnická tradice“. Po svém odchodu do Prahy pracoval většinou jako učitel, vědecký pracovník a archivář (Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, Národní archiv ČR, Ústav pro studium totalitních režimů). Ve své vědecké práci se věnuje nejnovějším českým a polským dějinám a dějinám křesťanství. V r. 2021 obdržel ocenění účastníka 3. odboje / protikomunistického odporu. Předmětem přednášky proto nebude básnické dílo J. Seiferta, jeho analýza a proměny, nýbrž básníkova složitá koexistence s komunistickým hnutím a s poúnorovou státněsocialistickou diktaturou. Vévoda vychází převážně ze studia rozsáhlého nobelistova osobního svazku, uloženého v Archivu bezpečnostních složek, který na něj od 50. let vedla StB. Tato dekáda byla obdobím prvního zvýšeného zájmu tajné policie o jeho osobu a činnost, druhým pak období po Chartě 77. A jaké sofistikované hry rozehrála poté, co básník v Orwellově roce obdržel Nobelovu cenu za literaturu? I na to na našem prosincovém setkání přijde řeč. |
Přednášky se konají vždy od 18.00 hodin (přesně) v místnosti č. 18 Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, náměstí Jana Palacha 2, Praha 1.
Bližší informace o činnosti KPČJ na adrese: https://ucjtk.ff.cuni.cz/kpcj